Váš názor na antidepresiva

To je taky fakt

Neshodneme.To je věc lékaře a jeho posouzení situace. Někdo spáchá sebevraždu i kvůli vysvědcčení na základce. Ostatně každý rok si v ČR sáhne na život asi 50 mladých lidí. Takže pokud někdo z nich dojde včas k lékaři, tak mu tleskám. I když bude měsíc dva brát ta "strašná" antidepresiva.

Reaguji na Morrigan: Tohle je fakt zbytečné.

Pokud chceš diskutovat o věci, jsem Ti k dispozici, odborně, i lidsky.

Díky, jsi ochotná Já naštěstí žádné takové léky brát nemusím. Jen by nebylo špatné, kdyby to tak cítilo víc lidí. Je mi trochu smutno z toho, že lidé neumí být šťastní. To jim samozřejmě nedávám za vinu. Já se raduji i z úplně zanedbatelných maličkostí a všeho si moc vážím. I např. tvé nabídky Je dobře, že jsou na světě ještě lidé, kteří rádi pomáhají. Taky ráda pomáhám a mám z toho radost.

Reaguji na monca114:
Monco, sdílím s Tebou přání, aby léky nepotřebovalo mnoho lidí, protože žít šťastný a spokojený život je cíl nás všech, neznám nikoho, kdo by se chtěl programově trápit... Někdo se narodí biologicky obdařený vyrovnaností nervové spoustavy, a proto lépe čelí zátěžím a obtížím. Někdo má štěstí na rodinu, která mu poskytne potřebnou oporu a vzory chování v obtížných situacích.
Někdo má ale tu smůlu, že se v jedné chvíli sejdou vnitřní i vnější faktory tak, že namísto radosti a pohody přichází trápení a krize. Změní se tělesný stav, ztrácí se pocit dobrého zdraví, objevují se zdravotní obtíže, postižen je často vegetativní, kardiovaskulární či endokrinní systém. Navíc se takový člověk často cítí úplně méněcenný, stydí se za to, že nedokáže zvládat to co ostatní, propadá pocitům marnosti. Sociální okolí často selhává, všichni od něj dávají ruce pryč, protože je otravuje svou nenáladou a smutkem. V takových chvílích se smrt může zdát úlevou tak mocnou, že přehluší pud k životu.
Antidepresiva nejsou zázračným řešením, ale lékem první volby, který stabilizuje pacienta do té míry, aby dokázal zase vzít svůj život do vlastních rukou, zklidnil se, získal něco jako oddechový čas k usebrání. "Magor" tedy není ten, kdo bere léky, ale ten, kdo je odmítá, aniž by měl v záloze nějakou jinou alternativu.
Píšeš, že ráda pomáháš druhým. To není dáno každému, je to dar! Ale je potřeba s ním i hospodařit, aby ochotný a nadšený pomáhající "nevyhořel" a nespadl do deziluze z marnosti svého snažení. Možná si někdy budeš říkat, že ať děláš, co děláš, nezabírá nic. V takovém případě budeš asi mít před sebou někoho, kdo s největší pravděpodobností potřebuje antidepresiva nebo psychoterapii nebo obojí. Co pak? Necháš ho v tom plácat nebo si ho naložíš na záda a poneseš ho nebo od něj utečeš nebo ho doprovodíš k psychiatrovi? Díky za to, žes to přečetla...

Nenechám ho v tom. I cizímu bych se snažila pomoci.

Není zač, Je to velmi hodnotné a zajímavé. Taky výstižné

Ač jsem dnes vstávala po 10. hodině dopoledne a žádnou fyzicky náročnou práci jsem nedělala, tak kolem 4. hodiny odpolení na mě přišla obrovská únava, oči se mi zavíraly, měla jsem pomalé reakce a chodila jsem jako důchodkyně, trvalo to tak do té 6. hodiny, pak jsem to rozchodila (čili 2 hodiny naprostá únava, vyčerpanost). Už jsem zoufalá. Nevím, co mám dělat. Poraďte, prosím, co byste dělaly na mém místě vy? A do toho mě ještě bolela hlava a nálada byla dneska taky plačtivá ... Počasí tomu taky nepřidává.

Nic proti tobě, Laky, každý má svůj názor, od toho je přece DISKUSE.

Děvče,nedržíš nějakou dietu?Nebo prostě nějakou zvláštní stravu?Asi je to blbost,ale třeba ti něco chybí ve stravě nebo naopak na něco tvé tělo reaguje "otravou" a malátností.

Pro holky na diskuzi.....možná se to nezdá,ale lidi mám ráda,jsem takový ten samaritán,co se k němu utíkají kamarádky se slzavým údolím,nikoho nevyhodím,když přijde a řekne,že u mně bude bydlet,pomáhám kde můžu jen prostě můj názor na lékařské postupy je bez iluzí a AD se předepisují hodně lidem i bez příčiny.Ono dnes se dá sehnat už vše ani člověk nemusí být nemocný.

Tak s tímhle souholasím, máš pravdu, dnes není problém přijít k lékaři a říct mu, že se necítíte dobře a tudíž chcete AD.
Ale jsou i lidé, kteří opravdu mají nějakou psychickou nemoc.
A taky jsou lidé, kteří jsou simulanti, jsou líní a nechtějí pracovat - tomu věřím! Všechno je možné.

Ne, dietu nedržím, ale hlava se mi motá denně a bolí mě často, i se mi špatně dýchá, trochu mi v hlavě i jakoby hučí a bývá mi na omdlení, kdy si prostě musím otevřít okno a zhluboka se několikrát pořádně nadechnout čerstvého vzduchu - jako bych měla i málo kyslíku , zatím jsem teda ještě neomdlela. Možná to bude třeba i tou stravou, přiznám se, že na ovoce a zeleninu moc nejsem a jsem závislá na čokoládě. Začínám to už nezvládat, takže jsem rozhodnutá zajít k obvodní, ať mi udělá rozbor krve a pošle mě dál na vyšetření - mám strach, co mi najdou. Opravdu tohle nesimuluju. Kéž bych to jen simulovala a byla zdravá. Kdo to nezažil, nepochopí. Štve mě to, nevím, co se děje, co mi je.

Hodně mě štve ta nadměrná únava během dne. Co to jen může být?

Ono jídlo dělá hodně,pokud jsi závislá na čokoládě a jedeš vlastně na cukru,tak je něco někde špatně.
Moje švagrová měla stejné stavy a ve finále přiznala,že nejedla nějakou dobu maso a její strava byla vegetariánská pak už se i bála,jestli nemá rakovinu a byla den ode dne nemocnější ze strachu co jí je
Zajdi k doktorce ať ti nechá udělat komplet rozbory a neboj se toho,nejhorší je totiž strach z nejistoty.

Nejde o simulování,ale poddávání se pocitu "jsem nemocná" a bůh ví co mi ještě najdou,to člověka ubíjí a mnohdy nemá ani žádný důvod.

Reaguji na Laky:
Děkuji, Laky, jsi moc hodná, zajdu k doktorce a pokusím se svůj jídelníček obohatit ovocem a zeleninou.
JO! A víš, co mě ještě napadlo? Že i málo piju! Nevypiju denně asi ani ty 2 litry tekutin.
Každopádně dám vědět, jak jsem dopadla! Děkuju moc!

Bohatou stravu a hodně tekutin.Nevěřím moc tomu,že bys byla nějak nemocná,prostě máš špatnou životosprávu a nedělá ti to vůbec dobře.