Za jak dlouho lze dokonale zvládnout cizí jazyk

já bych řekla, že i ty dva roky jsou celkem málo. Já jsem se učila anglicky asi 7 let a když jsem byla v USA, tak jsem na ně ze začátku čučela jak puk..a to je americká angličtina lehčí. A i teďkon cítím, že mám pořád rezervy a to jsem tam rok žila Podle mě je nejdůležitější ten jazyk neustále používat v praxi, to nutí člověka se zdokonalovat

Tohle je přece tak strašně individuální, že na to nikdy nebude existovat jednotná odpověď.
Znám lidi, kteří žili čtyři roky pryč a jejich písemný projev byl nepublikovatelný, ač mluvili velmi dobře.
A taky znám pár lidí (fakt dva), kteří jazyk nikdy nestudovali jinde než v ČR, a zvládli ho výborně.

Cokoloko
Ale je rozdíl jestli se učíš rok někde v cizině, tzn. mluvit prostě musíš nebo 7 let ve škole...To bych řekla, že ten rok někde v zahraničí ti dá daleko víc než dvouhodinovka jednou týdně ve škole po dobu 7 let

Cokoloko
Já přece neříkám, že po návratu mluvil plynule... Kdyby jsi četla pořádně co píšu, pak by jsi se dočetla, že po návratu chodil do kurzu AJ - ale ON tvrdí, že ty 3 měsíe pro něj byli neocenitelné..Byl tam sám a musel mluvit a vše si zařídit - v tom je ten rozdíl, protože ti nic jiného nezbejvá...

A kdyby jsi okamžitě nebyla v útočné náladě, pak by jsi pochopila co jsem chtěla říct - že si myslím, že nejlepší jak se naučit jazyk je odjet SAMA někam ven a po návratu jazyk studovat,prostě se mu věnovat... Pochopitelně většina lidí se před odjezdem učila také - min. na škole,ale většina nepřeskočí z věčného začátečníka dál,pokud se jazykům vyloženě nevěnuje..To je vše co jsem svým příspěvkem - bez urážek kohokoliv jiného napsala.

Já jsem chodila na česko-italské šestileté gymnázium. První dva roky jsme měli 10 hodin italstiny týdně s rodilými mluvčími a to jsme prostě neuměli nic a hned tam přišel Ital a ve třetím ročníku jsme pak začli mít matiku, fyziku, děják a chemii hezky v italsštině. Měli jsme výměnné pobyty. A maturita pak v italstině z matiky (teda aspoň já) a z italštiny a italský literatury + písemná maturita povinná pro všechny z matematiky v ij. Dělali jsme certifikát na úrovni jakou jsme chtěli. Většina dělala C1, což je druhý nejlepší (asi 2 lidi C2 což je rodilý mluvčí).
No a teď jsem dva roky po matuře na VŠE, kde se jazyky vyučují bídně. A mám pocit, že jsem italštinu hrozně zapomněla
Nevím, jestli to někdy půjde vrátit, tak jak jsem mluvila po maturitě. Jedině snad že bych odjela do Itálie, jako hodně mých spolužaček a dobře udělaly.

Jen taková vsuvka...
Je mi naprosto jasné, že je to téma vysoce individuální. Někdo má pro jazyky cit a učí se je snadno, někdo je dobře odposlouchá a umí rychle komunikovat, i když mu třeba pokulhává písemný projev - jiný to má naopak. Někdo pro jazyk cit nemá, ale z nějakého (zejména pracovního) důvodu se ho učit musí. Atd...
Zajímá mě Váš osobní přístup a Vaše zkušenosti, proto jsem tohle téma založila.
Jak už jsem psala, mě jazyky hrozně baví, ale kvůli svým nectnostem jako jsou roztěkanost, neschopnost vydržet u jednoho a nepřeskakovat atd., umím komunikativně několik jazyků, leč dokonale žádný z nich. Proto je otázka "za jak dlouho se od začátku došplhat až k near-native speaker" čistě řečnická. Týká se hypotetického stavu, nejlépe ale podloženého osobní, ať už přímou nebo z blízkého okolí, zkušeností.

O čínštině se říká, že je zapotřebí osm let. Já se učím třetím rokem a pořád se mi stává, že některým Číňanům nerozumím nic a zato s některýma si můžu povídat i dva hodiny bez větších problémů, takže zatím to má k dokonalosti daleko...

Reaguji na mariebaba:
tak z toho si opravdu nic nedělej. Můj brácha žije v číně přes dva roky, jeho přítelkyně je číňanka, která navíc tlumočí v jedné německé firmě, pro kterou právě můj brácha pracuje. Z vyprávění vím, že někdy přijedou na nějakou schůzku Čínani z jiného města a ona ta přítelkyně-tlumočnice jim sama nerozumí! Čínština bude zřejmě podle provincií velmi diferencovaná.

Reaguji na SantaMaria:
mě jazyky taky hodně baví, ale sem línější typ se je učit, i když talent na ně mám. S němčinou jsem měla na škole vždycky potíže, angličtina mě bavila. V 25 letech jsem se rozhodla odejít do Rakouska, šla jsem sama a neorganizovaně, na vlastní pěst. Styděla jsem se hrozně mluvit, ale po dvou letech tam jsem si levou zadní udělala C1. Trochu mě mrzí, že jsem nešla ještě pak do C2, třeba i o rok později. Kontakt jsem měla zpočátku asi tři roky pouze s Rakušany, denodenní mluvení v různých situacích na různá témata někdy i hodně specifická, obohacovala rychle moji slovní zásobu. Sama jsem se učila spíš stylem: nové slovo v rádiu, tv, novinách nebo kdekoliv jinde - zapsat si ho a jeho význam. Slovníky jsem používala asi jen první rok. Pak význam nových slov víceméně vyplynul vždy podle kontextu. Žila jsem tam šest let a tři měsíce. Po dvou a pul letech jsem začala studium na VŠ tlumočení a překlady. Pracovala jsem po nějaké době i jako občasná tlumočnice a překladateka. Tlumočení mě baví víc kvůli dynamičnosti, pohybu a komunikaci s lidmi. Písemné překlady jsou ale také zajímavé, ale někdy zdlouhavé, baví mne odvádět dobrou práci, moct se plně koncentrovat a vidět výsledky. Myslím, že kdybych se sebevíc chtěla tento jazyk naučit a dosáhnout alespoň té urovně, kterou jsem nabyla právě v Rakousku, pokud bych zůstala v ČR, nepodařilo by se mi to. Čím tvrdší - ve smyslu že je na to člověk v cizině sám - a přirozenější podmínky, tím rychleji to jde.
Rok na střední jsem měla francouzštinu, líbila se mi moc, ale výslovnost byla šílená. Přesto jsem pak ještě dva roky po střední pokračovala formou soukromé výuky. Před třema rokama jsem se díky univerzitě začala věnovat španělštině. Rozhodovala jsem se mezi ní a francouzštinou. Vyhrála španělština, je to pro mne jazyk příjemnější na výslovnost a lákalo mě začít něco nového. Nějaké základy jsem díky kontaktům v pubertě s lidmi z Kuby měla, přesto to bylo učení téměř od nuly. Učit se španělštinu v Rakousku šlo dost pomalu, kurzy nebyly příliš záživné. Poslední rok jsem měla hlavně písemný kontakt s rodilými mluvčími z Bolívie nebo z Argentiny. Při takovéto výuce se postupuje velmi pomalu. Teď jsem ve Španělsku, na stálo, zase bez organizace, takže si musím kurzy a nejen to shánět a zařizovat sama. To samo o sobě, je dobrá škola, a i přitom se člověk zase učí. Stojím teď zase na počátku, úroveň španělštiny mám tak B1, takže si právem připadám na počátku Věřím, že za rok bych mohla mít už C1. Aby člověk dosáhl rychle úrovně native speakera musel by mít skutečně témeř denodenní kontakt s cizinci po dobu alespoň min. dvou let.

Já jsem se učila angličtinu myslím od 5 třídy a už mám 21 let a komunikativost? nic moc , stydím se za sebe, gramatiku umím,poskládat věty taky, když chci někomu něco říct ale někoho poslouchat v reálu, který mluví rychle nebo v radiu či v tv, tak nevím co říká...((, tak právě proto se chystám jet na pobytový kurz do anglie...jo jinak se ještě učím španělsky samoukou....jinak Vám závidím, které umíte mluvit tolika jazyky...

Taky překládám a občas tlumočím. Španělštinu jsem se "pořádně" naučila na dvojjazyčném gymnáziu, pak jsem pokračovala studiem filologie na fildě. Bohužel mám pocit, že dnes překládá a tlumočí kde kdo, zcela neodborně a nekvalifikovaně. Pouhý pobyt v cizí zemi rozhodně nazajistí, že se člověk naučí jazyk tak, aby do něj mohl překládat, to je obyčejná fušeřina.Podle mě to chce sofistikovanější přístup - kvalitní vzdělání, a taky nezapomínat dbát na správnou čaštinu. Bez té se překladatel neobejde.

Za jak dlouho se naučí člověk cizí jazyk na úrovni rodilého mluvčího? Už odpověď na tuhle otázku by nebyla příjemná. Za dva roky? Vy jste se zbláznili.. Dítě je skutečně schopné naučit se do určitého věku dva jazyky na úrovni rodilého mluvčího, ale dospělý asi těžko Teta žila za mlada osm let v Německu a když se vrátila, řekla, že má pocit, že pořád neumí nic. Jinak abyste vůbec měli představu, obyčejný dospělý člověk (pokud nemá výjimečný talent na jazyky) se už nikdy nenaučí jazyk tak dobře jako rodilý mluvčí, takže je opravdu vyloučeno, aby se mu to povedlo v tak krátké době. Vím to sama, před pár lety jsem u tety v Německu rok žila, bylo mi kolem čtrnácti, takže jsem byla ještě dostatečně kujný materiál a co umím? Dostala jsem se z nuly jenom na B1 za rok v cizím prostředí a to jsem ještě byla dítě. Ale jestli si někdo opravdu myslí, že za pár let bude mluvit skoro jako rodilý mluvčí, tak je to ale jeho problém...

M. Consuela García - to je blbost Je to individuální, učím se tu Německy 3 měsíce a rozumím. Každý den poslouchám 4 hodiny, dělám si doma "Německé prostředí" a cítím jak se to každým dnem lepší. Jsem si jistá že do roka se domluvím na úrovni. Dá se to přirovnat k malému dítěti. Jediná nevýhoda, že už máte více starostí, než jste jako mimino, které se jen učilo mluvit měla. Ale obrovská výhoda je, že teď už jeden jazyk umíte a pomůžete si s ním. Hlavní věc je nesnažit se ze začátku hned mluvit, co chcete říkat, když říkate hlouposti. Nejdříve poslouchat, poslouchat a poslouchat, mluvení přijde samo. S hudebních sluchem se jazyk naučíte do roka, když budete pilní. Bez něj to trvá déle. Satčí jen poslouchat a ničím jiným se netrápit.

Učení jazyka je celoživotní proces. Nikdy nebudeš vědět všechny slovíčka co zná rodilý už i vzhledem k tomu jak rychle vznikající slova nová. I přesto se dá ale jazyk naučit velmi dobře. Nikdo totiž v mluvě nepotřebuje 100 000 slovíček.

Reaguji na pajula.444: Čili stačí mít hudební sluch a cizí jazyk budu do roka střílet jak z kulometu, jo? ženský, vy my dáváte, ať žije omlazení.

Pokud máš talent na jazyky, tak klidně za půl roku a výš. Já se takhle naučila němčinu za mě nejjednodušší jazyk a plynule se s ním může domluvit, ale na překládání to chce asi více času. Přeci jen jsou určitá slovíčka, které se jen tak nenaučíš.