Vy a jeho děti

No,já si myslím,že něco takového se stejně zjistí až,když ta situace nastane.

No tak to asi nezabezpečí nikdo - říct mi může toto a za pár let se může chovat jinak - přesně jako napsala Žanet.
Každopádně vzledem k našemu věkovému rozdílu a tomu že jsem bezdětná bych řekla, že s dalším mimčem klidně počítá. Respektive on ví, že vlastní dítě chci(nejlépe do 30ti) a námitky nemá ba naopak. On po rodině vždy toužil, je to opravdu rodinný typ se vším všudy - oba jsme vyrůstali bez otců, jen s mamkou, která si nikdy nenašla nového partnera... takže v tomhle jsme hodně stejní. Oba stavíme rodinu na první místo - právě proto, že nám třeba v dětství takovýhle přepych dopřán nebyl...

děkujeme!

přesně tak, tohle člověk asi bohužel předem nezjistí....jedině kdyby měl opravdu tu věšteckou kouli

každopádně společným soužitím si ale trošku může Sierral udělat obrázek...

to je dobře...
můj drahoušek je taky rodinný typ...a možná to také souvisí s jeho dětstvím, kde ten model táta+máma nefungoval moc dobře...

Sierral

Tak mé zkušenosti jsou asi takové . . .první partner měl 3 děti ve věku 3,6,9 let,které si bral na víkendy a prázdniny . . .nejmladší byl klučina,takový stydlínek a miláček všech,takže i pěkný rozmazlánek . . .pokud se mu něco nelíbilo nebo nesedělo,tak by byl partner schopný dotyčnou raději zazdít než aby klučina plakal . . .druhá byla holka,velmi fixovaná na otce,ale světe div se mě měla raději než svoji matku,nejstarší byl opět kluk,bylo mu to jedno,komunikoval se všemi a nedělal rozdíl jestli otec,já nebo jeho matka . . .ale největší kámen úrazu a původce všech problémů byla bývalá žena a protože partner raději sklopil hlavu než by něco řešil,tak to byla jedna velká katastrofa.No,bylo to asi o tom . . .ano starej se když přijedou,ale nemluv mi do toho jak je vychovávám,jsou to MOJE děti!!

V druhém partnerství byly dvě děti 14 a 16 let,takže puberta jak vyšitá . . .v tomto věku už děti nemají nějakou tendenci navštěvovat otce jen aby ho viděli,ale spíše že něco potřebují . . .kluk byl v pohodě a taky jednal narovinu,ale dcera byla na otce opět velmi fixovaná a spíše až žárlila,takže hotové peklo . . .no a samozřejmě partner slaboch,takže dceruška vždy hrála prim . . .

Třetí partner opět dvě děti . . .32 a 15 let,syn má svůj život,ale spíše má strach o majetek,nemá zájem se stýkat.Dcera velmi fixovaná na otce,vymýšlí si,intrikuje,hysterická,někdy až nechápu kam je ve svých letech schopna zajít . . .otec citlivka,takže dcera opět vyhrává . . .takže opět otázka času,kdy ze vztahu raději odejdu.

A závěr?? Pokud od svého partnera necítíte plnou podporu ve vašem vztahu a spíše je tam pravděpodobnost že bude inklinovat k svým dětem,tak vemte nohy na ramena,protože i kdyby jste se rozkrájely,tak budete vždy ta druhá,ne-li až po jeho bývalé ženě.Další problém jsou bývalé manželky,které děti dovedou též pěkně poštvat proti přítelkyni manžela . . .
Díky bohu jsem nikdy svůj život s těmito partnery nespojila natolik,aby byl můj odchod komlikovaný . . .
Najít partnera,který je natolik rozumný,že svoji lásku a vše co k tomu patří dokáže dávat stejným dílem je velmi obtížné .

Tak to jste mě docela vyděsily, holky. Zrovna řeším, jestli jít do vztahu nebo ne. Je o 20 let starší a má syna, kterému je 15. Má ho ve střídavé péči s bývalou ženou. 14 dní on, 14 dní ona. Neviděla jsem v tom problém, ale teď přišlo těch jeho 14 dní a najednou nemá čas. Vážim si ho za to, že se stará o svý dítě, ale nějak mě děsí představa co by bylo dál. 2 týdny spolu a 2 týdny čekání?

Bohužel to tak bývá... teda pokud nesdílíte společnou domácnost.
Děti jsou a vždy budou na prvním místě. Ale to my zcela pochopíme až s věkem a třeba vlastním potomkem.
Dej tomu šanci a uvidíš sama...

jenže já začínám mít strach

Já vím... a naprosto to chápu, to mi věř. Mě občas taky chytají takové ty myšlenky, že někde s někým jiným by to bylo o dost jednodušší. Ale rozhodla jsem se, že tomu šanci dám. A pokud to nevyjde, tak to nevyjde (u nás teda spíš kvůli vzdálenosti, která nás dělí). Buď to tak má být nebo ne. Navíc, synovi je 15 ne? Za 3 roky bude mít svůj vlastní život, navíc sám už určitě randí s holkama, tak by daleko snáze pochopil, že táta se může ještě taky zamilovat a mít někoho jiného... horší by to bylo, kdyby měl třeba 7leté dítko, hm?

na rovinu, asi bych do vztahu s nějakýma dětma nešla, a pokud ano, tak oddělené domácnosti, už se vidím,jak bych skákala kolem dětí, vařila, posluhovala, aby se ony měly na ten víkend, kdy jsou u tatínka dobře, nebo poslouchala to, jak je třeba koupit tohle, nebo tamto . . . .

všechny vztahy se v poslední době točí kolem majetku, dětí, peněz a zase majetku - už slyším bývalou nejakou manželku, jak po večerech kuje pikle, abych náhodou neokradla její děti, . . .

vztahy jsou kompikované a vždy u dětí záleží na výši vyspění rodičů - pokud je jeden labilnější - ne v tom pravém slova smyslu, ale má nějaké výčitky, že třeba není s dětma, nebo je hluboce raněn tím, že ho ten druhý opustil, pak asi nemá cenu budovat nějaký nový vztah, bo se to tam stále bude promítat,

a já , jako potencionální nová partnerka budu vždy až někde v dáli jako ta tolerantní, usměvavá, milá, chápající - a nedej bože se nějak ozvat, či něco reklamovat, nebo namítat

tedy pokud nenajdu opravdu vyzrále osobnosti - partnera i jeho bývalou manželku a jejich společné děti

matadi, máš pravdu, kašlu na to

Záleží na tom, jak je to v dané domácnosti zařízené. Manžel má z předchozího manželství dceru a bere si ji na víkend každých 14 dní. Nejsem z bývalé ženy zrovna 2x nadšená, ale musím uznat, že když nastane jakákoliv situace, dá se s ní vždy domluvit, nedělá naschvály, nesmtí se. Na druhou stranu manžel platí vzorně alimenty, i několik měsíců dopředu, takže je to o tom, jak se k tomu oba rodiče postaví.
Navíc manžel umí výborně rozdělit poroznost mezi mě i dceru, nikdy jsme nepocítila, že by ji nějak upřednostňoval, ani jedna z nás nemá důvod na druhou žárlit. Cítím, že jsem pro něj na prvním místě já.
Rozhodně bych nesnesla přístup jak tu nastínila Matadi - skákat kolem přítelova/manželova dítěte. Do takového vztahu bych nešla. U nás je to tak, že je to on, kdo navaří, o dceru se postará a já mu s tím dle možností pomáhám. Ale nedělá že mě náhradní matku a to je podle mě správné.
Také mě mockrát napadlo, že nebýt té malé, byla by spousta věcí jednodušších.
Na druhou stranu, s ní se aspoň vyřádí a mě netlačí do vlastního dítěte, které by velmi rád, ale na které se ještě necítím. Takže pro mě je nakonec nevlastní dcera velkým plus

Tak ráda přidám jak je to u nás...s přítelem jsme šest let a on má 11letou dceru...náš vztah je naprosto dokonalý a máme se navzájem moc rady,dokonce chce u nás být furt a domu za mámou jí to ani netáhne!je se mnou ráda i když tatka zrovna není doma,vubec jí to nevadíze školy chodí rovnou k nám a je u nás celý den,nekdy u nás i v týdnu spí,nebot o to škemráa o víkendu u nás spí vždy alespon jeden den...jsem ráda když tu je a ráda se o ně starám a dělám jim příjemné dny...já měla hezké dětství,kde fungovala rodina jak má a jsem ráda když vidím jak jí to dělá štastnou když je u nás a všechno je v pohodičce...podotýkám,že s její mamou se nějak nemusíme a vubec s ní já nekomunikuji,jen přítel co se malé týče...i když tu nenávist mezi námi rozpoutala ona,jenže je mi vlastně ta ženská jedno,není asi uplně v psychickém pořádku,bohužel naschvály a scény které dělá a kvůli čemu sem ani psát nebudu,ale zdravému člověku nad tím zůstává rozum stát.Jo a jinak já jsem 30-ti letá a bezdětná-zatím,když nepočítám "mojí"holčičku

Tak já zase kolem ní skáču rádacítím to tak,že já jsem ženská a v danou chvíli,i když u nás je těch chvil víc, náhrada za mámua dělám to ráda,když se mi to pak vrací tím,jak je holka spokojená a štastná a má dětství jak má být.