Sourozenci Vašich partnerů

Přítel má bráchu, kterej je takovej "rada porada" a někdy mu to moc mluví, ale na druhou stranu nám hodněkrát pomohl a je ochotnej. Takže vlastně super. Často chodíme společně na večeře a je to fajn.

Mě jeho sourozenci tak nějak ignorujou. Popřejeme si k narozeninám, pozdravíme se když se potkáme, ale že bych zašla na kafe s jeho ségrou to vůbec. Neřeším to

Reaguji na Ellenuschka:
Já mám švagrovou za oceánem, ale i když bydlela tady, byla to fajn holka.
Ale jsem ráda, že můj chlap snáší mou, někdy dost hlučnou sestru, ale ta se nám teda taky do ničeho neplete.
Možná bych poradila trohu tý tolerance...

jeho ségra se ze začátku taky stavěla, jaká je kámoška, ale postupem času se to vše tak nějak otočilo proti mně. Odmítala jsem tam třeba povinně chodit každý víkend na obědy apod. Můj přítel se k tomu staví tak, ať si to s ní vyříkám já, že on nebude mezi námi dělat hromosvod, chápe, že mě štve její neustálá přítomnost, ale sám ji vylifrovat nehodlá, říká, že když to udělám, bude jedině rád. Oni vyrůstali spolu bez mamky a ta holka se chová jak tchýně nejtvrdšího kalibru, a to je jen o 5 let starší než já.

já jsem se o toleranci snažila asi rok. Ale náš běžný den vypadá tak, že jdeme do dílny, každý den odpoledne tam příjde švagrová, venčí a krmí psy (naše), tváří se, že bez její pomoci bychom se neobešli, vše organizuje a do všeho mluví. Odchází k večeru. Přitom říká, jak je sedřená, jak nám tam fyzicky pomáhá, přitom nikdo se jí o nic neprosil a kromě obíhání okolo psů tam té práce teda moc nezastane. Je tam každý den a není od toho úniku. Ani nejlepší kamarádku bych nechtěla vidět KAŽDÝ den...

U mě je to OK, s přítelovým bratrem se moc nevídáme. Oba sice pracují v Praze,ale jeho mladší bratr jezdí každý víkend do svého rodiště takže se vídáme akorát,když já jsem na návštěvě u rodiny přítele nebo máme nějakou společnou rodinnou akci což moc často není. A v těchto chvílích vycházíme bez problémů, není moc času,abychom vlastně špatně vycházeli

Tak já mojí švagrovou teda taky vůbec nemusim. Jsme stejně staré, ale každá úplně jiná. Já jsem spíš introvert, tichá a klidná. No a ona je strašná štěkna. Je hrozně hlučná, všude je jí plno a neustále všechny kolem sebe komanduje. Nesnese, abychom měli náhodou něco lepšího než má ona. Když to náhodou máme, tak se nám to snaží co nejvíc znechutit. Zrovna v pátek jsem se s ní chytla. Čekáme totiž mimčo a ona nám začala vykládat, jak to bude strašný až se narodí. Jak nebudeme nic stíhat, budeme vystresovaný, nevyspalí a budeme se hádat...Přitom se s manželem moc těšíme a věřim, že to budeme zvládat úplně v pohodě. No, zkrátka se nás snaží vydeptat...

já sestru svého přítele opravdu moc nemusím, je úplne jiná než já,dost vulgární a hlavně styl generál.. myslím že mluví za vše když řeknu: že když jsem jela poprvé k nim domů rezolutně mě přítel varoval před svou sestrou,že je dost od rány a hlavně abych na ni udělala dobrý dojem protože je to přávě ona která by nás mohla od sebe rozeštvat.

Já mám super švagrovou, jsme skoro na den stejně staré a máme i stejně taré děti.Rozumím si s ní skoro líp než s manželem. Je jen škoda, že bydlí strašně daleko, takže se vídáme jen občas, to je mi líto, je to taková moje spřízněná duše. Řekla bych, že tvoje švagrová se evidentně nudí, když je u vás každý den a stará se o psy. Já bych jí řekla rovnou, že se mi to nelíbí a zeptala bych se jí, jestli má ze mě takový pocit, že nejsem schopná se ani postarat o psy.

Sestru bych odkázala do patřičných mezí.Měla jsem takovou vlezlou tchýni a dodnes lituju,že jsem ju neposlala tam kam patří hned zezačátku.Mohla jsem si ušetřit mnoho nepříjemností.Dodnes věřím,že to její věčné navštěvování a strkání nosu do věcí,které jí nepříslušeli,nám z dost velké části rozbily vztah.Takže já jsem pro radikální řez.

dtto. Nehádáme se kvůli ničemu jinému, jen kvůli ní. Jí žádná partnerka jejího bratra není dost dobrá, chtěla by ho mít jen pro sebe, přitom má vlastního manžela, domácnost, práci, ale furt má potřebu se starat.

já měla dobrej vztah s jeho bráchou do doby ..co když do něčeho chtěl toho mýho zatáhnout a já byla proti páč jsem vůči tady těm věcím zásadová tak řekl" zamysli se nad sebou" tak tím pro mě skončil

Přítelova sestra je o 10 starší než já, žije v londýně, kde má manžela ředitele banky a malýho kluka. Jezdí sem na Vánoce a někdy v létě. My tam většinou dvakrát do roka. Je to holka z vesnice a život na vysoký noze v Anglii ji hrozně poznamenal, z milovnice masa se stala zapřisáhlá vegetariánka, pohltila ji jóga a bio životní styl. Je hrozně afektovaná, sensitivní a ze všeho tak falešně nadšená. Když sem přijede, tak si s přítelem děláme srandu, že trochu sjela z té svojí "british" vlny. Má tendence přehánět a její 5 letý syn je nechutně rozmazlený, vůbec ji neposlouchá, je hrubý. Má pocit, že každého musí litovat, např. nás s přítelem, kteří jsme oba zapálení do práce, abychom se měli dobře. Pořád nad námi udiveně vzdychá, že jsme chudáčcí, že tak dřeme a já nevím co, přitom to k našemu životnímu stylu prostě patří. Někdy je s ní fajn pokec, ale většinou si klepu na čelo

Tak toto moc dobře znám, k tomu ještě to, že má samozřejmě vždycky pravdu a já jsem podle ní chudinka. Dále ještě, a to teda nemůžu vydýchat, se po mém příteli plazí a strašně se s ním objímá, chce sedět vedle něho na gauči a dává mu pusy. /ale na to jsem přítele už upozornila, že se mi to nelíbí, tak on se už nenechá/
Další věc je, že přestože s ním už skoro dva roky chodím a v podstatě celou dobu spolu bydlíme (400km od ní), tak mi (ona) nikdy nezapomene dát najevo, že ona ho zná lépe než já a já o něm vlastně nevím vůbec nic a neměla bych se mu motat do života, protože to přece může jen ona, protože je jeho sestra a zná ho nejlíp ze všech.