Stěhování za partnerem do cizího města

Tak mě to čeká ted, za tyden se stěhuju z menšího města na Moravě kde mám celou rodinu, všechny přátele, za přítele do Prahy. S prací nebyl žádný problém...přestupuju v rámci firmy. Musím řict, že z toho mám velké obavy, sice přitel slibuje, že budeme často jezdit na Moravu, ale vim, že to zas tak reálné neni...

Luciiisek
tak to máme stejně a ty sis našla práci hned novou? mě to hrozně trvalo, ale ani trochu jsem nezalitovala..taky jsem tam po psychický stránce byla dost špatná..člověk tady nemá oporu, žádný kamarády a oni to moc dobře vědí..
veverik
držím moc pěstičky, at to zvládneš

Ahojky satina
Umíš anglicky, myslím dobře anglicky?
Moje švagrová když tam před lety odcházela, tak neuměla ani slovo a teď po letech na tom není o moc líp. Hodně rozumí, to jo, ale mluvit jí to nejde. Ona je učitelka a má Karlovu univerzitu, ale teď jí to moc platné není, protože prostě ta řeč chybí. Doteď to tak moc neřešila, protože byla s malou doma, ale ta už chodí do školy a ona tráví celé dny sama.
No jak říkám, když umíš řeč, tak jsi za vodou.

Romísek
No anglicky umím, i když samozřejmě ne perfektně a nejsem rozmluvená, ale doufám,že tu jazykovou bariéru bych mohla během pár týdnů/měsíců překonat. To chápu,že to pro ni muselo být bez jazyka hodně těžké, škoda že se nerozmluvila... A aspoň nějaká česká komunita,se kterou by se stýkali tam není? Já jsem po škole pracovala zatím jen rok,takže asi pro mě bude trochu problém najít si tam dobrou práci,děti zatím neplánujem, tak jen přemýšlím, co tam budu vlastně dělat...

zdá se, ža tohle řeší poměrně dost párů. s přítelem se v názorech na budoucí místo bydliště moc neshodneme. velmi aktuální otázka to bude až tak za 2 roky, kdy dokončím školu, ale už teď mě to znervózňuje a nejsem si díky tomu ničím moc jistá. jsem z čech a přítel z vesnice na jížní moravě. myslím, že z moravy se nehne ani za nic - je šílenej patriot to je mi celkem jedno, ale ta mentalita lidí na moravě je fakt jiná a i když jsem si tady našla nějakou tu kamarádku, tak jsem si ještě úplně nezvykla. nemluvě o tom, že ti, které mám nejraději, stejně dojíždí jednou za 14 dní a jinak už bydlí povětšinou v praze. snažší to mám asi i v tom, že jsme s přítelem podobně staří a jeho kamarádi a kamarádky jsou buď studenti jako já, nebo jsou prostě jen kolem těch 23-26 let.
myslím, že stěhování z malého města nebo vesnice do velkého města není tak složité, jako když přemísťování probíhá naopak - a to jak v otázkách kulturního či sportovního vyžití, většího množství pracovních příležitostí v rozmanitějších oborech, tak i ve větší pravděpodobnosti narazení na ony spřízněné duše. samozřejmě to ale hodně záleží na lidech, které potkáte .. i na vás samotných a vašem příteli. každopádně se na vesnici stěhovat nechci - nejen proto, že tam krom hospody a velmi občasného tenisu s přítelem, který přes den pracuje, nemám vůbec co dělat (to sem si vyzkoušela teď o prázninách), tak bych tam 100% nenašla práci. kort se svým oborem. do čech přítele asi nedostanu, ale předpokládám kompromis, kterým bude brno, kde studuju. prostě si nedovedu představit, že bych si zničila život (velmi nadsazeně řečeno - ale žít tam, kde nenajdu práci, kterou chci dělat, kde nebudu mít ty pravé kamarádky, kde budu furt jen sama zavřená doma, to vážně nechci). vzdát se své rodiny, svých kamarádů, známých, způsobu života je vážně velká objeť, kort když to dělá jen jedna polovina páru! předpokládám, že to ten druhý stejně nedocení, když není v té samé situaci a klidně si pokračuje na místě svého dlouhodobějšího bydliště. přítele miluju, ale nevím, jestli bych tohle zvládla. asi bych mu to celý život vyčítala .. chlapi to asi nevidí - přítelova mamča se s nima přestěhovala ze severu na jih noravy a sem tam si taky posteskne, že na stávajícím místě nemá ty své kamarádky, má jen jednu takovou skoro polokamarádku - a to už je tam 20 let. no, a přítel se z toho ne a ne ponaučit
přeju všem, které nebyly tak sobecké a přestěhovaly se na místa, kde jejich partner už delší dobu žije, aby aklimatizece a hledání kamarádů proběhlo co nejrychleji a nejlehčeji

Já jsem se nejprve z Jihomoravského kraje, z města s 25 000 obyvateli přestěhovala za přítelem do Zlínského kraje (118km od místa mého bydliště) do města s 30 000 obyvateli, tam jsme byli v podnájmu a pak jsme si koupili domek ve vesničce, která nemá ani 300 osob (125km od místa mého původního bydliště a 7km od města, kde jsme žili v podnájmu), aby to bylo ještě víc komplikované žijeme teď v domku po mých prarodičích, než si uděláme nějaké úpravy na našem, ve vesničce s asi 600 obyvateli (64km od místa mého původního bydliště, 29km od našeho domku, 26km od toho města, kde jsme žili v podnájmu a které ej pro nás stále důležité-já škola, přítel práce). Máme tu pár přátel, líbí se mi tu, ale byla bych ráda, kdybych si našla an nové škole další.

Je prý tam hodne slovanských národů, ale chovají se divně. Když se sejdou holky s holkama, tak by si ráda promluvila o všem možném, (je to obyčejná holka), ale ony prý nejraději mluví o vaření, praní, no zkrátka o domácnosti. Je z toho dost vystreslá.
Já Ti přeju v tý dálce daleký všechno dobré.

Ahoj holky, tak za půl roku mě asi čeká stěhování za přítelem do Prahy. Bydlení "na dvakrát", chvíli u nás doma, chvíli v u něj v Praze mě už fakt nebaví. Takže po skončení třeťáku se tam chystám přestěhovat (kvůli jeho práci musíme bydlet v Praze, alespoň prozatím). Bojim,že ztratím kamarády co mám tady doma v okolí a v Praze budu sama, velký město, hodně lidí,... prostě i když přítele miluju, tak ve mě hlodá červíček, že tam budu nešťastná

ja bych si koupila psa a hned se seznamiš teda ja se diky amstafovi seznamuju s lidma furt, každej mě zastavuje a chvali jak je krásná a tak držim palce

Já jsem se taky chtěla přestěhovat do Brna, nyní bydlím kousek u Olomouce, studovala jsem v Ově, ale abych pravdu řekla, nechce se mi tam, on nikam jinam nepůjde, protože si myslí, že je Brno něco jako výhra nebo co, Bůh možná, ale já nevím. Nevím co dělat, protože už jsem to jednou zažila a nedopadlo to nakonec, takže nevím....

Já bych zase chtěla z Brna do Prahy. Známe se s přítelem 5 let, ale jsme spolu jenom pár týdnů ale něco mi říká že on je prostě pro mě ten správnej. Poslední dobou mám pocit že jsem tady sama, jakoby kamarádky ztratili zájem přitom nějak nepozoruju že bych se změnila. Do Prahy mě to zase táhne jenom kvůli němu. Byla bych nejradši kdyby on byl se mnou tady, ale chápu že v on má v Praze taky svůj život, práci a školu.