Věřící + ateista?

romísek - trochu mi tvé řeči připomínají řeči jehovistů...to neber jako negativní rýpnutí, spíš zvídavou skrytou otázku

Lisa
To si nemyslím, že je Romisek jehovistka, nikomu tu nic necpe, je věřící, navíc, jestli jsem to dobře pochopila, církve (potažmo sekty) neuznává. Je věřící, to je celé.

proč by každý jehovista měl něco někomu cpát? a co je sekta, to každý vidí jinak....

Lisa
Dobře, já jsem jen vyjádřila svůj názor, že si nemyslím, že by byla jehovistka, výklad sekty je v této chvíli celkem jedno.

Ne holky, nejsem Jehovistka a svým přesvědčením nespadám do žádné církve. Teda, do jedné patřím, ale myšlenkově se s ní rozcházím.

No, kdyby jsi opravdu znala Jehovisty, tak by jsi mne z toho nemohla podezírat
Neuznávají Ježíše jako Boha, neslaví Velikonoce, Vánoce ani žádné jiné svátky...
To co jsem psala je z části mé vyznání, ale z té větší části to je to prostě jen historie.

Spíš mne zajímá, jak to může fungovat v partnerském vztahu věřící - ateista, přesně jak zní název této diskuze. Nechme stranou církve. Řekněme, že jsem tedy věřící a můj partner zapřísáhlí ateista. Nechci řešit ani to, že bych ho nutila chodit do kostela, že bych tam chtěla pravidelně vodit svoje děti...nakonec i toto jsou jen podružné věci. Spíš mi jde o to: Celým svým srdcem Bohu věřím, protože s ním mám své zkušenosti, z tohoto důvodu pochopitelně přirozeně a nenásilně se snažím ovlivňovast svého manžela, dětem právě tak přirozeně vyprávím příběhy o Bohu a o Ježíši. Tohle je přece pravé náboženství a ne, že někdo někoho nutí provozovat různé praktiky obvyklé v té, či oné církvi.

To je fakt! Nikdy nemůžu říct, že jen tohle je správný historický výklad.
Nedávno jsem slyšela příběh:
Za Rabim, židovským učitelem, chdili žáci a neustále se ho ptali po smyslu života. Rabi dlouho otálel s odpovědí. Nakonec onemocněl a svým žákům vzkázal, že umírá. Rychle k němu přišli. Učitel měl zavřené oči a zdálo se, že zemřel. Třásli s ním, aby ho probudili a znovu se ptali po smyslu života. Rabi ztěžka otevřel oči a řekl: "Všechno je jinak": A po těch slovech zemřel.
Tenhle příběh si vždyky pripomenu, když si myslím, že jen já mám pravdu.

přesně moje slova

vážně hodně záleží na tom, jak ten druhý bere svou víru, o tom jsem se už i přesvědčila spíš by mě zajímalo jestli by člověk třeba jako ty ( který podle tvých slov věří celým svým srdcem bohu) by si vůbec mohl začít partnerský vztah a zamilovat se do člověka, který by byl zapřísáhlý ateista..? Mě osobně to přijde třeba uplně nemožné, protože je zde velice rozdílný pohled na svět od obou.

Vanilla
Tak předně, to byl jen příklad. Já se samozřejmě za věřící považuju, ale až tak jsem se popsala, abych uvedla příklad bohužel ne.
No, ale jinak s Tebou souhlasím v tom, že jestli je někdo tak silně věřící, těžko si bude rozumět s někým z druhé strany spektra...ikdyž, všechno je možné.
Spíš mne napadá, jak tady psaly některé holky, že převážně "bojují" se svými tchýněmi ( což je samo osobě dost zajímavé, jakoby se někam vytratil názor partnera), zda chodit do kostela, jestli se nechat pokřtít, co všechno dělat a nebo nedělat... rozumíte mi? Tohle přece není víra jako taková. Ta opravdu neprobíhá na veřejnosti, ale v srdci.

Můj přítel prostě věří, chodí tam u nich do kostela, když je u mne, tak v neděli nejde. O Bohu nebo i o církvi spolu mluvíme, ale prostě řekneme si své názory na tu a tu věc z pohledu mého a pohledu jeho víry a církve, ale dál se o tom nebavíme. S "budoucí tchyní"jsme o tom nemluvily, ještě se neberem, je to hudba budoucnosti. On si asi ale jinak tu svatbu představit nedokáže, možná cítí, že by ji tam chtěl, ale taky že by asi hodně ublížil, nebo nevím jak to správně vyjádřit, svým rodičům a prarodičům, kteří jsou velmi silně věřící. No tak uvidíme

Ještě jsme si vzpomněla na jednu věc: víte, já bych ho do toho kostela klidně doprovodila, ale....Během roku jsem v kostele zažila pohřeb, svatbu a i křtiny. Nelíbí se mi, jak zastrašují, což už jsme psala, nelíbí se mi ty názory, to, co hlásá kněz, nevím, prostě asi to budeme muset řešit kompromisem, ale nevím jakým.

tirafa
Moc, moc Ti rozumím i tomu, že se Ti takové pojetí příčí. On v tom byl vychovaný a tak už některé věci ani nevnímá, ani si je nepřipouští a nebo je dokáže omluvit. Ty naopak jsi vůči všemu citlivá, lehko se Tě všechno dotkne, a to je dobře, protože věřící ve svých kostelích jsou někdy pěkně otrlí a vůbec nedokážou pochopit člověka, který s nimi nežije 20 let v jednom kostele. Zkus si s ním o tom promluvit, že víru chápeš jinak, ale ve skutečnosti nejsi tak jiná, jak Tě třeba jeho rodina vidí a bere.

No mluvili jsme o tom již několikrát a stejně tak, jak já toleruju jeho pojetí a jeho víru, zdá se, že toleruje i on moje pojetí, co se týká toho obřadu, to uvidíme, jak to nakonec bude. Já vlastně ani nevím, jak to třeba jeho rodiče (naprosto obyčejní ale moc sympatičtí lidé) berou, že do kostela nechodím a jak se k tomu staví.

tirafa
Moc Ti přeju, aby jsi byla šťastná. Je od Tebe velmi fajn, že rodiče svýho kluka nepomlouváš, ale že dokážeš říct, že jsou milí i přes jejich vyznání, které s nimi nezdílíš.