Ahoj dámy.
No tak předem bych asi chtěla říct, že jsem nikdy nebyla žárlivka, která by chlapa držela doma, i když mi třeba u jednoho bývalého partnera vadila přílišná náklonnost ke kamarádce, kterou dával zvláštním způsobem najevo. Teď už skoro žárlivá nejsem a žárlivé scény se mi hnusí a nedivím se chlapům, že je nemají rádi. Přesto vím, že ten "problém" mám ještě někde v sobě. Můj první vztah dopadl katastroficky - přítel přiznal, že miluje někoho jiného. Já to tušila, ale nic s tím nedělala. Důvěřovala jsem. To zjištění, tím spíš, že to bylo v pubertě a byl to můj první vztah, ve mě vzbudilo takovou tu nedůvěru vůči mužům. A pokaždé když si přečtu jak chlap podvedl ženskou, se kterou je hrozně dlouho, tak se mi otevírá kudla v kapse. Ale je pravda, že tím, že žárlíte a dáte to najevo, tím víc ten vztah pohřbíváte. Takže žárlivé scény jsou u mě tabu a hlavně nežárlím na jeho kamarádky, protože vím, že je to blbost. Ale občas třeba myšlenka, červíček zahlodá, to víte. A to nemám problém se sebevědomím (mám ho myslím normální, zdravé sebevědomí), ale někdy mám pocit, že ti chlapi jdou po všem co má sukni. Tím nemyslím konkrétně mého přítele, ale když vidím jací kluci v mém okolí byli schopni podvést, říkám si, že si vlastně u nikoho nemůžete být stoprocentně jistí. Chtěla jsem se zeptat, jak to děláte vy se žárlivostí? Žárlíte alespoň trochu? Ovládáte to? Taky si myslíte, že díky žárlivým výstupům si toho chlapa ještě víc znechutíte? A když na vás příjde jedna z těch neovladatelných vln žárlivosti( jestli je někdy máte), jak to držíte na uzdě, abyste se neznemožnily? Já se musím přiznat, že když si někdy vzpomenu jak jsem kolem 18 roku dělala příteli žárlivé scény (nebylo jich moc), tak se to dost stydím.
Můj přítel má kamarádku už ze základní školy. Je to jeho nejlepší kamarádka, za kterou je ochoten jet na kole o vesnici vedle klidně v 10 hodin večer (my spolu nebydlíme )...což už se nemálokrát stalo Tohle mě popravdě štve a ještě když mu napíše, když jsme třeba spolu...on ji odepíše, že je právě se mnou, ale že není problém se sejít později...pak mě teda vyprovodí a já jsem celej večer špatná, že je někde s ní. Vím, že jsou jen kamarádi, ale kolikrát si předsavuju co by spolu mohli dělat... Ptala jsem se ho, proč si nevybral ji, když si tak rozumí a odpověděl, že kdyby spolu chodili a něco se mezi nima pokazilo, tak by to zničilo i jejich přátelství...uklidnilo mě to, ale když jsem o tom začala přemýšlet, tak jsem si říkala, že so kdyby se to, co říkal, stalo mě a jemu, bylo by mu jedno, že je zničené naše přátelství? asi ano, protože by se vyzpovídal své kamarádce
Často si nadávám, že k tomuhle nemám důvod, ale žere mě to...
Reaguji na Lucie95:
To jsem si o sobě myslela, že nejsem žárlivá...Ale popravdě, tohle by mi vadilo, kdyby přítel trávil večery sám s nějakou kamarádkou.
já jsem zrovna v tom 18tém roku a opravdu žárlivou scénu máme za sebou...sice jen jednu, ale byla pořádná:/Já osobně jsem žárlivka,to ano,ale nejsem ten typ , kterej přítele dusí,nikam ho nepouští a takovéhle věci.Jen mám vždy takový smutný a zároveň nehezký pocit ..neumim to asi ani popsat.Doufám, že to nedojde tak daleko jako při té poslední scéně.Přítel je totiž o 5 let starší,studuje na vejšce a ještě ke všemu maká na domě.Nemá skoro čas...Jenže jsem zjistila, že na mě čas nemá a na jednu **** čas mělvyvedlo mě to dost z míry a chovala se jak blázen...Nevim,jestli jsem v tu chvíli byla naštvaná na něj a za to že pro něj byla důležitější nějaká holka ,kterou potkal po dvou rokách , ale nejvíc sem se bála , že zustanu bez něj.Měla jsem strašněj strach.Jsme spolu skoro 3 roky a stále ho opravdu miluju.Vím,že příště musim myslet na následky a řešit vše v klidu.!a hlavně si vše spolu vyříkat
Reaguji na Lucie95: ...taky bych měla obavy ono to kolikrát není o tom, že nevěříš přítelovi..ale třeba i o tom, že neveříš kamarádkám.....řekněme si popravdě ,že holky dokážou bejt taky pěkný mrchy a je jim jedno , že pokazej vztah
Cituji Lucie95: ještě když mu napíše, když jsme třeba spolu...on ji odepíše, že je právě se mnou, ale že není problém se sejít později...pak mě teda vyprovodí a já jsem celej večer špatná, že je někde s ní.
Nedivím se, tohle by mě asi hoodně štvalo.
Cituji Lucie95: že kdyby spolu chodili a něco se mezi nima pokazilo, tak by to zničilo i jejich přátelství.
To je jako kdyby řekl, že by do toho i šel kdyby to neohrozilo jejich přátelství. To by mě neuklidnilo. Nechci tě k ničemu nabádat a soudit tvého kluka, ale já osobně bych zešílela. Já potřebuju právě ten typ kluka, který se s kámoškama takhle nějak důvěrněji neschází a nebaví. Chápu tě že tě to štve. Co dělat netuším. Neumím si představit celej život žít ve vztahu s tím, že můj chlap má kámošku se kterou se vídá skoro stejně tak často jako se mnou. To by mě teda štvalo maximálně.
Někdy hold musím zakousnout zuby a vychladnout. Ale abych na nějakou holku musela žárlit dlouhodobě, tak to by byl oheň na střeše Kamarádky ano, ale v mezích!
Reaguji na Lucie95:
No tohle by mi vadilo dost. to bych asi netolerovala :/
No právě jde o to, že to asi sama sobě přeháním. Já totiž žiju s představou, že každou chvíli, co není se mnou, je s ní... Já jsem se s tou jeho kamarádkou viděla jen jednou a jsou jako brácha a sestra, i když v dlouhodobé přátelství mezi mužem a ženou nevěřím Pořád tak nějak v hloubi duše počítám s tím, že se to jednou stane, opustí mě a zůstane s ní...opravdu nevím...
Reaguji na Lucie95:
Neboj se, já myslím, že kdyby ji milovat, riskne kvůli tomu i to přátelství. To si teda myslím já. A je s tebou, ne s ní ačkoliv jsou kamarádi už dlouho. Tady jde o to, že se tím trápíš - myslím že plno holek by se tímhle trápilo, takže nepřeháníš. Takže tady ani nejde o případnou nevěru, ale o to, že většině lidí prostě není příjemné, když má jejich partner tak důvěrný vztah s osobou opačného pohlaví.
Reaguji na megahusta: Přesně tak! Myslím, že mi úplně rozumíš Taky si říkám, že kdyby miloval ji, už je dávno s ní...asi ano...
Mně všichni moji kluci podvedli ... byla jsem v tom nejhoršim stadiu puberty a taky mám takovou menší nedůvěru k mužům ... svému příteli ted věřím ale taky ve mě občas hlodá
Já i přítel jsme šíleně žárliví. Já nesnášim holky v jeho okolí a on zase kluky v mym okolí. Žárlivý scény si děláme navzájem, máme taky svý hesla na facebook, takže občas koukáme kdo komu co píše a když vidim jak píše nějaký holce tak do něj hned reju apod. Ale my sme na to tak zvyklí, takže to nebrem tak, že by to náš vztah pohřbívalo, prostě když se jednomu nelíbí s kym se ten druhej baví nebo stýká tak si to navzájem řeknem.
Reaguji na Mischellin: Přesně, mě taky podvedl bývalý, byl to můj první kluk, byli jsme spolu tři roky.. teď mám jiného přítele, je to zlatíčko, dělá pro mě první poslední, ale ta zkušenost s bývalým mi tak ublížila, že i když se opravdu moc snažím mu věřit a vím, že ani nemám důvod žárlit, jednou za čas mě to prostě popadne..kéž by byl nějaký lék na žárlivost..
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.