Snažily jste se někdy získat expřítele, který má nový vztah?

Vycházím ze zkušnosti, kdy jsem se půl roku plácala na dně, on si užívá s jinou a když mu napíšu, že jsme každý udělal nějakou chybu, tak mi na to odvětí, kdo ví co ukáže čas. No tak si počkám až jej odkopne nová slečna, uvidíme, třeba mu začnu být dobrá ale začínám se řídit i tím heslem, že použité hračky se háží do popelnice. Miluji ho pořád a moc, ale asi nedokážu nic změnit.

Reaguji na sleepymouse:
To je moc smutný příběh.
Když jsi psala, že jsi náročná, tak jsem si nejdřív představovala kdoví co, ale když jsi prožívala těžké životní chvíle je jasné, že to velmi ovlivní i tvůj partnerský vztah a od manžela bych očekávala, že to ustojí...samozřejmě nevím, co všechno se u vás odehrávalo...
Píšeš o jeho dceři pro kterou musíš být vlastně jako máma.

to jsem asi v podstatě byla - jak máma. Stýská se mi po ní.Doufám, že si to manžel všechno uvědomí a pokusí se přejít to zlé, co bylo. I kvůli malé. Její matka nefunguje a já jsem s ní měla hezký vztah. A ne každá ženská ustojí ten pocit mít doma v podstatě cizí dítě. Obzvlášť nějaká mladá slečna. Taky si říkám, že jí to nevadí, že chodí se ženatým s dítětem. A to manžel není ten typ bohatého milence, u kterého by se to vyplatilo. Jezdí dpolu pod stan, do přírody, on moc peněz nemá, nemá žádnou super práci, navíc platí podnájem, stará se o malou. Já jsem taky ze začátkou byla hotová z toho, že má dceru, tak skvělou, protože ona je super. Ale postupem času jsem si uvědomila, že s tím souvisí i péče o ní, praktický věci, ne jen zábava s ní. A neměla jsem s tím problém. Manželův tatínek vždycky říkal, že jsem ji zachránila. Manžel měl přede mnou vždycky jen takové krátkodobé vztahy (kromě její matky), kdy si spíš užíval. Navíc ho fakt miluju a nedovedu si představit být bez něj i bez malé.

Reaguji na Kosheeeenn: A zkoušela jsi se s ním o tom bavit? Jak on to vidí?

Tak si pročítám diskuzi ...a hlásím se ke druhé straně mince... Bývalého jsem se nikdy získat zpět nepokoušela, ale i přesto díky citlivé povaze, chápu asi i první stranu mince. Nicméně musím říct, že pro mne - jakožto druhou stranu mince - to je velmi nepříjemné, bolavé. Pokud je chlap chvíli sám, ikdyby po x-letém vztahu a "něco" tam je, tak nevidím nic divného na tom začít si s ním vztah. A ano, většinou to bývá tak, že se za pár týdnů či měsíců nového vztahu stihne udát více věcí, než za předchozí vztah, který trval x let. Tak to bývá, člověk se poučí a je mu líto "ztracených" let, v novém vztahu se tedy snaží leccos urychlit, pokud si je hned od začátku novým partnerem jistý. Takže se jde na věci jako je společné bydlení, popř. zásnuby či mimčo, relativně rychlým tempem. Nehledě na to, že když je člověk už v určitém věku, spěchá i z tohoto důvodu. Prostě přesně, jak píšete, že s novými přítelkyněmi to jde vašim bývalým většinou velice rychle. Každopádně ětšina chlapů, kteří x-letý vztah prožili, se budou chtít počas single období vracet k bývalé přítelkyni. Samozřejmě po pár týdnech, po které si budou "užívat" svobody a klátit co jim přijde pod ruku. Většinou dělá bývalá přítelkyně drahoty a vrátit se nechce, jenomže jakmile si chlap najde někoho nového, "bývalka" se zalekne a začne si ho opět nárokovat. V tu chvíli se může najednou přetrhnout pro to, aby se k sobě vrátili a začne se trápit a stýskat si? Nejde mi to prostě do hlavy, proč se tak někdo chová. Vždyť za prvé takováhle ex-přítelkyně dělá nepořádek jak ve své hlavě, tak v chlapovo hlavě a pak i co se nové přítelkyně týče a všichni zbytečně trpí. Vy si oživujete vzpomínky a riskujete, že pokud vytoužený návrat nedopadne, budete opět ve stavu jako čerstvě po rozchodu. Chlap je zmatenej, jelikož to, po čem toužil, dokud nezačal nový vztah, se mu teď nabízí na stříbrném podnose. A co cítí nová přítelkyně, pokud ví, co se kolem ní děje, se popsat asi nedá. Já jsem teda asi nějaké malé procento "nových" přítelkyň, které souboj s takovouto vytouženou ex-přítelkyní vyhrály, nicméně jsem chtěla, aby jste věděly, holky, že ta nová přítelkyně může opravdu dost trpět. Nikdy nevíte, co má za sebou. Já si například prožila strašně ošklivé několikaměsíční období, byla jsem opravdu v hodně špatném psychickém a pak už i fyzickém stavu a najednou mě potkalo štěstíčko v podobě zpřízněné duše a já jsem si myslela, že budu konečně zase po dlouhé době šťastná a v pohodě... místo toho jsem dostala další nálož a trpěla několik dalších měsíců. Má to opravdu dvě strany mince. Život je někdy hodně složitej.

Zkoušela, a jak říkám kdo má být spolu tak bude. Prostě nevím, no, už se z toho nějak dostávám a než být někomu vlez do prdelka, raději si jdu koupit pejska, x let jsem se o něj starala, x let jsem byla doma, x let jsem se snažila a místo svatby byl kopanec. Ať si jde za mladší když mu 80 procent vztahu nestálo za nic a vyměnil je za 20.

A to byla chyba.

Jen tak dál!

Reaguji na suicide_girl:
moc hezky napsáno a souhlasím s tím,že je potřeba se na to podívat i z druhé strany.

To je pořád dokola
Chceš, aby na tebe chlap myslel - nevídej se s ním, nebuď po ruce, nenechej ho vybírat si ze dvou "jistot", však ono mu začne vrtat hlavou, proč mu místo "V pátek tě ráda uvidím, moc se těším, až zavzpomínáme" bez vysvětlení napíšeš "Pavle ahoj, ty lodičky musím zrušit, přeji ti pěkný víkend".

A ve chvíli, kdy mu na jeho "Nemělo to dojít tak daleko..." řekneš "Teď už je pozdě to řešit. A jak to vůbec jde v práci?", dojde mu, že to nebude tak jednoduché.

Souhlasím. Když to zjednoduším - jednu dobu pracoval přítel a já se "jen" věnovala studiu, vařila jsem, uklízela, chystala svačinky... jen mi pomáhal s těžkými nákupy. Když pracuji i já, uklízím, když mám chuť (ne unavená po návratu z práce), s jídlem mi pomáhá a klidně mu sepíšu seznam toho, co má po práci koupit

Tak já mám přesně ten samý problém co ty, jsem s přítelem přes 4 roky, ale on studuje prvním rokem v jiném městě, já pracuju, nejsme spolu a to je ten největší problém. Samé hádky, hodně jsme se odcizili, on už tam má své lidi, se kterými tráví svůj volný čas, pokud nějaký má a já jsem tady sama. Dalo by se říct, že už jsme si hodněkrát pověděli, že tohle nemá cenu, že furt jen řešíme blbosti a už to nikdy nebude jako dřív a ukončíme to. Nechoval se pěkně ani on, ani já. A dnes jsme náš vztah už definitivně ukončili, ale přemýšlím o tom a uvědomuju si, že na tom neměl vinu jen on, ale i já, že jsem žárlila a dělala scény, byla nepříjemná, protože s ním nejsem a on o společné bydlení se mnou ani nestojí, když prý vidí, jak vyvádím a čeho jsem schopná.. A mě to mrzí, protože já vím, že být spolu by bylo jediné řešení. Přemlouvat na kolenou ho nemůžu, to musí chtít jen on sám, ale řekl o mě a o spol.bydlení svůj, opravdu nepěkný, názor. Dost mě to bolelo a říkala jsem si, že takhle se mnou přece můj kluk nemůže mluvit! Tak jsem to ukončila a řekla mu, že už s ním být nechci, ale bojím se, aby si neuvědomil, že je mu beze mě líp. Nevím, jestli jsem neudělala chybu, taky jsme své první lásky a já ho ztratit nechci, jen mám strach, že si opravdu uvědomí, že beze mě mu je dobře a začne si konečně po těch letech užívat svobody a holek... Nevím co dělat, zatím to nechávám tak, ale bojím se, aby už potom nebylo pozdě....nechci potom řešit takové téma jako jak ex získat zpátky, to je mi docela proti srsti, navíc moc dobře vím, že u něj by to bylo snad nemožné, kdyby si našel jinou holku.. Ale píše mi, že jsem ho chtěla jako kamaráda a že je konec, tak je prostě konec...nevím, jestli to nebyla hloupost, ach jo!