Rozešel se a chce být kamarád

Reaguji na RomanKaS:
AHOJ, TOHLE JE VŠECHNO SICE PRAVDA,ALE CO KDYŽ ON nepíše? naposledy jsem mu psala já a on dělá toho co je nad věcí..potřebuji to obrátit a pak věřím že to půjde chce to radu

Reaguji na RomanKaS: užasně napsanéklobouk dolů, máš je prečtenéAno je to težké...a otázkou je, zda za to dotyčný stojí.-)

Reaguji na RomanKaS: Holka, já tě chci domaTobě by seděla práce sex či life couče jako ulitá

Ahoj, přispěju i svým příběhem do diskuze:
S přítelem jsme spolu skoro 6 let, myslím, že si absolutně vyhovujeme po všech směrech, ale bohužel ani nám se krize nevyhýbají.
Mě je 25, jemu 28, společně řídíme dvě firmy - on do toho začal studovat VŠ, bydlíme spolu (od začátku vztahu), plánovali jsme děti.
Minulý rok v létě přišla první krize, nevyhovuje mu náš vztah (zřejmě stereotyp), ale má mě strašně moc rád, odstěhoval se, ale stále mi psal, jak mi je, jak se mám, co dělám....že je mu líto, že mi ublížil atd atd, vymýšel i různé výlety...při jednom z nich (musím říct, že jsem ho přemlouvala aby se vrátil, aby našemu vztahu dal šanci, že na něm budeme společně pracovat a bla bla bla - až se stydím, jak jsem blbá), druhý den přijel s kytkou a od té doby jsme zase spolu.
Minulý týden jsme se pohádali kvůli úplné blbosti, já mu v tom afektu vyčetla strašně moc věcí (mimo jiné, že nic nedělá...jen se furt učí atd) Nakonec z něj vypadlo, že se chce rozejít, že mě už nemiluje, stále mu náš vztah nevyhovuje a chce být sám a věnovat se škole...byla jsem doma ještě asi tak 5 dní, kdy se stále choval tak, jako obvykle - pohladil mě, dal mi pusu, přitulil se, šli jsme na večeři, byli jsme v divadle, o víkendu na plánované oslavě u přátel atd....ale nezapoměl mi dávat najevo, že ten rozchod myslel vážně.
Od neděle jsem u rodičů, mám v plánu se zdržet 14 dní...nevím, jestli to mám už definitivně hodit za hlavu nebo čekat, co se z toho vyvrbí.

Nevím proč ti chlapi mají vždy po rozchodu potřebu přátelství.

Škoda že som si ten recept na bábovku neprečítala pred pol rokom ... alebo pred rokom.
Ale vdakabohu zaň aj dnes.

U nás to bylo jak přes kopírák. Přišel, že mě nemiluje a že nedocení, co má a že odchází to zjistit a že mě nechce brzdit... no stejnačka jako ty... Tak jsme si řekla, že když o mě teda má přijít, tak úplně, ať pocejtí, jaký to je bejt úplně beze mě.
Z mé zkušenosti radím, ať vážně zjistí, že je to vážný, že o tebe přišel, že tě zklamal, že ti ublížil. Nejedná s eo žádnou pomstu, jen o sebrání zbytku tvý hrdosti a zadupanýho sebevědomí po rozchodu, co nám po konci vztahu většinou moc nezbývá a udělaly bysme cokoliv v tu chvíli, aby se vrátil... Pro jakýkoliv další případný začátek/návrat je to to nejlepší...
Když budeš dál kamarádka, tak nejenom že tebe to bude hrozně bolet, protože ho nebudeš moct mít, ale jemu zůstane to pohodlí, že tě bude mít na blízku a vlastně o tebe nepřijde, takže to prostě nepocítí... Bude tě dál mít jako kamarádku a tobě to bude rvát srdce... Netýrej sama sebe ještě víc. Chtěl konec, tak ať ho má. jen tak si na to přijde... Buď si uvědomí, že udělal velikou chybu, anebo kamarádi můžete být po nějaké době, až budeš v pohodě a nebude ti to už nic dělat...

Zkus se stáhnout a nechat mu čas, aby si na to přišel... K tomuhle si jednoduše musí dojít sám a ty s tím bohužel nic neuděláš, teď to není na tobě. Vím, že ta bezmoc je hrozná, ale nutit ani prosit nepomáhá a ani to nemáš zapotřebí... Vy víte, jak moc se máte rádi, ale teď je míč na jeho straně hřiště... i s tím rizikem, že až on bude mít jasno, tak ty už třeba budeš někde jinde a může se stát, že už taky třeba nebudeš chtít... prostě se teď soustřeď na sebe, buď na sebe hrdá a dělej třeba to, cos nestíhala s ním... Prostě si to zkus užít a ber to jako vyplnění volnýho času a čas jen pro sebe do doby, než mu to všechno dojde, o jak skvělou holku přišel...

Ten můj taky chce být po pěti letech kamarád, prý že když jsme spolu toho tolik zažili, tak to nemůžeme házet za hlavu. Tak jsem ho s tím poslala někam a teď, když ho potkám, tak se tváří, jako bych mu ty kopačky dala já.

Ale to přeci hodnotu toho, co jste zažili nijak nesnižuje... je potřeba mu vysvětlit, že TEĎ kamarádka rozhodně být nemůžeš, že jsi zraněná a bolavá a že jednou to určitě půjde, ale teď rozhodně ne...

To jsem mu taky řekla a následoval týdenní sled sms, jak se mám, co dělám, kde jsem, s kým jsem a jeho nedomluvené návštěvy u mě doma, kdy se hodně divil, že nejsem doma a že tu na něj nečekám a proč nereaguju na jeho zprávy a vypínám si telefon. Po jeho poslední, opět nedomluvené návštěvě to přestalo až na to, že si myslí, že to, kdy on sem bude jezdit za psem, bude určovat on. To jsem ho předevčírem vyvedla z omylu, dodatečně mu ještě vynadala za to, co mi tady posledně předvedl a jasně mu řekla, že tehdy a tehdy a pokud se mu to nehodí, tak to už je jeho problém. Na to nereagoval, ale náhodně jsme se včera potkali a tvářil se, jako bych mu ublížila nejvíc na světě.

Tos udělala moc dobře... on ublížil tobě rozchodem, ne ty teď jemu, že s ním nechceš bejt kamarádka. Jsou věci, který prostě nejdou a on to musí pochopit..

Já mu řekla, že v pátek, tedy zítra, on mi napsal, že to se mu moc nehodí, takže vlastně ani nevím, jestli dorazí a psát mu už nechci. Jenže bych teď chtěla odjet k rodičům na Moravu a teď teda nevím co s tím

Jeď, mysli teď jen na sebe... nejdůležitější je teď, aby dobře bylo tobě, ne jemu... A už byhc mu nepsala, jasně jsi mu k tomu řekla svý. Chtěl být bez tebe? Ať je...

Reaguji na Mado: Tak nakonec je to trochu jinak. K rodičům zatím nejedu, nejdřív v neděli, jsem na sobotu pozvaná ke kolegyni, která odjíždí do USA, takže zítra budu doma a uvidím, jestli se objeví nebo ne. Každopádně psát mu už nehodlám. On tvrdil, jak moc nechce ztratit psa, že za ním bude jezdit a teď na něho akorát pěkně kašle, tak my na něho taky.