Kdy se s rozchodem vyrovnávat a kdy stále doufat?

Před jakou dobou tento demonstrativní rozchod proběhl? Čili jak dlouho jste od sebe?

Pokud ten rozchod nepříjmeš jako definitivní věc, myslím si, že to přítel stejně vycítí a pořád bude mít tak trochu navrch. Podle zkušeností spousty lidí se téměř s železnou pravidelností ukazuje, že jakmile se člověk s rozchodem opravdu smíří, přijme ho a otevře se druhým, začne se bývalý partner "vracet". Čím víc jej chceme, tím víc se nám vzdaluje. Podle mě v tomto případě nějaké uvědomění si chyb neproběhne. Čest výjimkám.

obecná rada - dělej věci a rozhodnutí, na která jsi připravená

tedy, chci se rozejít, je konec, tak taky musím být připravená na to, sebrat kabelku, kocoura, psa a odejít a nečekat na to, že mě bude zpátky přemlouvat, a i kdyby přemlouval, být na tolik silná, že nepodlehnu hned a když podlehnu, tak podle nastavených pravidel, se kterými musí i on i já souhlasit

Vždycky,když jsem vztah ukončila,tak jsem měla důvod...ale to neznamená,že jsem byla úplně vždy přesvědčená,že to chci

Pokud si s tím člověkem nedokážeš představit budoucnost(děti, rodina, opora, porozumění) je to ztráta času...Neboj, dej tomu čas, nejlepší je se z tohoto dostat někým novým..

No jo, ale co když člověk nemá na výběr a ten druhý ho do toho v podstatě dotlačí?

Reaguji na Caprisonett:
Já Tě docela i chápu - kdysi hodně dávno jsem si myslela tím, že se sbalím a dám najevo, že takto to prostě nepůjde, se něco změní... No, byla jsem hodně zamilovaná, on taky, ale jeho chování bylo pro mě v některých případech nesnesitelné
Domnívala jsem se zcela naivně, že třeba vidina a představa ztráty našeho vztahu mu otevře oči. Ano, vrátili jsme si k sobě, hodně o to stál (já podvědomě také), ale efekt byl krátkodobý a já prostě nedokážu setrvat ve vztahu, který mi nějakým způsobem ubližuje a trápím se. Bohužel, u mě to nevyšlo Odešla jsem podruhé a definitivně...

No, ale napadlo mě - co když ten člověk netuší, že bys ho vzala třeba i zpátky a tak to zkrátka (třeba ač nerad) přijme jako hotovou věc a nesnaží se...

Reaguji na Caprisonett:
Určitě je dobré si vše promyslet. Když jsem se rozcházela já, tak jsem byla jistá tím, že už se nikdy zpátky nevrátím a ani nebudu chtít opak, aby se ten druhý chtěl vrátit. A jak píšeš že v tvém rozhodnutí opustit partnera bylo jeho chování které podle tvých představ nebylo dobré, tak nepočítej že ex-partner obrátí a začne sekat latinu. Že se ze dne na den změní..určitě jste si spolu měli promluvit a měla jsi mu říct co tě trápí apod. Pokud by i přesto svůj postoj nezměnil měla bys to lehčí. Určitě je to ze začátku hodně bolavé ale časem to přebolí...a jak psala BlackCoffee vyjímky se opravdu najdou , ale jejich opravdu málo. Navíc i tak by to mohlo časem haprovat ještě víc. Když jsem se rozcházela s klukem tak jsem byla rozhodnutá, že je to pro mne to nejlepší řešení, že nemohu pokračovat v něčem co nemá budoucnost a smysl...např. viděli jsme se strašně málo, navíc jsem jasně viděla že kamarádi jsou pro něj nejdůležitější a že já patří mezi úplně poslední na jeho seznamu priorit. Takového partnera vedle sebe nepotřebuji a ani nechci. Nechci tvrdit že jsem bezchyb to nejsem...ale mám určité priority vůči vztahu které bych chtěla, aby druhá polovička cítila podobně jako já nebo se tím obdobně držel. Stalo se mi, že jsem byla na rande a dotyčný začal předemnou koukat po jiné ženě a neodpustil si ani poznámky typu ta je pěkná...tak jsem mu jasně řekla co si o tom myslím.

Já jsem pro se s rozchodem vyrovnat už v době, kdy začne mít jeden pochybnosti o dalším pokračování vztahu. Lepené vztahy málokdy mají výdrž do budoucna.

Já se rozešla po roce a půl z důvodu, který uvádíš ty.. Ačkoliv jsem to chtěla, podvědomě jsem to nechtěla, ale musela jsem.. Přítelovi nešlo domluvit, bylo to pořád stejné, tohle nám výrazně pomohlo, přišel s tím, že se změní,.. Já věřila a nelituji, dnes už jsme spolu o rok déle

Jsou do dva dny, ale jiná možnost nebyla, muselo přijít něco většího, při čem yb byl ochotný se trochu zamyslet jak to mezi námi je, říká seto těžce, ale měl mě jistou. O rozchodu jsem vždy jen mluvila ale neudělala to přímo nyní ano, aler jsme ještě víc zhrzená právě tím, že jsem se rozešla kvůli pocitu že si mě nevaáží a tolik o mě nestojí a tím, že jsem se rozešla a on nic, se to jen stupnuje.

Já sem s přítelem zvládla i jeho nevěru,šla jsem do toho znovu stím,že mu dám ještě šanci.
Všechno zlý je k něčemu dobrý,a nás to paradoxně sbližilo a upevnilo vztah ještě víc než kdysi .Každej si uvedomí nakonec svoje,a dokáže se změnit. Alespoň tomu věřím,z vlastní zkušenosti. Ale pokud,si přesvědčená,že to jiný nebude,a že to dál cenu nemá.Tak se na to vykašli,

Reaguji na delilah1: přesně tak! nebyla už jiná možnost, byla byhc sama před sebou jako blbka z prominutím kdybyhc to už neudělala

Reaguji na Harlow: Já myslím, že mco dobře ví že jsem zamilovaná byla a snažila se s tím něco dělat, ale nechtěl se o ničem bavit nic řešit..dokud nemusel všechno ignoroval s tím, že on je spokojený a nemá potřebu nic měnit a proč mi pořád něco vadí. Myslím, že je na tom tak, že myslí že je skvělej, nci špatnýho nedělá nechápe proč jsem dělala neustále scény. Nebo o mě opravdu tak nestál. Přeci jen, když člověk něco chce, alespoň to zkusí ...