Za jak dlouho Vás přestal přitahovat bývalý přítel?

Reaguji na FateFa:
Já si zase tak staře nepřipadám, ale vzhledem k tomu že mi tyhle citoví věci strašně dlouho trvají, ještě budu nějaký ten rok "zavřená" na škole plus mě to táhne k tomu bývalému, tak se bojím že propásnu svoje biologický hodiny Navíc mě nějak ani randění a tyhle věci nebaví, jsem radší na ty delší vztahy.....no mě je 24 a momentálně teda single bez jakékoliv vyhlídky či objevu

Reaguji na Petulaa:

Promiň, ale teď jsi mě pobavila. Je ti 24 a bojíš se, že propásneš svoje biologické hodiny, že nenajdeš toho pravého... Mně je 30, jsem teď sama a nad takovými blbostmi by mě vůbec nenapadlo přemýšlet. Proboha, copak je život jen o tom mít chlapa a děti? Objev i jiné stránky života, rozhlédni se kolem... Já žádné bilogické hodiny tikat neslyším. Jestli jednou budu mít dítě nebo nebudu je ve hvězdách a rozhodně se nebudu trápit tím, že musím hledat manžela a musím, musím, musím. Je mi teď fajn, nepotřebuji se pořád na někoho vázat a lepit...třeba jednou zase nějaký muž do mého života zasáhne, ale teď není, tak proč fňukat a kňučet.

Čemu se jako divíš?Každá ženská to vnímá přece jinak.Znám holky co měl děcka ve dvaceti,protože byly úplně posedlé a chtěly.To,že ty to vnímáš tak jak vnímáš je v pořádku ,ale zrovna tak je v pořádku,že někomu hodiny tikají,po dítěti a rodině touží,pro někoho je to náplň života a bez dětí se může žena cítit prázdná...
.

Nikdy neříkej nikdyZnám takové co toto říkaly a opak je pravdou...ale kéž bys to tak teda měla pořád,budeš ušetřena toho trápení,které teď asi moc nechápeš.

Reaguji na Zanet96:

Promiň, ale co teď slečna udělá s tím, že nemá přítele, děcko? Neudělá s tím prostě nic. Tak proč to řeší, šťourá se v tom, užírá se. Vždyť je to tak zbytečné. Tohle jsem tím chtěla říct, snad mě teď pochopíš.

A když já sama nepotkám toho pravého, se kterým bych mohla založit rodinu, tak to se mám proboha postavit na hlavu, litovat se po zbytek života? Nejsem ukňučená, je to život a život umí být tvrdý a nemilosrdný. Nebo mám založit rodinu s nějakým pitomcem, který bude zrovna poruce jen proto, že mi tikají biologické hodiny? Ne všechno jde tak, jak si představujeme a když si tohle člověk neuvědomí a nebude se tomu umět postavit, tak z něj zbyde leda sama sebe nevážící se troska, co bude jen škemrat, obviňovat, závidět.

Když se chce někdo trápit, ať se trápí. Každý máme volbu. Život je boj. Třeba taková Petulaa mi přijde ještě moc mladá na to, aby měla v hlavě takové závěry typu, že zůstane sama a bezdětná. Navíc, když už takhle myslí, tak se to tak i možná stane.

Nepochopím,jelikož jak říkám beru oba názory,ale ty se nedokážeš vcítit do slečny,která to má prostě jinak.Víš,pokud ji to trápí,tak si prostě jen tak neporučí,každý jsme jiná osobnost.

Mluvíš za sebe,asi jsi silná osobnost,OK a je to dobře,ale nesnaž se říkat,co je blbost ,že se zbytečně trápí atd....tak to prostě nevnímá.

Reaguji na Bruce78:
díky moc za Tvé příspěvky...

Měla jsem vždy pocit, že u mě je to takový boj hlava x srdce.... pořád přemýšlím o tom vztahu v rovině "až" a nebo "kdyby"... což je samozřejmě pitomost. Po tom rozchodu jsem si udělala ve svém vlastním životě takový chaos, že jsem měla po dobu 3 měsíců pocit, že jsem umřela zaživa. Vzdala jsem se dobrovolně úplně všeho. Ale beru to jako chybu, ze které jsem se hodně poučila.

Štve mě, že má tendence mě kontaktovat. Vykládat mi pak, jak ho moc přitahuji, že jsem žena, kterou si vezme, která mu jednou porodí dítě... Na druhou stranu pro to, ale nedělá nic. Kromě toho, že se tedy stýká s jinýma ženskýma, buduje si úspěšně kariéru a sem tam mě hrozně moc potřebuje vidět...jinak prostě vyčkává. Jeho chování mě mate! Neměli jsme spolu problém v komunikaci, o všem jsme mluvili... Ale z jeho strany to asi bylo spíše o tom mluvení než chuti něco řešit...

Za celu tu dobu, kdy jsme spolu byli i nebyli, jsem nepotkala úžasnějšího chlapa, se kterým bych si tolik rozuměla (nebo je to jen můj pocit, protože jsem typ člověka, který není schopen vnímat to špatné, ale vnímá jen to dobré..). Proto je to pro mě tak těžké. A už teď na sobě pozoruji, že na každém chlapovi si nacházím důvod, proč mě nepřitahuje a proč by to nešlo.... A srdce jsem si zamkla, takže jsem rozhodnutá, že milovat nechci. Nebo je to tím, že pořád miluju mého ex...

Myslím,že tak to má většina lidí,neboj,to přebolí

Měla jsem před X lety v podstatě to samé,ale z jeho strany to bylo sobecké,prostě nechtěl,abych vedla najednou vlastní život s někým jiným,je to tak.Uměl to se mnou a věděl jak na mě,prostě mě nadále jakoby "ovládal"Dodnes mě kontaktuje,pláče stejnou písničku a je to už 10let.Ale hooodně dlouho trvalo,než jsem si to v hlavě urovnala a ve finále jsem neskutečně šťastná,že jsem mu nikdy návrat nedovolila.Umíme se spolu dodnes bavit,řešit své osobní věci atd...ale doma bych ho už nikdy nechtěla

No,já u sebe postupem času přiznám,že těch můžu-fajn mužů jsem potkala dost,ale nedala jsem jim šanci velká chyba....

Znám to a je to největší chyba kterou můžeš udělat,já vlastně X let neměla vážný fungující vztah....nekaž si život,jdi dál....nedělej stejnou chybu,roky letí a budeš litovat
Lehce se to kecákdyž srdíčko bolí,já vím,ale mě bohužel to,že nechci nikdy milovat vydrželo....je to blbost.

Moc ti držím palce!!

Reaguji na Helmut:
Jo já vím že mi není 30 vsak to píšu, že si jen tak připadám, ale připádá mi to teď proto, že se nedokážu oprostit od toho bývalého jelikož jsem myslela, že je to ten pravý a dokázala si s ním představit zbytek života Jinak je to taky o povaze; já vím že jsou spokojené ženy i samy a i bez dětí, ale já nejsem moc tento typ, děti rozhodně někdy mít chci stejně jako partnera a stejně jak píšeš ty, žádného pitomce co někde potkám za rohem. Samozřejmě dokážu být sama, dokážu se bavit sama a myslím že rozhodně jsem samostatná, o tom žádná, jen jsem teď v takové osobní krizi a nemám se o koho opřít, přispívá tomu taky to že se všechny kamarádky bud vdávají nebo už mají děti.
Jinak já se v tom nešťourám, jen se vyjadřuji k diskuzi a čtu zkušenosti jiných, co si prošly něčím podobným abych načerpala inspirace jak s tím kdo bojuje. Nemusíš mě hned schazovat; nějak nechápu proč se vyjadřuješ v těchhle diskuzích, když vždycky všechny jen shazuješ a vysmíváš se jim. Každý máme jinou povahu a k podobným věcem se stavíme jinak, proto se klidně vyjádři, ale nemusíš ostatní shazovat za to že jsou jiní než ty. Reaguji na endy:
K tomu co píšeš ty..asi bych ho pěkně nakopala To že se stýká s jinými ale pak ti tvrdí takové věci, že by s tebou chtěl skončit. Buď ať se podle toho zachová nebo ať jde do háje. To zní jako "počkej, teď si ještě užiju s jinýma, udělám karieru a až se budu chtít nekdy usadit tak bych chtel aby to treba bylo s tebou".

Reaguji na Petulaa:

Ou je, holka, já tě neshazuji, jen jsem tím vším chtěla říct, abys dala hlavu vzhůru a věřila, že bude líp. Jen jsem to napsala drsněji. Prostě se v těch negativních myšlenkách neutápěla a tím si pak takový úděl sama nepřivolala. Jsi strašně mlaďonká na takové myšlenky. No uznej, domnívat se už ve 24 letech, že zůstaneš bez manžela a bez dětí, je krapet brzy. Celý život máš před sebou...žij ho! Nikdo ti stejně nezaručí, že i když najdeš muže, který se ti bude zdát jako ideál, vezmete se, že s ním zůstaneš navždy.

Ne ja to až takhle nemyslela...jako "nekdo" se vždycky najde Ale psala jsem to v tom smyslu, že mám teď takový pocit, že nanajdu nikoho lepšího než byl ten bývalý; ne proto že bych se nějak litovala, ale proto, že mi přišel jako ten "pan pravý" a neviděla jsem na něm žádnou chybu naopak je to typ chlapa co by chtěla skoro každá holka. Nepřipouštím si to, jen v tuhle chvíli nikoho lepšího opravdu kolem sebe nevidím a navíc jsem trošku v haj*lu jak jsem psala Nedělám to vědomě, to prostě hlava. Ale když vidím že tu někdo píše, že mu to trvalo třeba několik let se od toho odprostit, tak vidím že mě to asi ještě chvilu trápit bude

Reaguji na Petulaa:

Juch, tak ti zase můžu říct, že já si myslela už víckrát, že jsem našla toho pravého. No a nakonec se ukázalo, že nenašla. Takže věř tomu, že takových pocitů můžeš zažít ještě hodně. Ještě ti také musím říct, že není dobré vytloukat klín klínem. Dokud se od bývalého neodprostíš, tak se ani do dalšího vztahu radši nepouštěj. Trpěla bys ty i partner. Máš totiž ještě stále nasazené růžové brýle a s nimi se těžko někdo hledá. Prostě žádný nebude úžasnější, než minulý partner, dokud je neodložíš. Navíc asi nemohl být ten pravý, protože to byste se spolu nerozešli. Být tebou, tak bych se teď ani po žádném chlapovi nekoukala a soustředila se jen na sebe.

Reaguji na Petulaa:

Poslala jsem ti soukromou zprávu.

Reaguji na Petulaa:

kočko, přesně tohle vím.... hloupá nejsem takhle to taky vnímám

Ale pravdou je, že každý to má jinak, někdo dokáže "naskočit" do normálního života hned, někomu to trvá dýl.... však Tvůj ex se zvetil taky celkem rychle,hm?

Reaguji na Zanet96:
děkuji za příspěvky a názor .. je super číst ty řádky a tak čím dál více věřit, že bude líp

a jsem ráda, že z tohoto tématu vyplývá, že tedy jednou nás "pan dokonalý" asi přecejen přestane přitahovat, jelikož přijde někdo lepší. Chce to čas

díky všem za názory a příspěvky

Reaguji na endy:
Jj je mi to jasné....jen mi to přimonělo mýho ex ex....byli jsme spolu dlouho, několik let. Když jsme se rozcházeli tak mi řekl, že jsem fain holka pro život, že si mě třeba jednou vezme. Musela jsem se tomu vduchu smat, co si si myslel hošánek
Ten muj ex se zvetil rychle asi hlavně proto, že on byl ten, ktery mi dal kopačky; uz me nemel tolik rad jako ja jeho. Na druhou stranu v něčem jsem na tom odobně jako ty, protoze od te doby uz nekolikrat naznacil, ze tehdy udělal chybu, že má pocit že mě skutečně poznal až teď po rozchodu, že teď se mnou mohl být šťastný, že mě stále asi rád trochu víc než jen jako kamarádku atp. Vždycky prohodí takovou věc, ne ve smyslu že by mě chtěl zpátky o to se ani nesnaží, spíš jen ve smyslu že ho možná mrzí co se tehdy stalo a že nevytrval. Ale to je k ničemu, už jsem mu to řekla ať mlčí že mi tím akorát ubližuje.
Máš pravdu, každému to trvá jinak dlouho; já jen nevím jestli se tomu dá nebo nedá nějak pomoci. Přijde mi, že jediné co by mi pomohlo byl byl nový chlap, na druhou stranu má pravdu Reaguji na Helmut: , že určitě není dobré vytloukat klín klínem, takže nevím...asi nezbývá než jen to nějak přečkat, věnovat se sobě a doufat že bude líp

ty **** to bych nevydržela,šla bych za ním užít si a svést ho