Ukončit veškerý kontakt s bývalým přítelem?

Ten tvůj ex přítel je pěkně vyčůraný a ví, že tě má omotanou kolem prstu, že jsi z něho hotová...
Kdyby tě miloval a nemohl to bez tebe vydržet, tak by chtěl být pořád s tebou a kamarádi by šli stranou.
Jeho sladkým řečičkám (nemůžu bez tebe být,jsi má životní láska) nevěř, protože kdyby to byla pravda, tak tvoříte šťastný pár. On tě má asi rád, ale NEMILUJE TĚ. Chlap, když se zamiluje,t ak udělá cokoliv, aby byl pořád s tou svou, aby s ním chodila...
Láska je slepá, ale v tomto "vztahu" jsi slepá jen ty.

Ked ho ešte miluješ, tak sa s ním nestretávaj, lebo sa z toho nedostaneš a nie je nič horšie ako milovať niekoho, kto ti city neopätuje. Len by ta to ničilo. Takže podľa mŇa ukončiť kontakt, ale keby potreboval niečo veľmi súrne alebo naliehavé, samozrejme, že mu môžeš pomôcť .

Holky, tak já Vás taky seznámím se svým příběhem. S bývalým přítelem jsem byla necelých 6 let. Po 3 letech se se mnou zničehonic rozešel, což jsem vůbec nechápala, protože jsem u něj před pár dny byla a vše bylo v pořádku a jednoho dne mu volám a už se mnou divně mluvil, pak mi dokonce přestal brát telefon a když to trvalo asi 4 dny, tak už jsem to nevydržela a jela za ním, aby mi mohl do očí říct, že je konec. Strašně jsem to tehdy obrečela, ta bolest z rozchodu je opravdu děsná! Neozývala jsem se mu, ale on mi asi po týdnu napsal, jak se mám atd. A já samozřejmě hned odepsala. Pak za mnou přijel, sedli jsme si na kafe, pokecali, já jsem z něj hlavně chtěla dostat, proč se se mnou rozešel. Nakonec z něj vypadlo, že ho štvalo, že jsem s ním nechtěla jít bydlet. Já ho tehdy strašně milovala a chtěla jsem ho zpátky. Pak jsem za ním jela já a po necelých 2 měsících jsme se dali dohromady a začali spolu bydlet. Ale né nadarmo se říká, že druhého člověka nejvíc poznáš až když s ním začneš bydlet. Cca rok byl vztah v pohodě, ale pak už mi začalo vadit, jak se chová nezodpovědně, jak věčně nevystačí s penězi atd. Hádali jsme se a to se odrazilo na mém chování k němu. Měla jsem problém se s ním milovat, začalo mi to být nepříjemné a skoro vždy mě to bolelo... Já prostě potřebuju být psychicky v pohodě, pak si to užívám, ale takhle už to dál nešlo. Přihlásila jsem se na VŠ a on odjel asi 150 km za prací. Asi po 3 měsících jsem se s ním rozešla, protože už to dál nešlo, navíc jsem zjistila, že když se se mnou rozešel on, tak si našel slečnu s děckem, s kterou prý jen spal a pořád miloval mě. A to mě odrovnalo, protože když jsme spolu nebyli, tak jsme byli pořád v kontaktu a 2x jsme se spolu vyspali a já nedokázala pochopit, jak mohl spát s ní i se mnou.
Když jsem se s ním rozešla, tak mě to moc mrzelo, pořád jsem k němu něco cítila, záleželo mi na něm a nechtěla jsem o něj přijít, ale už jsem dál prostě nemohla. Po rozchodu mi řekl, že už mě nechce nikdy vidět. Ale už po týdnu se mi zase ozval, chtěl jet na výlet (máme spolu pejska a chtěl ho vidět). Souhlasila jsem, bylo to fajn, pokecali jsme, bylo to skoro jako dřív. On se ke mně chtěl vrátit. Začali jsme se scházet, já se přestěhovala do Prahy, takže jsme to k sobě měli blízko a vídali jsme se o víkendech. A teď o víkednu mi řekl, že někoho má a že jestli teda zůstaneme kamarádi. A ve mně se v tu chvíli něco zlomilo a zjistila jsem, že ho asi pořád miluju a že o něj nechci přijít. Takže mi je teď zle a když si představím, jak je s jinou, tak se mi chce zvracet, brečet a já nevím, co ještě. A samozřejmě si teď vyčítám, že když jsem se s ním před 8 měsíci rozešla, neměla jsem s ním udržovat kontakt, už bych teď z toho byla venku.

Tak já s přítelem po rozchodu udržuju kontakt( je to jen pár dní), dokonce i ten milostný ... vím, že to není ani trochu správné, vím že on o mě už nestojí, ale já jsem šťastná, že se s ním aspoň občas můžu vidět a dotýkat se ho a taky mi to dává naději, že se k sobě vrátíme... i když vím, že když se k sobě nevrátíme, tak se to jen obrátí proti mě a že budu velice litovat, tak se ho nedokážu vzdát .. vím, do čeho jdu a jsem připravena nést následky ... ale opravdu mi to za těch pár chvil s ním stojí