Spolubydlení s kamarády

A co konkrétně tě k té nesnášenlivosti vede?
(připomíná mi to trošku sžívání s budoucím partnerem )

Kočka Šklíba
Z vlastní zkušenosti mohu říct nepřejde. Bydleli jsme s kamarádem, přítelův kamarád od dětství a také to nedělalo dobrotu, bohužel. Vyjít s někým cizím, s kým bydlím bývá opravdu obtížné.

Ahojky, tak přesně vím o čem mluvíš. Teď bydlím s paní, která pronajímá pokojík ve svým bytě, ale problem je, že ona bydlí v tom bytě taktéž.. šup a další problém. Nevím nevím, pokaždé něco bylo... v jiném bytě mladší slečna se zase vyžívala s používáním mojí kosmetiky, v jiném zase u spolubydlící se dveře s chlapama netrhly... už nevocholouškovie ignorovat, jinak by mě odvezli k Chocholouškovi

to je právě divné. Vlastně nemám vážný důvod, ale prostě začínám nesnášet jejich styl života, připadají mi "přízemní" (vím JAK TO ZNÍ... )
Když tam být nemusím tak tam nejsem, nejraději jsem, když je byt prázdný...

*ups text se mi nějak zbláznil

malutka
hm, takže koukám vyhlídky nedobré...
já právě doufala, že třeba jo, že je to ve mně a že to "nějak" půjde...

Elle_Llea
spolubydlení s někým úplně cizím taky koukám není právě to pravé ořechové řešení, co?

já bych řekla, že je to normální ponorka to mám po soužití s kýmkoliv taky

Já mám vlastně stejnou zkušenost jako ty. Bydlela jsem s kamarádkou a jejím přítelem, který se sice nastěhoval v průběhu bydlení a jen jakoby napůl, takže tam byl v podstatě pořád, jen neplatil nájem ani poplatky. Po čase jsem začala pociťovat lehkou averzi a naštěstí jsem se odstěhovala dřív, než jsem vybuchla. Začala jsem se cítit dost nepříjemně, že oni tam jsou jako doma a já jsem trpěná spolubydlící. Kamarádka po mě ještě po mém odstěhování začala chtít doplatky na elektriku a plyn a vůbec jí nedošlo proč se najednou zvedly.
Po téhle zkušenosti už nikdy víc.

Nojo, ale jenom jednostranná, z mé strany! Jsem asi nesnášenlivej typ

cherie
no to teda je dobrý Přítel naštěstí platí, takže o peníze se nehádáme, ale s těmi pocity "trpěné spolubydlící" máš trochu pravdu. Nikdo mi to ale nedává najedvo, u mne to je asi jenom ten můj pocit...

Najednou mi holky vadí všechno, i to co mi nevadilo - stav bytu, mám to daleko do práce, jejich přítonost, kamarádčina touha po tom vylít na mne svoje problémy a zážitky... Já mám ráda svůj klid a tam si asi připadám "furt v pohotovosti" či jak to říct.
Často pak házím rypáky, preventivně jaksi, jen aby mi všichni dali pokoj.

Řešení by byla garsonka, jenže na to nemám, ten podnájem je navíc dost výhodnej (finančně myslím).

Tak to chápu, taky jsem nejraděj vlastním pánem a bývám nepříjemná když mám takovou tu ponorku. Jak píšeš s kamarádkou, že si vylívá problémy, nešlo by s ní o tom promluvit? třeba nastavit si nějaká lehčí pravidla?

Já nevím, my bydlíme - já +přítel + spolubydlící (kluk), klape nám to všem dohromady v pohodě 2 roky...

Kočka Šklíba
tak ono je to i tím, že ne všechno můžeš říct příteli, a tak má asi i potřebu bavit se s tebou..
záleží zda jste spolu dobře vycházeli i předtím než se nastěhoval.
určitě by to chtělo promluvit si...
taky jsem bydlela s dvěma klukama v jednom pokoji (jeden byl přítel) a bylo to hrozné..

Moje zkušenost je taková, že s kamarády, se kterými jsem se znala už z dřívějška, to šlo po společném bydlení dost z kopce. Prostě jsme léta byli zvykláí na určité vzájemné chování a po tom, co jsme začali bydlet spolu, jsme nemohli najít společnou řeč. Zatímco s lidma, se kterýma jsme se poznali až když jsme se k sobě nastěhovali, vycházíme skvěle, protože jsme se vlastně předtím neznali a tak jsme náš vzájemný vztah utvářeli už ve spolubydlení, jestli to píšu srozumitelně. Což neříkám, že časem se nemůžou vyvrbit problémy Ale ze zkušenosti vím, že je to lepší.

Jinak můžu říct, že bys udělala nejlíp, kdyby ses odstěhovala, pokud ti záleží na dobrém vztahu s kamarádkou, protože lepší už to nebude