Shopaholismus - rady jak z toho ven

Holky, ale musím se pochválit....toto téma mě donutilo jít lehce do sebe, takže jsem z peněženky oddělala peníze a nechala přesně jen tu hotovost, kterou jsem hodlala max. utratit a kartu nechala doma na stole...pak jsem měla radost, jaká jsem šikulka

Reaguji na Dasule:
To jsi šikovná Obdivuju... Já když si to nekoupím dneska tak zítra určitě

Zato já do sebe nešla Pořád tu svou finanční zodpovědnost oddaluju. Dneska jsem utratila zas peníze za kraviny tentokrát v drogerii a to jen proto, že jsem měla špatnou náladu a čas a šla kolem obchodu Achjo...

Úplně se stydím vám to tady psát, že mám tak slabou vůli v tom utrácení... Pěkně mě to štve, o to víc, že jsem si zas dneska doma vyslechla... Že už je to nemoc a že je to hrozně nezodpovědné zas utrácet...

Reaguji na Dasule:
Tak to mám radost, že aspoň někomu tohle téma pomohlo. Já se taky musím zasnažit a musí se to povést... Když to je tak opojný pocit odcházet s novými úlovky z obchodu ! A hlavně to člověku zvedne náladu a často pak i sebevědomí...

Ty se v tom nějak vyznáš, znáš někoho dobrého?

jj to já jsem i četla knížku o tom jak šetřit a budovat si peníze..)
příjem peněz by si člověk měl rozdělit vždycky tak na 4 skupiny 1)- to co potřebuje zaplatit ( nájem, jídlo ..2)- co ho vzdělává nebo uspokojuje - kurzy, kroužky..3) pro radost ( oblečení, něco nového do bytu...) 4) úspory ( co vám zbyde nebo co hodláte obětovat ze skupiny 2 a 3 sice se pak nezdá, že nějaké ty peníze máte, ale když se toho bodu 3 pro radost nedotknete často a budete si tam něco přihazovat můžete potom jít jednou za čas klidně to celé utratit a říct si : pohladila jsem svoji duši a právem, protože to byla skupinka číslo 3 pro radost ) tenhle systém praktikuju a nemám výčitky D

To zní hezky
Já už mám domluvené komu dám platební karty a začne mi těžká odvykačka Asi to bude těžké... Ale musím s tím bojovat

Reaguji na EleanorWoods:
Mimochodem, jak se ta kniha jmenovala? Já teda nějaké základy o financích také mám, ale teorii prostě nepřevádím do praxe no... Furt si říkám, že šetřit začnu ten další měsíc...

Musím říct, že Marissu úplně chápu. Před dvěma lety jsme na tom byla velmi podobně. Sice jsem nechodila do mínusu, ale když mi nestačily peníze z brigád(jsem studentka), tak sem si prostě brala od rodičů(kradla), za což se do teď stydím a nikdy si to neodpustím. Oni na to sice nikdy nepřišli, ale i tak je to strašný...
Podle mě všechny tyhle závislosti mají nějaký psychologický původ a člověk se snaží si něco kompenzovat. Já jsem chodila nakupovat každý den a pamatuju si, že některé věci jsem měla i dvakrát. Neměla jsem žadné sebevědom a sebeúctu a myslela jsem si, že hezké oblečení a tuny kosmetiky to zlepší. Navíc jsem pak měla skvělý pocit. Asi to bylo dané i tím, že když jsem byla malá, tak mi naši skoro nic nedopřáli( tím myslím hračky a takový ty dětský kravinky).
Podle mě je tedy nejdůležitější definovat problém, který mě nějak uvnitř trápí a pak ať už sama nebo za pomoci psychologa, kamarádky hledat řešení. Je dobré počítat s tím, že to půjde pomalu. Já jsem třeba místo toho abych šla do obchodu zavolala kamarádce a šly jsme pokecat. Být mezi lidma je podle mně hodně důležité, hlavně se nezavírat doma s televizí a internetem. Přeju hodně štěstí

Já myslím,že je nejdůležitější,že si člověk uvědomí,že to není v pořádku. Já jsem taky nakupovala opravdu moc a hlavně zkratovitě,tílka,topy,halenky,bundy,ale po nějaké době,kdy jsem to nenosila mi došlo,že není dobré být závislá na věcech. Co jsem jela ze školy,něco jsem si z obchodů dotáhla,klidně uplnou blbost,hlavně že jsem ji mohla slastně odložit do šatníku. Ted si koupím něco max.dvakrát do měsíce a pak když něco potřebuji. Byly to velké boje,ale mě s tím pomohl přítel,jak mi pořád promlouval d duše. Stejný problém má i moje mamka,ale tu to přešlo jen trochu. Duůležité je vydržet,najít si oporu,třeba nějakou kámošku a pak si už jen uvědomit,proč se zahlcovat nepotřebnostma... Držím palce!

Reaguji na Nahla: ¨
A jak jsi se z toho dostala Ty? Já si to před sebou vždycky nějak obhájím, ale jak už tu padlo, přítel prostě kroutí očima a nechápe... I kamarádky říkají, že jsem blázen, co se týče nákupů Já si dost často něco koupím, pak to vezmu jednou na sebe (anebo se mi to hned po nákupu přestane líbit a nenosím to) a pak to prodám za zlomeček ceny /nebo daruju. V mém okolí se právě ty módní kousky všem líbí, co nosím, ale často si holky pozvdechnou, že jsem oproti nim hubená, mám většinou vel. XS no Takže dost oblečení udávám v příbuzenstvu, mladým slečnám od 10 do 17ti let V tom světě shopaholiků se léčili tím, že dali všechno oblečení pryč, ale to by pro mě pak byla motivace nakoupit si další, to jsem moc nepochopila
Reaguji na kayuschka:
A jak jsi to pociťovala z jeho strany Ty? Mně to zprvu přišlo jakože mi křivdí, vždycky si říkám, že je to chlap a že to nechápe Ale vzhledem i k těm reakcím od kamarádek si říkám, že asi fakt není něco v pořádku, navíc si začínám uvědomovat, že velkou spoustu věcí ani nepotřebuju... Asi jediný, jak to udělat jsme vymysleli dát ty karty z ruky a nemít přístup k penězům... Jen vždy nějakou částku na ten den na jídlo a nic navíc, abych neutrácela Uvidím, jak to bude fungovat, musí to zabrat... A proč se zahlcuju nevím, myslím, že je to proto, že je to hrozně povznášející, jako droga, když vím, že si můžu cokoli vybrat a koupit si to domů Nebo jak to popsat... Je pravda, že nižší sebevědomí taky mám (což v mým okolí nikdo nechápe, všichni, že jsem krásná a tak), ale to je asi daný výchovou, naši mě nikdy za nic nepochválili, ale kritizovat to jim šlo... Tím nechci říct, že by to byli krkavčí rodiče, myslím, že to je daný i jejich věkem, výchovou, kterou doma zažili,... Ale prostě se to na mém sebevědomí projevilo a s tím může být spojený i právě to, že se snažím pořád si něco dokazovat přes to, že budu krásně oblečená a tak...
Holky, je tu ještě někdo s podobným problémem?

On ten film byl vůbec divný, takhle by se žádný shopaholik nevyléčil, právě z toho důvodu jak říkáš Doporučuji přečíst si knížku, ta je mnohem lepší, hlavně má naprosto realistický konec

Reaguji na Marissa1985: Já mám velkou výhodu v tom,že nemám kartu. Peníze mi dávají naši na ruku,do školy tahám max.peníze na sváču,takže třeba dvě stovky,a jinak mám všechny peníze z kapensého plus peníze,co mi třeba dá přítel uložené doma,když něco potřebuji,vytáhnu si,ale už u toho víc přemýšlím a ne nějak zkratovitě. Zkus dát příteli kartu,jen na zkoušku třeba na měsíc,mohlo by to pomoct. On mě pomohl tak,že mě naučil,že jsou to jenom hadry. Samozřejmě,že se ráda obleču hezky,ale nekoupím si jak kdysi dvacet triček,byt třeba po dvou stovkách,ale třeba dvě nějaké hodně hezké. Nekupuji si věci proto,abych je vlastnila,ale protože mi mají sloužit a dělat mi radost. Navíc je super,jak jsem kdysi měla šatník nacpaný totálně k prasknutí,otevřela jsem jakoukoliv skřín,vše vypadávalo,v šatně mám takové ty vozíky z Ikei a na nich ramínka,ted to mám vše krásně přehledně,rozčleněné,a to je radost se oblékat. Nechávám si vždy jen nejlepší kousky. Říkám-jediné a nejdůležitější je si uvědomit,že jsou to jenom věci,kterých se můžeš koupit plno,ale není to potřeba,když Ti mají sloužit,a pak je můžeš darovat nebo vyhodit. Na co si přecpávat šatník stopadesátým trikem bílé barvy? Stejně je to neunositelné,pokud nejsi hollywoodská hvězda.

Reaguji na Marissa1985:
No ono to chce aspon trochu vůle. Je jasný, že bez toho to nepůjde. Pak je podle mě důležitý zjistit proč člověk musí tolik nakupovat, proč mu to dělá takovou "radost". Ja jsem se začala vyhýbat obchoďákům. A když sem viděla něco co jsem chtěla, tak jsem si nejdřív řekla jestli to opravdu potřebuju. Když jo, tak jsem odešla a počkala alespoň dva dny a když jsem to chtěla i potom, tak jsem si to koupila. Většinou mě to ale přešlo. Taky je dobrý se nějak zaměstnat, aby jsi pořád nemyslela na nakupování. Já jsem se třeba začla učit španělsky, chodim plavat a travím víc času s lidma mimo domov. Navíc mi přijde, že čím víc času trávím na netu nebo sledováním televize, tak tím je to horší, pže vidím, co všechno si můžu koupit. Ale jde to pomalu, chce to trpělivost sama se sebou. Najdi si něco, co tě udží v pohodě, pže jak jsem pochopila z tvých příspěvků, tak nakupuješ, když se necítíš dobře.