Smíření se s koncem vztahu

Reaguji na Mado:
no, tak vidíš... bolet tě to ještě nějaký čas bude, ale ono to vážně přejde...
já už se nějak extra taky nehroutím... sice jsem mezi vdanejma kamarádkama s dětma za divnou, ale oni zas vědí od koho jsem utíkala a proč jsem utíkala, takže si troufám tvrdit, že mne snad chápou...

Já čekám rok na úplné vyléčení se...je to lepší asi o 40 %... takže, ještě počkám...
Nebráním se vztahu novému,ale prostě zatím se neukázal někdo,kdo by za to stál...Tak pokud nejsi úplně na dně, flirtuj a nezávazně se bav To taky pomáhá (v rozumné míře

To je právě to, že já jsem neutíkala. Utekl on. Rozešel se se mnou, že už mě nemiluje. Že nám to vyprchalo. Jenže z mý strany to nevyprchalo. Kdybych ten rozchod iniciovala já, tak bych s tím už byla smířená a připravená. Takže u nás to spíš lidi nechápou a je to šok, protože jsme vypadali jako ideální, sehraná a pohodová dvojka.
Takže se smiřuju s tím, že už to, co k němu cítím, prostě cítit nemám a nemůžu, protože to skončilo. Už aby to i z mojí strany vyprchalo. Potřebuju ČAS, já vím... Tak už ať je třeba ra rok..

Mně z toho vždycky dostal až novej chlap...jenže trvalo, než jsem se dostala do fáze, kdy se mi začali jiní chlapi líbit....zezačátku jsem měla skoro odpor ke všem jinejm, pořád jsem tvrdohlavě chtěla toho mýho, jiný chlapi pro mě neexistovali...takže u mě prostě asi nezbývá, než počkat, až přejde tahle fáze, kdy se mi ostatní chlapi protiví....na rande jsem zkoušla jít ve středu, ale dopadlo to katastrofálně, i když ten kluk byl v pohodě a fajn, já byla celou dobu vyřízená, proč tam zrovna ted nemůže být místo něj se mnou ten můj, jak by to byl úžasnej den....on se snažil být milej a já myslela na "ex"...a doma jsem se z toho pak rozbulela, prostě mě to úplně zdeptalo

To je úplně normální...každý má podobné fáze, kdy nám trvá než si s někým rozumíme a je nám sním dobře. po rozchodu se taky na chlapa nemůžu ani podívat, protože mi přijdou všichni stejní což je úplná blbost. Ale v tu dobu to nejlíp zabírá. no a časem vás potom překvapí když se nějaký kluk osmělý a přijde s pozvánkou na nějakou akci (a je přitom milý,usměvavý plný nabitý pozitivní energie a kouká jen po vás).

Reaguji na Mado:
Rozumím ti, ale věř mi... že to si přejeme všechny. Když se s námi někdo rozejde z ničeho nic a podá lautr vysvětlení typu "už tě nemiluji". :-/ Je to hrozný a člověk si potom připadá, že se právě dostal do pekla. A že z něj není úniku...ale právě čas vše napraví a bude zase mnohem lépe. Držím palce ať je ti lépe.

No, tak úplně s tebou cejtím. Všechno, co dělám bez něj, tak si myslím, kéž by tu byl se mnou, kéž by to byl on... Ale ono se to zlomí a zas ty milý kluky vnímat budeme, vydrž. Nevím kdy už, ale věřím, že to přijde.

No já právě už vážně ztracím naději :/ Už jsem za ty dva roky poznala tolik kluků a s žádným to nebylo takový, a když po letech potkám někoho, u koho si řeknu, že je to ono, tak to dopadne takhle... Já nevím, já bych snad radši byla už od 20ti s jedním chlapem, kterýho bych měla ráda, on mě, trávili bysme spolu čas, než tohle....svoje nejlepší roky vlastně ztrácím tak, že mrhám časem na schůzky s klukama, se kterýma to není ono....a místo abych si užívala dovolenejch a romantickejch výletů, chodím otrávená na rande a o víkendu jsem doma, protože naprostá většina kamarádek má přítele, chodí do práce v týdnu, tak si to o víkendu vynahrazují...

Pod tohle se můžu taky podepsat

Holky, nejste někdo z Prahy? Bysme mohly založit Klub odložených žen A společně někam vyrážet a to by bylo, abysme časem někoho neulovily

Jinak taky to máte tak, že když jste v tomhle blbym období zrovna, tak "probíráte" ex? To je můj hroznej zlozvyk....v tu chvíli vůbec nemám chuť poznávat novýho chlapa, jeho zvyky, věci, co mi na něm vadí, tak vždycky zapřemýšlím, jestli nějakej ex nebyl třba zase tak špatnej Protože už ho aspoň znám a vím tak nějak, co můžu čekat..

Reaguji na Harlow:
Ale neříkej, že se nenajde nějaká kámoška/kamarád nebo kolegyně/kolega co má čas jít třeba ven na výlet, procházku, kina. Do baru na skleničku kde můžeš poznat někoho nového. Zrovna před měsícem jsem vyrazila s kolegyněma večer posedět s tím, že si pujdem trsnout nebo zaposlouchat nějakou tu hudbu...všechny byly strašně pro a když se chýlila zábava z baru do klubu zůstaly jsme jen dvě. Ostatní začly s výmluvama atd. Nakonec o hodně přišly protože to byl fakt odvaz. A co nějaké koníčky, které by vás přivedly na jiné myšlenky?

Holky,já mám teď to samý.Ach jo..Myslela jsem si,že je ten pravej,že to bude ten poslední,plánovali jsme svatbu,děti...Slíbil mi,že mě nikdy neopustí a nikdy neublíží,že nechápe,jak mě někdo předtím mohl opustit,že by musel být totálně blbej a pak to takhle dopadne.Kecy v kleci..A pak má člověk něčemu věřit.... Po 3,5 letech je konec a pořád mi to hlava nebere.Nemám chuť jíst ani cokoliv dělat...

Reaguji na Andyss:
Já jsem Pražačka jak poleno. Jojo když je blbé období, tak vždycky ex vyplujou napovrch. Ale měly bychom to hodit za hlavu a ne se v tom rýpat.

Reaguji na strelena:
Teď si nejsem jistá, ale ty teď takový období zrovna nemáš, ne? Protože mi přjide, že jako jedna z mála tu sršíš optimismem ))) Jojo ty kecy jsou nejhorší, ježiš jak já to nesnáším....to bylo jak mě má rád, jak půjdem do zoo, a na Vyšehrad, a v létě na dovolenou, a milion věcí...na tomhle fakt nezáleží, můžou psát cokoliv, já už to neberu, jestli mi chce něco dokázat, ať si tohle odpustí a dá to najevo chováním...chudák můj budoucí, nebude to se mnou mít lehký

Reaguji na strelena:
Nooo fakt asi nemám. Moje nej kamarádky jsou obě zadaný a se svýma přítelama jsou jak magnetky, furt u sebe, spolu... další dobrá kamarádka je sice nezadaná, každopádně bydlí mimo město, koegyně/kolegy nemám - do práce nechodím a jinak můj dobrej kamarád co mě vytáhl z minulýho rozchodu už je bývalej kamarád, protože poslední asi 4 pokusy se vidět selhaly, vykašlala se na mě...
Zítra teda nááhodou zrovna někam jdu, ale zase je tady problém v něčem jiným Psala jsem v té mé diskuzi...
Je to těžký no... prostě si říkám co dělat. A co teprve o prázdninách... čtvery prázky po sobě jsem prožila s klukem...a teď? Ani nemyslet...

Reaguji na luciannarose:
My jsme sice až tak neplánovali.. vlastně neplánovali jsme nic co se týče velkých závazků, ale taky sliboval