Věříte na duchy?

Hodně lidí na duchy nebo na nadpřirozeno obecně nevěří protože prostě nechcou a řídí se heslem-co jsem nikdy nikde neviděl a dá se to logicky vysvětlit-tomu věřit prostě nebudu.Lidé si takto udělali z toho "jiného světa" svět plný hrůzy a strachu.Někde něco vrzne a všichni utečou polekaní pod peřinu.Jen málo lidí bere to něco zvláštního mezi zemí a nebem jako normální věc.A těm já fandím.Nechápu proč bysme měli vyvolávat duchy nebo vyhledávat nadpřirozeno,ikdyž většina na to nevěří nebo se toho bojí.Nechme je být,když tady jsou tak jsou,když ne tak ne.To že je nevidíme,neznamená,že jsou to nějaká strašidla nebo nám chcou ublížit.Není to jen náš svět.

Tak holky jedna známá má dnes již 16-letou dceru a ta odmalička nechce spát a nespí při tmě,prostě od jejího ranného dětství i ted ve věku pubertálním jim svítí celou noc malá lampička v pokojíku,protože ona říká že vidí duchy!
Já na to věřím,jednou moje mamka říkala že viděla nějakej stín když mi bylo asi17,to by mě ani tak nezarazilo,ale když řekl muj otčím,že když tam bydlel sám tak je viděl hodně až se skoro bál,tak tomu už jsem věřila,protože můj otčím je jinak velmi realistický člověk.A mám jednou příhodu na kterou snad nikdy nezapomenu....spala jsem pod oknem v panelákovém bytě,okno bylo takové to menší vyklápěcí a jelikoš už nedrželo samo otevřené,měli jsme tam takový klacek...spím a najednou slyším jak někdo nahlas varovně zakřičí "bacha,bouchne to!"probudila jsem se a v tom šílená rána a okno se zabouchlo,do dnes nechapu jak to mohlo vyhodit ten klacek,ale když jsem okno otevřela a koukám dolů a říkám si že budu muset pro ten klacek jít nikde ho nevidím?A najednou se podívám místo dolů na zem na parapet a tam uplně podel domu,rovně na parapetu ten klacek!Jestliže by ho vyhodil vítr,což mi není dost jasné jak by se to povedlo,když klacek byl skříplej silou celého okna,ale kdyby přece jen,tak by klacek vylítl a nebyl by uhledně srovnán na uzounkém parapetu?a o varování rány ani nemluvím....je to už tak deset let ale nikdy na to nezapomenu...

já na duchy věřím a mám i vlastní zkušenost.....víte jak se říká že když si stoupnete do jednoho koutu místnosti a fotíte ten druhý pořád dokola v kuse když si potom ty fotky prohlížíte můžete zahlédnout ducha .my jsme to zkoušely s kamarádkami a opravdu se nám to povedlo byly tam dve takove divne oci na zdi brrr bylo to dost strašidelné

Já určitě věřím, od malička jsem měla problém, že jsem po nocích viděla a slyšela něco, co by nemělo existovat. Moji rodiče na tyhle věci nevěřily, takže si myslely oba, že mám divokou fantazii. Ovšem když to do mých 14 let nepřestávalo, máma musela uznat, že to nebude tím, že jsem malé dítě a vyrostu z toho. Vzala mě k jedné své známé, která je okultistka něco na způsob přírodní čarodějnice, nevím jak to jinak popsat.
Řekla mamce, že mi má věřit, že to, co vidím skutečně existuje. Vysvětlila mi, že když se narodí dítě je čisté, jemnozrné, není ještě zaveln světem a může mnoho věcí vnímat. Proto tak často děti něco vidi. Postupem času jak člověk roste mizí tahle jemnozrnost a on ztrácí tuhle schopnost, ale jsou lidé, kterým zůstavá. Bytosti, nevím každý to může nazvat jinak zhmotněná energie, duch, tyhle bytosti si mnohdy neuvědomují, že nejsou v našem světě a chtějí komunikovat a jdou za lidmi, kteří je mohou vnímat. Sama mi řekla, že ona to bere jako přirozenou součást a dnes a denně se setkává s těmito bytostmi. Nemám se jich bát ale příjmout je a vyslechnout.

Řekla mi ale také jednu důležitou věc, můžu v mém talentu pokračovat, rozvíjet ho a být jako ona nebo mohu tyto dveře zavřít. Pokud je někdo takto vnímavý má na výběr, otevřít je nebo zavřít a mám si to dobře promyslet.

Pro mě od dětství to nebyl žádná dar, skoro každou noc být vystrašená a bát se. Potkávat něco, co mě bude děsit. Rozhodla jsem se tyto dveře zavřít......nevím jak bych to popsala, ale začala jsem více uvažovat logicky a říkat si, to neexistuje ale vím, že to je, ale nemám zájem.

Na dva roky jsem měla klid. Pak jsme v domě, kde bydlí mí rodiče změnily pokoje a já dostalal novu ložnici. První noc jsem se probrala a viděla nějakou ženu jak zády sedí na mém toaletním stolku a dívá se do zrcadla. Hned jsem se vyskočila a jecela.

pak se mi tohle stávalo běžně, že jsem viděla něco, nebo cítila přítomnost jiné osoby , vyletěla jsem z postele a probrala se.

Můj bratr to vysvětloval logicky, že jsem ve spánkovém stavu, něco s emi zdá, ale mám pocit, že jsem probuzena.

Zvykla jsem si na to, že často vykřiknu ze spání a vyletím, protožr prostě vím, že nejsem sama v pokoji.

Ale je pro mě stále přijatelnější si to vysvětlovat v podání mého bratra logicky, než to, že něco opravdu je.

Obdivuji lidi a zároven lituji, kteří mohou tyhle věci naplno vidět. Myslím, že to je dar, nedar, ale druhá strana, která tyhle věci nikdy nezažila, nemůže pochopit a uvěřit něco, co by nemělo být...

Judy: jsem pro, nikdo by si neměl zarávat s vyvoláváním duchů nebo se bavit tím, že se s nima bude povídat. Podle mého otevírá něco a neví, co přesně a neví na koho narazí. Pokud někoho přivolá, těžko se ho zbavuje.

Možná si řeknete, že jsem blázen a je to mimo mísu, ale já jsem ve svých 17 letech hodně experimentovala s magii. Byla jsem tím úplně posedlá a věřila na to. dle mého se tyhůle věci povedou opravdu velmi silnou myšlenku přání či uskutečnění. Chtěla jsem to neskutečně. Zamilovala jsem se do jednoho straršího muže a neměl o mě zájem. Měla jsem od známé knihu kouzel, udělala jsem svě loutky, jednu jeho a mě a udělala kouzlo, aby mě chtěl.

Druhý den se mi ozval a chtěl mě vidět. Prostě absolutně opačné chování jaké měl před tím. Podle mého, co jsem dělala byla černá magie, chtěla jsem aby mě chtěl, aby šílel ze mě a zamiloval se. Chtěl mě a moc, ale nebylo to jak bych si přála. Žádná magie nemůže probudit v člověku skutečnou lásku, pokud to není.

Pak jsem si uvědomila, že to, co jsem udělala nebylo správné, a že jsem stejně nezískala, co jsem chtěla.

Zkusila jsem kouzlo zrušení. Víte jak se říká, že cokoliv uděláte špatného se vrací, natož černá magie, mě se to vracelo neskutečně pěkně dlouho. od té doby jsem přestala dělat magii a už bych jí nechtěla dělat, pro mě je to zahrávání s něčím, čemu nerozumím.

Tulipan:
A jak se Ti to vracelo? Konkrétně ten případ se "zamilováním" do Tebe?
Zajímají mne souvislosti..

Den, před tím, než jsem měla narozeniny (14. 3.) se mi zdál divný sen. Sny mám každou noc a velmi bohaté. Poslední dobou se mi zdávalo dost o zemřelé babičce - tatínkově mamince.
Zpět k tomu snu. Zdálo se mi o koních (u mě celkem časté), viděla jsem pěkné koně v ohradě na pastvině, ale najednou můj pohled skončil na koních mrtvých, pohled ošklivý, koním se rozpadala těla, chyběly některé části. Potom navazoval další sen, byla jsem v lese sbírat houby, bylo nás tam víc, byla to nějaká obora...Najednou se setmělo a všichni utíkali pryč, já poslední. Vykoukla jsem za vysoká vrata obory a strašně za nimi lilo, tak jsem přes sebe chtěla hodit deku (takovou kdysi měla babička), ale mezitím mi popadaly z náruče věci (nasbírané houby, nějaké drobnosti, lék, který občas užívám na migrénu). Najednou mě něco přimělo otočit se - byla úplná tma, slyšela jsem hřmění přicházející bouře, najednou tam stála mladá slečna (pro mě okamžitě věštkyně). Měla volné, lehce průsvitné oblečení světle žluté barvy, na hlavě nějaký šátek a snad i nějaká cinkrlátka na sobě a silně orámované oči černou linkou. Řekla, že na tohle dlouho čekala, na takovou bouřku a že ať řeknu jediné slovo, že mi něco vyvěští. Vyhrkla jsem to první co mě napadlo: "Kůň". Ona náhle zmlkla a řekla, že mi nic nepoví. Ptala jsem se proč a co se děje...a ona jen, že vidi strašné zlo, že se stane něco strašně zlého (okamžitě mě napadlo, že někdo umře, táta? přítel?). Pak jsem opustila oboru, venku za vraty už svítilo slunce a já doběhla do auta, kde seděli známí, kteří tam předtím byli se mnou. Pak mě probudila běžná sms s přáním dobrého rána od přítele. Bylo to z pátka na sobotu, byla jsem v Pardubicích navštívit známé a rodinu (bydlím na jižní moravě). Přítel přijel v sobotu ráno za mnou a jeli jsme navštívit mého tatínka (naši spolu již spousty let nežijí). Návštěva fajn, dali jsme si chlebíčky, kávu, popovídali si, táta nadšeně ukazoval oblečení, které si koupil. Odjela jsem domů s fajn pocitem. Předtím jsem měla po tom snu pocit strašný, svírající...Ve středu ráno jsem vystřelila bez důvodu z postele, jestli nějaký sen, nevím. Ale strašný pocit..Zmateně jsem seděla na posteli..Celé ráno bylo divné...A zhruba v tu chvíli můj otec prohrál boj o život...o 2 hodiny později mi to volal strýc...

Hm, koukám, že do tohoto tématu můj příspěvek moc nesedí. Omlouvám se a přidám jiný.
Kolem mě se sice nikdy nic zvláštního nedělo (asi nejsem to správné "médium")
Spolužačka ze střední mi říkala, že občas duchy vyvolává. Jednou se jim snad podařilo vyvolat nějakého dezertéra. Prý komunikace s ním byla dosti složitá a zlověstná. Krom jiného by se měly duše zemřelých odvolat zpět do půlnoci. A tento milý pán prý ne a ne odejít. Prostě na truc. Nakonec ho prý odvolali. Pak ta spolužačka měla zase nějaký zážitek s lustrem doma. měla u ní spát kamarádka. A jedna z nich, že bude spat vedle postele na zemi, nad tím místem byl robustní skleněný lustr. Bohužel si nevzpomínám, jak přesně to bylo, ale každopádně ta holčina, která si tam měla lehnout, si tam prostě nelehla z nějakého důvodu...nebo tam snad ležela a vstala (nevzpomínám si přesně). Ten lustr se ten večer s šíleným rachotem zřítil a rozletěl se na tisíc kousků, kdyby pod ním někdo ležel, měl by to asi spočítané...

Já na "duchy"také věřím..nebo konkrtétněji na něco ..nějakou sílu ve vesmíru..prostě v prostoru kolem nás...Zažila jsem už také pár věcí a píši si o tom i s jednou léčitelkou, co se také o tyhle věcy zajímá. Ráda bych si třeba popovídala "osobněji" s někým, kdo se o tohle také zajímá..

když mi bylo 8, ani jsem si neuměla představit, že by existovalo něco jako duchové... Ale rychle jsem přišla na to, že existují! Dnes je mi 14 a nikdo mě nepřemluví, že duchové nejsou... Já vím, že jsou... Vím co jsem viděla... Když mi teda bylo těch osm, tak jsem se v noci probudila a chvíli jsem ležela na posteli s otevčenýma očima. Všichni už spali, včetně mé sestry, kteá spala na poschoďové posteli nademnou. Najednou jsem koutkem oka zahlédla něakou postavu, že sedí na židli u okna a dívá se na mě. Byl to muž, tak jsem se posadila na postel v domění, že je to taťka... Udělala jsem krok k němu a řekla jsem "Co tady děláš"? Ale pak jsem zjistila, že to není taťka... že na té židli sedí úplně cizí muž. Neodpověděl mi a vůbec se nehýbal. Seděl tam jako socha a pořád se na mě díval. Nebyla jsem schopná pohybu, natož začít křičet. Nakonec jsem zalezla do postele a přikryla se celá peřinou... Ráno mi to nikdo nevěřil... Ani sestra, která spala nademnou

Já myslím, že existence duchů nemá co dělat s nějakou bohapustou vírou.
Třeba jsem zkoušela návůdky podle starých knížek a pár takových duchovních bytůstek se mi viditelně projevilo. A když má člověk problém, který nelze řešit normálním lidským způsobem, pak vyvolání takého ducha může být docela prospěšné.
Třeba se mi podařilo pomocí meditačních praktik popsaných v Joze vyvolat měsíčního planetárního ducha Phula. Viz Arbatel, Z magie starých. zdarma na www.grimoar.cz/obsah.php
Zjevil se jako starý muž s dlouhými býlími vlasy a vousy, v dlohém modrém plášti..
Nebo se mi pomocí zrcadla - viiz Josef Durr, Experimentální démonologie - podařilo vyvolat řeckou bohyni Kirké. Jen místo černého kulového zrcadla, jaké je popsané u Durra jsem použila obyčejné, za pár korun z obchodu. Ta se objevila jako jesně bílá žena, ketré svítily z očí zlaté paprsky. Ale pro příliš jasné světlo nešlo rozeznat podrobnosti.
A tak podobně. . Prostě pokusně si lze existenci duchů ověřit.

Ano a proto nemám ráda lidi, kteří si zahrávají s vyvoláváním i když ze srandy. Není to nic hezkého vidět ho na vlastní oči. Duchové existují, ale musíme je nechat být.

Ono záleží na okolnostech. Může mít člověk problém, na který nestačí normální lidská síla.
A pak může být vyvolání takového ducha velice prospěšné. Jen je při tom důležité použít některou ze starých praktik třeba ze starověkého řecka či egypta, nejjednodušší je s využitím spánku, nebo zrcddla. Ves tarověku místo zrcadla použíbvali třeba číši nebo mísu s olejem. Nebo třeba meditační techniku nejen z jogy. V žádném případě není dobré používat nutící eveokační techniky ze středověkých grimoárů. A spiritistická tabulka je tak akorát na ......... (pardon, neslušný výraz)
Je nutné přimnět ducha aby se viditelně projevil. Pokud se to povede a slíbí že přání které k němu člověk má splní, pak není na světě síla, která by v tom mohla zabránit.
Když má člověk skutečně závažný problém, o ketrém neví jak ho vyřešit, nebo se třeba jako já chce naučit magii a nespoléhat na nějaké pablby, hrající si na mistry a vydělávající peníze na lidské hlouposti, může třeba jako já vyvolat nějakého takového ducha jako učitele.. Já jsem tak vyvolávala Kirké, viz výše.
Je potřeba sï tedy podle dostupné literatury vybrat ducha, který má moc a vliv na daný problém. Pak začít vyvolávání, nejlepší je meditace s přísušnou prosbou.
Je nutné mít od začátku vyvolávání na mysli, proč ducha volám. V opačném případě se může stát, že se člověk při jeho zjevení lekne a celá námaha je zbytečná. Může totiž trvat i měsíce pravidelné každodenní snahy, než se takový duch viditelně projeví.

Já na duchy nejen věřím, ale mám s nima i osobní zkušenosti. Kdybych je sem měla napsat všechny, nevešla bych se na stránku. U nás v rodině se tyhle zkušenosti dědí, takže já už jsem na to zvyklá a připadá mi to naprosto normální. Tyhle schopnosti měla moje prababička, můj děda, moje matka a teď je mám já. Nezavrhuji to, naopak se je snažím rozvíjet co nejvíc. Před časem mi vyložila jedna cikánka, která mi řekla, že po mě je bude mít můj syn a že je bude mít ještě mnohem více rozvynuté, než já, abych mu to nevyčítala. Je to zvláštní, ale to, že budu mít syna cítím celý život, vyšlo to i mě v kartách, protože se těmto věcem také věnuji a musím říct, že po tom všem mě to vůbec nepřekvapuje, že se tyto a další a další schopnosti budou dědit dál z pokolení na pokolení.

Tak mě se taky stalo něco divnýho. Umřel mi nedávno dědeček,den nebo víc po jeho "odchodu" jsem seděla večer u počítače a koukala se na meily, najednou se mi ukázalo že mi přišly od něho dva meily. Čučela sem na to jak puk.Protože mi posílával vžycky emaily jako různé fotky,vtíípky,videa a tak. Přišlo mi něco ve smyslu všechno bude dobrý nebo něco s budoucnem a pak ještě něco , nevím, ale bylo to pěkný a tak mě uplně zamrazilo a objevil se mi úsměv na rtech a neměla sem vůbec žádný strach