Věřící + ateista?

No taky jsem přemýšlela nad tím,proč je vlastně ateisté slaví,když je to svátek věřících.A ty Romísku Vánoce neslavíš?My doma Vánoce odmala slavili a popravdě kdo z ateistů je neslaví,kolem mne určitě všichni.kdybych byla svobodná,bezdětná,pracovně vytížená tak bych to tolik ani neřešila jako když mám děti...no snad pochopíš,jak to myslím...

vím, z náboženského hlediska,

Spíš jem se ptala, proč jsou tak důležité z hlediska toho slavení - stromeček, dárky, úklid, nervozita, stres, vaření, pečení, - - -
Myslím si, že jejich prapůvodní důvod je jinde.

Co si pamatuju, tak jako děti jsme se na ně slavili, jsem si jich užívali, byla to radost, těšení, čekání, i ta půlnoční . . .

Dnešní děti prostě ten jejich prapůvodní princip prostě nechápou - mají je víceméně spojené s tím stromečkem a těma dárkama pod ním.

A pokud se někomu zmíníš o tom, že ty vánoce vlastně ano tak nemusíš, bo ti přijdou konzumní, bo ti všude ukazují, jak je každý šťastný, jak všechno o vánocích dobře dopadne, . . na tebe koukají skrz prsty, jako kdybys byla z jiného vesmíru.

promiň, nechápu

vánoce neslavíme už aspoň 14 let, od doby, kdy dceři byl 1 rok, není to proto, že bych byla ateista, věřím tomu, že někde něco je, a každé náboženství tomu říká jinak, ale vánoce prostě neslavíme, neděláme stromeček, nepečeme cukroví, nepečeme kapra, bo nám nechutná, jako dárek koupíme nebo vyrobíme nějakou maličkost a prostě si toho jen tak užíváme, zajdeme na půlnoční, zapálíme svíčku, uděláme černou hodinku, navštívíme nejbližší příbuzné a prostě si to užíváme jinak

Slavím.
Ale díky Ti za odpověď. Přesně, když jsou děti, všechno to má hned větší kouzlo.
matadi
Tvé odpovědi jsou hodně, hodně upřímné. Perou se ve mně vždycky před Vánoci dvě nálady: Jedna ta romantická - přesně jak to popsala tamuska, a druhá - odtrhnout se od vší té komerce, jak to popisuješ Ty a tak trochu Ti závidím, že to dokážeš.
tkanicka
No, a když pomineme, že v tu dobu se doopravdy Kristus nenarodil, tak už z toho je hotový galimatiáš, viď?
Trošku něco na vysvětlenou. Prvokřesťanská církev vždy a samozřejmě světila sobotu. Bylo to jasné už z toho důvodu, že Ježíš byl Žid. Potom mezi nimi stále častěji docházelo k roztržkám, zda nutit křesťany, kteří byli z pohanů, světit sobotu. Sami Židé ji brali spolu s obřízkou jako starozákonní smlouvu mezi jejich národem a Bohem. Pohané, kteří se obrátili na křesťanskou víru a dříve oslavovali boha Slunce, se shromažďovali v neděli. Nakonec neděli přijali jako kompromis i sami křesťané.
A Vánoce?
Jak píše tkanicka, nejedná se samozdřejmě o původem křesťanské svátky, ale o pohanské opět k oslavě boha Slunce. Třeba keltové. Pohané se jich nevzdali ani když uvěřili v Krista a shromažďovali se dál 23.12 k oslavám Slunovratu. Křesťané až dodatečně vpašovali do tohoto ryze pohanského svátku narození Krista. Narozen však byl údajně v září, nebo v říjnu.
Jé holky, teda já jsem se rozepsala...omlouvám se. Snad jsem nenudila.

Romísek

si to kompenzujeme na velikonoce, vždycky mi přišlo divné, proč oslavovat něčí smrt, takže jsme si z jiných - pohanských náboženství vzali, co se nám líbí - a to oslava jara, nového života, radosti - takže na velikonoce ozdobíme větev - kytičky, práčci, mašličky, motýlci . . , uděláme pěknou a dobrou večeři, vejce nebarvíme, stejně je pak nikdo nechce jíst, raději pro koledníky koupíme čokoládové, ale to spíš zase tak pro děti od sousedů, bo mrskačku taky tak nějak neslavíme,
Pod tu větev si něco nadělíme, navštívíme příbuzné, ale zase tak nějak v klidu, nekomerčně ale pořád romanticky

matadi
No, pokud jsi alespoň trochu věřící tak víš, že právě Velikonoce jsou ryze náboženským svátkem. Nejde o to oslavovat jen tak něčí smrt. Pokud si na Vánoce alespoň trochu připomenu narození Spasitele - jeho smrt, ať to zní jakkoli tvrdě, je pro mne daleko důležitější z hlediska mé budoucí existence. Je třeba říct, že nešlo jen o Jeho smrt, ale hlavně Jeho vzkříšení.

spíš inklinuju k východním náboženstvím, takže, ač jsem křtěná, tak tyhle vysloveně křesťanské svátky mi moc neříkají,

Mimochodem to vzkříšení - mám na to prostě jiný názor, že o vzkříšení jakož takové ani nešlo

Přesně tak!

Jinak já jsem neveřící, přítel je ze silně věřící rodiny a jeho maminka si přeji abych se nechala pokřtít, šla na svaté příjmání (nebo něco takového, neznám to, nejsem v tom vychovávaná) a vzali jsme se v kostele-právě totiž řešíme téma svatba. Kdyby šlo jen o tu svatbu tak bych to brala, ale ten křest, příjmání, sezení s farářem...přijde mi, že by to byla i neupřímnost z mé strany.

Dámy nezapomínejte, že vlastně celé křesťanství je poděděné, prapůvodně vychází z judaismu, znásilnilo víru pohanskou a veškerou prapůvodní, která tu v Evropě byla.
/Nicméně v tom pokračovala - znásilňování víry původnich obyvatel Afriky, Ameriky, snažila se další vzniklou odnož - muslimi svými Křižáckými válkami překopat zpět na jedinou, jak ona praví pravou víru./
Pro své kázání si z tohoto vždycky vzala, co se jí šiklo, ať to jsou přejmenované, na víru křesťanství předělané svátky,

tkanicka

no, jen to nesmíš říkat opravdu věřícímu, že vlastně ty jejich slavné svátky nejsou jejich

Velikonoce jsou starým Židovským svátkem. Už tisíce let si Židé připomínají vyjití z Egypta, kde byli 430 let v zajetí. Možná znáš příběh o Mojžíšovi.
Když se narodil Ježíš, bylo to dávno předpovězené v proroctvích i jeho smrt byla načasována na období Velikonoc (Velká Noc). Opravdu se jedná pouze o nábožensko-křesťanské svátky.
Pohané si připomínají v tomto období návrat jara různými rytuály a zvyky. Spojení však mezi tím nehledej.

Jistě, a máš na to plné právo. Já v něho věřím a jsem ráda (abych se vrátila k tématu), že stejnou víru má i můj muž. Hodně nás to společně posiluje a pomáhá v těžkých chvílích.

Právě tohle přesně cítím i já. Jenže tím, že se berete v katolickém nebo jakémkoliv kostele, se vlastně jakoby hlásíš k té které církvi, takže bys měla být křtěná a podstoupit jejich obřad se všema náležitostma, nebo vůbec... No tohle bude do budoucna i pro ne trvdý oříšek, přítel je k tomu veden odmala, mně se názory církve nelíbí, a hlásit se k nim jen proto, abych mohla mít svatbu v kostele a pak nic, v podstatě žít v nevíře, to se mi nechce.

tkanicka, tirafa
Co nám řekne tchýně až jí řeknem že v kostele definitivně ne, to netuším, možná bude i uvnitř uražená na několik let. Už tak mi řekla že smilnost (žijem spolu před svatbou) je smrtelný hřích a že bych tím křtem ze sebe všechny své hříchy smyla. Já nejsem taková co na věřící nadává a do kostela ji nedostanou ani párem volů, jdu tam na Vánoce, na mši někoho z rodiny, ale prostě co ej moc to je moc, nechci se nechat křtít atd. když to tak necítím.

No tak se prostě nevezmem, nebo nevím, ale je to věc čistě moje a toho chlapa! A co se týká smilstva:prapůvodní myšlenkou křesťanství je láska k všem. Copak ty smilníš tím, že se miluješ s osobou, kterou miluješ a ona miluje tebe??Ten papír to nějak mění?Tyhle kecy mne nadzvedávají ze židle, je to pokrytecké!