S přítelem spolu málo mluvíme

Reaguji na tarell08: Těžko říct-vztahy nejsou jednoduchý a je třeba na nich pracovat-oboustanně. Proto jsem ti i radila si s přítelem nejdřív promluvit. Ujistila bych ho, že ho stále miluješ a chceš s ním být, ale zároveň chceš, aby se ten vztah trochu posunul, aby jste na něm oba zapracovali, že z jeho strany necítíš žádnou snahu-nic nevyčítej, jen řekni otevřeně svoje pocity. Třeba máte jen problém v komunikaci a z toho potom vyplívají zbytečné problémy viz tohle

Nemyslím, že to vzdal, jen je podle mě asi nejistý a staví si okolo sebe takový ten ochranný štít, aby jsi mu neiblížila, má tě zřejmě opravdu moc rád, jen zaujal ten nejpitomější postoj, který zaujmout mohl.

Rozhodně se nestyď mu říct ovšem, jak to všechno vnímáš a cítíš ty, a dej mu prostor, ať ti k tomu řekne svoje-hlavně ale žádné výčitky. Myslím, že u vás právě vázne ta komunikace, ale to se dá naučit, a když budete chtít, tak ten vztah opravdu posunete někam dál.

Reaguji na aksile2aksile:
Moc ti děkuju za rady, opravdu jsi mě podpořila... Cítím se o něco lépe, ale jsem hodně nervozní z jeho reakce. Nesnáším tyto situace, kdy ještě před týdnem si píšem zamilované sms a teď spolu komunikujeme jako dva, co se sotva znají. Od té doby, co spolu nejsme téměř v kontaktu, tyhle 4 dny, na něj pořád myslím. Pořád. Hrabe mi z toho a o to víc mě mrzelo vidět, že on se byl bavit a vypadal na fotkách vesele.Vím že to tak nemuselo být, ale hrozně mi to podkopává nohy...
Ještě jednou díky!!

Nemáš vůbec zač Taky nesnáším tenhle pocit, že nemůžu nic udělat apod. takže chápu, že máš nervy na pochodu. Každopádně, to že někde byl-zkus to pro ten váš rozhovor vytěsnit-mohlo by se stát, že na něj budeš naštvaná a to by bylo spíš na škodu. Chlapi prostě moc city na odiv nedávají-a když mu kámoš řekne hele dem na pivo/do hospody/na disko, tak mu asi těžko začne líčit, že se pohádal s partnerkou a bude raděj smutnit doma Moc ti přeju, aby to dopadlo podle tvých představ. Moc držím pěsti

Reaguji na aksile2aksile:
Víš co? teď začal oddalovat tu schůzku, že nemá až do neděle čas, přitom jsme se ještě měli vidět celý víkend...Teď mám pocit, jako bych já dolízala, jestli se prosím prosím můžeme sejít. Je na mě totálně chladný.

Jsem také introvert, do společnosti chodím sotva jednou za dva měsíce (večeře s kamarádkami nebo podobně) a jsem většinou sama nebo právě s přítelem. A jak jsem psala, nemáme s komunikací žádný problém, takže podle mě tady chyba nebude. Myslím, že o zábavu se dokáží postarat dva v páru a není k tomu potřeba kopa kamarádů...

Reaguji na tarell08: Tak se přiznám, že to už bych byla naštvaná-pokud k tomu nemá opravdu pádný důvod. Do téhle chvíle jsem ho viděla jako chlapa, který neumí dát najevo moc city a komunikokovat-ok, každý jsme nějaký. Teď ho vidím jako nevyzrálého b.lba, kterému na ničem nezáleží a k problému se neumí postavit jako chlap. Teď už bych fakt naštvaná byla-ok nemá čas, já taky ne. Teď už bych to nechala na něm-a musel by se jo snažit. Ale to jsem já-co uděláš ty, to nevím.každopádně mě by tímto nehorázně dožral!!

A tady už bych asi bouchnula a udělala mu nehoráznou scénu, klidně i po telefonu-já jsem pro klidnou debatu a řešení problémů, ale aby ze mě někdo dělal pitomce, tak to ne-to se pak neznám-na hlavu si s.rát nenechám a orat sebou taky ne. Já bych se asi opravdu neudržela-doteď jsem ho měla za inteligentního kluka-teď mi přijde jak nevyzrálý puberťák. Nějak nedělá nic proto, aby si tě udržel, když tě miluje-tohle mi fakt hlava nebere

[reaguji]aksile2aksile[/reaJá mu ještě s klidnou hlavou napsala, jestli by nešel pátek, že to chci vyřešit co nejdříve. Že od toho pondělí, není chvíle, kdy bych na něj nemyslela (já vím, že jsem se teď ponížila, ale napsala jsem to, pozdě...) a že už chci mít jasno.... On mi už dvě hodiny neodepsal...
Doma jsem se rozbrečela, jsem s nervama v háji, na zkoušku nic neumím... Za takové trápení mi nestojí. Zítra to chci skončit, pokud by mi neřekl nic zásadního... Tohle přece není normální, to já mám být ten, kdo může být chladný a čekat na jeho reakci, ne on...Hrozně mi tímhle ublížil...

ještě není pozdě se postavit do role toho, kdo rozhodne jaký vztah mít budete. Jestli on se o to nestará a ty jsi mu teď dala nějakou šanci na vyrešení problému ve vztahu a on na to nereagoval, tak to nechcej být. Vím jak je to těžký na to nemyslet, říct si, že za tohle trápení ti nestojí, ale zkus se teď nějak zabavit. Neozývej se mu a udělej si program podle sebe...zapoj do toho kamarádky. Zítra je pátek, tak vyraž na nějakou akci. Nebudeš přeci čekat až se milostpán uráčí

Reaguji na aksile2aksile:
A víš, ještě jsem si vzpomněla, že tak před 3 týdny jsme byli na koncertě s přáteli a holka jeho nejlepšího kamaráda mi potom večer řekla, jak se shodli spolu, že je do mě Adam strašně zamilovaný. Že se na mě celou dobu zamilovaně díval a že to poznají. A na té akci jsme opravdu fungovali jako ukázkový pár.... Jenže od té doby jsme nidke nebyli a ona to vážně asi bude ta největší chyba...žádné společné zájmy, žádné společné koníčky, problémy v komunikaci....
na tu sms, že na něj myslím, mi už neodepsal...mám pocit, jako by se už on rozhodl....

Ne, naopak jsi udělala dobře, že jsi mu napsala-alespoň nemusíš mít výčitky, že jsi pro vyřešení vaší situace nic neudělala. V tomto případě se s tvým názorem ztotožňuju-ten chlap by u mě tímto chováním nehorázně klesnul, už bych s ním nechtěla být-pokud by mi neudal opravdu nějaký pádný důvod proto, že se nemůžeme vidět.
Vím, že je to strašně těžký-jen je možná lepší zjistit to teď, než třeba v budoucnu stát před opravdu vážným problémem a najednou zjistit, že ten chlap nedokáže nic řešit.

Reaguji na aksile2aksile:
On navrhoval tu neděli, ale nakonec napsal ok na zítra večer... Ale na to, že není chvíle, kdybych si nevzpomněla na něj, na to nenapsal nic...
Jsem z toho úplně v šoku, tím, jak mi poslal včera písničku na fb, sice dost neohrabané, ale přesto jsem si myslela, že si na mě alespoň vzpomněl... A teď? Teď mě ignoruje...Nemít já nějakou svou špetku hrdosti, tak mu napíšu, nebo se za ním klidně rozjedu a řeknu mu, že ho miluju a že to chci řešit, že o něj nechci přijít aniž bychom to nezkusili... Vůbec nechápu jeho stanovisko. Bojím se zítřka. Jak se ke mě bude chovat... Napsala jsem si na papír vše, co mu chci říct... Ale mám hrozně strach, že třeba jeho pohled nebo chování mě odradí, nevím proč, ale cítím, že se bude chovat jako by se nic nestalo a co zase otravuju...Místo, aby mě objal a dokázal mi, že mu na mě záleží..Ach jo!

Reaguji na tarell08: Uf, co ti napsat-nevím, vážně nevím. Mě samotné by hodně napovědělo jeho zítřejší chování-uvidíš, třeba tě příjemně překvapí. Opravdu moc držím pěsti, snad jsi se v něm nespletla a jemu opravdu dojde, že o tebe může přijít. Přeju hodně štěstí. Už nemám co bych ti poradila-uvidíš sama, jak sebude chovat, co ti řekne na to, co cítíš ty-teď už je to mezi váma. Držím pěsti