Rozešel se a chce být kamarád

June a Rattty: no holky, pak nemám být nafoukaná . Děkujiii!
snad to k nečemu bude! Co... Jennisses? Napiš co je nového!

No, dnes mi přivezl zbytek věcí...rychle sem je vzala z auta a běžela domu... Mezi věcma byla čokoláda...Mrzelo ho, že sem s ním nezůstala na chvíli v autě a nepokecala a ta čokoláda je prej taková malá omluva...No, tak sem poděkovala a řekla, že sem tam s ním nemohla zůstat. No a pak jel pryč na celej den. Teď jdu na squash. Uvidíme, jestli napíše večer.

desetkrát bych podtrhla slovo "malá". Hlavně mu nepiš. Doma si napiš pár smsek a ulož si je. Budou se ti hodit, až napíše, protože se v tobě budou v tu chvíli vařit emoce a ty mu (až po čtvrté, nejlépe páté jeho sms) pošleš jednu z nich, kterou sis připravila s chladnou hlavou. Jsou to NAPŘ. tyto: 1) "teď nemám na řešení těchto věcí čas, sorry." (hodí se jako odpověď prakticky na všechno), 2) "promiň, ale do toho už ti nic není." (odpověď na "co děláš, kde jsi, jak ti je apod.), 3) "tak to je fajn, měj se" (odpověď na to, co dělal, kde byl, koho viděl atd) a 4) tak to mě mrzí. Pa (odpověď na jeho fňukání jak mu je smutno, nebo že má rýmu, kousnul ho čmelák, nebo kecy o tom, že na tebe myslí). Základem je vědět, že čím stručnější budeš, tím větší nezájem mu díváš najevo a tím víc on bude v háji. Za další: buď k sobě tvrdá a skutečně nepiš nic jiného, než v podobném duchu jako je výše.
Nejsem blázen, mám co na práci a nežiju cizí životy . Jen vidím velkou naději, tak to píšu radši s předstihem, protože jdu něco skutečně "dělat". Před lety jsem zažila velké zklamání, bohužel jsem dělala všechno špatně. Poučila jsem se. Tobě vážně fandím a pokud to dopadne dobře, bude to taková malá kompenzace i pro mě .

Když já mám ale strach, že když mu budu odpovídat, tak jak píšeš, tak že ho ztratím...

Jo a tys ho už neztratila? Nebo jak si to představuješ, ženská? Vždyť na něj nemusíš být sprostá nebo zlá, buď jen odměřená. Podle mě jsi na něj byla milá, hodná, pečovala jsi o něj, křivého slova jsi mu pomalu neřekla.... a ztratila jsi ho. Takže tudy cesta asi nepovede. To, jak se chovat k chlapům ve vztahu, je ale jiná kapitola. Ty smsky jsou v naprostém pořádku, nejsou drsné.
Malý příklad: mám pár kolegů, kteří mě opruzují. Podotýkám, že jsou normální, žádní úchylové. Můžu je poslat do háje, můžu jim odpovídat "přestaň mě otravovat, nechci tě, jsi ženatý, fakt už jdi někam" a je to rozpaluje a rozpaluje.... a chtějí mě uhnat víc a víc. Chapi jsou prostě jinak nastavení. Chtějí přesně to, co mají jakoby na dosah, ale pořád jim to utíká a přemýšlejí, co udělat, aby to získali. Kdybych jim napsala "jsi absolutně hnusnej, nepřitažlivej a blbej" - to by byla urážka, kterou by nevydýchali a napsali by mi poslední smsku, že jsem píp, píp, píp. Mezi odměřeností a urážkami je podstatný rozdíl, to první je rozpaluje, to druhé odrazuje. Takže se neboj. Dokud mu nezmizíš z dohledu, nebude tě muset hledat. Když budeš odměřená, tak se přetrhne, aby získal tvou náklonnost zpátky. Nejsem si jistý, že tě miluju = znám tě, jsi předvídatelná, stále stejná, uhasilo to ve mně vášeň. Nic jiného v tom není. Takže ho koukej pořádně rozpálit

RomanKaS
Skvělé rady! Mám teď dva měsíce po rozchodu a vím, že tohle je jediný způsob, jak to s důstojností ustát...jennisses
Jak to u Tebe vypadá? Nějaké změny?[img]

Takže děvčata, jsme zpátky spolu. Napsal, že mě miluje a jestli k němu přijdu spát...Vím, že jsem asi měla dělat nějaký caviky, ale neodolala jsem. A pauza nám prospěla....Pokud jsme náš vztah nechtěli úplně ztratit,tak to udělal správně, nikdy bych totiž na pauzu nepřistoupila...A jako další věc se aspoň ukázalo, kdo je kamarád,a kdo ne....vyplavaly totiž na povrch nějaké informace, které asi měly zůstat navždy tajemstvím. Takže děkuji za rady, stejně jsem se jima moc neřídila, ale aspoň bylo kde se svěřit v nejhorších chvílích. Krásné Velikonoce.

Tak to mu došlo rychle . Snad už další krizovky nebudou. Podstatné je, že jsi k němu šla spát na základě toho, že tě chce zpátky, ne jako kamarádka. A dopadlo to dobře. A že ses "neřídila" našima radama?" vždyť šlo jen o to, aby si uvědomil, co k tobě cítí. Někdo je těžší kalibr, někdo (jako tvůj přítel) se vrátil brzy. Třeba ty rady pomůžou někomu jinému, v podstatě obsahují jeden vzkaz: po rozchodu kamarádka NE! Přeju vám oběma hodně štěstí!

Hodně štěstí... Malinko závidím.

jennisses
Tak moc štěstíčka a krásný, zamilovaný jaro!

RomanKaS: tebe bych potřebovala jako osobního kouče ) Abys mě praštila přes pazoury, když mu chci odepsat a nejlépe abys mi ten mobil vzala a tu SMSku trochu přepsala.

Řešila jsem tady před časem problém, jestli se rozejít s přítelem po 8 letech kvůli jinému chlapovi, se kterým se už přes půl roku vídám. Vídám znamená, že jsme spolu měli v podstatě přes půl roku vztah, protože jsme se potkávali téměř obden a podnikali spolu spoustu věcí, byli spolu na dovolené a tak. Hned jak jsem si s ním něco začala, odešla jsem od stávajícího přítele pryč, že si oba rozmyslíme, co chceme. Ten "nový" přítel měl v té době přítelkyni, kterou moc miloval, ale ona byla vdaná. Takže ideální zamotaná kombinace.

Po půl roce se nový přítel rozešel s vdanou (částečně kvůli mě, částečně kvůli tomu, že už
na ní nechtěl čekat.) Jenže se ukázalo, že to taky neni tak jednoduchý. Do té doby jsme měli takový polovztah a najednou nešlo lusknout prstem a říct, že teď už spolu tedy jsme na vážno a všechno je fajn. On byl špatný z toho rozchodu, já jsem ještě řešila přítele. Přítele jsem nakonec vyřešila, rozhodla jsem se pro definitivní rozchod, koupila nový byt a za pár týdnů se stěhuji. Ale "nový" přítel mi řekl, že si není naším vztahem 100% jistý, že je to na něj všechno moc rychlý a bla, bla. Takže jsem mu řekla, že si to má rozmyslet, protože já s ním kamarádka být nechci a nebudu a řekla jsem, že se vídat nebudeme. Mělo to okamžitý efekt, už za dva dny psal emaily (které jinak nenávidí) a snažil se mě kontaktovat. Vidím na něj, že mu moc chybím, chce se potkat atd, ale ohledně té zásadní věci se zatím nevyjádřil. Což se nedivím, je to teprve týden, takže po něm asi těžko můžu chtít, aby po týdnu říkal, jak beze mě nechce být. Ale potřebovala bych se udržet a být mu vzácná. Protože doteď jsem byla neustále ta hodná, co na něco čekala, co všechno vyřešila, co měla svatou trpělivost a kterou měl jistou. Ví, jak moc o ten vztah stojím a to je od základu blbě, bohužel. Tak snad si na ty tvoje rady vzpomenu, až mu budu chtít zase napsat a všechno to snažení si tím zkazit.

Natálie_v:
nemusíš na sebe být vůbec naštvaná, že jsi mu dala najevo, jak moc o ten vztah stojíš. V téhle chvíli to může být naopak dobře, protože by se mohl bát "snažit", když by nevěděl, jestli to přinese nějaké ovoce. Mnohem důležitější je, abys na něj TEĎ přestala naléhat a ukázala mu, že máš zájem buď o 100% vztah, nebo o NIC. Že i když tě to bude třeba bolet sebevíc, máš svoji hrdost. Nemá žádný smysl něco slepovat a něco si vynucovat, protože bys nikdy neměla jistotu, že to bylo čistě jeho rozhodnutí a mohla bys na to doplatit o pár let později. Tvůj "případ" mi připadá o něco mírnější, než u Jennisses, protože ji přítel zradil svým odchodem, kdežto ty ho spíš potřebuješ přimět k tomu, aby se rozhodl být napořád s tebou a prakticky na něj nemusíš být (oprávněně) naštvaná. Že se nebudete scházet a nebudete kamarádi, jsi mu řekla naprosto správně a teď jen stačí:
1) nikdy mu nepsat první, 2) odepisovat méně, než píše on tobě (např. na 3 sms odpověz jen 2x), 3) nikdy nerozebírej po smskách ani emailech věci, které se týkají citů, vašeho vztahu, vaší budoucnosti. Pokud to bude rozebírat on, odpověz, že "tohle se přece nedá takhle řešit" a na další podobné sms odpovídej "zcestně" - třeba jak jsi dneska měla v práci těžký den (ale neudělej z toho reportáž na téma "hlášení mého pohybu"), snaž se o stručné a milé odpovědi. // K té odpovědi "tohle se přece nedá takhle řešit": dej si pozor, abys tam nenapsala něco jako "to se nedá řešit po sms", nebo "to bychom měli řešit osobně" - to by vypadalo, že ho tlačíš do schůzky, NE! Pokud ti na to napíše "a jak to teda chceš řešit?" odpověz něco ve stylu: "to si musíš vyřešit sám".
Sorry, že to píšu jak recept na bábovku, ale myslím, že zkušenosti se získávají taky polopatě a obecná rada "musí se mu po tobě stýskat" je tak trochu k ničemu. No a pak už jen zbývá být trpělivá a hodně tvrdá (k sobě).

RomanKaS:
díky moc za tvoje slova. Recept na bábovku je v téhle chvíli pro mě asi to nejlepší, protože ono to je v podstatě jako když jí peču. Furt do toho píchám a ono to pořád neni upečený dost

První mu nepíšu, to je asi jediný, co mi zatím jde. O tom nevídání se jsem mu řekla před týdnem, takže je to teprve chvíle. Ale tak moc mi chybí. Vím, že kdybych povolila, můžu se s ním dál vídat a bude to hezký, ale bohužel to neni to, co od toho vztahu chci, takže to musím vydržet. Ale dává mi to zabrat.

Naší budoucnost ani vztah nerozebírám nikde. To už mám za sebou. Napsala jsem mu předtím než jsem to takhle radikálně "vyřešila" dlouhý email o tom, jak to mám a jak bych to chtěla a zároveň že vidím, že on to tak nemá. Nic srdcervoucího, spíš fakta. Ale díky tomu on dobře ví, že jsem s ním ráda, chci s ním zůstat a stojí mi za to, ale už na nic čekat nechci a nebudu.

On mi o našem vztahu taky nepíše, vyhýbá se tomu jako čert kříži. Píše mi o tom, co dělal, ptá se, jak se mám já a líčí mi, co bysme spolu mohli dělat (např. mi popisuje, na jaký film by se mnou rád zašel). Takže dělá, jako kdyby se nic nedělo a přehlíží, že jsem mu napsala, že se teď neuvidíme. Dneska mi psal, jestli půjdu na kafe. Napsala jsem, že nemám čas. Vidím, že to na něj zabírá. Ale otázka je, jestli mu jen chybím a tak mě kontaktuje, protože je zvyklý být se mnou v kontaktu a nebo jestli to povede k tomu, aby začal chtít ten vztah doopravdy a naplno. Vím, že je do mě zamilovanej, ale asi ne tak, jako já do něj a nebo je možná jen srab, je krátce po rozchodu a prostě neví, jestli další vážný vztah chce hned. Nevím, co se tou jeho palicí honí.

Trpělivá jsem, ale hodně tvrdá k sobě být umím vždycky jen chvíli. Snad se mi to podaří a vydržím to. Nejhorší je na tom to sebeovládání. Napíše email a mě šrotuje v hlavě, že když mu neodepíšu, tak mi neodepíše ani on a připravím se tím dobrovolně aspoň o tu minimální komunikaci. Takže vždycky nakonec odepíšu. Ale vím, že to je blbě, měla bych ho nechat vydusit víc.

no jo, takže on s tebou hraje klasickou hru "kdo z koho". Zřejmě čeká, kdy ti povolí nervy a začneš žadonit a drží se staré osvědčené šablony z dob, kdy jste spolu ještě nebyli "na vážno". PROČ tě teď kontaktuje vůbec neřeš, ještě nemáš dost informací na to, aby sis dokázala odpovědět. Důležitý je, aby konečně pocítil SKUTEČNOU hrůzu z toho, že tě ztratí. Zatím tě jen tak (možná i nevědomky) testuje a i když mu chybíš, nějaké převratné citové změny to u něj nedělá. Však je na to hodně brzo. Opravdu moc brzo!
Má kolegyně se zamilovala do čerstvě rozvedeného, který navíc miloval jinou a s mou kolegyní si "něco" začal hned, jak mu oba vztahy krachly. Fakt situace na provaz. Ta moje kolegyně ho nekontaktovala, jednoduše řečeno na něj jakoby kašlala, i když z toho byla napůl šílená. Takhle to trvalo 3/4 roku! No nakonec samozřejmě přilezl, dnes jsou spolu asi 6let a on je naprosto vzorný partner. Nervy, nervy, nervy. Ale někdy se to vážně vyplatí.
Soustřeď se na detaily, dělej jeden krok za druhým, zkus se odprostit od přemýšlení nad budoucností a romantickými situacemi, kdy ti vyznává lásku, klidně si každý den dělej malé poznámky jak to probíhá (kolikrát napsal, co z toho bylo pozvání na schůzku, co z toho se podobalo citovému vyznání) a už za 14 dní uvidíš výsledky. Komunikaci omezuj. Zační tím, že budeš odepisovat stále později (za hodinu, hodinu a půl, dvě hodiny) od jeho smsky, čím dál stručněji, čím dál méně. Dojdeš k určité krizi "panebože, on mi dneska vůbec nenapsal, ztrácí zájem", to se budeš muset hodně držet! (nepsat!) a od této chvíle /pokud ve zkoušce obstojíš/ se to začne lámat ve tvůj prospěch. On totiž zákonitě musí dojít k situaci, že ho napadne, co budeš dělat, když se ti neozve. Jakmile zjistí, že neděláš nic, začne panikařit.

vkrádám se do tématu

na SMS zásadně neodepisuju hned, pokud se nejedná o nějakou, která potřebuje okamžitou reakci, kolikrát se stane, že odepíšu až za dva, tři dny

vyplatily se mi pouze konstuktivní stručné SMS - kdy, kde, v kolik, jak a co

nějaké rozepisování - prostě mi to nebaví, to se raději sejdu a popovídám si

to, že po mě touží - jo, to si měl rozmyslet dřív, nemůže mít prostě všechno (mě do rezervy a na sex a zároveň si hledat jinou kopretinku na vztah)

co se týká rande, chodím, jen když se mi to hodí a nikdy si kvůli tomu neměním plány, a normálně i řeknu - hodí se mi to tehdy a tehdy, a když se to někomu nelíbí, tak už je to jeho problém

telefon beru, jen když se mi chce, a nemám nic jiného na práci - bo byly doby, kdy bych si kvůli jednomu panáčkovi i oběd připálila, jen abych přiběhla včas k telefonu

což má své výhody i své nevýhody - tedy, pokud nemám čas, řeknu i proč tomu tak je, nevymýšlím si, o neodepisování SMS informuju včas, že mě to prostě nebaví

a nevyplatí se neodepisovat na opakované SMS - typu chybíš mi - dýl jak týden (bo ten dotyčný posléze napsal ne přiliš lichotivou zprávu - ve smyslu toho, že jsem jeho život, a já ho mám jen na hraní)
no, ještě jsem ho za to sprdla, že něco takového píše, a jestli to chce psát ještě někdy v budoucnu, tak to taky od něj bude poslední zpráva, kterou přečtu a konec