Každej z nás má svýho nejlepšího kamaráda nebo kamarádku, se kterým mu nejde o nic jinýho, než o přátelství. Měl sem to stejně. Aspoň jsem si to teda myslel ještě před dvěma měsícema, kdy jsme po jedný divoký party skončili v posteli.
Od tý doby se to s náma točí ze strany na stranu a já jsem se, i když jsem se tomu snažil bránit, do ní zamiloval.
Minulý týden sem šel s barvou ven a všechno jí vyklopil. Sice jsem podobnou reakci očekával, ale i tak musím přiznat, že jsem pořád mimo.
Pár dní sme se neviděli a když sme si dneska psali, tak znova opakovala, že musíme bejt jenom kamarádi, že jsem pro ní jako brácha a že to prostě nejde. Reagoval sem tím, že se teda přestaneme vídat, psát si, volat si, že potřebuju čas, abych si to nějak přebral. Napsala, že to snad nemůžu myslet vážně, že to nejde...
Teď, co dál? Jak obnovit přátelství, abysme z toho oba vyšli co nejlíp a "bezbolestně"
Přátelství? To už těžko.. Ty ji miluješ a to je konec.. navíc jste se spolu vyspali a to kamarádi opravdu nedělají
Ty jsi zářný příklad toho, že kluk s holkou nemůžou být kamarádi
nevim, co na to říct...
přitom to takovou dobu fungovalo bez problémů...
Podle mě už to jako dřív nebude, bohužel. Tomu pomůže leda čas a stejně to nebude jako kdysi, záleží taky na tom, jak se k tomu oba postavíte, jestli to budete záměrně jitřit nebo to nějak "rozumně obejdete". Dávej pozor na každý další kontakt s ní, ať to nezabiješ úplně. Hodně zdaru.
Cituji Kubacis: Dávej pozor na každý další kontakt s ní, ať to nezabiješ úplně
díky... přemýšlím, že to "zabiju" úplně a zároveň s tím to budu brát jako podnět k odstěhování se do jinýho města...
ne, že bych někam utíkal, ale ona byla to poslední, co mě tady drželo...
Cituji cool_breeze: díky... přemýšlím, že to "zabiju" úplně a zároveň s tím to budu brát jako podnět k odstěhování se do jinýho města...
Tak to už pak záleží na tobě, jestli to zvládneš a chceš takhle.
Reaguji na Kubacis:
Chci, nechci... asi mi to pomůže...koneckonců, Vídeň má něco do sebe
Cituji Helena: "a ploč nééééé?"
tím si mě pobavila... nejsem typ, co by dolejzal nebo přemlouval...
od jejího bejvalýho sme měli denně na talíři tak 10 zoufalých smsek a nemůžu říct, že mě to občas nepobavilo
Bohužel i já se dostala do podobné situace, takže poměrně dost si dovedu přestavit, jak se teď cítíš. Sice jsem s dotyčným neměla nic intimního, ale byl to také kamarád, do kterého jsem se zamilovala až po uši, ale z jeho strany byla odmítnutá. Hodně to bolelo a trvalo mi několik měsíců než jsem se z toho jakž takž vzpamatovala. A jak píší holky...už to prostě není jako dřív Hodně mě to mrzí, ale chce do opravdu asi čas a snahu mu nějakým způsobem dávat najevo, že ho mám ráda, záleží mi na něm, ale že už se ho dále nepokouším uhnat. Je těžké v tomto najít zlatou střední cestu. Přeji hodně štěstí
Jsem v podobné situaci. S kamarádem jsme spolu párkrát ulítli a oba se do toho začali zamotávat. On mi vyznal lásku a řekli jsme si, že to zkusíme, ale druhý den najednou ucukl, že to prostě nejde, že jsme moc kamarádi a něco uvnitř mu to zakazuje. Takže teď nekomunikujeme a nevim co bude dál. Pro mě je to člověk na kterym mi hodně záleží, ale momentálně vim, že bych ho chtěla víc než kamaráda.
Asi jak řikáš je hold lepší utnout kontakt a dát tomu čas ono to přejde a objeví se někdo novej a třeba časem opět budete schopní být alespon kamarádi.
To záleží na vás, zda budete schopni být ještě kamarádi nebo ne. Aby ona neprovokovala a zanechala to v těch mezích, v jakých to je a ty abys ji začal vážně brát jako kámošku. Chce to asi čas, potom uvidíš.
Rozhodně ale nic není definitivní )
Cituji cool_breeze: díky... přemýšlím, že to "zabiju" úplně a zároveň s tím to budu brát jako podnět k odstěhování se do jinýho města...
ne, že bych někam utíkal, ale ona byla to poslední, co mě tady drželo...
Vypadá to, že podvědomě si ji asi miloval od začátku.. ono být s někým často, povídat si s ním, mít stejné zájmy, řešit s ním problémy - to asi nejde se nezmilovat.. chápu tě a přála bych ti ji spíše jako přítelkyni než kamarádku
Tak já jsem prožila něco velmi podobného, až na to, že s mým nejlepším kamarádem jsme spolu nespali. Zhruba před rokem mi napsal zprávu, že je do mě zamilovaný, co mě zná(což je šest let). No nevěděla jsem co dělat, já jeho city nesdílela a navíc mi tvrdil, že kvůli mě se rozešel s mou nejlepší kamarádkou (připadalo mi to jak z telenovely). Nakonec jsem mu řekla, že je pro mě jako brácha a že by bylo nejlepší, kdyby jsme zůstali kamarádi.
Pak nějakou dobu nereagoval na moje pokusy vrátit to alespoň trochu k normálu a teď jsme se půl roku neviděli. Když se někde potkáme bavíme se, ale panuje dusno, takže si myslím, že už to mezi náma normální nikdy nebudebohužel. Moc mi chybí, vídali jsme se každý den, přespávali jsme u sebe, po každé akci s přáteli jsme se šli projít a všechny zrdbli atp....byly to krásné časy. Život je boj
Myslím, že kamarádi byste být mohli, ale asi ne ti uplně nejlepší. Na jednu stranu docela chápu tvoji reakci, ale zkus pochopit i ji, to že do tebe není zamilovaná neznamená, že jí na tobě nezáleží...
Myslím, že už to zpátky vrátit nepůjde....volila bych Vídeň (mimochodem ta je krásná, já bych neváhala )
Jj, souhlasím s Patty, pořád "to" bude mezi váma - ty budeš kontrolovat svoje chování, aby ses jí nějak "nedotkl" a ona si zase bude dávat pozor, aby ti nedávala nějaký naděje... Taky bych volila jiný začátek někde jinde, pokud máš tu možnost...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.