Podřídila jsem život partnerovi a chci to změnit

Eva29
Tak to mě mrzí.Určitě by se neměl takhle k tobě chovat a řikat ti že si ničemu já sice s přítelem spol. bydlení nemám ale když mám třeba týden volna a sem u něj v domě a on je celej den v práci ta taky pořád uklízím, luxuju, vařím, zkrátka aby byl štastnej kdyz prijde z prace a nemusel uz nic delat....je to sice hezký, ale že by to ocenil?Pochválil mě za jídlo?To prostě ne...

Teuska

já se obávám, že je třeba jim to občas připomenout, že tyhle práce nejsou samozřejmostí. Že je třeba je udělat, že je někdo udělat musí a že to stojí naši energii .. v Čechách to ještě tak běžné není, ale jsou domácnosti, kde si za servis platí a ne malé částky .. a že to žena zvládá i při zaměstnání, je spíše její nadlidský výkon hodný rozhodně ocenění, kterého se pochopitelně nedočká. Zvlástě, když by oni byli v naší situaci, doma nehnou ani prstem, to mám ozkoušené .. Přítel zažil jaké to je, když jeho matka věnovala veškerou pozornost, čas a energii kariéře a domácnost se zastavila .. nebylo čisté prádlo, nic uvařeno, ****** jako v tanku - nepřeháním, takže mu to asi budu muset předhodit. Horší je situace, kdy bych si ráda pořídila něco na sebe a jak ho požádat o finance, které já sama nemám .. tady to dost skřípe. On sám s tím občas přijde, jestli něco nechci, ale .. řekněme, že se musím předtím dost připomínat a tady se neumím ozvat důrazněji, vždy to musí vzejít jakoby z jeho hlavy A musí mi to od něj být odsouhlaseno jako od závodní rady Napadl mě systém, domluvit se s ním, že např. určitá částka měsíčně z rozpočtu bude jen na mé osobní výdaje - protože prostě ženská jich má víc .. ale ačkoliv jsem obvykle dost rázná, byla jsem vychována poměrně dost pokorně a připadá mi to takové "neoprávněné" protože já do práce nechodím, tudíž do rozpočtu nepřispívám .. jsem z toho taková zmatená Také jsem mu navrhla, abych mu odlehčila, aby mi nechal udělat přístup ke kartě, abych mohla jezdit nakupovat např. jídlo sama a on se pak ještě večer po příchodu z práce nemusel trmácet se mnou .. bohužel to zamluvil a už se k tomu nevrací .. Tohle mi vážně vadí .. Být takhle závislá .. a doprošovat se.

zelenazaba

Mno, napadlo mě to také .. opravdu .. že možná u něj nebude vše tak jak by mělo .. některé jeho reakce jsou více než divné .. moji kamarádi jsou špatní, co poslouchám za muziku je špatné, na co koukám a co čtu je špatné, jak fotím je špatné, moje rodina je veskrze špatná apod. V mých kamarádech se docela nespletl, v mé rodině také ne, ale sociální kontakt, i špatný, potřebuji. Někdy mám dojem, jako by měl tendenci mě absolutně izolovat. Příšerně jsme se zhádali kvůli tomu, že jsem z důvodu pobytu v zahraničí chtěla odejít z tarifu mobilního operátora na předplacenou kartu, ale operátor mi nabídl velmi výhodný tarif, takže jsem na to přistoupila a dostala jsem neuvěřitelné školení, že holt bude muset seškrtit veškeré finance .. .. tenhle konflikt jsem už opravdu obrečela. Tátu doma jsem maličko potom připravila na fakt, že je možné, že se budu během roku vracet domů .. jen povytáhl obočí a řekl, že ženské to mají v životě těžší .. říkám si pořád, že je dobře, že nemáme děti .. Přitom ho ráda mám, oproti jiným mužským, které jsem poznala, je zlatý, ale .. ale občas je divný. Hodně, hodně divný ..

Chlap, který za něco stojí, nechce mít doma služku, ale partnerku. Žijeme spolu několik let, ale nikdy jsem mu třeba nepřipravila svačinu. On mi je přece taky nechystá. Až budu chtít někoho obskakovat, tak si pořídím děcko. Dospělý chlap to přece bez problémů zvládne sám a ruce mu neupadnou. Nemám proč se mu nějak zavděčovat. Milujeme se kvůli úplně jiným hodnotám, úcta, respekt, vzájemná láska a porozumění. Nechci, aby se mnou někdo byl jen proto, že má uvařeno, uklizeno a má se pohodlně, to není láska! Nejde přece milovat někoho, koho si nevážím.

hellusha

Souhlasím .. ale jak si druhého člověka začneme vážit?

Eva29

Hm, no to kdybych věděla Buď to tam je nebo není. Každý má jiný žebříček hodnot, asi je dobré, mít podobné názory a sdílet hodnoty. Ale i protiklady se přitahují, že Hlavně když jsou lidé ve vztahu šťastní.

My si je chystáme - někdy já a jindy on a je to poznat já se snažím o zdravý svačinky, sýry, plátky rajčátek a on tam nafláká slaninu a uherák Vím, jak si ten příspěvek myslela, taky si myslím, že nikdo nechce doma služku, ale mně to pomyšlení na naše svačiny fakt pobavilo

Hlavně nechci, aby to vyznělo, že nejlepší je pro partnera/partnerku nic neudělat. To nééé. My si taky pomáháme, ale zase třeba v něčem jiném. Myslela jsem to tak, že se mi nelíbí, když se stane zvyk z toho, že většinu dělá jen jeden a druhý to bere jako automatiku.

hellusha

Já ze svého úhlu pohledu si partnera vážím proto jak se umí s různými situacemi vyrovnat, jak se umí v dané situaci zachovat, proto, co představuje pro mě, pro naše okolí .. tím výše psaným jsem chtěla pouze najít vhodné řešení pro danou situaci, ale neznamená to, že si partnera nevážím. Kdybych si ho nevážila, nestojí mi to za psaní těchto řádků .. prostě chci vztah udržet na kvalitní úrovni, být mu oporou a jen hledám odpovědi na své otázky, zda žena v domácnosti je schopná tohle partnerovi poskytnout .. zda ten partner ocení, že se v podstatě partnerka vzdala své "kariéry" proto, aby mohla být s ním .. protože u mne to tak je. Opustila jsem práci, která byla dobře placená a ve které jsem až malicherné drobnosti byla opravdu spokojená. Že jsem na společenském žebříčku kleska na chvost - doufám, že docasně - tím, že ačkoliv jsem v ekonomicky aktivním věku, jsem doma a starám se tzv. rodinný krb, byť jsme jen dva. Myslím si, že si druhého člověka vážím proto, co představuje a ty svačiny .. ty k tomu mohou patřit .. byť mi jí přítel nikdy neudělal, ani nepřipravil nikdy snídani do postele, což já mu dělám denně a ráda .. snažím se jen nabrat sílu a rovnováhu, abych i přes mojí nepříjemnou sociální situaci, mu mohla být svým způsobem (mým já, mými názory a pohledem na věc a okolí) oporou .. a to příjemnou cestou. A aby mě on neviděl jako "služku", ale bral mě pořád jako partnerku, kterou měl rád a které si snad i v minulosti vážil .. a to je to dilema, které řeším. Zda je tohle možné.

hellusha

upřímně, to pak vidím rudě .. dobře si vzpomínám, když byl přítel celé dny doma za počítačem, já zchvácená chodila domů, obtěžkána nákupem, protože on nebyl schopen .. a doma mě čekal opravdu neskutečný binec .. a přejděte to s úsměvem .. když to trvalo víc než půl roku ..

A nejlepší bylo, když to umě dokázal každý den novou historkou "okecat" .. mezi nejvýše postavené v absoruditách bylo, že nemůže mýt nádobí, protože má hned rozměklá bříška u prstů .. a pokaždé mi říkal, vyber si myčku, já Ti ji zaplatím .. to, že ji nebylo v pronajatém bytě kam dát, bylo podřadné, tam šlo o tu jeho "snahu" ... .. ani nemluvím o tom, že na ni tehdy nebyly peníze ..

Jestli třeba není trochu zakopanej pes v tom, že říká ty a já, ale ne my. Možná se pletu a jsem úplně mimo. Jako že " vyber si myčku a já ti ji zaplatím". Proč neříká "tak si koupíme myčku". My. Vyznívá to totiž tak, že to dělá pro tebe, ale domácnost je snad společná, to spousta chlapů zapomíná.

Zajímavý postřeh, toho jsem si občas také všimla .. ano, tu myčku tehdy chtěl kupovat především pro sebe, protože on přeci rukama mýt nádobí nebude a je Tvoje chyba Evičko, že Ty ochotná jsi .. kdybych se k tomu postavila jeho způsobem, tak máme za dva dny plnou linku špinavého nádobí, v tomu budou chodit kočky, občas něco shodí na zem, tzn. z toho bude binec, ony se pořežou apod. Jenže .. a tak je to se spoustou věcí dodnes .. ode mne se očekává, že takový postoj, jako on, mít nebudu, ale že to spasím .. že to udělám, tu podřadnou práci, kterou on by nedělal .. a když pak poslouchám, že já se celý den flákám, že nenechám celou domácnost kecnout na zadek, tak opravdu vidím rudě a říkám si, jak je to nefér ..

A co takhle vyrazit třeba na nějakou dovču nebo do lázní? Sama! Ať si to sám zkusí, že to není žádná flákanda. Co by dělal, kdybys třeba byla nemocná nebo tak něco a musela třeba pár týdnů ležet? Staral by se o tebe tak jako ty o něj? Umí se i on obětovat, i když třeba jen dočasně?

Vzpoměla jsem si na takový vtip, už si to úpně přesně nepamatuju, ale asi takto:

Přijde muž domů z práce a před domem pobíhají děti - ještě v pyžamu, honí se psem a kočkou, kteří jsou celí špinaví od nějaké barvy. Všichni mají hlad. Všude se válí odpadky a špinavé prádlo, v kuchyni je obrovská halda špinavého nádobí, talíře jsou rozbité na zemi, lednička prázdná, spíž prázdná. V domě je nepořádek, rozházené věci. V ložnici muž nalezne jeho ženu jak leží v posteli a čte si. Ptá se jí, co se děje, že to vypadá, jako by doma vybuchla bomba. Žena se usměje a odpoví: víš, jak se mi každý den divíš, co tu celý den dělám......Tak dneska jsem to neudělala!