Sourozenci Vašich partnerů

Reaguji na Monus: Však já jsem myslela slušně odkázat do patřičných mezí a ne ju poslat rovnou do....

Musím zaklepat, že s oběma bratry přítele vycházím skvěle Ale mám i pohled z druhé strany.. nemusím přítele mé sestry... Nádech a výdech Toho kluka bych raději ani nekomentovala... I když je ségra o dva roky starší, je ve spoustě věcí co se týká lidí a života hodně naivní... Vybírá si neustále stejné nemehla a mě to hodně unavuje tvářit se, že je všechno ok. Jsem ráda, že tenhle pohled na jejího partnera nemám jen já, ale i rodiče a její kamarádky... Všichni ho tak nějak akceptujeme, protože víme, že jej do něj zamilovaná a doufáme, že to odezní za nějakou dobu tak, jak to bylo v minulém jejím vztahu....

Reaguji na Monus:

Nechápu, co je neslušného na tom, jí normálně říct, že mi její chování nelíbí. Ještě ke všemu, když bych se kvůli tomu hádala s partnerem. Když jsem byla ještě s bývalým přítelem, tak k nám do bytu přišla na návštěvu jeho mamka a po příteli chtěla nějakou smlouvu a ten jí samozřejmě nemohl najít, protože v psacím stole měl svůj styl "pořádku". No a jeho mamku nenapadlo nic jiného, než si ten celý šuplík vezme s sebou domů a udělá mu v tom pořádek. Taky jsem se ozvala, že se mi její chování nelíbí a od té doby byl klid, takže nechápu jaké rozbroje máš na mysli.

já bych to také ráda řešila slušně, ale opravdu nevím jak. Po tom, co mi minule řekla, že ze mě jsou všichni vy...., aby mně se nic nestalo a já jsem se nepředřela, zatím co ona chudinka tam pořád maká a nikomu na ní nezáleží, ji upřímně nenávidim a zvedá se mi z ní žaludek. Já se snažím makat, co můžu a co mi můj zdravotní stav dovolí, po ní nikdo nic nechce, a to, že mi můj zdravotní stav otřela o hubu, byla ta největší kudla do zad, kterou jsem mohla dostat.

Tak přítel má 10letýho bráchu-tak ten je jasnej a jeho ségru, která je stejně stará jako já-(je nám 20let a jsme i bývalé spolužačky) nesnáším tak, že to až bolí Ona je hodně,hodně problémová-rodiče si s ní už vytrpěli své. Já jsem byla vždycky ta, která se jí zastávala, omlouvala ji, ikdyž jsem věděla co je to zač. Taky jsem na to doplatila-vrazila mi nůž do zad a já s ní už 2 roky nepromluvila ani slovo..

Reaguji na Ellenuschka:
A nemáš tedy spíš pocit, že ti tím chce pomoci, když na tom tedy nejsi zdravotně dobře, jak píšeš....Třeba ti chce ulehčit, tak proto se stará o ty psy.

možná to tak může myslet, ale spíš tak třeba pro ostatní lidi, aby si to mysleli a chápali to tak a ona vypadala svatá. Já žádnou pomoc nepotřebuji a s venčením psů už vůbec né, se svojí nemocí jsem si prožila peklíčko, ale to je moje věc a žádné usnadňování života od ní nepotřebuji.

asi je to fakt jediný východisko, je mi teda jasný, že budou následovat scény, ale jinak to asi nepůjde.

Reaguji na Ellenuschka:

Souhlasím, to bude asi nejlepší řešení. Třeba ti chce vážně pomoci, tak jí prostě řekni, že její pomoc nepotřebuješ, že to zvládneš všechno sama.

Mám jedináčka a nestěžuji si...

Ani po tomto jí tvůj partner (=její bratr) nic neřekl? Ach bože!
Ellen, vybavuji si příspěvky o tvých potížích a když tě tady vidím, vždycky si na to vzpomenou a doufám, že se vše lepší - a když mám takové soucitné pocity já, která tě v životě neviděla, nechápu, jak může být tvá "švagrová" taková zmije a jak může její brácha zachovat klid a jednu jí za ta slova nevrazit! Potřebuješ pohodu, ničím se nestresovat a ne každý den vídat někoho, koho nenávidíš...
Poslala bych ji někam i neslušně, partnerovi bych jasně a důrazně řekla, že žádám jeho podporu a kdyby rodina měla řeči, sladce bych jim řekla to, co vmetla do tváře ona tobě, ještě by se divili.

Já jsem se sestrou (20) ex vycházela velice špatně (jako všechny jeho partnerky). Pořád nám něco organizovala, tohle jsme nesměli, tamto jsme nesměli, domů nejdéle v 8 večer, abychom jí nerušili, přitom do ranních hodin bývala na PC. Hrozně na bratra žárlila a přišlo mi, že ho chce jen pro sebe. Takže se nás permanentně snažila rozhádat. Přesně jak tu někdo psal, ze začátku se tvářila jako nejlepší kamarádka a pak to začala všechno obracet proti mně a začala mi dělat zle. Když už jsem se už rozčílila a řekla to příteli, tak jediné co mi řekl, bylo, že to nemám řešit, ať si jí nevšímám. Pak už jsem to nevydržela, řekla jsem, co si o ní myslím a ukončila jsem to v momentě, kdy se ex zastal radši sestry, než mě a ještě mi nadával, že jsem si dovolila proti ní něco říct. Pak se hájil tím, že to je kvůli dědictví po babičce a rodičích, že se s ní pak nechce soudit, kdyby byli rozhádaný. Jsem ráda, že to mám za sebou.

A nyní přítelova sestra je starší (25), velice milá slečna a hlavně rozumná. Sice se moc nevídáme, jelikož studuje a pracuje daleko, ale i tak jsme se stihli dostatečně poznat. Zatím jsme neměli možnost zajít někam na kafe, tak to snad napravíme .

Reaguji na Red_fire:
děkuji za milý příspěvek, jo jo, už jse vše lepší, už mám krásné vlásky a skoro hotové plastiky, takže už jsem kočka jako dřív. Partnerovi jsem to říkala, to je jasný, no v podstatě mi řekl, proč se s ní pouštím do podobných debat a ať jí pošlu do háje, že vim jaká je a nikdo s tim nic neudělá. Zas chápu, je to jeho jediná rodina, to jo, ale tohle je prostě už moc.

Radím upřímnost.Prostě jí to řekni do očí co ti vadí a proč,je zbytečný chodit okolo horký kaše...Sice by zasloužila poslat do pr...ale to asi není nejlepší řešení. Přítelovy je očividně jedno jestli se s ní budeš hádat,nebo co jí řekneš takže bych ho neřešila...Normálně jí to řekni. Po pravdě teda nechápu jak se s ní ty a obzvlášt tvůj přítel,můžete ještě bavit a pustit jí k sobě domů po tom co se otírá o tvůj zdravotní stav a dělá ze sebe chudinku...Sice nepíšeš co ti řekla,ale asi nic hezkého...

Vzhledem k tomu, že se s jeho sestrou vidím tak jednou za půl roku, máme vztahy tak nějak ve stylu Jemitojedno.

něco v tom smyslu, že každému akorát záleží na tom, aby mně se nic nestalo (jednalo se o takovou trochu nebezpečnou práci, kterou jsem dělala), ale že jí by se mohlo stát cokoliv a každému by to bylo jedno.
Jenže já jsem nikdy od nikoho žádné ohledy nechtěla a už vůbec né kvůli tomu, že jsem byla vážně nemocná. Ona sama tam chodí pouze venčit psy a sekýrovat, popřípadě dělat práci, která ji baví a rozhodně se nepředře.
Nechodí k nám domů, ale do dílny, což je ve své podstatě veřejné místo, kam může přijít každý, ale čeho je moc, toho je prostě příliš