Snažily jste se někdy získat expřítele, který má nový vztah?

Nevím, jestli jsem ta správná, co by měla radit, protože jsem se nikdy expřítele zpět získat nepokoušela...asi jsem na to moc hrdá nebo co. Co jsem měla, do vztahu žádná výhra nebyla a na nějaký ty hezký chvilky - nechci, aby si mysleli, že bez nich nemůžu být
Nicméně - ze zkušenosti opačné a i z okolí a obecně vím, že vztahy málokdy úplně končí, jeden se tomu druhému vrací opakovaně do života a záleží na okolnostech a vůli, co s tím ten druhý nebo oba udělají. Tak asi tak

Díky moc holky za reakce Jinak Luccy, taky si říkám, že když bych to překonala, byla bych možná jednou ráda, že to skončilo, jak jsi psala ty, že jsi to měla to samé. No vidíš, to jsi výjimka, mně jiný holky hned říkají, že nechápou, co mi na tom přijde zvláštní, že si do tří dnů začal s kolegyní a do dvou týdnů s ní bydlí, že to je normální Mně to taky tak přijde, on bydlel v bytě s kamarádem, který tam skro nebyl, takže po večerech by tam byl sám a v tom bytě jsme spolu trávili večery a víkendy tak dva roky, takže vzpomínky ještě....takhle se přestěhoval do bytu, který žádný vzpomínky nezatěžujou a navíc má společnost, takže mu není po večerech smutno a nemusí se držet silou vůle, aby mi nenapsal, ale jednoduše proto, že před ní nemůže A chápu ho...bydlím u rodičů, každý večer je někdo doma nejsem sama, moc dobře si vzpomínám, když byli na dovolený a já byla sama, jak mě ten rozchod trápil ještě víc a nemohla jsem se dočkat, až se vrátí a budu mít s kým pokecat a nebudu v bytě sama. Asi ano, vím, že kdyby mě to přešlo, že si řeknu, že jsme se k sobě někdy zachovali fakt hrozně, ale ted jak ho miluju, tak mi přijde, že to není nepřekonatelný.

Ale nevyznám se sama v sobě asi....když nejsme dva týdny v kontaktu, tak jsem veselá, dokonce si i doma zpívám , říkám si, že by nám to neklapalo, a navíc mě naštval, že po pěti letech si hned někoho najde, tak si říkám, že jsem mu za to asi nestála a že na to kašlu...prostě jsem docela v pohodě, netrápím se nějak. A pak stačí, slyšet ho chvíli v telefonu když mi pracovně volá, nebo se s ním vidět jako dnes, a je to zas zpátky:-/ Kdybych ho fakt milovala, tak nejsou dva týdny málo na to, aby mě to přešlo? Třeba jde jen o zvyk...protože dokud jsme se dnes neviděli, tak jsem žila s představou, že i když spolu už nejsme, rád mě bude mít napořád a můžem se občas vidět a ani mě to nějak netrápilo, že by to bylo jen občas, a ne pořád...

Ten tvůj příspěvěk si vytisknu a někam pověsím, abych ho měla pořád na očích Taky jsem se dozvěděla, že mě podvedl, nejdřív s nějakou holkou z diskotéky, tu si prý ale pozval domu a připravil víno atd (dozvěděla jsem se, protože v tu dobu byl v bytě ten jeho kamarád se svou přítelkyní, se kterou se ted kamarádím, tak mi to ona řekla), a pak zas od někoho jinýho jsem se dozvěděla, že byl v bordelu (on tvrdí, že jen chlastat,to je podle mě blbost, protože tam byl se dvěma kamarádama a ten jeden 100% tam něco s někým měl, ten druhý asi taky a nemyslím, že ten můj by tam na ně čekal, nevím proč to nepřizná, už by mi to bylo jedno). Taky si myslím, že se třeba k tý přítelkyni začne časem chovat stejně. A on je hrozný exhibicionista, chová se ke všem holkám horzně mile a často s nima i flirtuje, prý to nic neznamená. Jednu dobu jsem musela chodit k psychologovi, protože jsme se dostali do začarovanýho kruhu - on udělal blbost, já kvůli tomu scénu, on naschvál kvůli tý scéně další blbost atd...jo, byly hodně špatný chvíle, ale i hodně těch moc hezkejch, zase si nedělám iluze, že s někým budu mít dokonalý vztah. Ale taky si říkám, že kdybych s ním zůstala, třeba bych skončila až u psychiatra. Nejsem typ, který dokáže flirtování partnera přijmout a smířit se s tím, že je to jen "nevinný škádlení"..Ted se objevil někdo nový, kdo je podle mě téměř dokonalý, a to nemám růžový brýle, protože zamilovaná nejsem Je to hrozně hodnej kluk, ve všech směrech fakt ideální, bere mě mezi kamarády, a hlavně vím, že s ním bych mohla být v klidu, že na pánský jízdě jentak cvičně nebalí holky. Je to brácha kamarádky a kamarád jiných mých kamarádek, takže opravdu vím, že je fakt hodnej. Ale blbý je, že zamilovaná nejsem. Ale zase si říkám, že do bývalého jsem se zamilovala,když jsem se s ním scházela jako s kamarádem, protže jsem byla nešťastná z předchozího ex A nakonec jsem byla ráda, že se se mnou rozešel, protože jsem se dala dohromady s ním Tak si říkám, že se třeba časem taky zamiluju a taky budu ráda, že mě tenhle nechal a že díky tomu rozchodu jsem měla možnost seznámit se s tímhle. Moc bych chtěla, aby to vyšlo, ve všech směrech je super...

Tak já mám trošku odlišnou zkušenost. S ex jsme se rozešli a já to brala jako ukončené i když se nadále pořád snažil. Asi za měsíc jsem si našla nového přítele a teď spolu budeme přesně rok. A až teď po tom roce to můj ex přítel vzdal. Bylo to strašně vyčerpávající. Obtěžoval mého současného přítele...nevím jak ale zjistil si jeho telefon a neustále mu volal a různě nadával nebo naopak někdy úplně mlčel. Snažil se mě x krát získat zpátky. Na mě to ale působilo naprosto opačně....víc se mi tím hnusil Také jsem velmi hrdá a vím že já bych první krok k návratu neudělala, nechtěla bych aby si můj ex někdy myslel že bez něho nemůžu být a tak. Prostě jsem ten typ co se spíš kluci s prosíkem plazí za ní. Jsem fakt šťastná že konečně dal pokoj a s nynějším přítelem plánujeme společné bydlení a zasnoubení

Roxyn23
Tak nějak teďka prožívám něco podobného jako Ty. Nejsme spolu necelé 2 měsíce. Vrátil se po 3 letech ke své bývalé přítelkyni. Při rozchodu mi samozřejmě neřekl pravý důvod, to jsem se pak dozvěděla až zpět a ještě jsem se ho na to ptala jestli ten důvod je ona, samozřejmě zapírat. Předcházely tomu neskutečný lži, zatajování atd. Dozvěděla jsem se to všechno zpětně... Následovalo neskutečný naštvaní, zklamání atd. Jenže nějak posledních několik dní je ten stav naštvání pryč a zjistila jsem, že mi ten dotyčný chybí... Za celou dobu jsme se neviděli, jen si vyměnili pár SMS asi před týdnem. Na jednu stranu vím, že ten vztah byl na jednu stranu na pytel, taky jsme se hádali a plno věcí mi na něm vadilo, ale na druhou stranu si nemůžu pomoct, prostě mi chybí... Nevím jaký mají vztah s tou "bejvakou", ale co jsem slyšela naposledy tak je to spíše povrchní vztah, ale jak je to teď nevím. Taky se objevil člověk, který o mě má zájem, ale prostě nedokážu začít něco nového... Pořád myslím na bývalého přítele, jako by se ve mě všechno sevřelo a nedokážu k sobě nikoho pustit. Asi to nechce opravdu čas abysme se z toho dostaly Bojovat asi opravdu nemá cenu... Si říkám, že kdyby měl zájem tak by to dal na jevo...

Chuchu
No tak to já zase vím, že kdyby fakt šance nebyla, že by mě to rok netrápilo, naštěstí Muselo to být hrozný, chápu tě....naštěstí mám rozum, že bych nikdy neřešila nic s jeho přítelkyní, to rozhodně ne. Docela dost ráda jsem měla ještě bývalého před tímhle ex, s tím to trvalo tak dva roky, rozchody a návraty, ale proto, že když jsem se vždy po třech týdnech smířila s tím, že je konec a byla fakt v pohodě, tak mi začal psát, jak ho ten konec mrzí a sešli jsme se a byla jsem tam, kde předtím. Ten současný ex mě trochu mate tím, že se s ní nastěhuje a říká, že ji bere jako svoji holku, a přitom mně píše, jak na mě občas vzpomíná, že ho mrzí, že mu nenapíšu sama, že musí psát on sám, že to byl výjimečnej vztah a že si čím dál víc uvědomuje, že chyby dělal hlavně on....podle toho co píše a nebo říká si myslím, že to možná pořád ještě trochu řeší, ale zase tím že se k ní odstěhoval....ale zase je brzy hodnotit jejich vztah, je jasné, že ze začátku je všechno idylický, u nás to tak bylo taky. Nejsem hrdá tak moc, ale na to, abych čekala, jestli ona bude lepší než já, nebo ne a bude se chtít vrátit ke mě, na to teda hrdá jsem. A zase vím, že mu nemůžu říct, at se rozhodne hned, když ona je na něj ted milá a on má pocit pohodovýho vztahu a my za sebou máme vzpomínky na ty hádky. Občas mě napadlo. půl roku si nepsat, nebýt v kontaktu a pak by se vidělo...a zas si říkám, když už by mě to přešlo, stálo by mě to za to, dávat to znovu dohromady?Zas tak ideální nebyl

Kaci
To máš asi oproti mě výhodu v tom, že si můžeš říkat, kdyby byl zájem. Já jsem mu v afektu řekla několikrát tak ošklivý věci, že budu mít výčitky do konce života, že jsem to řekla někomu, koho jsem měla tak ráda. Řekla jsem to sice třeba proto, že místo v 8 večer přišel ve 4 ráno když jsme měli naplánovanej večer spolu, ale měla jsem to řešit jinak, třeba si na pár dní vypnout telefon, a ne říkat tak hnusný věci. Takže proto mám výčitky a říkám si, že nemůžu čekat, ale měla bych se snažit. Ale úplně tě chápu, taky jsem v prvních dnech cítila obrovskou nenávist, nic jinýho, a dokonce jsem byla tak naštvaná, že jsem si říkala, že s ním už nikdy nepromluvím. Jenže teď měknu, je hezky a já vzpomínám, jak jsme loni touhle dobou chodili na Petřín a tak, a je mi smutno...a přitom mi taky na něm vadilo víc věcí a zároven jsem je byla ochotná překousnout a být s ním.

A přitom si myslím, že kdybych nebyla horká hlava a uměla si zachovat klid a trpělivost, tak že bych mohla zkusit to, co některý ženský, jít si za svým hlava nehlava, dokud to nedostanu. A je fakt, že holky co znám co chtěly nějakýho kluka, 90% jich ho dostalo, do pár týdnů, měsíců, do roka. Šly na to pomalu, ale jistě. Kdybych byla ted pohodová kamarádka, pořád milá a zároven jsme byli v kontaktu, abych se mu připomínala, tak myslím, že po nějaký době bysme byli zase spolu. Myslím, že takkhle ho dostala ta kolegyně, půl roku si hrála na nejlepší kamarádku, oslovovala ho jen zdrobnělinou jména, vždy ochotná pomoci, vždy dobrou náladu (hlavně, když já jsem na něj byla protivná). Jenže na to jsem já moc hrrrr, chtěla bych s ním být hned, moc si neumím představit to, že bych třeba půl roku žila tím, že budu kámoška a získám ho tím zpět, to by mě asi docela ničilo, psychicky.

Bojovat asi fakt nemá cenu, nemůžu mu ted přece vykládat, jak to bude fajn, když mu to nemůžu dokázat, když je zadanej. Navíc věřím, že by ho to začalo štvát. Můžu akorát bejt dobrá kamarádka, jako byla ona, která ho rozveselí, podrží, když bude mít problémy, a třeba to pak bude zase fajn.

Roxyn23
Se svým bývalým jsem chodila přes dva roky. Taky jsem si myslela, že je nej a že je to napořád. Pak byl 14 dní nějaký roztěkaný, neměl na mě čas a když jsem se zeptala, co se s ním děje, řekl mi, že se se mnou rozchází, protože se stěhuje k jiné. Málem jsem se sesypala, bylo to tři dny před vánocema, horší svátky už stoprocentně nezažiju. Po dvou měsících, kdy ho ta druhá zas vystěhovala, mi začal volat, zvát mě na procházky, na kafe, ... A já blbá, pořád ještě zamilovaná, jsem chodila, doufala, že to zas dáme dohromady. Ale ouha, on to spíš dělal jen tak ze zvyku, nebo z nudy, nebo bůhvíproč. A já se neskutečně trápila. Tenkrát ještě omlázko nebylo, abych to s někým probrala . Neměla jsem sílu na to, abych mu řekla, že ho chci buď normálně zpátky, nebo ho už nechci vidět. Kdyby mi tenkrát někdo poradil, abych sbalila kufry a odjela někam daleko, ušetřila bych si spustu trápení i času. Takhle jsem se v tom plácala a čekala, až to všechno odumře.
Bylo by dobrý, aby sis s bývalým promluvila. Třeba zjistíte, jestli to má ještě cenu. Ale jenom nějaký kamarádění, aby ti nebylo smutno a že jemu se stýská, to není k ničemu. Myslím, že v tomhle případě platí přísloví Sejde z očí - sejde z mysli. A možná taky Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.

evu
Takhle jsem to měla s tím předchozím ex, rozešel se se mnou v říjnu, já byla vyřízená, pak to bylo lepší, užívala jsem si přípravy na Vánoce a ten hajzlík mi na Štědrý den napsal, jak mu chybím atd A to samé....procházky, kafe, chtěl se mnou bejt, pak to nešlo, pak zas chtěl, a tak to trvalo dva roky. A nakonec mě z toho dostal ten současný ex....je to hrozný, ale ještě tak měsíc potom, co jsem s ním současným bejvalým začala chodit, jsem doma občas brečela kvůli tamtomu

My jsme spolu dnes mluvili, a on to ještě ztěžuje tím, že říká, co by dal za to, abych si to uvědomila dřív a chovala se dřív jako ted, že to nemuselo zajít tak daleko a proč jsem nemohla být takhle v pohodě dřív... atd...myslím, že kdyby se nestěhoval, že by to cenu ještě mělo, ale ted....no, těžko říct, určitě ne v nejbližší době, možná za pár měsíců?A já nejsem z těch, co by čekaly, jestli se nová osvědčí A zas si uvědomuju, že ted by to bylo jen lámání přes koleno, takže zase za těch pár měsíců by to bylo ideální. Myslím, že to máme oba stjeně. Byli jsme na sebe naštvaní, jak ten jeden tomu druhýmu ubližoval, a ted jak si poseldní dobou píšeme, tak si oba uvědomujem, jak jsme se měli rádi a mrzí nás to...bohužel narozdíl od něj nemám "parťáka", on přijde z práce, ona je doma, jsou spolu večery, víkendy, nemá prakticky kdy být sám a smutnit.

A to snad ještě můžu být ráda, že se zatím vrátit nechce, protože jsem v životě nebyla v takhle prekérní situaci...naši ho nesnáší, všichni moji kamarádi taky ne a kdybych se k němu vrátila, aby bych měla doma hrozný scény a kamarádi by si taky mysleli svoje, nemají ho rádi a už nikdy mít asi nebudou. Kromě toho si myslím, že vzhledem k jeho povaze by s ním asi nebyl nejjednodušší život, i finanční zabezpečení by bylo celkem složitý. Když to tak vezmu, vlastnosti, jako vzdělání, profese, spolehlivost, umění hospodařit s penězi, na tom je spíš podprůměrně. Je hrozně vtipnej a je mi s ním dobře, to je nadprůměr Bohužel z toho člověk nevyžije. Obávám se, abych jednou nebyla nešťastná, protože si myslím, že on se prostě nezmění, flirtování mu zůstane a utrácení a dluhy taky. Když to tady píšu, tak je mi jasný, že asi nikdo nepochopí, že mě to může ještě mrzet Ale on má hrozný kouzlo osobnosti, je hrozně chytrej, má přehled. Kdyby chtěl, v klidu si dodělá maturitu kteoru nemá, prtože ho už na střední vyhodili za chování, tak šel pak na učňák. Takže tam nešel proto, ež by byl hloupej, to ne, on má přehled, není to žádný tele. Bohužel jeho neštěstím je jeho lenost, která mu brání dodělat si školu a najít si lepší práci

Roxyn23
To je sranda. Mě z toho bývalýho vztahu taky vytáhl můj současnej přítel.A když popisuješ toho svýho bývalýho, je to přesně ten můj současnej a moje okolí ho taky nemusí. Jen s tím rozdílem, že má maturu a peníze umí rozházet, ale i vydělat. A můžu ti říct, že ty jeho špatný vlastnosti se časem nezlepšují, spíš naopak. Ale už spolu máme dvouletý zlatíčko, takže žádnej rozchod zatím nehrozí, i když je to často hodně náročný. Ale o tom je život, že jo? Držím ti palce, aby ses rozhodla správně.

evu
To je zajímavý, že mě nějak nenapadlo, že on by to mohl mít stejně...že by ho taky někdo z našeho vztahu dostal Až jak jsem si přečetla tvůj příspěvek, tak mě to nějak napadlo No já si myslím, navíc to vidím u jeho táty, jak se chová on...Jasný, o tom život je, a právě proto mě mrzí, že nedokáže zvládnout takovou "prkotinu" jako ty hádky, vždyť jsou lidi, co je potká dlouhodobá nevěra, ztráta práce, vážná nemoc, smrt dítěte...myslela jsem, že náš vztah je teda silnější, že vydrží všechno, a to klidně i takovým způsobem, že bysme se třeba nějakou dobu nevídali, netlačili na to, ale že bysme to prostě zvládli. On asi radši uteče od vztahu, který logicky nějaký problémy po pěti letech mít bude, do nového, kde opět zcela logicky problémy nebudou....to až časem...že by si pak hledal zase jinej vztah? No já si přeju už jen to, aby to bylo co nejrychleji za mnou, ať to dopadne tak nebo tak...tobě přeju hodně síly a pevný nervy

Tak jsem dnes byla s expřítelem na oběd a opravdu nevím, co si o něm myslet. Pořád se na mě usmíval, nejdřív jsme se bavili o normálních věcech a pak o nás. Začal s tím, jak ho mrzí, že v tom bytě nebydlí se mnou (bydlí tam s tou novou), že si často vzpomíná na to, jak jsme to plánovali spolu. A hned navrhl, že bysme se mohli vidět i v pátek. Když jsem se ho ptala proč, tak mi řekl, že jak si ted píšeme, často na mě myslí a mrzí ho, že to tak dopadlo. Jak jsme to prý mohli nechat zajít tak daleko..ale přitom říkal, že tu přítelkyni před dvěma týdny seznámil s rodičema, a že mu na ní záleží. A pak zase říkal, že kdyby si mohl vybrat mezi pohodovým vztahem se mnou a pohodovým vztahem s ní, bral by mě. Prý se můžeme vídat jako kamarádi a třeba se to nějak vyvine, ale bojí se, že se zase po čase začneme hádat. Moje "nevýhoda" narozdíl od ní je, že ví, jaká jsem, takže ví, že jse někdy docela konfliktní typ, zato ona ho ještě ničím špatným nepřekvapila, takže má narozdíl ode mě výhodu. Asi trochu chápu, že "riskne" vztah s holkou, kterou třeba tolik nemiluje, ale je v pohodě, než s holkou, kterou fakt miloval, ale občas to bylo pořádná Itálie a ke konci vztahu čím dál častěji. A celý dvě hodiny mezi větama pořád vzdychal, Achjo, takhel to nemělo skončit...jenže bohužel náš rozchod tenkrátt řešilo dost lidí, takže bysme opravdu vypadali asi jako blázni, kdybysme se k sobě vrátili. Z toho důvodu ho taky chápu....říkal, že poslední dobou nám je dobře, ale že se bojí, že to začne nanovo. A že by si připadal jako idiot, kdybysme se k sobě zase vrátili a zase to tak skončilo. Samozřejmě nechci, abysme se k sobě vrátili hned, ale třeba kdybysme se pár měsíců vídali, tak by to snad šlo. Jen se bojím, že když s ní bydlí, tak že jak je s ní často, že na mě zapomene Moc o něj stojím a určitě mu nejsem lhostejná, myslím, že mě má radši, než sám připustí. Jenže jak o něj bojovat, když se můžem vidět na chvíli třeba jednou dvakrát týdně, a ona je sním každý večer a celý víkend a může mu dokazovat pořád, jak je "úžasná"

Tak o to získat ho zpátky jsem se snažila skoro rok, vlastně ještě pořád bych se chtěla snažit, jenže vím že jemu na mně vůbec nezáleží, a to je pro mě nejhorší...že je mi smutno po někom komu jsme v podstatě úplně jedno...ale nějak nevím co s tím mám dělat, rozešli jsem se taky kvůli tomu že jsem se hádali a kdykoliv spolu začneme mluvit tak na mě do minuty bezdůvodně vyjede, už to asi nemá cenu...

nesnažila, zatím novou nemá ... ale jestli si brzy nějakou najde uvidím, jestli za to ještě bude stát..