Spolu bydlení s partnerem, platby, hypotéka - dík za rady ; - )

Nešla bych bydlet s chlapem v případě, že by mi stouply náklady. Mělo by to být naopak.
A pokud samostatné bydlení vychází levněji než to společné, tak je něco špatně.

takže ty bys po příteli chtěla jen pulku energii? A prostě bys ho nechala bydlet zadarmo třeba I pár let, než bude svatba.

Byt mám vlastní, pokud by se ke mně nastěhoval partner, tak bych po něm za nájem nevyžadovala. Předpokládám, že by jako dosud platil restaurace, kina, benzín, potraviny .... a ono se to nastřádá. Nicméně, vždy když čtu podobné diskuze, tak jsem ráda, že se mě to netýká a nemusím to řešit - rozdělení peněz a placení ve vztahu.

To bud ráda, u mne se jedná se přestěhovat z nájmu, kde mi přítel plati o něco menší částku než pulku nájmu do hypoteky, kde by podle některych názoru neměl platit nic. A brat si ho kvuli toho nebudu

Když jdu bydlet do podnájmu, tak je mi jasné, že peníze jdou do cizí kapsy a že z toho bytu v případě odstěhování se už nikdy nic neuvidím.
Pokud platím svému příteli půlku hypo, tak předpokládám, že přeci jen je něco moje - což ale v případě rozchodu stejně nebude (pokud to nebude nějak papírově ošetřené). Já v tom prostě vidím určitý rozdíl, nemůžu si pomoct.

Jsem.

Chápu.

Holt na to měl myslet předem. Nemůže po Tobě chtít, ať mu pomáháš splácet byt.
Celkově nechápu, že je dnes celkem běžné, brát si za svobodna společnou hypotéku.
Jistě jsou i šťastné konce, ale ve svém okolí žádný takový nemám.

A holky, co odmítáte platit půlku hypo nebo třeba třetinu hypo, protože to není vaše, tak to jako principielně? Tzn. kdybyste měli samy nájem třeba za 10 tisíc, kt byste nutně musely platit, a partnerova hypo by byla třeba 14 tisic, taze by vas ta jeho pulka hypo vysla na mnohem mene, nez vas stavajici najem - to byste taky neplatili prostě z principu nebo byste to platili, když by vás to takhle stálo méně?

Když čtu tuhle diskuzi, tak se prostě nemůžu ubránit dojmu, který už tu byl napsán. Princip je ten, aby "jemu" náhodou po rozchodu nezůstalo něco na co jsem i já přispěla.......

Ne, jistě nejde jen o to, ale hrozně mi to připomíná jeden pár, který spolu žít nechce, ale jakože žije kvůli majetku a je to právě "ona", která to nechce rozseknout... vlastně ani nevím kvůli čemu.

Mají spolu dvě bydlení jedno menší, v tom bydlí on a to větší v němž bydlí ona, on tam občas jezdí, když potřebuje něco vyřídit ve městě.
On je konzerva, no ona vlastně taky. Jsou mezi nimi neustále hádky a problémy a přitom řešení by bylo jednoduché. Ani jeden nemají na vyplacení toho druhého. Ona by chtěla, aby prodali obě bydlení, peníze rozděli napůl. To je fajn, ale on se "svého" bydlení nechce vzdát, má k němu vazby, zatímco ona ke "svému" ale nikoliv a kdyby se nepodílej na výdajích za ten byt, tak ho sama ani neutáhne.
Takže dle mého je řešení jednoduché, velký byt se prodá, rozdělí se půl a on jí ze své části vyplatí polovinu toho malého bytu a každý si půjde svojí cestou.. konečně budou mít oba klid.
Jenže víte proč to nejde? Cituji....Protože ON by přeci neměl stejné podmínky, jemu by bydlení zůstalo a to není spravedlivé,

A tak nějak to cítím tady z té diskuze. Dle mého by logické bylo domluvit se na tom, aby to pro oba bylo rozumné řešení.
A když dva chtějí žít jako pár, tak by se i jako pár měli chovat. Zajímat se o vhodné řešení pro oba.

Naprosto souhlasím.

Také nechápu některé příspěvky, které tu stále dokola omílají, že by přispěli na cokoliv, jen ne na hypo. Určitě záleží i na finanční situaci partnera. Můj současný partner bydlí ve svém, platí všechny poplatky a i velké nakupy. Samozřejmě je to dané tím, že studuji a i kdybych vydělávala nadprůměrně, tak budu mít stále jen zanedbatelnou část toho, co vydělá on.

Každopádně je jedno jestli platím nájem nebo hypotéku. Jiná situace by byla kdyby partner bydlel ve svém a chtěl kromě poplatků ještě nájem, tedy vydělat na mě.
Asi bych také nechtěla platit půlku hypo, ale platit sumu, která je v místě obvyklá, tedy půlku nájmu..nevidím důvod proč bydlet zadarmo když přítel ten byt také zadarmo nemá. A pokud by žena přispěla třeba 5 tis. za měsíc tak za rok je to pouhých 60! tisíc, teda naprosto zanedbatelná suma a nemyslím, že by měla mít nárok cítit se ošizená, když pak partnerovi zbyde byt.. Po 5 letech společného bydlení je to 300,- tis. V sumě bytu dle mě stále zanedbatelné. Takže nepřát pak partnerovi byt a cítit se jako že jsem mu ho vlastně splatila? Směšné.

MKay: Každopádně si myslím, že to tady za tebe nikdo nevyřeší, názory jsou zhruba půl na půl.
Souhlasím s Adkou, že pokud ti výdaje při společném bydlení stoupnou, je něco špatně a ekonomicky se to nevyplatí. Tuto skutečnost musíte s partnerem prodiskutovat, stejně tak možnost případného rozchodu. Vím, je to brutálně neromantický a sama tyhle věci taky nemám ráda, ale je třeba to pořešit. Pokud navíc příteli budeš prát, žehlit, vařit, byt budeš uklízet atd., placení fifty fifty mi moc fér nepřijde.
Logicky ano, přítel by si samozřejmě mohl sehnat spolubydlícího, který by se mu na splátkách platbou nájemného podílel, a tebe to teď staví do role běžné podnájemnice, a to je asi ten princip, který nejde každému pod nos. Přítelkyně = podnájemnice. Moc pěkně to nevypadá, že?

Já sama jsem zářný případ samaritánky, která tři roky táhla sama nájem a v podstatě i další výdaje, aby si přítel v klidu mohl poplatit svoji hypotéku na druhým bytě, ač bydlel u mě s full servisem. Tři roky jsem mu v podstatě sponzorovala bezproblémový žití, on si na můj úkor bezbolestně umořil podstatnou část hypotéky a nyní ve svým bytě spokojeně bydlí, já jsem se z nájmu přestěhovala, za tři roky jsem neušetřila ani korunu. A ne, rozhodně mě to ani s odstupem čtyř let netěší a byla bych ráda, kdyby ze vztahu odešel s holým zadkem jako já. Tak přízemní jsem A tak blbá jsem byla.

Proto radím se na všem dohodnout předem, platby navíc sepsat a započítat tvoji starost o domácnost.

Logicky by to tak mělo být (když se něco platí napůl, tak je to prostě napůl a hotovo), ale prakticky to tak bohužel není, že. Nevidím důvod, proč bych měla někomu pomoci splácet JEHO hypotéku.

Tohle ohánění se, že bych stejně někde jinde platila nájem, je směšné.
Představ si, že jsi s partnerem třeba 10 let, 10 let mu splácíš polovinu hypotéky a pak najednou konec - partner tě vykopne, ty nebudeš mít kam jít, protože nebudeš mít ani korunu, zatímco on si bude dál vesele bydlet v bytě, ve kterém jsi nechala spoustu peněz. A ne, není to o tom, že bych byla nějak extra nepřejícná a ten byt mu pak záviděla či co, jenom mi to přijde poněkud nemorální. Ale asi kdo něco podobného nezažil, nikdy nepochopí.
Pokud tedy splácet půlku něcí hypo - nechat si to raději podložit smlovou, co si budeme povídat, dnešní doba je prostě zlá a opatrnosti není nikdy nazbyt.

a pak to po něm jako chtít a tím pádem u něj bydlet celou dobu zadarmo?

Ano, přesně o tohle celou dobu jde Přítelkyně není kamarád od piva, který se v případě potřeby na nějakou dobu nastěhuje a helfne se splátkami, rád, že má vůbec kde bydlet.

Přítel bude nadále platit svých deset a já mu budu třeba vařit - potraviny taky něco stojí, tankovat do společně užívaného auta a podobně . Například. Pokud časem vysvitne, že se díky mne nějak těžce zvýšila spotřeba vody, nedoplatek samozřejmě doplatím.
Pokud by ze mne chtěl mít napůl platícího spolubydlícího - dobrá, ale v tom případě žádný "servis" , předpokládám, že spolubydlící by mu svačinu ani večeře nedělal.