Šikana na pracovišti, mobbing

Já to teď zažívám. Mám kolegyni, která chodila s mým manželem 3 měsíce přede mnou, on ji nechal a jelikož to byl její druhý chlap v životě, docela se sesypala. Je v práci o 4 roky déle než já, je o 15 let starší(3, a jak se dozvěděla, že jsem těhotná a budeme se brát (to bylo na začátku roku), začla to brát moc osobně a mstí se mi jak nejvíc to jde.
Mám to horší v tom, že žiju a pracuju v Německu...jednou mě dokonce i napadla, problém je i tto, že má šéfová to má v paži. Jsem ve 25tt, nechala jsem si napsat nemocenskou na pár dní, jenže od kolegyně (taky z ČR) mám info, co se tam děje a je to horší a horší. Nevím co mám dělat, kdybych nebyla těhotná, zatočím s ní jednou a víc by byl pokoj, ale jediná moje obrana je ignorace a i to jí vytáčí už nevím jak to tam zvládnu

Ahoj,šikana na pracovišti se přímo netýkala mé osoby,ale.....
Nastoupila jsem do nové práce,musím říct,že jsem se do ní těšila,ale to co následovalo byla hrůza.Má nadřízená mě přidělila k čtyřem kolegyním,abych se zaučila...prakticky to vše probíhalo bez problému.Ale ta mluva co mezi sebou děvčata měly hrůza a to nebyly jen ony,ale i další zaměstnankyně...i dlaždič by se musel stydět za takovou mluvu.Byla jsem ve skupince kde s náma pracovala paní už ve starším věku.A obzvlášť jedna kolegyně se do ní neustále strefovala,byla na ní vulgární,zlá,dokonce jí nedělalo problémy si do své starší kolegyně i strčit,bylo vidět,že ta staší kolegyně je úplně vyřízená,bylo mi ji neskutečně líto.Poté k nám nastoupila mladá holčina,byla to taková růže mezi trním,poněvadž to byla moc pěkná hočina...Jenže co opět následovalo hrůza a děs,má nadřízená mě přeřadila a nová holčina šla místo mě,aby se zaučila.A ta kolegyně co se trefovala neustále do té starší kolegyně,tak se najednou začala strefovat do té nové holčiny.Holčina jí něco řekla,ať ji nechá být,proč se po ní vozí.Ta kolegyně ji začala častovat takovýmy hrubýmy a vulgárnímy výrazy,že to nelze ani tady náznakem napsat.O přestávce jsem se právě potkala s tou novou holčinou a vše mi to vyprávěla,bylo to šílený,holka úplně zdrcená,bílá jak stěna..no vydržela to 2 dny a skončila.Vůbec se jí nikdo nemůže divit.Já jsem nakonec skončila také,poněvadž to co se kolem mě tam dělo,ač se to netýkalo přímo mé osoby,bylo mi z toho akorát zle z jejich jednání,vulgárního chování,na tohle jsem neměla a nemám žaludek pracovat v takovém kolektivu.A ač teď momentálně hledám novou práci,tak vím,že jsem udělala správně,že jsem odešla.Protože dělat v takovém kolektivu by mě akorát přivedlo k lékaři a skončila,bych na antidepresivách.

Já dělala v jedné nejmenované firmě, a tam byla skupinka lidí, která si dělala srandu neustále z nových lidí....

Nepostihnu vše, bohužel. Snažím se však vybrat to nejdůležitější, co by mi mohlo pomoci poukázat na toxické chování Lucíe L.

Pro Lucíu L. jsem byl spíše vrbou, neustále si stěžovala na:
- zdravotní problémy (neustálé bolesti hlavy, deprese – pláč v práci),
- bydlení (konflikty se sousedy – neustálé téma),
- pracovní tempo (nikdo jí nic nevysvětlí),
- kontakt s lidmi v práci – nepříjemné situace (lidé nejsou vstřícní, jsou nepříjemní, meetingovky jsou zakouřené, atd.)

Bylo mi jí líto, vyjadřoval jsem jí podporu, uklidňoval ji, navíc jsem byl rád, že je tam někdo, kdo má ve mně důvěru a je mi blízký (spojoval nás zejména fakt, že jsme do firmy nastoupili téměř ve stejnou dobu).

Komunikace probíhala na její přání v relax roomu osobně, vždy s vysokým stupněm utajení. Po večerech komunikace pokračovala přes whatsapp, spousta zpráv s vyžadováním mých rychlých odpovědí. Pokud nebyly mé odpovědi dostatečně rychlé nebo byly zpožděné, spustila se lavina dotazů a obviňování ve smyslu: „Nechceš se mnou komunikovat?“, „roč jsi na mě takový?“, „Chováš se jinak“, „Nejsi to ty“, „Změnil jsi se“ apod. – já jsem třeba jen usnul u televize nebo jsem si zkrátka řekl, že už toho psaní bylo hodně.

V podobném duchu to pokračovalo v práci, kde jsem potřeboval klid (pracuji s čísly a potřebuji více soustředění na mou práci, i z důvodu, že jsem v oboru relativně stále nový), proto jsem ustupoval a omlouval se jí – věděl jsem, že odporem by šla do nepřátelství, na to jsem nebyl připravený, prioritou je pro mě moje pracovní náplň a nechci nic, co by odvádělo mou pozornost a energii od mé práce.

Jako ukázku své nadvlády nad mnou mě několikrát postavila do situace, kdy jsme šli s ostatními kolegy na společný oběd a ona převzala roli „bavím se se všema, s tebou ne a nebude se s tebou bavit vůbec nikdo“ – pokud viděla, že se s někým bavím, neustále skákala do této konverzace, kterou odváděla k sobě a na sebe.

Bylo proto jednodušší být s ní za dobře.

Její postoj se pro ni stal pravidlem, pro mě však překážkou.

1. Jak začal konflikt eskalovat?

Na začátku roku jsem byl nemocný, týden jsem strávil doma, přesto však pracovně (kombinace sick days, dovolené a home office). Každý den jsem od Lucía L. dostával zprávy, byly příjemné, podporující, a jako vždy, má pikošky, které mi nutně musí sdělit. Nezajímalo mě to, většinou se to týkalo lidí a situací, které jsem neznal a neměl jsem s nimi nic společného. Souhlasil jsem, že si zavoláme v pátek po práci v 19:00 hod., protože zněla zlomeněji a zoufaleji než obvykle. V pátek mi bylo lépe, tak jsem souhlasil s hlídáním mé neteře a synovce – neměl jsem infekční ani přenosnou nemoc. Lucía L. nevolala a nezareagovala na zprávu „Jak to tedy vypadá, mám program…“ Ozvala se kolem 21:00 hod. s tím, že si dá sprchu a ve 22:00 hod. si zavoláme. S tím jsem pochopitelně nesouhlasil, nemohl jsem na hodinu odejít od malých dětí (telefonáty Lucíi L. byly min. na 1 hodinu). Slušně jsem jí napsal, že jsem počítal s domluvou telefonátu kolem 19 hod., že již nemohu,mám program a zavoláme si jindy. Následovalo velké množství zpráv („Zdržela jsem se, kvůli tobě jsem spěchala a ty mi uděláš tohle?!“, další zprávy jsem již ani nečetl, doufal jsem, že se uklidní – dohady s ní byly opravdu na dlouhý čas. Další den ráno jsem se k situaci nevracel, poslal jsem jí odkaz na vtipný článek s tím, že zareagovala vlažně.

Nechal jsem to tak.

V práci byla chladná, dále se k incidentu vracela komunikací přes Skype, kdy konflikt eskalovala. Já jsem se opět začal omlouvat, přiznal jsem chybu, všechny její křivdy jsem vzal na sebe. Na chvíli se situace uklidnila.

Zanedlouho však přišel zlom.

Jedno odpoledne, kdy kolegyně v mém týmu úspěšně obhájila svou diplomovou práci a přišla nám do kanceláře tuto zprávu oznámit, jsem s touto kolegyní a zahraničním kolegou konverzoval o obecných tématech a po odchodu této kolegyně jsem v konverzaci s kolegou pokračoval. U celé konverzace byla přítomna Lucía L. – byla v podstatě u každé mé komunikace s kýmkoliv ve firmě, mimo pravidelných meetingů s mým týmem, kdy se přesto snažila vyloudit nějaké pikošky. Po odchodu tohoto kolegy pronesla před svou nadřízenou větu „Co ten výsluch? (Slovensky)“ Moje reakce byla okamžitá „Nemyslím si, že bych ho vyslýchal“. Nastalo ticho a spustila se lavina zpráv přes Skype, jak si dovoluji ji shazovat před její nadřízenou, copak jsem neviděl, jak se její nadřízená na ni v tu chvíli podívala, jak jsem se změnil, jak si na ni vybíjím svou frustraci z práce a z mého života, atd., atd., atd. Zprávy jsem již dále nečetl, a protože jsme zůstali v kanceláři sami, zeptal jsem se jí, jestli se můžeme bavit jako dospělí a vyříkat si to osobně. Lucía L. na mě začala přes celý office křičet jak ji už nebavím, že jsem zlý, zákeřný a že už se se mnou nebude bavit. Za dveřmi jsem si všiml její nadřízené a brand manažera, takže jsem si udělal závěr v tom, že mám svědky tohoto incidentu. Nepřijatelné chování Lucíi L. jsem další den referoval svému nadřízenému, později i její nadřízené s tím, že jsem přestal s Lucíou L. komunikovat na té úrovni, která byla do uvedeného incidentu.

2. Kdy začal mobbing?

Má stížnost měla za následek společnou diskusi s Lucíou L. a její nadřízenou, kdy jsem musel opět ustoupit a pronést větu „Začínáme znova“. Tuto větu pronesla na žádost její nadřízené i Lucía L.

Avšak žádný nový začátek se nekonal – alespoň ne v požadovaném směru, po několika ignorovaných pokusech o konverzaci (nezdravila mě, neodpovídala na dotazy, na pokusy o vtipkování, atd.), jsem přestal Lucíu L. zdravit, dívat se na ni a nepřidávat se do jakékoliv konverzace, které se účastnila ona. Ostatně to dělala i ona.

Situace přetrvávala několik měsíců, avšak v poslední době se hovoří o nové organizační struktuře, kdy začala narůstat snaha Lucíi L. systematicky ničit mou reputaci u nejbližších i vzdálených pracovníků ve firmě – informace přímo od mých kolegů.

Situace eskaluje i v případech, kdy jdu po chodbě ve firmě, Lucía L. se objeví naproti mně a namísto, aby šla vpravo, vstoupí do mé dráhy, což má za následek, že ustoupím – nechci ani domýšlet, co by udělala, kdybych neustoupil.

Její aktivity se stupňutí takovým rázem, kdy to ovlivňuje můj pracovní výkon, mé chování, mé zdraví a začíná vadit i mým nejbližším kolegům v týmu a lidem.
Bohužel, vedlejší produkt snažení Lucíi L. může být nejen úplná ztráta mé reputace, ale i reputace týmu, ve kterém fuguruji.