Váš názor na antidepresiva

Ahoj, nechce se mi číst celou diskuzi, protože 100 lidí 100 názorů. Každý jsme jiný a nejde generalizovat.
Můj přítel je také proti tomu... Já je také vysadila... a byl u toho, jak jsem se chovala, když jsem je nebrala... nejde to vysvětlit, v té chvíli prostě není člověk sám sebou. Kdo to nezažil, nemá právo odsuzovat nebo přirovnávat. Samozřejmě teda, každý má právo odsuzovat, ale to už pak trochu o člověku něco vypovídá.
Přítel mě odvezl na ambulanci a musela jsem chodit na apaurinové injekce do zadku (kdybych to věděla,beru léky dál...au au moje pr.el )...
Teď je beru teda taky, ale jenom Triticco, brala jsem 5 léků a byla jsem 2x hospitalizovaná na psychiatrii...
bla bla drama..
bla bla,
odstěhovala jsem se do jiného města k příteli a k nové psychiatričce jsem šla s tímto :
znám se, znám svoje reakce, vím, že se mám ráda, vím, že mám problémy s nerozhodností a vím, že to je asi příčina všech mých pocitů nejistoty, mám přítele, mám psa, mám zdravou rodinu, chodím běhat, starám se o sebe, zajímám se o dění ve světě, chodím ráda do přírody, mám své koníčky, ráda vařím, ráda se zdokonaluju... CO JEŠTĚ MÁM DĚLAT PRO TO,ABYCH SE CÍTILA DOBŘE? Kde si vy osobně myslíte, že je problém? Načetla jsem si spoustu knih, tuším, jak se věci mají, vím,že jsem to JÁ, kdo si v konečném důsledku musí pomoct. Hledám prapříčinu, proč reaguji na věci jinak, než většina lidí...
Ona mi řekla : Odpovězte si sama, umíte v tento moment žít bez léků?

A moji odpověď asi znáš...
Sama víš, že je brát do konce života nechceš a nebudeš, že jsi vykročila jedním směrem a to směrem zodpovědným, že se cheš léčit a že pro to něco děláš.
Kdo nemá a neměl psychické problémy... ten je bude mít
Doba je taková... Nutí člověka zamýšlet se v hloubce nad smyslem bytí a odpověď EXISTUJE.
A kdo se nad takovýma věcma nepozastavuje, má docela štěstí, řeší jenom povrcní věci, komu se kdy zlomil nehet, dítě mu onemocnělo, šéf v práci prudil... To je všechno iluze a nevypovídá to nic o skutečném životě a to tě deprese může a nemusí naučit a deprese tě může a nemusí zabít.

Spousta lidí bere antidepresiva na deprese např z tloušťky a to je hloupost. Tloušťka se lěčí tím, že hubneme.

Pokud někdo bere antidepresiva na depresi jako "nemoc", tak proti tomu vůbec nic nemám.

Byl čas, kdy jsem nad nima vážně uvažovala, ale vykašlala jsem se na to, zvládla jsem se z toho vyhrabat sama.

Budeš se divit, ale v dost případech potřebuje tlustý člověk nejprve psychologickou pomoc, aby si v hlavě vše srovnal a až poté se zadaří hubnout Dost lidí totiž v dnešní době zajídá stres, problémy aj......

Evidentně jsi neměla klinickou depresi.....Z té se totiž sama nevyhrabeš

...asi tak nějak,vykašlat se na depresi zní skvěle ale v stavu kdy je člověk doslova paralyzovaný atakou myslí tak akorát na to uklidnit se při, pro jiné tak běžných denních činnostech, tabletkou benzáku či jiného anxiolytika při běžné medikaci deprese.Tohle vykašlání je tak možná na podzimní deprese jak ji známe z lifestyle časopisů...

Reaguji na bakalářka: Reaguji na prorsum: Já jen chci poukázat na to, že je spousta žen a holek, co mají depresi a hned sáhnou po lécích, i když by se z toho zvládly dostat bez léků. Čím dál více lidí bere léky, antidepresiva.

Když si vezmu, že bych je i já začala dá se říct zbytečně brát, tak z toho nadšená nejsem..

Jenže to je ten rozdíl, který tu byl popisován na x stránkách - v čr se klinická deprese zaměňuje za "depky" a "depkou" každou chvíli někdo trpí........Jenže klinická deprese je o něčem jiném a když do ní spadneš, tak ty léky alespoň ze začátku potřebuješ......Ale tohle se tu řešilo na předchozích 7 stranách, takže to nemá cenu řešit dál.....

Protože stresová doba tomu nahrává, lidská psychika je dle mého namáhána mnohem více než dřív...Navíc psychiatr a AD už přestávají být tabu, mluví se o tom a více lidí tu pomoc "naštěstí) vyhledává.....

Reaguji na bakalářka:
To nemá cenu řešit.
Neznám nikoho, kdo by se z deprese dostal "silou vůle" nebo urovnáním priorit apod bez medikace. Nikoho. A znám takové, co se neléčili a nejsou už mezi námi.
Ale nemá cenu se tu dohadovat, protože kdo neměl klinickou depresi, tak já mu ty názory ani nezazlívám, jelikož prostě neví a neumí si to představit.
Je to jako když váš zradí myšlení, opustí duch a zbyde jen tělo a prázdnota.
Já vlastně chápu, že je těžké si představit, že člověk, co jenom leží a kouká, hrozně trpí. A že není schopen vstát, i když má nohy, ruce a všechno k tomu potřebné.

Beru zase AD, a ty počátky jsou tedy pro mě hrozné. Nemůžu vůbec fungovat, pořád se mi chce spát. Jak jen přežít ten začátek, aniž by člověk musel mít nemocenskou?
Přitom vím, že tyhle prášky mi pomůžou, neberu je prvně, ale těch prvních 14 dní to je děs. V práci musím být k dispozici. Bdělá a aktivní.
Možná mě to zachraňuje od úplného propadu. Ale je to mazec. Nemáte zkušenost co s tím? Já ještě na žádné funkční řešení nepřišla.

Mnoo a ty si je vysauješ a nasazuješ sama? Nejsi pod lékařským dohledem?
Já bych ti jakože ráda pomohla, ale nejsem psychiatr a ty asi také ne, proč se nezeptáš jeho na tyto věci? Co bereš za AD?

Samozřejmě, že si je nevysazuji sama, doktor o tom ví.
Ale s nežádoucími účinky mi nepomůže, , no.

Tak třeba já jsem dost skeptická ke všem medikamentům, protože když si přečteš příbalový leták, tak na všech AD, co se mi dostaly do rukou, byl jako nežádoucí účinek vyvolání deprese
Taky jsem jich brala docela hodně, trvalo mi to, než jsem se trochu uvědomila a všechno to dohromady plus jedny léky, které mi sedí a jsem fakt v pohodě. Né nijak přehnaně štastná, nic, prostě jsem normálně fungující. A nežádoucí účinky nemám vůbec žádné.
Ale jak říkám, jsou to asi má 4. a první 3 hrůza...
A meditovat umíš ? Vypnout mysl?
Mně třeba pomáhalo ještě dřív cvičení všímání si... všechno jsem bedlivě nezaujatě pozorovala a snažila se vnímat, což v depresi moc nejde a tak jsem si různě prostě cvičila mozek a vytrvalost a tak....
Únavě se dá předjít tak, že si odpočineš ještě před tím, než jsi unavená. Jako základ dobrý spánek samozřejmě a pak krátké třbea 10. min. přestávky meditační, jenom si sedneš a uvolníš se od chodidel až po hlavu, povolíš čelist, uvolníš myšlenky a hodíš se jakoby do spánku, mně to vždy pomůže,protože si uvědomím, že se mi spát ještě nechce, že jsem si potřebovala jenom odpočinout.

u mě byl v době vysazení xanaxu a nasazení questaxu přitel a to mi pomohlo nejvíc,protože začátky jsou opravdu krušné,byla tu zimnice,slyšiny,fyzická nevolnost,žíznivost,návaly pláče s téměř manickým smíchem.Nesměl jsem prostě být sám
Ale tohle je ještě lahůdka protože tohle je večerní lék
Ranního frontinu se prostě jen tak jednoduše nevzdám je to regulérní závislost byl nabízen stacionář v Bohnicích ale já chci pracovat takže to odsouvám na někdy mám psaný namísto frontinu Lamotrigin ale odvaha chybí nicméně mám výborného psychiatra...konečně
Držím palce a hlavně si nevyčítejte když léčbu třeba nedokončíte,je to vážně maraton a já jsem rád za alpráky protože než začnou účinkovat AD a pak opět ten zemětřas při postupném vysazování.naštěstí jak píši Questax ani Lamotrigin nejsou AD a tak možná proto jsem na tom o dost lépe

Ahoj, bránilo vám někdy braní antidepresiv v ziskáni práce? dostala jsem dobrou prac.nabidku, ale chtějí ukázat mou kartu od praktickeho lekare jejich firemní doktorce a bojim se, aby mne nakonec neodmítli kvůli tomu, že beru antidepresiva... požadují tam totiž odolnost vůči stresu...to dnes ale chtějí všude...

Já nevím ...ono když se člověk dlouho trápí tak to zase může nechat následky jinde " tak holky raději zobejte když je Vám těžko ono ..když se člověk snaží být silný stejně to v něm něchá následky a pak se to třeba projeví v horším onemocnění.

Reaguji na meryl streep: Máš pravdu - napsala jsi to hezky