Stěhování za partnerem do cizího města

lucinkaf
Šel do koupelny a tam něco naštvaně žvatlal, co to nevím, protože kdybych to slyšela určitě by to mělo pokračování

holky, můžu se zeptat, proč jste se rozhodly přestěhovat za partnerem, většinou opustit i práci ? proč jste třeba nechtěly aby se váš přítel přistěhoval za vámi?

Efemera
třeba já jsem neměla práci, která by mě držela..přítel se kvůli práci odstěhovat nemohl, ale klidně by to udělal..já jsem byla taková poblázněná a asi bych udělala cokoliv, abych byla s nim..ale je to hodně těžký všechno opustit a zůstat sama..většinou holky závidí, jee ty se máš, supr přítele, bydlíte spolu, ale neuvědomují si, že já mám jen toho přítele..a nikoho jiného..uvidíme co život přinese třeba jednou pošupajdim zpátky

Efemera
já jsem práci neměla, vrátila jsem se po dloooouhé době ze zahraničí a chvíli se flákala a pak jsme se potkali...

právě, věřím, že je to vážně těžký... když jsem se první měsíce přistěhovala na školu a nikoho neznala a měla jen spolužáky, tak to taky nebyl žádný med, ale na škole se člověk rychle rozkouká a vrací se o víkendech domů

spíš ti budu držet place ať ti to vyjde v té nové práci a máš fajn kolegy

Tak já jsem se holky taky přestěhovala za přítelem - cca 400 km od domova, doma nechala mamču, se kterou mám hodně blízký a hezký vztah, rodinu, známé, přátele, práci, kterou jsem měla ráda a všechno. Už je to rok a půl a v novém městě jsem si ještě nezvykla Nemám tady žádné kamarádky, známé pouze od přítele kamarády - kteří nemají přítelkyně, takže většinou pouze kluky a je mi tu celkově tak nějak smutno. Navíc jsem nenarazila na zrovna super práci - pomluvy, lži a závist ( bylo mě před tím ale na to upozorňováno, ale nepřikládála jsem tomu velký význam ), no a takže teď mě navíc čeká změna práce

Efemera
Já jsem se přestěhovala proto, že jsme s přítelem jeden za druhým mohli jezdit jednou max.za 14 dní až tři týdny a našemu vztahu to hodně ubližovalo. Navíc jsme oba cítili, že jsme jeden pro druhého stvořeni. Já jsem se odstěhovala za ním, protože bydlí kousíček od Prahy, takže je tady dobrá zaměstnanost, hodně práce, já jsem bydlela na vesničce, do nejbližšího města za prací to bylo 30 km, a přítel má jistou a dobrou práci už 6 let. Navíc byl fixovaný smlouvou v hokeji, takže nemohl se přestěhovat ani kvůli tomuto

Takže asi tak to bylo a je u mě Doufám, že si časem zvyknu, a taky tady natrefím na nějakou spřízněnou dušičku, protože nemám s kým probírat holčičí záležitosti, popvídat si, jet nakoupit apod., a přítele nechci neustále zatěžovat A za mamčou do svého rodného kraje se dostanu max. jednou za měsíc, takže to nestihneme probrat ani polovinu věc, co bychom chtěly a nestihnu ani vidět všechny bývalé kolegyňky, kamarádky a taaak

tak to je docela smutný, měl by být k tobě trochu ohleduplnější...

Emefera

Já jsem v tý době ještě studovala vejšku, takže jsem neměla problém pár dní v týdnu si do školy dojet, kde jsem měla kamarádky atd. Jenže pak jsem školu přerušila, našla si práci a mám prostě pocit, že si nemůžu jen tak s někým pokecat. S přítelem ano, ale chybí mi prostě kamarádka - v mém věku...

Vaneska

To máme stejný názor, taky mám strach hledat si tu práci, protože nikdy nevím, co se může stát, je to závazek a dávat třeba po měsíci výpověď a zase hledat jinde by nebylo zrovna moc příjemný....

teresa
Moje švagrová žije už sedm let v New Yorku. Je strašně moc nešťastná, protože ač vysokoškolačka, nemůže najít žádnou práci, není schopná naučit se anglicky tak dobře, aby ji přijali mezi sebe. Její muž, i když je čech, je v USA jako doma a má vynikající práci. Všichni okolo ho milujou. Ona to stále snáší, protože je ráda, že ho má, ale vnitřně se strašně trápí. Mají holčičku, která je tam taky doma. Cizinka je vlastně jen moje švagrová. Nevím, jak bych jí mohla pomoct. Někdy si myslím, že nejlepší by bylo, aby švára dostal výhazov!
No, přece ve společném životě by měli být šťastní oba, a né jen jeden!

Taky jsem se přestěhovala za přítelem, mám to od něj i blíž do školy, tak dojíždím (před tím jsem byla na kolejích). Jsem tady už skoro 2 roky a taky tu nikoho pořádně neznám, jen přítelovu rodinu a známé. Když někam jdu a přítel je v práci, tak jedině sama. Ale celkem mi to vyhovuje, kamarádka by se sice hodila, no zatím to snáším. Se svými kamarádkami komunikuju přes Facebook, takže o sobě navzájem celkem máme přehled a když to jde, tak jedu zpátky "domů" a něco podniknem. I mou rodinu jakž takž navštěvujeme. Přítel už si zvykl, že tu mám jen jeho, takže ve volném čase se mi holt musí věnovat a trochu mi tu samotu vynahradit, což tedy většinou dělá. Takže tu zatím nijak netrpím...

jsi moc hodná, děkuju snad to bude v pohodě!

tak tak na škole to je lepší..vracíš se domů, spousta spolužáků a zábavy,-) ještě takový "bezstarostný"život

Jak kdybych to psala jáakorát já jsem tady 2 roky..vážně to mam na chlup stejné

já už tady budu mít třetí práci, ta první byla narychlo, abych šla z práce do práce, druhá jsem si myslela, že je na dlouho, ale musela jsem odejít, nedalo se to vydržet a do třetí nastupuju v pondělí..ale zas by jsi to měla risknout, protože by to pro tebe bylo lepší mít práci, kde bydlíš s přítelem..holt když se něco stane, tak budeš muset nepříjemně hledat práci jinde. Ale to je život..taky to musím risknout a prostě se uvidí..

to je moc dobře, jen tak dál

Ale zas ve škole máš kamarádky přeci..?

přítel se sem přestěhoval asi rok přede mnou, rodinu má daleko a známých tu moc nemá, jen pár dobrých kámošů z práce, který mu stačí..ještě tady má mě, práci, věnuje se sportu..rodinu vidět nepotřebuje tak často, je to chlap

Vaneska

Jé, Vanesko,

to máme úplně stejné Já odcházím k poslednímu, už se to tady nedalo vydržet Psychicky to bylo strašné, neustálé pomluvy, lhaní, no škoda mluvit

Do nové práce se samozřejmě trošku bojím, ale snad to vyjde... Domů se dlouho nedostanu, dovču nebudu moct čerpat, ale na druhou stranu snad budu už psychicky v klídečku a v pohodě

Tobě držím palce, ať se Ti tam líbí a daří

Romísek
Ahoj, to je přesně moje situace.. Za měsíc se budu stěhovat s manželem do NY, on za prací,já bez práce(resp.budu si tam něco hledat,ale praxi mám malou a navíc je to tam asi fakt těžké) a obávám se,že dopadnu přesně jako ta tvoje švagrová...

Já se přestěhovala za přítelem z vesnice do malého města asi 50km(vím, že to není moc, ale stejně) od rodičů, kamarádů a práce. Půl roku jsem zvládla dojíždět do práce, ale na zimu jsem to vzdala,když jsem nabourala ráno v 6 a měla toho už plné kecky. kamarády tu mám, ale jen tak někoho si k tělu nepustím, takže jen pár. A pořád nemůžu říct, že jsem si tu zvykla. Líbí se mi tu, ale, pořád to není ono....Ale co pro lásku člověk neudělá, že