Vrátit se k ex příteli a k "vybudovanému, vysněnému" životu?

Kdybych to psala já před nějakým časem (zažila jsem to a ne jednou)

Myslím nebo jsem názoru, pokud nevíš, či ho chceš, nebo nevíš se rozhodnout,
tak ani jeden není pro tebe ideálním..raději byt sama, srovnat si to vše v hlavě, v sebe samotné.. nechat tomu chvíli čas.. Pokud budeš spokojená, rozhodnutá, co v životě chceš, tak přijde to samo..možná i ten ex, nebo ten nový, nebo úplně někdo jiný..
Tak nesmutní, netrap se..i když se to lehko říká...ale časem uvidíš
Hodně štěstí a užívej sluníčka, léta

těžko se věří někomu, kdo nás zklamal a špatné vzpomínky bolí a nejde je vymazat. Začni nový život, o tom to prostě je, člověku někdy trvá než najde toho pravého. Pokud si dokážeš představit budoucnost s novým přítelem, budujte ji. Píšeš, že jste s ex koupili byt, financoval to kdo? Jestli napůl, ideálně se domluvte ať tě vyplatí nebo ho prodejte, ať nepřijdeš úplně o všechno. Společní přátelé, pokud jsou opravdoví, neměli by být zaujatí a nemusí to nutně znamenat, že o ně přijdeš.

před lety jsem ukončila 3 letý vztah, bydleli jsme spolu, společní přátelé, rodiče ho měli celkem rádi. Ale stalo se pár věcí a já jsem se jednoho dne rozhodla, že odejdu, bála jsem se toho, že mě to emocionálně zničí, že budu na dně, protože všechny naše hádky jsem dost prožívala. Ale překvapila jsem sama sebe. Musela jsem se prostě sebrat a řešit věci plně racionálně. Uvědomila jsem si, že budoucnost s tímhle chlapem nevidím, sebrala jsem to nejpotřebnější se svých věcí když nebyl doma, vypnula jsem si na týden telefon a odešla na nějakou dobu k tátovi. Ex mě sháněl po všech čertech, chodil za mnou do práce (zapírala jsem se), posílal mi kytice a zkoušel to i přes kamarády. Já jsem věděla, že musím vydržet a časem mi ho bylo jen líto. Po cca měsíci jsem mu zvedla telefon, že se sejdeme, abychom probrali co s bytem (měla jsem na sebe podnájemní smlouvu a platila jsem kauci). Tohle jsme vyřešili a já už se znovu sejít nechtěla, přemlouval mě způsobem, že tam mám ještě věci a dokonce za něj lobovala jeho máma, že se chce zabít a podobné hry. Ale už jsem se sním nikdy nesešla a teď jsem už 4 roky šťastná se současným přítelem. Absolutně na něj nemyslím, možná jen, když třeba jedu kolem domu, kde jsme bydleli nebo když potkám jeho mámu.

Chce to v sobě najít tu vnitřní sílu a řídit se pocitem sebezáchovy jo a taky si nenechat s*át na hlavu

Reaguji na Lavender_kid:

Holky je tu ale ještě jeden problém, kdybych ted chtela byt sama - nemam kam jit, sama si podnajem dovolit nemuzu a rodice bydli cca 100 metru od byvaleho... denne bych ho potkavala a prala se o "nase" kamarady, koho z nas pozvou na akci, s kym pujdou do hospody atd.

Reaguji na Lucyluck: A proč tomu nechceš zkusit dát šanci s nynějším partnerem? Šla jsi do toho vztahu jen proto, aby jsi zapoměla na ex?
Nevím, jak dlouho uplynulo od vašeho rozchodu ale typuju, že moc dlouho ne, tudíž ty pocity, co máš jsou normální. Dala bych šanci novému vztahu a uvidíš, jak se to vyvine. Nebo nemáš třeba možnost odjet sama na týden, čtrnáct dní na dovolenou? Vypadnout úplně někam jinam a tam si promyslet co dál?

nemusíš mít zmatek to je úplně normální reakce všech , když přichází o jistoty a zaběhlou rutinu.Jestli se chceš vrátit udělej to jen kvůli tomu, že ho opravdu miluješ a chceš s ním sdílet budoucnost. Ne kvůli bydlení, jistotám, kamarádům atd......, ale kvůli němu samotnému. Z toho , ale co píšeš asi žádnou společnou budoucnost stejně nevidíš . Pokud jsi spokojená s novým přítelem a klape Vám to neházej ho přes palubu jen kvůli soucitu, zvyku a pohodlnosti.V novém příteli zatím máš důvěru což o tom starém se říct nedá a budeš si jí stejně budovat dlouho.Jen tak mu nevěru stejně neodpustíš to umí málokdo.
Pak je tu ještě varianta C zůstat sama vše si ujasnit a hledat partnera až si to v sobě vyřešíš. 8 let vztahu bez žádného posunu( svatba, děti) muselo zákonitě začít stagnovat.

Přísloví dvakrát nevstoupíš do stejné řeky je pravdivé a myslím, že se už x krát osvědčilo v praxi. Rozhodnutí je , ale na tobě máš možnost volby

Děkuji i za mužský příspěvek...otázkou jen zůstává, co když se tomuto také časem okoukám, začne se také poohlížet jinde.....zas budu všechno budovat od znova někde jinde? Zas opustím všechno, co budu mít....?
Bývalý byl skvělý, než se stalo tamto, i všechno okolo...takovým chlapů je málo, někdy si říkám, jestli prostě nechci moc věcí najednou...okolo skvělých chlapů se vždycky motá spousta ženských...neumím to už prostě realisticky posoudit :/

Reaguji na Lucyluck: Takže proto, že bývalý byl jinak skvělý a "jen tě podváděl" , tak nechceš dát šanci klukovi, který tě má rád a chce s tebou i do budoucna být a raděj se vrátíš k někomu, kdo občas, když nebude vše podle jeho představ a ty se mu zase okoukáš vleze na jinou, to snad ne Promiň, že píšu tak ostře, ale jen proto, abych měla jistotu bydlení a toho co jsem vybudovala, tak se nechat takhle ponižovat?
Upřímě bych na tohle neměla žaludek ani nervy, raději bych riskla nový vztah, než se vracet do něčeho takového. Ale to je jen můj názor.
Každopádně, když už nad tím tak přemýšlíš, tak co tvůj bývalý partner-chce tě zpět, co proto dělá, aby tě získal zpátky?

nu vidíte holky a je zde hnedka inspirace!

Reaguji na pakoň: Tvůj názor ti rozhodně neberu. Ale pro mě osobně je dlouhodobá nevěra ve vztahu nepřípustná. Chápu, že každý z nás může prostě jednou ujet, to jsem schopná odpustit i pochopit, ale dlouhodobou nevěru nikoliv. A stejně to má i partner, a rozhodně si o mně nemysli, že jsem nějaká naivka, opravdu ne, jen znám svého partnera a jeho hodnoty a zásady. Tohle je pro něj prostě nepřípustné a pro mě též, takto to máme nastavené ve vztahu my. Pokud to má někdo jinak, ok rozhodně nikoho nezatracuji, jen si myslím, že zakladatelka není ten případ, kdyby chtěla tolerovat partnerovu nevěru.
Z toho důvodu, bych jí radila nevracet se.

Reaguji na pakoň: Jistě, ani následné chování není v pořádku a netolerovala bych ho. Ovšem, tak daleko by to u mě nezašlo, neboť by to skončilo ihned po té nevěře
Každopádně mám dojem, že zakladatelka se bojí nového vztahu, bojí se přijít o to co vybudovala a o společné přátele a bude se mu snažit odpustit. Ale to je opět jen můj dojem.

Faktem zůstává, že do té nevěry jsme se měli moc dobře, nikdy jsme se nějak nehádali a tak... ta nevěra mi hodně přišla jako "že si ještě nic pořádně neužil", byl to v podstatě jeho první dlouhodobý vztah...ted mi tvrdí, ze si to vsechno uvedomil, ze mu to za to nestalo, ze me nechce ztratit atd.....otázkou ale zůstává, jestli by tenle pocit "jestě jsem si neuzil a nevím jestli se chci na zbytek zivota vázat s touhle holkou" nepřišel znova, protoze nejaký extra baleni a zkoušení nových holek si fakt moc užít nestihl, byli jsme spolu od 18 let...ja nemam pocit, ze bych si neco nestihla uzit, ale chlapi to maji asi jinak...

A jak ze me vsichni správně cítíte, tak se nového vztahu bojím a nejde mi do něj jít naplno, protože prostě pořád nechápu, co jsem v tom minulém dělala tam blbě, že to blbě skončilo...a aby to tam neskončilo znova....navíc ted v mnohem (pro me) težších podmínkách...