Ti, co přežili rakovinu

jooo taky myslím, že to takhle funguje...zákon schválnosti

Dnes jsem viděla kousek Víkendu, byla tam tato reportáž... (možná už jsi viděla)

http://vikend.nova.cz/clanek/novinky/vikend-23-4-z ivot-s-rakovinou.html

Reaguji na nickisek:
to byl ten Víkend z úterka? To jsem viděla, to bylo hustý... Když řekli, že ta holka, ta její dcera, onemocněla tim lymfomem taky, tak to jsem se normálně rozbrečela, to už bylo moc. A že ji dokonce opustil ten chlap. Ta ženská má můj veliký obdiv, doufám, že to s ní dopadne dobře

To nevím, já viděla jen kousek opakování v neděli, ale tohle mě zaujalo, takže jsem se dodívala a přišla jsem pozdě na cvičák ta dcera mě taky dostala, ale je skvělý jak jsou obě silný, fakt jsem zírala

to ani nevim, že v neděli víkend opakujou, ale to byl určitě on z toho úterka

taky chodim na cvičák v neděli dopoledne

no to jo, ta dcera byla už fakt moc...

Dnes je úterý... máme na tebe zase myslet nebo sis to přehodila na ty čtvrtky?

jéé, to je milý, že sis vzpomněla. Jo jo, byla jsem tam, teď jsem akorát přišla a zatím vše v pohodě. Chci jít večír pálit čarodějnice, tak snad mě neskolí únava

Tak čarodějnice jsem teda nějak už nezvládla, ale to neva. Jinak je mi celkem fajn, tak si asi na jedy už zvykám

Tak já mám za sebou rakovinu tři roky..chemoterapie jsem zvládala dobře, měla jsem hodně krevních zásob, a agresivní nádor, na který prý zabírá dobře lečba. Měla jsem 4 dny chemoterapie a týden doma..jen co mi bylo dobře, tak jsem zase nastoupila. To celé třikrát a poté operace, pak čekání na výsledky zda bude potřeba nějaká další lečba, naštestí nebyla potřeba. Tak cca rok jsem se dostávala zpet do formy, i když jsem pul roku po chemo začla pracovat, tak jsem vydržela 2 měsíce, prostě to nešlo, unava byla velká. Ted již mám kontroly jednou ročně, a vím, že to bude znít blbě, ale já se vubec návratu nebojím. Za 1. nepřipouštím si to, za 2. už vím co by mě čekalo. Ale druhu rakovin je hodně a léčby také + každý to snáší jinak.

Ellenuschka - držím Ti palečky, at to dopadne co nejlépe.
Mužeš si přečist i osudy http://www.osudy.cz/, mě to tenkrát pomohlo.., ale já jsem optimista a i primář mi řekl, že to u mě hrálo velkou roli..měla jsem tu výhodu, že mi řekl, když podstoupíte chemoterapii, vyléčím Vás na 90%, a to mě přesvědčilo, já se té chemoterapie bála, ale byla jsem překvapena, že to nebylo pro mě tak strašné, jak jsem si myslela.

Reaguji na delfin126:
tak to je super, že jsi to takhle pěkně zvládla. Osudy.cz znám, a který příběh je ten Tvůj?

Však Ellenuschka je taky optimista a zvládá to skvěle. Co vlasy, zatím dobrý? Doufám, že ano.

O tom nepochybuji, že je bojovnice. Já tam svuj osud nenapsala..jen jsem četla ostatních, já to mám totiž tak, že mi někdy připadá jakože se to nestalo ani mě (asi jsem divná), a taky jsem sobec..já jsem se třeba hrozně soustředila na tu léčbu, když mi to kapalo a opravdu od rána do noci, s vyjímkou malých pauz, tak jsem se jakoby modlila, at to zabírá a to tak intenzivně, že jsem si vsugerovala, že se nádor zmenšuje, a taky se tak stalo. Chodila za mnou vyplašená 18ti letá dcerka a ta jedina mě zajímala, jinak jsem se soustředila jen na lečbu. Kamarádky, kamarádi, mě prostě nezajímali..jsem sobec, vím to, ale třeba mi to pomohlo, kdo ví?
Jak dlouho budeš chodit ještě na chemo?
Já plakala za tu dobu třikrát po prvé, když jsem se to dozvěděla, po druhé, když jsem si tahala chumáče vlasu, a po třetí, když mi řekli, že vše dobře dopadlo, tak ulevou..
Takže ty vlasy mě také dostali, člověk bez vlasu hlavně ze zadu vypadá tak zranitelný..takže tě chápu.já paruku nosila jen někdy a když jsem měla ježka tak tři milimetry, tak jsem si myslela jaká jsem frajerka a chodila bez paruky..a pak se mi i ty krátké hodně líbily, a taky se ti pak kudrnatily? Mě hodně a líbilo se mi to, krásné kudrlinky..ted už jsou jen vlnité.
Já mám radu takovou, že tak to prostě je a musíš věřit, že to dobře dopadne..ono pak člověku ani nic jiného nezbývá, než to přijmout.
Ještě bych ti chtěla nabídnout /snad se neurazíš/, kdyby jsi narychlo potřebovala, mám hezkou paruku..já ji skoro nenosila, mohu ti ji dát,kdybys potřebovala a líbila by se Ti (ale snad ji nebudeš potřebovat)

no, teda nic moc. Doma nosim šátek, abych nenechávala cestičky a na ven mám látkovou čelenku a dozadu skřipec, takže to ještě jakž takž jde, ale je to bída. No uvidíme, ale na nějaký ukazování a předvádění to fakt nejni.
Paní docentka mi ale slíbila, že mě již brzo objedná na CT, abychom viděly, zda to má úspěch (já doufám, že má!), tak snad to dobře dopadne.

aha, já myslela, že taky jsi tam právě přispěla. Já mám nejradši ten osud Davida Odlera, jestlis ho četla, je hned na první stránce, ten má supr hlášky, vždycky se k němu vracím, když je mi nejhůř.

To taky dělám nebo v noci před usnutím si přesně představuju, jak ta chemo tomu nádoru škodí a jak se zmenšuje, asi si to člověk musí takhle nějak představit a vymyslet po svym, aby byl klidnější.
Já chodim na chemo každý týden ambulantně a z toho co dva týdny k tomu dostávám biologickou léčbu. Není mi po tom zle jako vysloveně zle, ale jsem pak tak den-dva dost unavená, ležim a zanedbávám všecky a všecko ale až se zpožděním, chemo v úterý, únava v pátek, sobotu...
Co se týká kamarádů, tak jde to trochu všecko kolem mě, to jo. Ale já sama se tak jako trošku uzavírám mi přijde a nemám na některý věci náladu. Ale strašně mi pomáhají pejsci
Furt si říkám, že se to snad zlepší po tom CT, až budu vědít, na čem jsem, teda jestli to bude dobrý. Nechci domýšlet, co by, kdyby to dobrý nebylo, s touhle variantou se mi nechce počítat!

já pořád. I doma před přítelem ale teď chodim doma v šátku, abych nezamořovala okolí vlasama, takže už si na ten šátek zvykl, kdyby bylo nejhůř, doma už bych se asi s parukou netrápila.

tak to jseš frajerka, já vypadala v krátkých vlasech jako magor, z toho jsem měla snad větší trauma než z paruky, vypadala jsem jak květák a sotva mi dorostly naprosto luxusní vlasy po ramena, tak tohle

Děkuju moc, ale snad ne, já mám paruku pro všecky případy nachystanou, co nejpodobnější svým vlasům, nechci, aby široký okolí vědělo, co mi je.

Příběh Davida si přečtu..já tam sledovala jedné holčiny, ale bylo to dost smutné, pak za ni psal i její přítel, když už nemohla...K pejskum..já mám kavalírka a v té době mu byl necelý rok, ale byl tak užasný,když jsem spala, nebo ležela i 12 hodin, nehnul se ode mne na krok, normálně to sdílel se mnou..a mě to hodně pomáhalo. A připadá mi, že od té doby je na mě víc fixovaný i na to wc šel se mnou, já jsem se belhala a on šel také pomalinku .
To je moc dobře, že si to také tak představuješ, aby to to tělo přijalo, protože, když s tou léčbou člověk třeba jen na pul nesouhlasí, tak to tělo se podvědomě brání (aspon si to tak myslím).
Mě jednou přítel řekl, když jsme se milovali zezadu, že mu připomínám nějakého skladníka..to jsem byla uplně plešatá.., tak jsem vyprskla smíchy a už z toho nebylo nic DD
Co si budeme povídat, život je prostě pak jiný, opravdu se změní priority, lidem co to prožili se změní psychika.
Já ti fandím a držím palečky a i jsem se v noci za Tebe pomodlila.
Tak takhle jsem vypadala, a ted mám do puli zad vlásky.i když ti vypadají no, tak zase narostou.vím, že tě to neuklidní, ale aspon se budeš na to těšít..