Spolubydlení s kamarády

Bydlela jsem cca 2 roky v bytě, kde nás bylo 7..no, mazec. Ze začátu to bylo super, postupně času ponorka jako blázen a byla ráda, že jsem šla bydlet s přítelem. I když po 5ti letech spolubydlení taky nic moc, takže po rozchodu bydlím 3 měsíce u kamaráda. I když je to můj nej přítel, tak jsem občas cítila, že jsem už zvyklá na svoje soukromí a potřebuju vypadnout. Takže teď mě čeká bydlení singl. Jsem na to zvědavá Každopádně radím, kdo má spolubydlící, udělat si nějaký řád, př. si vše mile vyříkat, hlavně neřešit, nedumat a půjde to..aspoň nějakou chvilku

Ale věř mi, že to za to stojí! Já jsem bydlela několik měsíců sama a přísahám, že jsem si užívala každičký den, kdy jsem měla soukromí. A spolubydlící bych už nechtěla ani za milión...

Zase ne každý je stavěný na to žít sám. Pokud nemá přítele a vybrala by si nějakou smutnější lokalitu, kde to nezná, může mít docela depky, nebo se tam i bát. Pro mě osobně bylo vždycky nejpříjemnější něco mezi, tzn. být třeba půl týdne sama, a pak půl týdne s někým, což jde praktikovat, když bydlíš sama, a máš přítele, který občas přespí, nebo naopak když bydlíš s někým, ale ten někdo odjíždí pryč aspoň na víkendy. Taky to teď v tomhle směru nemám jednoduché, bydlím s cizinkou, která je navíc strašně líná a nedělá vůbec nic, jen celý den leží na posteli a čte si, a takhle fakt každý den - jsem z ní na umření. Naštěstí mám přítele, který má svůj byt, tak trávím dost času u něj. Zase si ale hlídám abych to nepřehnala, jsme spolu poměrně krátce, tak abych ho nevyděsila

Souhlasím s většinou, myslím, že to nepřejde, ba naopak, časem se to může zhoršovat.
Pokud nechceš nebo nemůžeš bydlet sama, zkusila bych to s nějakou kámoškou nebo úplně s cizí holkou /samozřejmě je to trochu risk a je potřeba jí malinko poznat/. Vybrala bych nějakou tichou,slušnou, pracovitou a zaměstnanou, "vyřáděnou", aby nepořádala mejdany apod. /je mi jasné, že to není jednoduché/ Rozhodně ne víc spolubydlících než jednoho, pokud máš ráda soukromí.

Být tebou tak s ní dám ráznou řeč.Ona možná jen nepochpila,že tě vytáčí.
Bydlím s přítelem a na tři týdny tady byla kámoška.Spolužačka ze střední.Byly sme super kámošky ,ale běhěm těch tří týdnů mi začala tak lízt na nervy,jako nikdy.Je zvyklá bydlet s maminkou a proto je taky totálně nesamostatná a věčně unuděná.Nedokázala si sama ani udělat jídlo,ani vyprat.
Ale ze všeho nejvíc mě lezly na nervy ty její nářky a kecy.Jo jasně,když se vidíte jednou za týden na hodinu,nebo dvě pohoda.Ale pořád poslouchat ty stejný řeči,celej měsíc,já myslela,že mě odvezou.
Ona taky jaksi nedochápala,že mě tím rozčiluje a veškerý naznačovaní nechápala,byla holt natrdlá jak poleno.A to je asi ta tvá kámoška taky,tak jí to rázně všech o řekni a nastavte si pravidla.
Ale stejně si myslím,že bys měla stokrát lepší odstěhovat se...To je totiž ponorka a to nezmizí...

to jsem přesně já