Stále sama

O tolik zase starší nejsem a tyto starosti jsem ve věku slečny zakladatelky neřešila ani náhodou. Dokonce ani moje o pět let mladší sestra v 15ti letech neměla starost a deprese z toho, že nemá kluka.

Spíše mi přijde, že jde o toto

A to je vážně nechutné

Tak to beru zpět
Pochopila jsem to tak, že tím chceš říct, že 15 letí to takhle dělají, ne že by to tak mělo být.

není to fake?

To bylo první, co mně napadlo, když se to tu včera objevilo. Do patnácti zadaná, do sedmnácti vdaná, nejpozději v osmnácti první dítě. Já s tím naprosto souhlasím. Například ve střední Africe to takhle nepochybně je. V Indii prý ještě nedávno bylo nutno provdat dívku ještě před první menstruací, pak ztrácela na hodnotě. O dalších etnikách nehodlám spekulovat.
Ale žijeme snad v Evropě, rok 2011, jen připomínám....

Všechno máš ještě před sebou.Neboj lásky přijdou,odejdou a objeví se zase jiná.
Hlavně se do ničeho nenuť jen pro to,že ostatní kamarádky už lásku prožívají.
Užívej si svobody,mládí,kamarádek...a ono to přijde samo.

Ale fakt to tak je! Bývalý si nabrnknul děvuli, co jí nebylo ani 19 a od 15-ti let stačila vystřídat 8 kluků, to je mazec jako!
A tedka znám z učnáku dva kluky, co s tím začali ve 14, to mi taky spadla čelist, a to nejsou žádní mentošové, ale nejchytřejší studenti tam pomalu.

moc děkuju

Reaguji na Katka786: Jéje, z toho si vůbec nic nedělej.... To chce nad tím nepřemýšlet, neřešit to, já vím, že se to lehko řekne, ale ono to přijde samo, ve chvíli kdy to budeš nejmíň čekat Když budeš sama sebou, nebudeš řešit, že jsi ještě neměla kluka (což teda ve tvym věku vůůbec nevadí-neni kam pospíchat), koukat kolem sebe optimisticky, uvidíš, kolik najednou bude nabídek a ty si budeš ještě vybírat

buď ráda Je to lepší, máš čas na see, na svoje kamarády, na koníčky (teď se Ti to nebude líbit, ale i na učení ). Jak psaly holky, ono vůbec není kam spěchat a nic Ti neuteče. Já měla první vztah v osmnácti a rozhodně mi nepřijde, že jsem o něco přišla. Mohla jsem aspoň chodit s partou ven, jezdili jsme na chaty, na vylety, nikdo s nikym nechodil, takže jsme si užívali společné zábavy a byla to prostě nejlepší doba. Pak začal každej s někým chodit a party se rozpadla, protože najednou nikdo neměl čas, začali jsme na sebe vzájemně žárlit... Takže si úživej toho, že jsi sama, protože pak už nikdy tolik času mít nebudeš.

Napadlo mě napsat totéž S mým milým jsem od sedmnácti - a teď je mi 21 a plánujeme letos bydlení a časem i svatbu. (Jistě, jak se říká, chceš-li pobavit boha, něco si naplánuj...) A mě občas napadá, že třeba už nebudu sama. Dala bych za náš vztah všechno, to samozřejmě, ale má to i tuto druhou stránku - naposledy jsem o sobě jakožto zcela samostatné jednotce (pravda, závislé jen na rodičích) uvažovala ve věku sedmnácti let. Od té doby už mám někoho vedle sebe a je třeba dělat kompromisy a v ledasčem se přizpůsobovat, brát na něj ohled. A aniž bych se chtěla rouhat, občas mě to zamrzí...

Nuže, asi ti to teď zní jako sci-fi, ale i tak to může dopadnout. Takže si užívej své nezávislosti a dělej to, co tě baví, věnuj se svým koníčkům - protože až si najdeš partnera, vyplyne z toho minimálně to, že na ně budeš mít méně času

Rosee nevěš hlavu jsem na tom stejně a to mi táhne už na třicet.Občas si připadám jako mimoň ale co nadělám. Do lásky nejde nikoho nutit. Občas mám pocit, že pořádní chlapi prostě došli a zbyli tady jen vymetači večírku a maminčini chlapečci. A mně ani jeden s těhle dvou typů chlapu nic neříká. To si rači budu užívat svoji samostatnosti co nejdéle.

Reaguji na Kollyasek: tak tak, s tím souhlasím. Bože kolik je holek, kterým je pomalu třicet a nic pořádnýho za sebou nemaj. Já sem na tom podobně, 25 let, dlouho bez vážnýho vztahu, jen takový nárazovky a že bych se hroutila to fakt ne.
Já teda nevim, ale já jsem v 15ti ještě ani pořádně nevěděla co je to chlap. Ale doba se mění, každopádně bych se neřídila okolím, co kdo má a nemá, to je nejhorší co můžeš udělat...

Reaguji na kobitka:
já vím, jen si prostě připadám divná, většina kamarádek se už vdává, rodí...nebo má aspoň vztah (i kamarádi-gayové někoho mají...a to jsou "v menšině", a já z těch 96 procent ne a ne nikoho ulovit ... teď žertuju ale prakticky to tak je).
Doma mi taky pořád předhazujou, že nikoho nemám že oni v mém věku už měli dvě děti a postavený barák.
Někdy to už fakt leze na mozek...

Rosee já to mám s reakcí okolí úplně stejně.Lezou mi s tím pěkně na nervy (mnohem víc než to že nikoho nemám). Někdy mám pocit, že rodina a kamarádi mají větší strach z toho, že zůstanu sama a bez děcek než já samotná. Pravda, taky bych ráda měla přítele(mít se ke koumu přitulit,...), dětičky, baráček ale když neni nikdo v dohledu tak se s toho snad nezblázním. Na lásku musí být vždycky dva a když ta druhá strana nemá zájem tak co s tím nadělám. Nezbáva než doufat, že toho pravého prostě jednou potkáš až příjde ten správný čas.

Reaguji na kobitka: Krásně napsáno. Mě se taky okolí pořád ptá, a jaktože nikoho nemáš a nejsi náhodou moc vybíravá? atd atd. Ale přeci se nebudu do něčeho nutit, když to nejde od srdce. Až to přijde, tak to přijde. Já se z toho že jsem singl taky nehroutím, dneska je jiná doba, brát se a mít děti po 30ti je normál...