V kolika letech mít první dítě?

najana
hm, to by bylo složité povídání.....já jsem prostě kolem kolem puberty zjistila, že moje matka vlivem prostředí, v jakém vyrůstala a také tím, že měla velmi nízké vzdělání, mi toho moc do života dát nemůže.Většina rad, kterých se mi od ní dostalo, tak bylo naprosto odlišných od rad většiny matek mých spolužaček, měla jsem doma velké problémy kvůli tomu, že jsem se snažila dodržovat hygienu, tak jak se má, jakékoliv školní akce mi zakazovali, nemohla jsem se s ničím svěřit, protože stejně mi s ničím nepomohli, vadilo jim, že o sebe pečuji, že jsem měla různé zájmy...pro mně bylo vysvobození, když jsem se od nich odstěhovala...ale obrovské problémy mám s nimi dosud....můj partner vždycky říká, že kdyby věděl, že mně vychovávala moje matka a ne já sebe sama( musela jsem vzdělávat v běžných věcech z odborných knih), tak by o mně ani nezakopl....zná mou matku

Natýsko, aha... to asi bylo dost nepříjemné. Přiznávám, že si něco takového asi neumím představit... Jsi dobrá, že jsi to všechno tak cíleně vyčetla. Já to měla spíš naopak. Naši jsou vzdělaní a ve výchově byli spíš progresivní, kolikrát jsem to měla až jednodušší než ostatní děti s těmi neoblíbenými novinkami... naši si uvědomovali, že je ten rozdíl větší a respektovali to, že jsou věci jinak, víc než mladí rodiče.

Sharon, hodně štestí Tobě i setře a hlavně hodně sil se s tím vyrovnat!!!

najana
nic jiného mi nezbylo, než čístmoje mamča je prostě 100 let za opicema...to je perfektní, že Tvoji rodiče jsou vzdělaní, hrozně to ulehčuje situaci, věřím, že jsi měla pěkné dětství a že jsi v rodičích měla vzor..já jsem ty svoje za vzor z pochopitelných důvodů považovat nemohla a nemohu ani dnes....jsem úplně jiná, než oni a k obrazu svému se snažím vychovat i holčičku..i ona cítí, že babička není úplně v pohodě

sharon76
tak já měla problémy s otcem...nikdy se o nás moc nezajímal, chodil do práce, ležel na gauči a pořád jenom řval...moje oblíbené čtení z dětských let byl rozpis jeho pracovních šichet, nejraději jsem byla, když měl odpolední, to jsem ho třeba celý den neviděla....to je fajn, že aspoň jeden z rodičů byl hodný e že máš na něj jen dobré vzpomínky, o tom víc Tě musí bolet, že už není

Natýska
Stejně je ale dobrý, že jsi se i rozhlížela jinde a zjistila jsi, že to není ono u vás... někdy to člověk ani nepozná, co je tzv. normální...

sharon76
No to je drsný.. Ať to se sestrou zvládnete co nejlíp Někteří lidé si neuvědomují, jak věci, které říkají, mohou ostatní ranit. A pokud to dělá cíleně, tak má nějaký komplex.. ne vy

najana
já doufám, že ano....nic před ní netajím, o všem jí poučím, takže od 1 roku ví, na co jsou dámské hygienické potřeby....já to věděla taky, ale mnohem později a rozhodně jsem se to nedozvěděla od své matky

Leo
tak to jsem viděla, že to je trošku jinak...je fakt, že kdybych na tom byla jinak, tak bych chytla ten domácí model a to by byl dneska mazec, to Ti povím nikdy bych nešla k holiči, nelakovalo bych si nehty, nevěděla co je odličovadlo, nosila bych čisté, leč záplatované šaty, v životě bych nepřečetla knížku a genetické vyšetření v těhotenství a následnou amniocentézu bych také jako moje mamka považovala za hloupý rozmar jedné zhýčkané blondýny..

Natýska
Tak ale.. mamku asi taky musel někdo vychovat, nemá to od babičky..?

babičku jsem viděla jsednou v životě..náhodou jsem jí potkala na pouti, kde mi zakoupila molitanovou kabelku za 10,-.......v době kdy vyrůstala moje mamka, byla válka, bída a hlad, bylo jich doma jak psů, maso viděli párkrát do roka a boty měli jen na zimu, koukapli se jednou týdně v neckách, všichni v jedné vodě...mojí mamce bohužel zůstaly tyto návyky...dneska je to s ní kapánek lepší...vím, že je těžké změnit myšlení a chování...ale ona i kdyby si přečetla, jak se věci mají, tak by to stejně nedělala, protože ona sama je tak chytrá, že poradit nepotřebuje.....doba je už dávno někde jinde, mojí mamce to ale unikloLeo

Natýska
Tím spíš je úžasný, že jsi se sama dokázala z jejího vlivu dostat.

Ahoj, již jsem psala v jiné diskuzi. Ale přidám se i zde ......

Mě je teď 21 let, v listopadu teda už 22 let. A po dítěti již toužím a přítel nemá nic proti, a tak bysme to příští léto zkusili snad to vyjde brzy. Ráda bych mimi již ve 23 let, ale kdyby to nešlo tak 24 let a druhé dítě až tak po 7 letech. Abych se prvnímu dítěti mohla dosti věnovat.

Teď tak na okraj holky. Za kdy vlastně otěhotní ženská, jakmile vysadí antikoncepci, resp. jak dlouho antikoncepce po vysazení ještě ochrání a druhý dotaz - podařilo se někomu, když chtěl aby se narodil kluk či holka? Prý na to jsou nějaký fígle