Šikana na pracovišti, mobbing

No,řekla bych,že ti co mají tendenci na vedoucích pozicích šikanovat,tak jsou to nespokojení,nevyrovnaní,závistivý a zakomlexovaní lidé . . .u žen je to většinou vůči mladším a atraktivnějším a u mužů zase vůči ženám tím,že jsou odmítnutí nebo jejich snaha je neopětovaná . . .Rozumný,inteligentní člověk nemá potřebu si něco dokazovat formou šikany . . .Není to nic jiného než nevyzrála osobnost,která se takhle maskuje.

Tak to bude asi těžký, když je to takhle, asi jediná cesta je přes tu vedoucí, jestli bude trochu vstřícnější. Jinak ti to ta zástupkyně může dost osolit, sama se jí asi neubráníš Zkus poprosit tu vedoucí o pevnější pracovní dobu, kvůli dětem. Když má zakomplexovaný člověk moc, tak je to katastrofa.

Trebi
Zaměstnavatel ti musí vyjít vstříc.
Dítě nad tři roky věku může mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení navštěvovat nejvýše v rozsahu čtyř hodin denně nebo nejvýše pět kalendářních dnů v měsíci. Délku pobytu v předškolním zařízení jsou rodiče povinni dokládat potvrzením té které instituce, kam dítě umístili.

Ahoj holky,přidám se do diskuse s dotazem, zda-li se někomu povedlo vyřešit šikanování ze strany kolegy uspokojivě, bez toho, že by člověk musel opouštět stávající pozici?

Všichni vesmě píšou, že jeden musí vyklidit pole, ale možná se někdo takový přece jen najde.

Můj případ: starší kolegyně, pracovně na mě naštěstí nemůže, tak se mi snaží znepříjemňovat podmínky k práci, jak to jen jde.
Můžu si za to sama, už od nástupu jsem jasně nenastavila mantinely a dost jsem jí dovolila - když jsem se konečně vzepřela, začala peklo, na začátku prosince jsem se v práci psychicky složila. Od té doby ponorka jak prase pardon, kterou paní pravidelně " přiživuje" svým chováním. Vedení o situaci v kanceláři ví, ale pracovní výstupy jsou zatím stejné, takže se tím nezabývá - ač jsem žádala o přesazení jinam.
Nejsem slaboch, co se kácí hned, když zafouká vítr, přežila jsem nějakou dobu práce v zahraničí, kde to byl dočista očistec, pak práci ve firmě, kde to bouřilo...ale to všechno byly jiné situace. Koncentrované zlobě, zášti a nenávisti se prostě postavit neumím.
Domluva s kolegyní nemožná, bohužel. Vidím to na vyklizení pole, protože zdraví je jen jedno a ty nervy mi za to opravdu nestojí, ale přece jen by mě zajímalo, jestli je tu ještě někdo, kdo na podobnou situaci vyzrál a jak. Díky

teda

No, podle mého názoru - pokud má kdokoli potřebu ponižovat či využívat jiné - jde zjevně o jakousi poruchu osobnosti ( pocit méněcennosti, vniřní prázdnota apod ).
Tito lidé mají neuvěřitelně silnou potřebu kompenzovat si svoje problémy na jiných ve snaze "něco si dokázat", proto je téměř vyloučené myslet si, že se s nimi "nějak domluvíte" - oni o to totiž vůbec nestojí, naopak, je to jen a jen přilévání oleje do ohně a další vyostřování situace. Vím jen tolik ( ze zkušeností, které jsem v mé blízkosti viděla, i z vyprávění známých ), že řešením muselo být bohužel nakonec vždy dříve či později "vyklizení pole" dle přísloví Moudřejší ustoupí.

já jsem si též vychutnala šikana , jednou na intru od spolubydlící a pak po dvakrát v práci.
JE to opravdu nechutný zážitek. A jak píšete dělají to lidé, kteří mají svůj komplex a nedokážou to řešit jinak než přes druhé . Ovšem na druou stranu musím říct , že jim to ale
efektně vychází. Též jsem musela po několika měsících vyklidit pole. Bylo to tak daleko, že jsem měla najmutého právníka.....a doma jsem stále přemýšlela čím to je...kdo by chtěl mít problémy v práci nikdo...a já se snažila diplomaticky vyřešit, bohužel nešlo to.A až po čase jsem zjistila, že to byla mužská ješitnost a i když to byl kluk se kterým jsem vycházela dobře a on se pak zamiloval a já přítele měla dělal mi strašný peklo . Měl strašný vliv u vedení a tak samozřejmě vyhrál. ŠLO TO TAK DALEKO,ŽE MI I SLEDOVAL. ...Jenže z vedení mi nikdo nevěřil. Bylo to opravdu hrozné. Měla jsem uplné křeče když jsem šla do práce a připravovala se každý den na to co bude....a když jsem se snažila nebylo to nic platné. Úplně zlikvidoval moji osobnost po celé firmě....a 8- letou práci pro firmu taky. Odešla jsem a neměla kam jít...byla jsem 4- měsíce doma než jsem se z toho vzpamatovala. Jsou to 2-roky a já mám stále při myšlence na to sevřené srdíčko....teď mám práci, kde si ani náhodou nevydělám to co tam ...ale říkám si snad se to vše zlepší a obrátí..a jednou se zadaří...tahle věc mi v životě strašně moc mrzí....do dnes jsem to vlastně celé nepochopila , nikdy jsem se nesetklala s takovou obrovskou nenávistí...A taky jsem nepochopila , že kluk (cucák), který přišel do firmy 7- let po mě udělá takový dusno a vše mu projde....později jsem se dozvěděla, že to byl známej hlavního šéfa...no, neuděláte nic...šlo to přece řešit jinak....taky mi vadí, že mi přijde, že šikana zažívá každá maminka co nastupuje do práce po mateřské....oni se nepají co umíte....ale první otázky směřují na téma kolik dětí máte a jestli máte hlídání...to mi přijde celkem ne -fér....je to velmi těžké .......najít práci a na- víc to lítání s dětma...zažila jsem a vím jak na mě byli hnusní když jsem měla nějaké vyřizování s dětma...lékař ,očkování, nemoc....dcera byla první ve školce a poslední odcházela a to ještě po pracovním dni každý den řeči ve školce kde jsem a jak tam dítě je samo a poslední, a že si ostatní vyzvedávají po obědě....nevěděla jsem jak to vůbec dělat.....už jsem ráda , že je dcerka větší a tyhle problémy opadly.....

Hm, podvědomě to tuším, resp. už hledám a začínám posílat CV, ale pořád si říkám, že snad jiskřička naděje je.
Přítel do mě hučí, že přece nebudu srab (promiň admine), že takhle ta osoba zase vyhraje - nejsem totiž první člověk, který dopadl podobným stylem ... říkám si jen, že se snad vedení pak už lidově řečeno chytne za čumák a začne se situací nějak zabývat. Aspoň se pak budu moct utěšovat tím, že můj nástupce/nástupkyně bude žít bez problémů

s tímhle bohužel už nedokáže udělat nic vůbec nikdo Isabelo, tihle lidi můžou být sebevětší ichtylové, ale nikdy se jim nic nestane - lhostejno, jaký pracovní výkon podávají, kolik průserů udělají... chráněnec šéfa je něco jako indická *****. Na druhou stranu máš to za sebou, já se na to snažím koukat tak, že všechno špatný je k něčemu dobrý a konec něčeho je i začátek něčeho druhého. A pokud tě nějaký šéf znal 8 let a dopustil takovéhlé jednání, tak si tě jako zaměstnance ani nezaslouží.

No u nás ve firmě to po nástupu z mateřský budu mít taky zajímavý. Kolega byl za dva roky doma s dětmi dvakrát když měl manželku v nemocnici a to bylo řečí. A já zkrátka nebudu moc na zakázce dělat přesčasy po nocích a po večerech jezdit na jednání, nemám fungující babičky a taťka jezdí z práce večer. Takže nemám co řešit, buď to vezmou nebo mě vyštípají. Jinak jak tady popisujete šikanu a podrazy od kolegyň, tak moje kamarádka to vyřešila fyzickou převahou, samozřejmě beze svědků a dotyčná z toho byla tak konsternovaná že dala pokoj.

teda

....stěží, když už nechalo situaci dojít tak daleko, nebuďme přece naivní.

teda

....stěží, když už nechalo situaci dojít tak daleko, nebuďme přece naivní.
P.S. Omlouvám se, ale omylem jsem zaslala příspěvek 2x, ach jo...

uff, já to vlastně vím, máš pravdu a díky za vrácení mojí maličkosti do reality

Počítám, kolik platů ještě potřebuju do nasyslení dostatečné rezervy a pak půjde papír zvaný "pápálálá" na stůl...odejít budu muset stejně i bez jistoty nového místa, protože 2 měsíce na mě nikde čekat nebudou, to už mi ukázal jeden pohovor minulý týden, ale to je námět do jiné diskuse

víš, já bych fakt jen chtěla věřit aspoň tomu, že na každého jednou dojde a každý dostane to, co si zaslouží ( že se opravdu na - jemně řečeno- "každou maminku prasátek" (alias svxxx) někde vaří voda)

teď se zatím ještě držím, protože se našel člověk, který mi nabídl pomocnou ruku a pomáhá mi celou situaci tak nějak přestát, ale dlouhodobě stav udržitelný není

no, prostě jsi to vystihla přesně, je to tak, jak píšeš, nebudu si nic malovat.

teda

..........a toho si važ, ne každý má při vší té smůle takové štěstí .
Přeji mnoho duševní síly ke zdárnému vyřešení celé situace.

No, stalo se mi, že musel odejít on... Stihl ale napáchat takové škody, že jsem posléze odešel i já...

Ahoj, prosím o vaše názory, co by jste dělali v této situaci. Kamarádka si našla novou práci, je tam zatím jen krátce, ale už jí stačil přijít dopis (nebyl podepsaný...), ve kterém stálo, že by udělala nejlépe, kdyby od nich odešla, že tu práci nezvládá atd. Přitom jsou na ni (prý) všichni v běžné komunikaci hrozně milí, ani náznak nějakýho problému...

Šoupla bych ten dopis na veřejnou nástěnku, aby si ho mohl každý přečíst, a připsala k tomu, že ráda kritika poznám osobně, protože preferuji jednání tváří v tvář (to v případě méně formálního pracovního prostředí).

Nebo bych se objednala k šéfovi/šéfce, dala jim dopis přečíst a zeptala se, zda jsou stejného názoru, a nebo jestli to můžu v klidu zmuchlat a vyhodit.