Tak timto dnem se k Vam uz opravdu definitivne pridavam. Pekne jsem si vse zpetne procetla a zacala chytat inspiraci. uz jsem najela na ten rezim, ze se snazim jist vicekrat za den, ale porad mam hrozne problemy se sladkym - jsem na nem totiz silene zavisla - nekdo ma cigarety a ja mam holt tohle, je to primo posedlost. Nicmene oboje neni zdrave, ze ... Mela jste to nektera podobne? A jak jste se s tim dokazaly poprat?
Jinak se mejte vsechny bajecne a zadny nemoci!!! Ja jakmile na me neco leze, tak si zacnu po lzickach davat jitrocelovy sirup s vitaminem C (davam to tak i mym dvou hafikum) a docela uspesne to funguje
Když zatím nemůžeš být bez sladkého, tak si ho neodpírej pro začátek, ale dávej si ho pouze dopoledne. Alespoň v tom se snaž ovládnout. A jak tě budou kilečka opouštět, tak poznáš, že to sladké tě zdržuje a že začneš i některý den vynechávat, a pak třeba 2 dny a pak poznáš, že třeba jednou týdně si na něm pochutnáš bez výčitek a půjde to také.
Nikdy nesmíš striktně všechno zakázat hned, to je cesta do pekel. Zavedla jsi časté papkání, dodržuj pitný režim, odebírej si přílohy, odpoledne a večer už je nejez a to sladké pomalu přejde taky. To co jsi dělala špatně do teď, se nenaučíš změnit přes noc. A podle sebe znám, že co si zakážu, to chci tím víc.
Holky děkuju za rady, zkusim si to sladké tedy pro začátek naordinovat aspoň v to dopoledne, ale bude to teda něco - protože taková čokoška apod.chutná samozřejmě nejlíp kolem desáté večer, že... ale to už je asi tím, že jsem si holt vybudovala takový režim a jak uhodí desátá večer, tak je to pro mě jak povel jít prošustrovat ledničku a k tomu smlsnout čokošku. Už jsem nad tím poslední dobou ani nepřemýšlela, jak se mi to stalo automatickým. Ale poslední dobou se začaly přihlašovat o pozornost nějaké zdravotní problémy, tak jsem se trošku zarazila, pak jsem ještě náhodou viděla v tv pořad "jste to, co jíte" a ten název je teda přesnej. Když si zpětně uvědomím, co jsem do sebe všechno bezmyšlenkovitě hrnula, tak se vlastně nedivím, že se to tělo už opravdu naštvalo; je zajímavé, jak se člověk dokáže dobrovolně ničit.
Jéje, jsem se nějak rozepsala
Ještě, že tu jste! Člověku, alespoň virtuální, společnost hodně pomáhá!
Jinak tu solnou jeskyni mohu vřele doporučit - já tam sice byla jen jednou, ale moc ráda na to vzpomínam - bylo to báječný a já taky patřím k těm, co tam usnuli
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.