Reaguji na sereina: Mluvíš mi přímo z duše.....u nás už to došlo tak daleko že jsem pořád seděla doma, nikam nechodila, aby se přítel nezlobil a myslela si, že to je normální...a přesně jak říkáš...my jsme výjimka. jak to bude krásný až jednou budem vyprávět svým dětem, že jsme spolu od 14 let....no prostě takovej ten vysněnej příběh z pohádky...a hlavně pocit, že s nikým jiným to vyjít nemůže. Myslela jsem si, že on i přes své nedostatky je dokonalý a lepšího potkat nemůžu....jak se to vezme...je to vážně báječnej chlap, ale...začai jsem spolu jako děcka a postupně se naše názory a povahy začaly stračně rozcházet. Vyrostli jsme každý v někoho úplně jiného. A bohužel jak říkáš láska nestačí..dva naprosto rozdílní lidi spolu prostě být nemůžou
Cituji pajula: je to vážně báječnej chlap, ale...začai jsem spolu jako děcka a postupně se naše názory a povahy začaly stračně rozcházet. Vyrostli jsme každý v někoho úplně jiného. A bohužel jak říkáš láska nestačí..dva naprosto rozdílní lidi spolu prostě být nemůžou
To byl tak nějak problém i u nás. My spolu teda začli dýl, ale stejně se člověk v tomhle období dost vytváří a i když jsme se oba snažili, tak prostě ty rozdíly nešlo nijak smazat. Většinou to snažení bylo se sabezapřením jednoho z nás. Jenže to vidim až teď. Tenkrát bych udělala všechno, aby to klapalo. Možná i teď, kdyby to ex neutnul. Jenže bohužel to nešlo pořád, takže to někdy i dost zaskřípalo, protože jednoho nebo druhýho přestalo bavit dělat kompromisy.
Jsem fakt ráda, že jsme to takhle neměli jediný. Já když se to rozbilo, tak jsem měla pocit, že jsem selhala. Že jsem měla víc ustupovat, být hodnější, víc se snažit. Ale pak když tady čtu o "hodných holkách" a jak se na ně chlap vybodnul, tak si říkám, že ani to by nepomohlo.
A nejhorší byl ten pocit, že člověk ztrácí někoho, kdo ho doprovázel v životě tak dlouho...
Když počítám jen ty vážnější. Tak toho prvního jsem podvedla s tím druhým. A hned na to jsem s ním začla chodit. A k tomu jsem měla odpor tak měsíc před rozchodem, takže rychlovka
Přestal mě přitahovat už ke konci našeho vztahu. Teď mám naopak dny, kdy si přemítám hezké vzpomínky a mám takový pocit, že takovou dovolenou bych si užila jen s ním. V zápětí si vzpomenu, že chtěl chodit jen z hotelu k moři a já z ostrova neměla nic, a přejde mě to. Pak si opět vzpomenu, třeba na ten den, kdy jsme večeřeli ty skvělé pochoutky... Joo, vztahy jsou složité.
Pokud jsou lidé spolu a milují se a přitahují. Tak stejně časem každá bolístka přebolí, špatné vzpomínky zmizí, ale ty dobré pak zůstanou. Proto si myslím, že se budete přitahovat VŽDY!
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.