Podřídila jsem život partnerovi a chci to změnit

hellusha

Děkuji Ti, ten vtip mi naprosto krásně zvedl náladu Přesně tak to je ..

Eva29
A kam jsi s ním odjela, je to nějaká civilizovaná země? Není šance alespoň na nějakou brigádu nebo něco na pár hodin týdně? V čem je problém...? Nebo třeba zkusit tam studovat, nějaký kurz něčeho co Ti pak pomůže i doma - ideálně jazyk...

monča

Jsem s ním v Německu .. jazyk není problém, ale pokaždé, když někam pošlu životopis, ani se obvykle neozvou. Když se ozvali, buď byl problém praxe (ošetřovatelka) nebo to, že by mi museli zajistit pracovní povolení (takhle mi byl zrušen termín pohovoru), které nepotřebují jen profese IT, což je případ přítele. Zkoušela jsem i personálky, ale funguje to tady tak, že Němec má přednost, je to psané pravidlo, nejdřív obsadit Němci, pak jinými. Takže se ani neozvou. Je to trošku začarovaný kruh. Doufám, že postupem času, kdy si tu vybuduji jakési "kontakty" by se mi mohlo podařit něco najít přes známé .. Nicméně i tak budu hledat dál sama .. a kurz němčiny .. o tom jsem přemýšlela, ale to něco stojí a přítel mi na to řekl, že se stejně tak dobře naučím doma (což není pravda) sama nebo jednou v práci (ale jak si ji s průměrnou němčinou najít, to už mi neporadil) ..

Eva29
Zkus si najít někde v sousedství kamarádku. Při hovoru s ní se nejlépe a zadarmo doučíš jazyk a nemusíš se doprošovat o peníze na kurz. Popros ji, aby ti opravovala chyby. Na oplátku zase nabídni, že něco dotyčnou naučíš ty.(Angličtinu, vařit české speciality...) Jinak bych si promyslela, co vlastně od vztahu chci. Zatím jsi pro partnera služkou a milenkou za stravu a byt. Roky ti pomalu ubíhají... Za chvilku začnou řvát tvoje biologické hodiny jako blázen a pokud partner nemá v úmyslu brát váš vztah vážně, můžeš zůstat sama bez partnera a bez dětí a každým rokem se tvoje šance najít si nového prima chlapa, snižují. Řeš situaci, dokud jsi ještě mladá.

nedá mi to a musím taky napsat. byla jsem v podobné situaci a to , když jsem byla na mateřské.
dítě jsme oba chtěli , já jsem najednou byla skoro bez příjmu - mateřská asi 4000 a manžel mi začal vyčítat, že vlastně doma nic nedělám, v podstatě jsem na dovolené. on přišel z práce a chtěl klid, já , jak jsem byla celý den doma s malým, tak jsem potřebovala s někým promluvit, když dorazil a byla jsem na něm dost závislá. nerada na to vzpomínám, nebyla to příjemná situace.
potom jsem nastoupila zpět do práce a málem jsme se rozvedli, protože neunesl, že mám najednou i svůj život a občas vyrazím s kolegy nebo tak...prostě zvyklej na to, že jsem pořád slepičila doma.
není to prostě lehké najít nějaký kompromis, chlapi by chtěli všechno - aby bylo doma uklizený, uvařený , ženská se pořád usmívala a pokud možno po nich nic nechtěla a ještě aby stíhala chodit do práce.

bobulinka
Ty joo, to je hrozný jak si to čtu o těch některých chlapech, jak se chovají k ženským, co jsou doma s mimčem.....to by mě fakt zajímalo, kterej mentál vymyslel spojení
"mateřská D O V O L E N Á" !! To musel být určitě chlap.

karamelka

Také bych to viděla jako východisko .. Když nad tím začnu takhle přemýšlet, že mi utíkají roky, tak začínám mít deprese. Včera, podnícená načnutým tématem tady, jsem to s přítelem lehounce naťukla, mlčel, sevřené rty .. vím ale, že mi rozumí. Včera to dorazil můj otec, se kterým jsem krátce skypovala .. položil obligatorní otázku - už máš práci? A pak dodal, tak jsem se svou přítelkyní přemýšlel, co tam tak asi celé dny doma děláš .. a to mi už vážně bylo do breku. No co asi? Jemu nedochází, kolik je doma práce, když on je doma prostě nedělá ..

bobulinka

A jak spolu vycházíte teď? Srovnalo se to, co chodíš do práce?

gazdinka

Svým způsobem si to s prominutím ženské dělají také hodně samotné .. protože se snaží, seč jim síly stačí, aby celou domácnost zvládly i při práci a muž je obvykle tak nějak stranou, jen přihlíží a pak, když ten servis (doslova bych to nazvala servisem) není, je něco jinak .. tzn. chlap by si měl v hlavě srovnat co vlastně chci .. buď čistou domácnost, navařeno a když jsou děti, spokojené děti a zajistit partnerce za tu péči odpovídající "odměnu" nebo uštvanou ženskou, která se snaží jak chodit do práce, tak zvládat domácnost a dětičky a manžu ... Dám příklad - můj otec - když umřela moje maminka, domácnost jsem převzala já, doma se striktně rozdělilo, co je tzv. ženská práce a co mužská .. a tohle "bojové rozdělení" funguje doteď .. bohužel tátovi nějak nedošlo, že bez těch ženských prací to v domácnosti prostě nejde, ale on, který je nikdy nedělal a na stará kolena je dělat nebude, to měl vždy dobře zajištěné .. dcera, jedna přítelkyně, druhá přítelkyně .. všechny jsme kmitaly a kmitáme doteď .. víceméně bez reptání. A táta? Sedí nahoře v pracovně a čte si noviny, aby byl jak říká "aptudejt". Nebo v garáži "přeskládává věci", prostě žádná práce, která by pro chod domácnosti byla důležitá. A ženská vaří, uklízí .. pak on přijde, jestli už je jídlo .. po jídle už honem spěchá na procházku, protože se prostě nudí, nerespektuje, že je ženská uštvaná a ráda by si po tom maratonu dáchla .. prostě na těch ženských pracích jak oni tomu říkají to stojí a padá, to mi nikdo nevymluví. Tzn. že když je ženská na plný úvazek doma, je naprostá sprosťárna, když chlap přijde domů a řekne - Ty se doma celý den flákáš, zatímco já dřu a chodím do práce .. dvakrát to platí, když jsou děti. Dobře si pamatuji, když mi moje maminka, mající tři děti a byla učitelka na ZŠ říkala - já si chodím do školy odpočinout .. čímž chtěla říci, že ne vždy je práce, jak je předkládána našimi partnery, tak náročná .. ale umí to prodat, aby nám zavřeli pusu.

Eva29
Ahojky, taky žiju v cizině a odešla jsem sem kvůli manželově práci. Ale měli jsme malý dítě a hned po příjezdu se podařilo další... Ovšem hned, jak to bylo možný, zapsala jsem se na státem dotovaný jazykový kurz, takže to nebylo drahý (ale můj muž je jinej typ, než Tvůj - on by mi zaplatil i ten dražší v soukromý škole). Vlastně to nebylo ani tak moc kvůli jazyku, ale i kvůli tomu, abych měla nějakej program, abych se dostala mezi lidi a ne se jenom věnovala domácnosti - to je fakt na budku. A každopádně si myslím, jestli dobře vydělává, tak by Ti měl dát kapesný - my to takhle s manželem máme odjakživa a klape to. Každý máme kapesný a nemluvíme si do toho, za co to utratíme a zbývající peníze jsou rodinný rozpočet. Jestliže jsi se sebrala a šla jsi s ním do neznáma, tak by to měl ocenit. Ať se porozhlídne a poptá se, kolik stojí pomocnice do domácnosti a zjistí, že to fakt není zadarmo...

Evi já vím, moc dobře o čem mluvíš. Měla jsem tohle 5 let, sice jsem u toho dělala vysokou, ale pro něj to bylo taky jen flákání. A myslím si,podle toho co tady píšeš, že mám doma hodně podobnej typ a řeknu ti jedno, nic to nezmění...

Sakriš jsem to nechtě odenterovala. Našla jsem si práci, a nějak ještě nedokážu přesně popsat co to udělalo s ním, každopádně můj život se otočil. A určitě k tomu hodně lepšímu.

Evo - jen pro mou představu, co vlastně celý den doma děláš? Já si neumím představit, co bych dělala celé dny doma.. Prostě mi nepřijde, že je v domácnosti tolik práce - a to u nás vše dělám já (+ pracuji kolem 10 hodin denně).

To máš tak velký byt nebo.... ??

Eva29
no,jak to tady čtu,určitě to nemáš jednoduchý,ale jestli to opravdu chceš změnit a chlap to jenom přechází,odstěhuj se.buď se vrať do čech,nebo se odstěhuj někam jinam,ale jinak ho prostě nepřesvědčíš.buď si pak uvědomí,co měl,nebo se ukáže pravda.nemá cenu něco zkoušet,chlapi se nezmění a nám nezbývá než se s tím smířit, nebo to radikálně řešit.ten můj taky má občas móresy,že doma není tak vyšperkováno jako u jeho maminky,ale já prostě chodím do práce a nebudu denně běhat s vysavačem!tak jsem ho naučila,že když se mu něco nelíbí,ať si to udělá sám.a funguje to.vím,že to asi není to,co jsi chtěla slyšet,ale takhle žít dlouho nevydržíš,věř mi.

Achjo když to tak čtu, tak se ujišťuju, že chlapi jsou pěkní sobci a jen oni jsou borci a přítelkyně vlastně doma houby dělají ...pro ně je totiž tohle nic, vidím to u mamky, ona má super práci v rádiu a prostě někdy si jede do práce až na 10 a vrací se o pul 12 a to otec furt říká, že jen okrádá lidi a ho.no dělá, protože manuálně nepracuje ...na takovýhle chlapy mám už fakt alergii

Teda Evi, ty jsi opravdu svatá. Kdyby se ke mně takhle choval manžel, tak bych mu to rozhodně nedarovala. A to mam doma podobný exemplář. Mam sto chutí ti říct, neuklízej, dej si nohy na stůl, já to tak někdy dělám, zkrátka bojkot všeho a má to většinou dobrej efekt(naštěstí), odjeď domů, uteč od něj...Taky by mě zajímalo, co celý den děláš. Dva dospělí lidé přeci nenadělají tolik nepořádku. Není spíš problém ve tvé sociální izolaci, v tom, že se nijak nerealizuješ, že jsi na něm závislá? S dětmi by to bylo ještě horší,bez možnosti úniku,to se tě zatím naštěstí netýká. Chceš opravdu takovýho chlapa? Který se nijak nesnaží pochopit tvoji situaci, pomoci ti? Lze nazývat takového muže partnerem? Neustále se ho snažíš podporovat, připravovat mu příjemnou atmosféru, proč? Vrací ti on tvoji starost a péči? Na tvém místě bych byla rázná. Za prvé od něj máš chtít nějakou finanční podporu, pokud si přeje abys zůstala nebo ti musí sehnat práci. Nemohla by jsi třeba hlídat děti známým? Soustřeď se víc na sebe, využij volného času ke studiu čehokoliv, sportuj, stýkej se kamarádkama , atd... Nečekej jen až se vrátí z práce, na to jsi opravdu příliš mladá.

Eva29
musím říct, že když jsem začla chodit do práce, tak jsme se fakt málem rozvedli, bylo to děsné.....nemohl najednou přežít, že jsem i jinde než doma a strašně žárlil, nebo nevím, co to bylo......vyhazoval mě z bytu , chtěl mi vzít malýho - psycho.
pak se načas odstěhoval on a postupně během roku jsme to dali tak nějak dohromady kvůli malýmu tehdá.
ted už má kluk 13, toto bylo když měl 4.
musím zaklepat, ale jsme v pohodě, oba jsme museli slevit a udělat nějaké kompromisy. není to ideální, ale to asi nikde, ale fakt si nestěžuju.
ale když si na to vzpomenu - tehdá - tak už nikdy bych nechtěla být v té situaci....