Žárlivost s kterou mi nikdo nepomůže - ani psycholog!

miaa24
Ahoj.Já jsem kdysi taky hrozně a hlavně bezdůvodně žárlila.Ale tak jako ty neAni nevím kdy,ale úplně se to ve mě zlomilo,teď jsem v pohodě a v klidu.myslím,že to bylo kvůli tomu,že jsem si nevěřila.

Jo to ja si taky neveřim,nelíbim se sama sobě,kolikrát se nenávidim...je to hrozný....kolik je ti prosím???že se to v tobě zlomilo???

ahojky,taky jsem kdysi žárlila jako mladá tak od 19-25 let,ale pak se mi nějak všechno v hlavě jakoby srovnalo a já jsem v pohodě - je mi 32 let. a hlavně když je to neoprávněná žárlivost,tak je to fakt hloupost, užíráš sama sebe a chlapa to po čase může přestat bavit. a hlavně fakt se zbytečně trápíš, a taky,když chlap něco bude chtít udělat, tak to udělá a je to. Ale na to musí člověk přijít sám. Držím ti palce. R

jo děkuji ti,ale já právě nežárlim na to,že by mi přítel byl nevěrnej,ale na krásu ostatních...na jeho koníčky-protože se zrovna nevěnuje mě....a to mě bolí,že dělá něco jinýho...že neni se mnou....mě bude 24....

miaa24
žárlivost z dětství? To neznám... Nejspíš jsi hodně mladá a buď ráda, že to tvého přítele ještě baví. Jelikož já bejt ním, vzala bych už kramle Myslím, že psychiatry jsi navštívila ty nesprávné, jelikož s tímto by ti už dávno pomohli. Potřebuješ léky a ne se jen vypovídat u psychologa.
Vem si to ze své pozice a zkus si na pár otázek odpovědět. Ty by sis nechala něco zakázat? Líbilo by se toto jednání i tobě?

miaa24
Kočko, to je asi hodně zakořeněný v Tobě, nějaký pocit vnitřní nejistoty, nedůvěry sama v sebe, nesebevědomí...asi to bude delší proces, nepůjde to na lusknutí prsty...měla by sis třeba sepsat v čem jsi dobrá, i klidně takový prkotiny jako je dobře ukrojenej chleba (měla jsem velmi sebevědomou kolegyni, která mi řekla, že to neumí jen tak někdo, dobře ukrojit chleba a myslela to smrtelně vážně a byla na sebe hrdá, je to sice extrém, ale Ty taky, takže nauč se být hrdá, vážit si sama sebe i za takovouhle maličkost), uvidíš jak ten seznam nakonec bude dlouhej a že je důvod si sama sebe vážit. Jestli si nepřipadáš hezká, tak skoč do nějakého salónu, kte Ti poradí komplet se vším, ale musíš to přijmout, vzít to jako fakt, že od této chvíle jsi kočka a už nikdy jinak, taky se koukej okolo sebe, určitě zachytíš třeba v mhd nějaký obdivný pohled od chlapa, to je taky dobrej zvedač sebevědomí a divný pohledy ženských si překládej jakože žárlí. Obklop se lidma co Tě mají rádi a váží si Tě, těm co Tě pořád kritizují se na čas vyhni. A pořemýšlej co Tě opravdu baví, opravdu jenom Tebe a neohlížej se na okolí co by si představovalo nebo od Tebe očekávalo, klidně lez po horách nebo vyšívej prostírání, klidně zkoumej Kafkovo dílo nebo se začni učit hrát na vozembouch, prostě něco po čem jsi dlouho toužila, ale neměla jsi odvahu si to splnit, najdeš si tím svého koníčka, budeš mít taky svoje zájmy a Tvůj přítel nebude středobodem Tvého vesmíru, on tak dostane prostor pro svoje záliby a o to víc si Tě bude vážit a těšit se na Tebe a nebude šetřit lichotkama. Tímhle stylem ho brzy zadusíš a zase se budeš plácat v pochybnostech sama o sobě...

Mončo děkuji,ale je to složitější než to vypadá...Přítel má koníček...já ho dělám s ním...to on chtěl,ale problém je v tom,že mě to nebaví...on ho zbožnuje...za 10 mesicu co jsme spolu mi nic nekoupil...jen to na ten konicek...furt neco kupuje...furt domu chodi baliky a ja na to zarlim-že to upřednostňuje...ja to delam kvuli tomu,aby jsme mohli být spolu...ten koníček je sobota,neděle každý vikend..on je strasne akcni človek....furt musi neco delat a me to vadí...furt jenom konicek....a kdyz nahodou jednou nejdeme,tak cely den vzdychá jak je mu to líto,ze tam nebyl....

tak musíš vzít všechna pro a proti,jestli ti za to ten člověk stojí,aby jsi s ním byla. co převažuje?

Holka, tak si najdi někoho bez koníčků, nebo si najdi ty jiný, aby jsi na něm tak nevysela.

jo tak to je průšvih....já vždycky vysim na člověku,kterýho miluju....sem na něm závislá...já se toho nikdy nezbavim....jsem zoufalá a někdy mě napadá sebevražda...mě r´to tady na tom světě nebaví...nevim proč žiju,když stejně zemřu...nechápu tenhle svět...nebaví mě žít....

A co psycholog, neradil ti nějak? Žárlivost je v postatě nedostatek sebevědomí.
A co si léčit depresi? Co na to vůbec přítel? Jo, člověk je sice na světě jen chvíli, ale svět je báječný místo, nikdy nevíš, co tě v životě potká

Deprese jsem si léčila...brala jsem 2 roky antidepresiva...psychologi jsem měla 3 chodila jsem tam od 18...to znamená 5 let...a nikdo mi nepomohl...ani kineziologie...přítel o žárlivosti ví

A tomu to nevadí? Já bych se zbláznila..

Jestli je to tak, tak o svého drahého dřív nebo později přijdeš. Chlapi mají rádi sebevědomé ženské, které se umí zabavit a ne kouli na noze. A ani ty tak nemůžeš žít plnohodnotný život. Jestli se necítíš krásná, zkus do sebe trochu zainvestovat, obnovit šatníček, hezky se namalovat a pak si třeba zajdi s kamarádkou na kafíčko. Uvidíš jak ti najednou čas bude utíkat i bez drahého A společné chvilky pak budou hezčí a vzácnější.