myslela jsem to tak, jak jsem to napsala. Proste u starsich rocniku je riziko uz o dost vyssi a ja bych teda osobne nechtela byt napr. sirotkem, pac si me maminka poridila v 48
Já myslím, že děti by lidé měli mít teprve až jsou na to připraveni - duševně i materiálně. Takže je to individuální.
Pokud jde o mě - momentálně jsem dodělalal Bc., v říjnu pokračuju na Ing. a další 2 roky na MBA, pak to chce ještě aspoň pár let praxe, takže pokud počítám tak nejdřív v 32 letech, ale jak říkám jen pokud na to budu v těch 32 letech psychicky i finančně připravena.
Miinka: a hlavne jeslti ti to jeste pujde a jestli to pujde tvymu chlapovi...vsak vime, jak na tom v tyhle dobe jsme...to je samy IVF a ja nevim co jeste.....
Souhlasim s Miabella. Podle mě čím dřiv tim lip. I kdyby nedejbože v mladem věku to nešlo tak je plno času něco udělat. A co pak třeba v 35? IVF pojištovná hradi do 39.
Miabella, nepůjde to jednodušše, to vím už od svých 16 let, mám gynekologické problémy, více méně je u mě jisté, že budu muset podstoupit IVF.
Druhá věc je, že mě je úplně jedno, jestli budu mít bio nebo adoptované dítě, nevidím v tom rozdíl. Přítel má dceru a miluju jí jako nic jiného.
Já myslím, že nejlepší je, jak to cítí žena. Třeba mně je 23 a mám už dva bobky a vůbec nelituju
taky souhlasím,že kvůli zdravotní stránce je lepší-dřív
nakonec,zajištění není jistota štěstí,ani toho, že chlap zůstane,podle mě nemá smyl extra vyčkávat
Miinka: tak to jo, kdyz s tim pocitas, tak to je v poradku. V tvem pripade pristup chapu
Ja to vidim taky tak, ze kdyz to treba pozdeji nepujde, tak adopce. Vubec netrvan na tom, mit "vlastni"...
Miabella
Navíc mám výhodu (pokud se to dá nazvat výhodou vzhledem k situaci), že nebudu muset čekat. Normálně (nebo aspoň v době, kdy mě o tom gynekoložka informovala) se musí 1 rok čekat, já půjdu rovnou "na věc"
Já si taky myslím že po 40 už je to rizikovější. A taky mám kolegyni a té je přes 60 a děti měla ve 40ti a teď tu jejich pubertu absolutně nezvládá! Je zlá na všechny okolo, věčně nevrlá a nervózní. Ale jak píšetě je to individuální.
Ale jak ji vidím,tak do 35ti bych děti chtěla.
Ano, je to individuální, jsou lidé, kteří se prostě umí s problémy vyrovnat a může jim být klidně 60 a pak jsou taky lidé, kteří se s problémy života poprat neumí a může jim být klidně 20.
A pokud jde o to, v jakém věku to jde a v jakém už ne. Moje sestřenice se snaží s manželem o miminko už 5 let, začali na něm pracovat, když jim bylo 22 let, ale nedaří se jim, podstoupili všechni možné testy (vše v pořádku), metody apod. a nic nepomáhá.
Moje matka otěhotněla ve 32 letech na první pokus. Takže je to fakt různé, někomu se zadaří i v těch 40, někomu se nedaří ani ve 20
Miinka
To je fakt, teď si to plánuju a pak to třeba vůbec nepůjde..
Tak my máme zatím první a to mi bylo 27, když se malá narodila. A bylo to tak akorát, vždycky jsem si říkala, že první dítě do 30, protože pokud by měl být nějaký problém, pořád je lepší ho řešit co nejdříve.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.