V kolika letech mít první dítě?

Troufám si říct, že kdysi to bylo trošku jiné. Moje mamka si tátu vzala po 4 letech a byli tehdy obrovská výjimka (teda říkalo se, že nejsou normální), protože všichni se brali hned, důvodů bylo hodně - nebyla zrovna osvěta ohledně antikoncepce, takže jedním z důvodů bylo těhotenství, dál nemohli cestovat, studovat a rodina byla vlastně jedinou formou seberealizace a hlavně jako svobodní si mohli nechat o vlastním bytu jen zdát. Moji rodiče jsou spolu 25 let, někdy jim to klape, někdy ne. Ale docela mě mamka nedávno šokovala, když se vrátila z třídního srazu (gympl) a řekla mi, že je jediná, která není rozvedená.

Každý věk má své pro a proti. Čím dřív(myslím tím po dvacítce), tím líp zdravotně, dřív jsou děti odrostlé a můžete si užívat. Nebo si užíváte před dětmi, často ale nervozita z nutnosti přerušit kariéru, častější zdravotní komplikace, větší neochota vzdát se zažitého způsobu života, starší prarodiče, kteří by pohlídali-výhoda i nevýhoda. Já preferuji 1. variantu, pokud jsou partneři připraveni na rodičovství. Už dlouho si s manželem užíváme, je to super, cítíme se mladí, i děcka se rády chlubili maminkou, kterou si cizí pletli se starší sestrou(první dítě jsem měla ve 23 letech)

ivik1i já si užívám života...malého pohlídá jeho o 19let starší sourozenec....tvrdí, že to to nejlepší antikoncepce, rodiče spíše maminka jsou již už v důchodovém věku. A po plném dvacetiletém pracovním procesu, v neustálem časovém presu, skvělá změna. I když já jsem si menší klientelu zachovala. Moje zlatíčko už odmala s semnou neustále cestuje, což si myslím, že v něm zachovalo to, že se nebojí lidí, ve dvou letech skvěle povídá a když jsem ve centrum volného času, což je sraz maminek s dětmi určitého věku tak ty plné dvě hodiny o něm zcela nevím. Kdyby u nás byly sportovní centra kde by byl i koutek pro děti, nemám problém ani se sportováním. Vše je o způsobu a přístupu k životu. Já osobně jsem štastná, že mě to potkalo...a když po odběru vzorku plodové plody mi bylo vyřčeno, že dítko je v pořádku a má vše co má mít....tak nyní už s námi sedí na jedné veliké sedačce v obývacím pokoji a sledujeme "večerníček."

Čím starší maminka, tím vyšší riziko vývojových vad.Příkladně, ve věku nad 35 let je riziko Downova syndromu 1:80 a toto číslo se s přibývajícím věkěm zvyšuje.Dále je to vyšší riziko potratů, gestační diabetes, vysoký tlak.......Další velký problém je přibývající sterilita, u nás je to 30% párů ve věku kolem 30 let. Ve 20 letech není problém otěhotnět.Atd.....

marcelau Všechny tyto vývojové vady se 99.9% dají zjistit z odběru plodové vody. A jelikož se to u nás provádí až od 35let, bohužel znám i rodiče kteří jsou mladší 30 let a neprodělali toto vyšetření mají postižené dítě. Takže s Tvým názorem se plně nesouhlasím. Jinak jsem otěhotněla přirozenou cestou. 100% totiž neexistuje nic. A to číslo 1:80 není číslem věku nad 35 let a celkově. Také do toho trochu vidím a zajímám se.

sarra
Samozřejmě, 3-4% vývojových vad se vyskytuke i mladších maminek.Bohužel ,amniocentézou je zjistitelných velmi málo vad. Tím nebudu strašit. Ale myslím, že moje 30letá praxe v oboru je dostatečně dlouhá k tomu, abych se k tématu mohla objektivně vyjádřit.

marcelau sice nemám takové dloudobé zkušenosti a nejsem přímo z tohoto oboru, ale vím a vlastně tyto informace se dostávají i veřejnosti, že ty vady nejzávažnější a nejobávanější amniocentézou rozeznatelné jsou.Samozřejmě své nazory můžeš prezentovat.. já osobně píšu, že Tvá slova respektivě uvedená čísla jsou zastrašující a neoprávněná. Já osobně jsem několiktát absolvovala setkání s rodiči s Downovem sydromem, nevěřila jsem kolik mladých párů se to týká.
Ale nechci se přít, když je dítko zdravé a chtěné....je to ten největší dar.

sarra
Samozřejmě, že se problém týká i mladých párů. Ale, jak jsem psala výše, čím starší maminka, tím vyšší riziko. Bohužel, je to tak.

za chvíli pár mesícu mi bude 24let a díte plánuji tak 28-30. prosblém je stejne tedka v bydlení není kde a za co,a je potřeba si udelat nejakou praxi (dokončuji VS)

genfy
Ideální, do třicítky je dobré porodit první dítko.

Ideální by to bylo, ale co když se na dítě necítím nebo řeším bydlení nebo nemám chlapa? Vadí mi ten tlak, když nemá žena 1. dítě do 30 tak je hazardérka se životy - dítěte a svým, prakticky po záruce a za zenitem...ale proč mi od 12 let vždycky v nemocnici nebo u dr. strašili porodem? "tohleto nic není, nejhorší je porod.." Člověk si z toho vypěstuje slušnou tokofobii.

janamarie78
Porodem v žádné případě nestraším. To snad nemyslíš vážně.Ale když to budu vidět z toho soc. hlediska. Je třeba také ty děti vychovat a postavit do života, což není jen tak. V 60 letech mít stále studující dítě není také jednoduché.Ale , to jen poznámka na problém i z druhé strany.

marcelau
nemyslela jsem, že mě ty nebo někoho jinýho strašíš porodem. Porodem mě straší od 12 let doktoři.

marcelau
aouhlasím s tebou v tom, že je třeba být dětem svým způspbem blízko, já si za rok klidně troufnu koupit in line a začnem jezdit, ve 40 už bych se bála, že se zabiju
Mininu je navíc jedno, kde bydlí, hlavně když je tam máma a táta, nebo aspoň ta máma. My jsme dítě nečekaně taky přivedli do pronájmu a stěhovali jsme se asi tak 2 měsíce předtím, než se narodila.
nejhorší je nemít otce, ono už je to i tak dost přebraný

a porod? můj byl krásnej a rychlej, rodit bych mohla klidně furt, zato aby někdo za mě vytrpěl to těhotensvtí.

Jinak nevím, do 30 nenajít toho správnýho chlapa, to bych se bála, že už ho možná nepotkám...

janamarie78
Já sama rodila 2 a 1/5 dne před lety letoucími. Minulý týden jsem rodila neteř. Prvorodička , pomocí homeopatik jsme zvládli porod za 2 a1/5 hod. Nádhera.