Ukončit veškerý kontakt s bývalým přítelem?

Reaguji na BlackCoffee:
Já také musím poděkovat BlackCoffee, její slova mi hodně pomohla!
Teď co ho já ignoruji, přestal se ozývat, takže si nejspíše vážně jen chtěl "kamarádsky" pokecat...

Bohužel řeším teď přesně to samé. Rozcházeli jsme se s tím, že city vyprchaly a už do mě není zamilovaný. Takže není o co bojovat, o co se snažit.. Nemůžu doufat, že si uvědomí, že zamilovaný je, protože když to tam není, tak to tam prostě není. I když to byl on, kdo mě na začátku uháněl, a když jsme měli krizi, byl to taky on, kdo za mnou chodil a chtěl pak druhou šanci.. A když ji dostal, nevydrželo mu to nadšení a snaha ani čtrnáct dní.. Je to smutný a těm chlapům vážně nerozumim, každopádně po té druhé šanci jsme se rozešli nadobro.. Měsíc jsme se vídali jako kamarádi, a já to po tom měsíci už psychicky nevydržela a řekla mu, že na to nemám, že to nezvládám tak dobře jako on.. Že prostě nemám na to hrát si na kamarády, že se radši nechci vídat vůbec. Bohužel mi hned druhý den napsal, jakoby nic, a já najednou zase ztratila odhodlání a zase to vzala zpátky s tím, že ten můj citovej výbuch nemá brát úplně vážně.. A od té doby se občas vídáme, občas napíše, a já se trápím, bulim, jsem nešťastná a nevim, co mám dělat. Chybí mi, strašně moc. Chybí mi, myslim jako partner. Chybí mi jeho doteky, pohlazení, milování. Rve mi to srdce, když se bavíme jako kamarádi, všechno ve mě křičí. Šíleně to bolí.. Navíc mě zabíjí představa, že si každou chvíli může najít někoho, do koho se zamiluje, a moje naděje se tak rozplyne úplně. Nevim, co mám dělat. Ale je mi jasné, že kdybych se s ním přestala bavit, dopadnu stejně jako ty, prostě se přestane ozývat, protože mě bere za něco jako kamarádku. Prostě to bere jinak, podle svýho. Každý cítíme úplně něco jinýho.. ;o(

Holky, já jsem zastánce přerušit na nějaký veškeré styky. Včera jsme se přítelem po pěti letech rozešli, žili jsme spolu, zrekonstruovali můj dům, pořídili si psa a on teď poznal jinou. Je fakt, že ten vztah nebyl ideální, já se s ním v průběhu těch 5ti let, chtěla rozejít min. 2x, on mě ale vždycky udolal, uměl pěkně citově vydírat a přiznám se, že jsem vždycky říkala, že jediný způsobem, jak my se můžeme rozejít je, že se objeví nějaká jiná, protože jemu by moje případná nevěra nevadila. No tak je to tady. A i když se mi ulevilo, tak to bolí, přeci jen jsme spolu pět let žili, něco budovali, plánovali. On by se jen tak neodstěhoval, musela jsem to udělat já, včera mi pomohla mamka, sbalili jsme skoro všechny jeho věci, prostě co se vešlo do auta a odvezli to k nim domů. Nemohla tady být a vidět jeho věci. Večer jsem se s ním viděla a víte, co mi řekl? Že to nemůžeme ani jeden jen tak hodit za hlavu, že se nemůžeme přestat vídat, že to prostě nejde, že mi chce psát a vidět mě. A narovinu mi řekl, že by se ještě ke mně případně vrátil. Tak jsem mu řekla, že to teda neexistuje, a že ho teď vidět prostě nemůžu, že se potřebuju na nějaký čas úplně odstřihnout. Na jednu stranu to úplně nejde, chce vídat psa a kontrolovat dům, jestli je vše v pořádku, že mi chce pomáhat. Jsem ráda, že v tomhle směru je "správný", ale já na to prostě nemám. I když jsem ten rozchod ve skrytu duše chtěla, tak ta bolest tu je a když si představím, že už nic nebude jako dřív, tak je mi zle.

Tak to vypadá, že se mi podařilo přerušit veškerý kontakt...Ticho po pěšině, ale přesto nějak uvnitř tuším, že se zase ozve za čas.
Spíše je teď hodně zajímavá situace v tom, že se objevil nový muž. Znám ho již delší dobu, vůbec k ničemu nedošlo max.flirt, ale hodně mi pomáhá, když má někdo o mě zájem. Ale proč to říkám...vůbec nechápu, ale mám jako by výčitky svědomí, nebo takový divný pocit vůči bývalému příteli, i přesto, že se na mě vykašlal on. Nepocítily jste to také někdy?

To si piš, že jo Asi před měsícem jsem měla první porozchodový sex (po měsíci a něco) a měla jsem sto chutí zavolat ex a rozebrat to s ním
Teď už je to v pohodě.

Taky jsem myslela, že už jsem naprosto v pohodě...Ale ne..Budou to 4 měsíce od rozchodu a zatím naprosto nemám náladu na seznamování se, když někam s někým jdu, tak je to fajn, do té doby, než vycítím, že by se ten dotyčný chtěl stýkat víc a víc a snad uvažovat o vztahu, tak couvnu.

Tak já se dnes tak vytočila, že to snad ani není možný. Takže on se defacto se mnou rozešel kvůli jiné. Ale od minulé neděle kdy jsme se rozešli a já mu řekla, že teď chci mít chvíli klid a že se potřebuju odstřihnout, tak mi do dneška denně psal. Vyvrcholilo to v pondělí, kdy přijel ke mně domů a hrozně se divil, že nikdo není doma (byla jsem pryč a nechápala jsem, jak to, že si dovolil přijet bez ohlášení). Včera jsem vyrazila na celodenní výlet a měla vypnutý telefon. Samozřejmě opět psal, jak se mám. Nereagovala jsem. Teď si v poklidu sekám zahradu a on přijel. I s bratrem. Vysmátý jak sluníčko. Přijel si pro nějaké věci, vracel mi klíče, ale vyptával se, kde jsem byla, jak se mám, co děláme a taky mi vynadal, proč si vypínám mobil a proč neodepisuju a stěžoval si, že tady v pondělí byl a já jsem tady nebyla. To mi teda zvedlo mandle. A ještě se mě několikrát dotknul. Nejradši bych vraždila

To je prostě klasika Kdy já jsem naposled slyšela nebo zažila nějakej normální rozchod... Ty chlapi jsou všichni stejná verbeš, je mi z nich špatně!

Vůbec se ti nedivim Snad budeš mít pevný nervy

Tak my jsme se rozešli defacto v dobrém minulou středu. Chtěla jsem, aby to bylo na úrovni, přeci jenom nejsme puberťáci, mně je 30, je mu 35 a máme spolu psa, budovali jsme spolu dům. Ale jasně jsem mu řekla, že mu teď psát nebudu a že teď prostě chci klid a on mě celý týden takhle nahání a ještě se diví, že na něj doma nečekám. Jeho mozkový pochody fakt nechápu.

Děkuji, snažím se

Reaguji na LaArdilla:
Já ten váš příběh četla , myslím, že i v jiném vláknu... Musí to být opravdu těžké a je škoda, že on ten rozchod takhle komplikuje. Já ti nevim, co si ti chlapi myslí, viz. >

Takový jednání jsem už taky zažila a ještě se diví, co na tom člověku přijde divný.
Aspoň že tě přátelé nenechali ve štychu a snaží se tě zaměstnat, brát na výlety, to je bezva

A jak si to měla Ty, jestli můžu vědět?

S tím naprosto souhlasím. Sama jsem to tak vždycky dělala. Když jsem se s někým rozcházela já, tak jsem se s tím člověkem sešla, řekla mu to a nikdy by mě nenapadlo mu potom jitřit rány tím, že bych se mu ozývala. Holt ten můj ještě moc rozchodů nezažil.

tohle znám, když jsem se rozešla s bývalým tak prosil a chtěl mě zpátky, několikrát jsem mu podledla ale vždy to dopadlo stejně a nemělo to budoucnost, začala jsem ho odmítat, ignorovat, i když jsem po něm hrozně toužila...krátce na to jsem potkala svého současného mezi nima jsem si vybírala, a nakonec vybrala nového i když jsem stále ještě milovala bývalého. do současného jsem se rychle zamilovala začala si s ním a jsem stastná bývalý mi ještě občas napíše jak mu chybím jak mě miloval a jakou udělal chybu, ale mě už to nemrzí a nechybí mi. mám navrch
rozhodně doporučuju přestat se s ním stýkat, i na fb si ho smazat, co oči nevidí to srdce nebolí

Tak se zase ozval, i přesto, že jsem ho předtím ignorovala. Tentokrát jsem to nemohla vydržet a zareagovala na něj. Zase klasické psaní o tom jak se mám, co v práci co doma apod...Pak mi řekl že mi to na mé nové fotce sluší...
A já? jsem zase někde... Když mi píše mám radost, že vím, jak se má,co dělá..Chybí mi.
Já bych si ráda chtěla myslet, že mi píše protože já jemu taky scházím. Ale evidentně si opravdu myslí že z nás budou fajn kamarádi.

Vydržet a nereagovat! To je totiž přesně to, co chtějí. Chlap nechce, aby na něj bývalka zapomněla a tak se jí snaží připomínat. To je ta mužská ješitnost. On tím vůbec nic nesleduje, jen prostě nechce, abys na něj zapomněla. Opravdu to zkus a neodepisuj mu.