Ti, co přežili rakovinu

po pul roce od vypadnutí vlasu

rok po chemo..

Třeba už se to nezhorší.

Tak sem pak dej vědět, budu držet palce a určitě i všechny ostatní holky tady.

Tak já se přiznám, že mně právě moc né. U tý první léčby jsem ani na moment nepřemýšlela, že by mi mohlo jít o život, brala jsem to jako hroznej opruz a nic jsem nepřehodnotila nebo aspoň né nějak nápadně a radikálně. Ale teď jsem si slíbila, že jestli z toho vyváznu ze zdravou kůží, tak už se zamyslím a vážně přehodnotím. Respektive už přehodnocuju, jak se dá teď

děkuji, moc si toho vážím!! Teď navštěvuju kostel mnohem častěji než dříve, i když mi to přijde možná trošku pokrytecký, že dřív jsem do kostela skoro nezašla a teď jo, no ale snažim se

asi to tak bude, no já si to fakt představuju uplně názorně. Na stránkách biologický léčby Avastin je obrázek, jak kleště štípačky odstříhávají cévy k nádoru a ten tím pádem odumírá. Tak přesně to si vždycky představuju a hrozně mi to pomáhá Ikdyž je to taková kravinka, ale jak si to člověk takhle zobrazí, hned je mu líp.

Tak to je mazec mně říká buď babička nebo muslimská žena, podle toho, jak si uvážu ten šátek, ale myslí to dobře. Vůbec si nedokážu představit mít nějakýho šampóna, který řeší jen svůj vzhled a značkový hadry, při tomhle je chlap, který podrží a neřeší blbosti k nezaplacení

To si přečti, on má fakt skvělý hlášky a píše to s takovou jakoby nadsázkou nebo jak to mám říct, a hlavně - dobře to dopadlo!

Já mám rotvajlerku - dceru, přítel má její mámu, jsou naše společný, ale každý máme tu "svoji". Bez nich bych byla uplně v háji, když je člověk smutnej a ten pejsek se přitulí a kouká těma očima, je to nad deset psychologů

strašně Ti ty vlasy slušej, jak ty krátký, tak to mikádko, já jsem v krátkých vypadala jako trotl, závist!!

holka, kéž by, ale každý ráno a večír z toho vytáhnu takovej chuchvalec, že nechápu, že tam ještě něco vůbec mám. A přes den to mám seplý a neodvažuju na to šahat.

Určitě, v úterý se dozvim, co a kdy. A pak budu doufat. Děkuju za podporu!

Ellenuschka - Ahoj, tak jak jsi dopadla?? Zabralo to?

Tak jsem se vrátila z chemky. Paní docentka byla taková trochu rozpačitá, co se mnou, že jsem byla v březnu na PET - CT, takže teď tam znova nemůžu, že by to bylo moc zářeního, což je taky špatně. Takže mě nakonec poslala na pouhý rentgen hrudníku, bohužel jsem neviděla popis snímku, jen mi v rychlosti řekla, že je to tak srovnatelný s tím prvním. No jo, jenže rentgen není moc kvalitní zobrazovací metoda, tak nevím. Asi kdyby se to o půlku zmenšilo či naopak rozlezlo, tak by to z toho vyčetli, ale cm sem nebo tam nehraje roli. Příště mi vemou krev na markery, ale to je taky takový obecný. No každopádně mám radost, že se to nezhoršilo, a CTčka se zřejmě dočkám až dýl. Uvidíme, co ta krev. Mám holt mrchu na blbým místě
Ptala jsem se na nové metody operací - Proton centrum, tak paní docentka se tvářila celkem přístupně, že buď to nebo Nano Knife, že to ale uvidíme časem, teď to ještě není úplně aktuální. Ale že zrovna posílala pacientku na Nano Knife. To by bylo fajn, kdyby mi nemuseli řezat hrudník klasicky kudlou.
Zato vlasy, mám je jak 90 letá stařenka, to už fakt není na ukazování, takže jsem musela nahodit paručku... Chjo... No ale hlavně, aby to už vzalo nějaký směr k lepšímu!

koukám, že je tu další statečná baba, holky, obě dvě se moc držte! Joo a mám taky kavalíra, tak toho svýho pomazli

Reaguji na delfin126:

Jsi moc hezká,sluší ti to. Přeji ti moc a moc zdravíčka.

Reaguji na Ellenuschka:

El,tobě to samé, ať ti to dobře vše dopadne a tu mrchu hnusnou,zákeřnou už s konečnou platností porazíš. Vlasy narostou.

Přeji vám vše moc a moc dobré.Jste fakt bojovnice.

Téma je moc zajímavé a můžu i já přidat kousek ze svého života, taky jsem prožila rakovinu před 22 lety (operace, chemo) a poté 20 let v pohodě jenom jsem chodila na kontroly a zase před 2 lety se ta nemoc vrátila (teď mi je 34 let). Tak zase operace a léčba a teď jsem zase relativně v pohodě. Jinak navenek by nikdo nepředpokládal, že jsem 2x překonala rakovinu, taky ani v práci a v rodinném životě se snažím nepolevit. Takže nikdo se toho nebojte, opravdu teď se dá vyléčit, jenom doporučuji léčte se jenom u doktorů, kterým důvěřujete a jsou to Vaši kamarádi, jinak doktorům nevěřím, když nejsem jejich známá, tak se na Vás vykašlou a poté i operace, léčba a celkový přístup je na minimální úrovni. To je můj názor a životní zkušenost .

kočka ! - Jsi živoucí důkaz toho, jak se nad tou mrchou dá krásně vyhrát!

to mě moc mrzí, vím, že Ti na vlasech záleží - ale zase potom narostou, hlavně, atˇuž jde ta mrcha jednou provždy do pryč

v čase, když člověk bojuje o svůj život, tak vlasy neřeší, tedy alespoň já jsem to tak nebrala, přitom teď v běžném životě si na svůj vzhled potrpím. U mě bylo nejhorší to, že jsem celé dny zvracela, byla jsem malátná, bylo mi špatně a nedokázala jsem ani stát na nohách, všechno mě bolelo a ta holá hlava alespoň fyzicky nebolela, jenom mě zabolela u srdíčka, když jsem se na sebe podívala v zrcadle, ale na to člověk zvykne. Tak jsem to cítila já.

Je hezká, já jí závidím, jak jí slušel ten šátek i ty krátký vlasy, tyhle fáze jsem teda prožívala (prožívám) docela ztěžka
Delfínku, hodně zdravíčka přeju i já a ta závist samozřejmě v dobrém

děkuju, snažím se. Tak pro mě byla dobrá zpráva i to, že se to nešíří, ústup asi nebude taky uplně hned na lusknutí a na tom rentgenu se to ani tak hned nepodá a tak moc mě nemůžou ozářit, ještě bych začla svítit
Přiznávám, že jsem od vyšetření čekala víc, respektive jsem čekala vyšetření podrobnější, ale zas chápu, že je to taky nebezpečný a musím být trpělivá

néé! Po 20 letech, bože! Drž se holka! Co to je, jestli se můžu zeptat?

Taky nechci, aby to lidé věděli, no ale asi to úplně utajit nejde, přeci jen, vlasy jsem úplně stejný nesehnala.

snad mám vybráno dobře, léčím se u paní docentky Tesařové, to je na rakovinu prsu odbornice na slovo vzatá a moc milá ženská

já taky né, jsem taková, že furt študuju internet a ptám se mamky (doktorka), následně doktory, přiznávám, že i paní docentku teda, trápím odbornýma dotazama a všecko chci vědět

tak já jsem snad měla a mám léčbu dobrou, dnes jsem se ptala i na moderní operační metody a setkala jsem se s pochopením, tak snad to bude vše dobré.

dííík, no snad jo, co nadělám, s.ere mě to, ale už nedělám takové scény jako při první léčbě, doma mám taky skvělé zastání, přítel se směje, že jsme na tom s vlasama stejně, je na mě moc hodnej, když na mě padne depka, tak se mě snaží rozesmát musím být zdravá a krásná pro něj a pro hafíčky moje. I když, ty teda moje vlásky vůbec netrápěj

jo, holka, řeší, řeší... Nebo aspoň já, ale já jsem zvláštní případ

no mně je naštěstí dobře. Chodím každý úterý na kapačku, na žaludku to nepoznám vůbec, naopak žeru, jak když čekám 7 hladových let, takže už jsem dvě kilka přibrala, akorát potom 1-2 dni (se zpožděním, tak pátek, sobota), jsem unavená, asi jako je člověk unavený při chřipce, trošku mi teče z nosu krev, ale jinak nic, naštěstí! Takže mám dost příležitostí být mezi lidma a řešit vlasy.

při první léčbě jsem se několik prvních týdnů do toho zrcadla normálně nekoukala! Plížila jsem se v koupelně, abych ho míjela, no ale pak jsem si taky zvykla, tak se žít nedá. Člověk si zvykne na všecko. Teď mám zatím furt pár chlupů, no asi jako staré důchodkyně, takže vysloveně lebka to ještě není.

Jasně - to naprosto chápu a myslím, že bych to měla stejně, i když pohled do zrcadla na vlastní holou hlavu musí být otřesný
Ale chápu i Ellenuschku , tedy asponˇ si to myslím -jí prostě tyhle "přízemní" starosti pomáhají zvládnout ty horší
Tohle má asi každý jinak, nakonec i každá rakovina je jiná a každá chemka je jiná a každý to jinak snáší, no...
Koukám, že sis taky užila, jsem ráda, že jsi o.k.

no takhle jsem to přesně měla při tý první léčbě, řešila jsem jen ten praktický dopad toho, to znamená - jakou paruku, aby to nebylo poznat, časem jsem se dopracovala skoro k dokonalosti šminky na zamaskování absence obočí a řas, oblečení - tenkrát po ablaci člověk nad tím musel docela přemýšlet, co si vezme na sebe a tyhle starosti mě úplně odvedly od toho, že jde vlastně o průšvih.
Když to řeknu tak, při první léčbě jsem si tu "blízkost" smrti vůbec neuvědomovala nebo spíš nepřipouštěla. Brala jsem to jen jako zhnusovací opruz.
Teď už teda pociťuju, že už to zřejmě taková sranda není, tak se snažim to brát víc zodpovědně. Ale paní docentka mi slíbila, že se vyléčim teda doufám, že to myslí vážně, vždycky řikám mamce, jestli to není takový mazání medu kolem huby, jako když prvňákovi říkáte, že on opravdu bude tím kosmonautem, když tak chce. Ale i z některých těch malých prvňáčků nakonec ty kosmonauti jsou, tak jsem to pojala já. Takže se vyléčim doufám

no právě, já zažít to, co popisuje Zajko Uško, tak to bych asi taky brala všecko jinak. Ale já mám léčbu řečeno jednou paní doktorkou, "něžnou"