S přítelem spolu málo mluvíme

Můj problém je v tom,že jsem celkem introvert.Jen tak lehce si kamarády nenajdu.Když chci jít na bazén,tak většinou přemluvím někoho,aby šel se mnou.Sama nic nepodnikám.Prostě se mi samostné nikam chodit nechce.Chybí mi kamarádky ze školy,které bydlí v jiných městech.
Tak většinou pokud mám volný den,zajdu do města něco nakoupit,uvařím a pak čekám,až se mi přítel ozve a něco spolu podnikneme.Někdy jdeme ven ještě s jiným párem a to se celkem bavíme.Myslím,že bychom asi měli chodit více do společnosti přátel.
Bojím se,že tím jak si moc nepovídáme,začnu přítele nudit...a to nechci.

Mám pár svých koníčků, chodím poměrně často do fitka nebo s kamarádkami jen tak posedět nebo ráda se psem na procházky...Možná, že je i problém ve mě. Já jsem nikdy nebyl zvyklá být ve vztahu ta dominantní a ve společných věcech jsem se chlapem nechávala vést. A proto pro mě teď není moc přirozené plánovat výlety sama apod...Je problém v tom, že přítel třeba mluví o výletě atd...ale nikdy to nedotáhne dokonce... Já s ním nutně potřebuji mít společné koníčky, jsme spolu necelý rok a pořád se poslední dobou hádáme...Asi hlavně kvůli mé nespokojenosti...Jenže když jsem si na toto téma mu postěžovala, tak mě strašně moc mrzela odpověď, že na takové věci není. Od člověka, který mě miluje, bych čekala snahu něco měnit. Nevím, co si o tom myslet...

Reaguji na tarell08: Chápu, taková odpověď zamrzí. Místo hádek, bych si zkusila ještě jednou v klidu promluvit a navrhnout nějaké řešení-holt nejste zřejmě ani jeden v tomtu směru výrazně dominantní a je potřeba s tím něco udělat Co se třeba dohodnout, že dva víkendy v měsíci budou patřit vašim SPOLEČNÝM zážitkům? Jeden víkend naplánuješ ty a druhý přítel? Udělat si z toho takový rituál-nemusíte být sami dva-ze začátku zajděte třeba s dalšíma lidma grilovat-teď v létě ideální příležitost. Nebo plánujte s přítelem dovolenou. Nejdůležitější je mluvit o problému-ale chápu, že tam musí bát i odezva z druhé strany.

Reaguji na Papagai: Jak psaly holky předemnou-přílišná závislost na příteli není dobrá-většinou to i špatně končí. A není něco, čemu by jsi se chtěla věnovat-třeba kreslení, cvičení-při těhle aktivitách se seznámíš s novýma lidma a bude i více témat o kterých mluvit.

Jak jsem psala-léto-spousta možností-vyrazte grilovat, někam na koncert, festival s kamarády-naplánujte si s přítelem dovolenou, nebo třeba prodloužený víkend...

Reaguji na aksile2aksile:
Teď jsi právě narazila na další úskalí...Já jsem typ člověka, který se potřebuje ze všeho vypovídat. Jenže můj partner nerad o problémech mluví, připadá mi, že nabyl dojmu, že když se o problému nemluví, tak neexistuje... A já si teď připadám, jako absolutně problémový člověk, protože reším pořád nějaké prkotiny a můj partner, věčný opitmista bere všeho ze srandy, s ničím si neláme hlavu...Ve mě se pak malinké problémy kupí a kupí, pak začínám být protivná a smutná a je oheň na střeše a začíná hádka...
Ale s těmi víkendy je to dobrý nápad...Asi budu muset i já začít vyvíjet nějakou akci.

Tak to problém je-chápu, že potom se to nastřádá a z malého problému je průšvih a hádka. I o tomto bych si zkusila promluvit-říct, že nechceš řešit k.raviny ale když tě něco trápí, tak by jsi o tom ráda mluvila-chceš jen předejít hádce, která by přišla, pokud by jsi to dusila v sobě-snad to přítel pochopí. Každý jsme nějaký-ale pokud spolu nebudete mluvit a přítel to nechává jakoby vyšumět a nic neřeší, tak to bude velký problém. Každopádně ale zkus plánovat a organizovat víkendy i ty-při společné zábavě, nebo večer u skleničky vína se dá probrat ledacos, aniž by to vypadalo,že řešíš něco zásadního-holt s chlapama je to někdy těžký

Reaguji na aksile2aksile:
No teď doufám, že to budu moct ještě nekdy realizovat, Protože před 4 dny jsme si byli sednout a ja mu všechno vyklopila, jak mi chybí společné výlety, že si nepřipadám být milována, když se poslední dobou jen hádáme atd...Vyústilo to v to, že řekl, že cítí jak už chci ze vztahu ven. A že ví, že by mě tolik chlapů rádo hýčkalo, a že mě miluje a chce pro mě to nejlepší, ale že je natolik sobec, že mě chce jen pro sebe a dokud bych to já neukončila, tak mě nenechá jít..... Od té doby je komunikace na bodě mrazu. Druhý den ve škole, která nám končí stejně na sebe vždycky čekáme a on odešel domů. Nepočkal na mě. Já jsem teď doma, mimo město, kde oba studujeme VŠ... A dnes se mi ozval, ale s žádnou reakcí na situaci ale s věcma ohledně školy.... ?? Jsem z toho celá utrápená..... Čekala bych, že on má být ten, co řekne, pojďme věci změnit a bojovat o mě...Ale on mě ignoruje... Co mám teď dělat?

Reaguji na tarell08: No-každá rada drahá opravdu Pokud s ním být chceš, tak bych se s ním sešla a promluvila si-znovu bych řekla, jak se cítím, co bych chtěla ve vztahu změnit a ujistila ho, že ho miluji ale dosavadní stav věcí, mi nevyhovuje, prostě bych se chtěla posunout někam dál a ten vztah trochu oživit. A klidně bych mu řekla i tom, že po vašem nedávném rozhovoru by jsi čekala větší iniciativu z jeho strany, jelikož tě nechce ztratit. Na stranu druhou ho trochu chápu-jste ještě oba mladí(teda ne že já bych byla stařena ) a chlapi v tomto věku tak nějak věci neřeší, a některé věci jim nedocházejí-proto radím, promluvit si-jasně , důrazně, ale bez zbytečných emocí, a ultimát. Ale říct jasně co a proč chceš-žádné okolky a náznaky-jasně a zpříma. A uvidíš-ty sama zkus být iniciativnější, ale ne tak, že bude vše jen na tobě-i on se musí snažit. A pokud se snažit nebude, tak je mi líto, ale ještě není vyzrálý na vztah a ukončila bych to-trápili by jste se oba.

Ja vim no, taky uz jsem mu navrhla schůzku, že si o tom potřebuju promluvit, že tyhle jeho výkřiky do tmy v podobě těhle sms nechápu... A on napsal : Ok, kdy máš o víkendu čas? Prostě mi to přijde úplně na hlavu postavené...On říká, že mě moc miluje, že cítí že to je jeho první vztah, kdy miluje více než ten druhý....A přesto mi přijde, že dělá vše pro to, ať to skončím...
Mě by stačilo jen vidět snahu, snahu, že o mě nechce přijít. Ale tímhle chováním? To začínám pochybovat o tom, že mě opravdu tak miluje. Je mi špatně, mám se učit a místo toho jsem s nervama někde. Cítím, jak to celé stojí na mě. Jak se čeká na mé rozhodnutí....

Proto se bojím, že ani moc nezvládnu ten rozhovor bez emocí. Cítím se úplně bezradně. Že mě nutí, opustit ho, ipřesto, že ho miluju, ale už nevím kudykam z tohohle problému.

Chápu-tohle není příjemný-já bych se s ním sešla, promluvila bych si a další krok a iniciativu bych nechala na něm. Já vím, že mě se to tady radí, ale do víkendu máš ještě čas promyslet co a jak-jestli ti za to přítel stojí, jestli ten vztah chceš zachránit, pokud ano, popřemýšlej co proto chceš udělat a co by jsi chtěla, aby udělal přítel a řekni mu o tom. Každopádně mám dojem, že přítel by měl vyvinout trošku větší aktivitu, na vztahu musí pracovat oba, nejen ty-chápu, že je pro tebe potom takový vztah ubíjející. Každopádně přeju hodně štěstí a pevné nervy. A aby to dopadlo podle tvých představ.

Tak nějaké emoce tam budou, tomu se zřejmě neubráníš-spíš se vyvarovat velkých gest a hysterických scén Z tvého popisu si myslím, že přítel je absolutně neřešící, nekomunikativní typ, který nerad cokoliv rozhoduje a čeká, až to vyřeší někdo za něj Nedávala bych ultimáta, ale opravdu bych na rovinu řekla, že pokud se některé věci nezmění, tak to znamená konec, který sice nechceš ale takto žít nechceš také. Jste mladí, máte si užívat spousty zážitků, ne řešit tohle-ale na stranu druhou, když to vyřešíte teď, tak pro vaši budoucnost to bude jedině plus. Jenže tvůj přítel by asi potřeboval nakopnout , aby se probral, přijde mi trochu jako spící panna-bez urážky, nemyslím to špatně

Reaguji na aksile2aksile:
No to jsi vystihla, proto jsem i možná trochu záměrně vyhrotila tu situaci, protože, dokud jsem si nenápadně stežovala, bylo to přehlíženo, tak jsem doufala, že teď, když pozná, že jsem opravdu nespokojená, bude se něco dít...A k mému údivu, mě začal ignorovat... díky za rady, určitě mu o víkendu vše řeknu... A víš co mě ještě strašně moc zarazilo? Když se pohádáme a řeknem si věci, které nemyslíme vážně, on se mi potom nikdy neuměl omluvit. A víš co mi řekl teď při tom rozhovoru před 4 dny? Že je mu to blbé, ale že mu jeho hrdost nedovoluje říkat promiň, pokud neprovedl opravdu něco vážného... Já vím, že z mého popisu teď může vypadat jako pěkný blbec a proč s ním vůbec jsem. Ale musím říct, že má i svých spoustu kladů. Jenže prostě po necelém roku vztahu, já se chci posouvat dál a opravdu mě zarazilo, že někomu dělá problém říct milované osobě promiň....

Věřím, že má i kladné vlastnosti-ale to s tou omluvou-to by mně vadilo i mrzelo zároveň.Jako co je to něco závažného?? To je mu málo, že se pohádá s někým koho miluje?? Naprosto tě chápu, tohle by mě zarazilo taky, nebudu ti říkat, že s ním nemáš být, jen po tom co jsi napsala, mi kromě toho, že není komunikativní, přijde, že je i trošku sobec. Vážně využij ten čas do víkendu a podívej se na váš vztah střízlivýma očima-klidně si sepiš klady a zápory, co by jsi chtěla, co jsi ochotná proto udělat apod. Mně to aspoň pomáhá, když si takhle utřídím myšlenky na papíře. A uvidíš, jestli to má nebo nemá cenu- a hlavně uvidíš podle jeho reakce o víkendu. Případně to zkus ještě probrat s nějakou kamarádkou, která ho zná-to víš já tady jen tak v podstatě vařím z vody Každopádně dej vědět jak to dopadlo, držím moc pěsti

Reaguji na aksile2aksile:
Děkuju ti mockrát za názory! To víš, že to není dobré, nebýt zamilovaná, tak si řeknu, co to je za člověka... Svým způsobem trochu sobec je. Je jedináček a to se podepíše. Ale vím, že má hrozně dobré srdce a je hodně citlivý. A přijde jako by se snažil tomu obrnit tímhle svým necitelným chováním....Popravdě na to má i trochu vliv, že jsem se neskutečným způsobem spálila před rokem ve 2 letém vztahu. Skončilo to ze dne na den a já si sním malovala budoucnost, Měla jsem dojem, že to je ten pravý... No a teď když tu visí na vlásku další zklamání, mám z toho strach...
Ze všeho nejvíce mě mrzí jak se k celé věci postavil. Uznal svou chybu a nedostatek a nic nedelá. Když bych se já vžila do jeho situace a opravdu toho partnera natolik milovala, snažila bych se ze všech sil, aby se mnou zůstal, snažila bych se mu dokázat, že můžu být lepší....a on udělal pravý opak. Myslíš, že to vzdal? že má dojem ,jak mi řekl, že chci ze vztahu pryč a proto se nesnaží?