Řídit se srdcem, nebo rozumem?

Jenže dlouhodobé vztahy také umírají na nedostatek lásky..
Chce to pořád ty city trochu živit a starat se o to, aby nezůstal jenom ten stereotyp, kterému pak říkáme " vztah z rozumu".
Vztah je láska a respekt, myslím...

S tím souhlasím, ale není dobé jít tam, kam mě táhne srdce, když rozum říká NE. Když to vezmu materiálně, láska nájem nezaplatí. Radši budu s chlapem, který ve mně sice nevyvolává pověstné motýlky v břiše (a to v dlouhodobém vztahu ani nejde), ale má nesobeckou povahu, smysl pro zodpovědnost a všechny ty věci, které chlap pro život má mít, než s někým, kdo mě sice dokáže rozpálit, ale nebude schopen se finančně postarat.( takovému se, tuším, říká "milenec")

Jj, to je jedna z věcí, kterých si na svém muži vážím.
Asi taky záleží, co od toho vztahu očekáváš. Já to vidím z pohledu vytížené matky od 3 dětí, takže mít doma nějakého romantického milovníka, který nedokáže ani nakoupit, to by mě asi brzo odvezli..
Naštěstí mám chlapa se vším všudy

myslím, že to tu sklouzlo do uvádění extrémních případů ....ono je důležitý, co konkrétně tě tedy přitahuje na tom prvním a na tom druhém? Pak se možná dá něco poradit...

Ono pokud je to v prvním případě např. jen hezký vzhled a v druhém např. peníze, oba vztahy mají podle mě šanci na přežití nulovou...

já se na to dívám úplně stejně. Ve dvaceti by mi bylo jedno, kdyby mě přivedl do stanu a nabídl mi šťovíky, hlavně, když se u toho bude tvářit dostatečně romanticky. Dneska je pro mě vrcholem lásky, když za mě uvaří, uklidí a vezme děti mimo můj dohled.

Jeden příklad ze života. Moje rozvedená kamarádka má ženatého přítele s tříletými dvojčaty a hypotékou. On by se kvůli ní rozvedl, chce, aby se už konečně vyjádřila, začala s ním žít. Ona ho miluje tak, že nejí, nespí. On je k ní pozorný (výlety, restaurace, dárky) Sama říká, že má pocit, jako by ho znala sto let, dobře si s ním rozumí a přesto ví, že s ním žít nechce, protože by k němu jako bonus dostala jeho dvě děti a nesplacený barák. Prostě srdce ji k němu táhne, ale rozum říká NE. To není extrém, to je život. Dívá se na to racionálně a já myslím, že dělá dobře.

Reaguji na tamaris:
Souhlasím s tebou do puntíku.

Tohle je pravdivá věta.K čemu jsou motýlci v břiše,když se ve finále ti dva pohádají zda koupit deset rohlíků k večeři nebo jít bez večeře do kina.

, viď ?!
Nojo, ale pořád mám někdy ty motýlky a pořád mě přitahuje jako chlap
Ale jsem si jistá, že ho miluju i za to, že se o mě a o děti tak hezky stará..
Mělo by tam být obojí : láska i zázemí. Jenom lásky se člověk nenají a bez lásky tě zase ten život nebaví, i když máš všechno. Proto jsou ty vztahy tak komplikované

mám to stejně

Ano, tohle je ideální stav.

No jasně, to je ono. Já pořád nechápu, proč by se to mělo nějak hrotit - buď a nebo, motýlci nebo rozum. Vždyť to jde i dohromady
A za mě - jestli mě někdo přitahuje jen rozumem a nebo jen srdíčkem, to raději budu sama, protože ani jedno by mi nestačilo a hledala bych to druhé.

přesně tak, já tak trochu předpokládám, že člověk, se kterým jsem se mnou není čistě jen z rozumu, a že čeká, kdy ho začnu přitahovat

No záleží jak to s tou potřebou myslíš, jasně, že nemůžeš jentak zahodit 5 let, určitě jsi s ním prožila spoustu hezkého (na to horší se rychleji zapomíná) - jestli to je tan důvod, proč se ho chceš dotýkat, tak takový pocit si časem "vypěstuješ" třeba i u nového přítele, se kterým nemáš tolik společných zážitků...ale jestli tě víc fyzicky přitahuje bývalý po 5 letech vztahu, než současný objev, tak je něco špatně..

Já si teda nedokážu představit, že bych byla s někým, kdo mě nepřitahuje už od začátku. Nepíšeš, v čem ti vadil tvůj bývalý, ale na tvém místě bych šla hledat vztah, kde bude vzájemný respekt, dobrý sex, láska a nějaká ta praktičnost zároveň (není to nic nereálného) - dokud jsi mladá a vrstevníci jsou volní a bezdětní

nebo naopak - časem láska poleví a necítíš k tomu druhýmu ani ten respekt a úctu. u toho, jaks to napsala ty, stejně nakonec ten rozum vyhrát může, pálit mosty je kolikrát hloupost a lituje se toho.

ideálně a na vážkách dávám přednost rozumu.

Ano, trochu to sklouzlo do extrému, berte v potaz to, že jsem vážně mladá (21) a tak moc neberu v úvahu peníze, kariéru, materiálno a že se o mě postará...ano, tohle všechno mi imponuje, protože to splňuje, ale není to hlavní věc. Jde mi spíš o to, jestli být ve vztahu, kde nejsou od začátku ti motýlci a tak pořád čekám a vyhlížím ten zlom té šílené zamilovanosti...třeba to nepříjde, ale třeba to bude ten typ vztahu, kde se do něho zamiluju postupně..asi to moc srovnávám s minulým vztahem, kde zase byla fyz. přitažlivost, ale do budoucnu by to nemělo cenu..
Zase to není takové, že k němu nic necítím...ráda ho obejmu, dám pusu a přitulím se, ale nějak v tom necítím to šílené vzrušení...i když s ním ráda trávím čas..nevim, možná se ve mě ty city pořád bijou, protože je to nový člověk a nový vztah

Každá máte kus pravdy, asi tomu dám ještě větší čas a nebudu začínající vztah zahazovat..

Věčně ti 21 nebude a kdybys v tomto vztahu zůstala,tak máš perspektivu,že se postará i o vaše společné děti.
Vyměnit šílené vzrušení za klidný přístav bez starostí je hazard se životem

Reaguji na Laky:
To máš pravdu, proto si ráda přečtu, jestli to tak funguje i v jiných vztazích a jak je vidno - funguje