Smíření se s koncem vztahu

Tak já jsem s tím zatočila poněkud netradičně...Prostě jsm začala randit jak divá.Zní to divně,ale i přesto ,že jsem na bývalého stále myslela tak jsem se pustila do randění.Mně osobně to pomohlo dostat se z nejhoršího. Těžko vysvětlit jak...No a pak jse se snažila nebýt sama.I když se mi nechtělo tak jsem prostě zvedla zadek a šla cvičit,učit se nebo ven s kamarádkama.Ale vážně nejvíc mi pomohlo poznávat nové lidi-chlapi.Pak jsem totiž přišla na to ,že jsou rozhodně lepší než můj bývalej a já udělala dobře,že jse ten rozchod navrhla.

Reaguji na LuckyVerushka:
Když jsem byla mladší, taky jsem to tak dělala, a prima to zabíralo
Ale když jsem to samé poradila kamarádce, tak z toho prý měla ještě větší depku...

ČAS - jediný lék! já na to potřebovala 5 let (ufff), ale ted jsem konečně šťastná s novým přítelem

Za těch X krásnejch společnejch ho vidím všude. Vím, co by řekl v daný situaci, jak by zareagoval, atd. Ano, přišel o to nejlepší, co měl, o mě. Fáze naštvání se mu mě střídá s beznadějí, že je všechno špatně. A zároveň dobře vím, že s tím nic nenadělám, že musím jít dál, že musím fungovat. Hledám sama sebe a svoji hrdost. Díky za vaše zkušenosti. Ať už je za půl roku, ať už mi to nic nedělá, nebolí... Těším se, že až se za čas ohlídnu, že budu hrdá, že jsem to zvládla, ale už ať to prosím je!

Souhlasím, svatá pravda. Beru to jako fakt. Už není co řešit. Teď ještě abych to vnitřně pochopila a prostě se mi už nechtělo po večerech brečet, když usínám v naší posteli, kde on už není... Mám prodat, vyměnit i postel, aby mi ho nepřipomínala?

Kolik vám je? Už máte novýho a daleko lepšího chlapa? Ten vás z toho dostal? Jak se naladit na novýho chlapa, když na něj teď nemám ani pomyšlení?

Moc gratuluju! Konec dobrý, všechno dobré, moc ti to přeju.

No hej. Lenže!
Ja som už stará.
A vôbec si netúžim zopakovať to čo cítim teraz.

Takže ja už asi nie.

ahojky, soucítím s tebou a vím moc dobře co prožíváš, moje story s rozchodem je tu na omlázku docela profláknuté takže to vezmu jen zkratkou, rozešla jsem se ze dne na den po 3 letech, 13.4. to bude přesně rok, ve čvrtek jsem si sbalila všechny věci a v pátek už na vždycky odjela - první 2 měsíce byli očistec, i když jsem to iniciovala já - ten rozchod , rozcházejte se totiž s někým , koho v tý době víte, že máte rádi ( milujete) ale víte, že už to s ním prostě nevydržíte... já se taky nabulela... teď po tom roce můžu říct, že jsem z toho fakt venku ( ale tenhle stav trvá asi měsíc), je fakt, že si na něj ještě občas vzpomenu - jak se má, co dělá atd., ale jelikož on tehdy asi z ješitnosti přesekal veškerou komunikaci a i kdybych ho jakýmkoli způsobem se pokoušela kontaktovat, on se neozve... tak je to lepší...
radím co holky, prožít si to, čas to vyléčí...bolí to hrozně, ale tak nějak to k životu a rozchodům prostě patří...
jinak, za chvilinku mi bude 30 - jsem celý ten rok sama ( když nepočítám pár ,, vtipných" úletů)

jinak k tomudle si myslím, že tomu se prostě nedá poručit... jako že by si člověk řekl a teď jsem najust připravená na novýho chlapa a najust si ho najdu... teda aspoň mě to teda nefungovalo... já si myslím, že ten další se objeví přesně v tu chvíli až tím bývalým budeme mít vnitřně ( aniž bychom o tom třeba věděly) všechno ,, srovnané" až budeme zase své - pro mě to znamená to, že jsem znova optimista, znova střelená, ukecaná, veselá, hyperaktivní atd.... a většinou se objeví ve chvíli, kdy to nejméně čekáme

S přítelem,kterého jsem opravdu milovala,jsem se rozešla já a smíření s tím,že už spolu nebudeme mi trvalo 3 roky. Možná proto,protože jsme se pak nadále stýkaly a spaly spolu. Ted už spolu dokážeme komunikovat jako kamarádi,i když jako kamarádi se to nazvat nedá.Pořád nás to k sobě táhne. Na tento rozchod mi pomohl opravdu jen čas. Jak bylo výše psáno,musíš se v tom pořádně porochnit a časem bude lépe,uvidíš.
Před 3 měsíci jsme se rozešla s mým dalším přítelem . Dozvěděla jsem se,že mě podváděl. Ze začátku to byl šok,tak jsem si řekla,že si najdu nějakou "bokovku",kterej mě z toho vyseká. Trvalo to pár týdnů,bylo mi fajn..Jenže nic netrvá věčně.Ted v tom nějak tápám,je mi hrozně smutno,chybí mi neskutečně moc..Ale vím,že mi pomůže jen čas,nic jiného totiž nezabírá.
Nezapomen,že nejsi jedinná ženská co tohle prožívá.Všechny nás to bolí,všechny pláčeme,všechny strádáme.Hold to patří k životu a za nějaký čas potkáš dalšího,lepšího chlapa do kterého se zamiluješ a na bývaleho pak budeš vzpomínat s usměvem na rtech.. Moc ti držím palečky a pěstí at se z toho co nejdřív "vysekáš"!! Bude líp..

kde se ty spřízněný duše hledají, když mám kamarádky jinde po republice? Protože do toho všeho jsme se před půl rokem spolu s partnerem přestěhovali... Mám tu byt, fajn práci, ale nemůžu si pomoct, že jsem tu na všechno tak nějak sama...

Vím, že nejsem zdaleka jediná, že každá máme to svý trápení a přeju vám, ať vás to taky nebolí. Ať to prostě všechno zvládneme, jsme šťastný a spokojený. Už aby to zase bylo!

Reaguji na Mado:
Uvidiš,že všechno bude jednou fajn.. Chce se to trošku nad to povznést Přemýšlet víc do budoucna a co bylo nechat plavat

Jsem stejná věková kategorie, takže spoluúčast se počítá!