Shopaholismus - rady jak z toho ven

Reaguji na Marissa1985:
mě se moc líbí ten nápad jak je tu psaný: Svěřit se kamarádce a dát jí do rukou péči o moje finance. Prostě dostat výplatu, jít s ní nakoupit velký nákup a pak si nechávat dávat jen "kapesné"... nebo od rodičů / přítele... možná je potupné a hloupé, ale pokud sama víš, že ten problém tam je a opravdu velký tak za zkoušku nic nedáš... navíc by Ti mohlo pomoct i to, že někdo do toho vážně vidí a snaží se ti pomoct = tudíž nejsi na to sama
Psát si všechno (i blbý sirky třeba) a držet se a držet, najít si vedlejší činnosti, mít co nejméně času jen tak chodit po městě / koukat do výloh...
Prý pomáhá vyhodit všechny ty zbytečné věci, ale to ti radit nebudu, i mě by to zlomilo srdce nebo přestřihnutí kreditek...
Je fajn, že si to alespoň uvědomuješ to je základ ale chce to načíst na internetu, nebát se jít na skupinovou terapii... jako dobrý nápad mi příjde se všem přiznat, říct to skoro všem, aby to věděli a pěkně si tě ohlídali

psycholog tě může navést, ale skončit s něčím je jen na tobě, pokud ty sama nebudeš chtít, tak ti nepomůže ani milion specialistů.

A co si nastavit nějaký limit na účtě? Nebo pokud máš hodně kreditek, tak se jich zbavit a mít třeba jenom jednu platební kartu (s limitem), abys měla přehled. Jinak zapisování si všech výdajů by taky mohlo pomoct, ale jedině v tom případě, když by sis k tomu třeba na konci měsíce sedla, vzala zvýrazňovač a podtrhla všechny výdaje, který jsou "shopaholický". Důležité je se nad tím i zamyslet - proč jsem to koupila? Co mě k tomu vedlo?
Podle mě by ještě pomohlo, kdybys teď nějaký čas nechodila po obchodech a webovkách, kde nakupuješ.
Každopádně u každého cílu je důležité stanovit si, proč ho chceš dosáhnout. Není ani tak důležité, jak, ale proč. Takže si na papír napiš všechny důvody, i kdyby byly některé trochu hloupé, to je jedno. A papír si dej na viditelné místo a každý den si to několikrát přečti.
Důležité je i to, aby o Tvém stavu byli informovaní Tví blízcí a spolupracovali s Tebou, aby Tě zbytečně nelákali k nákupům.
Možná by pomohlo, kdybys alespoň některé věci, které nepotřebuješ, prodala a dělala si o tom záznamy.
A pokud půjdeš nakupovat do "rizikové zóny", nechoď sama, ale vem s sebou někoho, kdo o Tvém problému ví a dokáže Tě případně včas zastavit.

Víc rad už mě nenapadá. Snad to někomu pomůže.

Reaguji na Marissa1985:
já tě ale nijak neodsuzuju,jen si myslím že pokud je to opravdu nemoc tak bych navštívila psychologa a ten už by navrhl další postup.poř. kam se obrátit dál.

s tím souhlasím!
jinak bych asi poradila z výplaty nechat peníze na jídlo,nájem, prostě to co NUTNĚ POTŘEBUJEŠ a zbytek bych dávala na další účet, a nechodila do obchodů.

jinak já třeba osobně moc nenakupuju,ptz právě nerada shromažduju věci,v tomhle asi nejsem ženská
mám ráda když ničeho NEmám zbytečně moc a nepřekáží mi to

Holky ještě jednou jsem to tady pročetla a pokusím se napsat reakce

Reaguji na Lady_Kate:
A na čem konkrétně "ujíždíš" Ty? Já ze všeho úplně nejvíc na oblečení. Přitom jsem byla schopná si nedávno v nákupní horečce koupit svetřík, co se mi líbil velikost L a to jsem si toho ani nevšimla, přitom normálně mám S. Je to teda jen takový ten přes ramena, takže se to trochu ztrácí, ale nechápu, že jsem se nepodívala na velikost? Divné
Reaguji na Desire:
Myslíš, že Tě to, že nemáš teď práci omezí nebo, že si třeba zajdeš do obchodu i tak, že víš, že nemáš moc financí? Já měla taky období při studiu, kdy jsem měla málo financí sotva tak na dopravu a bydlení, který jsem si platila sama a stejně, když mi něco zbylo tak to muselo jít do kadeřníka a oblečení.... Je pravda, že kosmetiku v tomto případě jsem schopná jakž takž omezit, ale tyhle dvě položky si prostě vzít nenechám
Reaguji na kayuschka:
Tak mě napadlo - a utrácíš dokud máš? Jakože do nuly na účtě? Nebo stíháš i šetřit k tomu nakupování botek?
Reaguji na Nicoletka:
S tím nechozením do obchodu to taky vyzkouším. Když já si pořád říkám, že to není nemoc, že jen ráda nakupuju Ale dneska jsme jeli nakoupit potraviny a musela jsem se sakra držet, abych nevběhla do obchodu s hadrama a neužila si ten slastný pocit nákupu Přesně, jak říká v tom Světě shopaholiků, je to tak povznášející pocit, který však zakrátko vymizí a člověk je pak na sebe naštvaný, že utrácel za věci, který nepotřebuje.
Reaguji na framboise:
Jak říkáš, nájem platím, jakmile mám peníze v ruce, ať vím, že ten už mám ok Potraviny - obědy si předplatím, na jídlo mám, to v úvodu byl jen příklad Spíš mě štve, že utratím většinou úplně vše, co mám na účtě nedovedu šetřit a čas od času ten mínus, kterej si musím zrušit co nejdřív...
Reaguji na Nympha:
Přesně tak, člověk, který nezažil to asi nepochopí... I když se pořád uklidňuju, že jsou na tom lidi třeba hůř. Třeba jedna bývalá kolegyně mi jednou prozradila, že musela nastoupit do práce, protože se strašně zadlužila, ona právě chodila velmi pěkně oblékaná a k tomu vždy kabelku Gucci a tak... Tak si pořád říkám, že to musím nějak zvládnout a začít šetřit.
Reaguji na framboise:
U mně to je asi pocit nedostatku něčeho / nevím však čeho. A k tomu i to malé sebevědomí, hlavně ty dny, kdy mám horší pocit ze sebe nebo mám blbý den, tak nakupování mi prostě spraví náladu. To už mám vyzkoušené Sice mi všichni říkají, že jsem hezká, ale třeba jsem doma poslouchala od mámy, co na Tobě všichni vidí? (když se po mě kluci otáčely, když jsme spolu někde šly nebo tak) a myslím, že už někde v minulosti bude problém trochu.
Reaguji na mariane:
Já taky nerada schromažďuju věci, právě teď jsem na blešáku právě nějaké prodala (samozřejmě za zlomek ceny), ale prostě ty "staré" už se mi nosit nechtějí a není nad ten pocit, koupit si něco nového...

Holky děkuju vám za vaše rady, určitě z toho vyvodím nějaký závěr a zkusím to. Třeba to odložení peněz někomu, to už mě taky napadlo... To určitě vyzkouším. Už jen to, že máte snahu poradit mi dodává sílu! Díky!

Radu, jak z problému ven, žádnou nemám, ale i tak mi to nedá nepřipsat pár řádek, protože mě přečtení všech příspěvků donutilo k zamyšlení a překvapivému zjištění. Nechápu jak tomu můžete říkat nemoc. Je to jen rozcapenost a rozmazlenost. To mě napdlo nejdřív. Ale když se na to podívám z jiného úhlu pohledu a přirovnám to ke svým vlastním probémům, zjišťuji a uznávám, že vás shopaholičky vlastně chápu a rozumím. Já mám takový problém se sladkým. Tlustá jsem jak prase, dietuju už skoro 10 let, ale to sladké si prostě neodpustím. Jak to vidím, mám černo před očima, když to polykám, mám neuvěřitelně slastný pocit a několik minut po jídle mám neskutečné výčitky, takže stejný průběh jaký popisuje zakladatelka. Ale přesto si to prostě nedokážu odpustit. Takže tyto řádky patří asi všem, kteří stejně jako já na začátku nedovedli pochopit, co tady valstně řešíte za probém.

Reaguji na UsmejSe:
Teď si ještě jednou čtu Tvůj příspěvek. S tou motivací máš pravdu, určitě si to napíšu (hned zítra). Vidíš, to mě nenapadlo, že spíš než otázku JAK bych si měla zodpovědět PROČ toho chci dosáhnout. Je pravda, že je potřeba se trochu zmotivovat, to vím, že dokážu jen mám problém pak vůli (finance) udržet na uzdě (v peněžence/ na kartě) . Ty Tvé rady mi přijdou velmi rozumné, děkuju za ně.

Snad jsem už nikoho nevynechala, pokud ano, tak se omlouvám.Každopádně moc díky za rady. A kdyby ještě někdo chtěl přispět, sem s tím...

A co ostatní shopaholičky, nezaložíme si tady ještě téma Odvykací kůra shopaholiček, kde se budeme informovat, kde všude jsme odolaly svodům obchodních nabídek, slev a podobným záležitostem a podporovat se v našem snažení zbavit se závislosti na nakukpování? Třeba by taková skupinová terapie slavila úspěch Místo reálných skupinových sezení mít internetová

Mám doma tři plný koše kosmetiky (ty velký proutěný na prádlo) - jen tělový. Malovátka a tak mám jinde, spousty kabelek, atd. Ale už to není teď tak hrozný, jako dřív. Takže spíš už spotřebovávám. Jsem přestěhovana na vesnici, kde nemám přistup

Jinak ja to mám z dětství - než si koupit třeba jednu věc za X tisic, tak si radší za tu samou částku koupím víc levnějších.
Jako malá jsem spíš donosívala věci po bráchach, či máma na nas šila a ve škole jsem si v pubertě přišla hrozně. Takže jsem si dří tím prostě dělala dobře - že už na to mám.

A jinak ten pocit - jen to mít je super
I když fakt jsem teĎ na tom líp a spíš nakupuji třeba tady v bazaru

Reaguji na Marissa1985: Mě by psycholog pomohl, protože je to opravdu spojené s tou pubertou a i když jsem chodila na brigády, tak prostě nás máma vychovávala sama a mi byli tři, takže když jsem si ušetřila na první šampon elseve, tak jsem ho měla jak modlu pomalu

Ale jaksi jsem to všechno omezila a tak nevidim už ani důvod někam chodit.
Tím jsem chtěla říct, že některé to nakupováni může mít někde skrytý důvod proč se tak děje. A že ja si to uvědomuji je asi tím, že jsem nad tím už kdysi přemýšlela.

Právě že jsem ho navštívila. Proto to můžu napsat,dobrý psycholog pomůže!

Pro mě je motivace tenhle hotel, kam plánuju v březnu letět :

http://www.redseahotels.com/tour/grandresort/Grand Resort.html

jako za 7000 na týden to už je kur.a motivace !

řekni si kolikrát můžeš jet, když nebudeš kupovat blbosti..

Ale jako na někoho to asi neplatí, ptž já než koupit drahou kabelku, radši pojedu někam k moři, to má každy jinak... někdo je spíš materialista no ...

Taky mi přijde jako nejlepší rada svěřit se s tím kamarádce nebo někomu ze svého okolí, u koho víš, že ti pomůže a že tě bude pravidelně "kontrolovat"...
A pak uvědomit si, v jakých momentech máš nutkání nakupovat - např. jsi doma a nudíš se, tak se podíváš po eshopech - v ten moment vypnout počítač a vzít si třeba radši knížku a začíst se nebo si pustit film nebo si pozvat kamarádku, cokoli, jen se jinak zabavit...
nebo třeba chodíš z práce kolem zajímavých obchodů - tak zkusit třeba chodit z práce s nějakou kolegyní nebo se schválně těm obchodům vyhnout...
Já mám zase mánii na laky na nehty a když někomu ukážu svou sbírku, tak se většinou zhrozí Nejlíp to řeším tím, když nemám cestu do Brna, protože bydlím na maloměstě a laky v místních drogériích mě opravdu nelákají

Mě by spíše zajímalo, kde je ta příčina....hodně lidí říká: něco si tím kompenzuješ, něco ti v životě chybí. U mě to tak ale není. Většinou pokud mám nějaké problémy, tak mě nebaví nic a nemám ani chuť nakupovat, litat po obchodech a surfovat po netu. Naopak nejraději nakupuji, pokud jsem v životě šťastná a nové úlovky jsou pro mě jako třešinky na dortu pěkného období....
Třeba i teď po rozchodu jsem si skoro nic nekoupila (říkám skoro, nekoupit si třeba měsíc nic je u mě nemožné

Občas si za to nadávám, že jsem neschopná šetřit atd....nevím taky, jak z toho ven...navíc se člověk pořád uklidňuje tím, že toho vlastně tolik nemá. Jsem studentka, takže můj příjem není tak velký, abych si mohla dovolit dát měsíčně tolik za ty hadry a kosmetiku....ale jsem schopná se kvůli tomu třeba i zadlužit, např. na dovolenou nikdy nejsem schopná si ušetřit, max. půlku, zbytek si půjčím od rodiců a to pak splácím

Taky si říkám, kde je ta hranice, kdy je to koníček a kdy už závislost otravující život. Zase na svoji obranu musím dodat, že třeba nedělám nijak extra neuvážené nákupy a většinu co si koupím, tak opravdu nosím a používám....

Ještě dodám, že to mám asi i naučené z domu, moje mamka je taky hroznej nakupovač a odmala jsem žila obklopená kvalitní kosmetikou a myšlenkou, že se ženská má o sebe starat

Mimochodem co právě teď dělám? Chystám se do města na nákupy )