Řídit se srdcem, nebo rozumem?

Reaguji na chick:
Tohle jsem řešila v minulém vztahu, 5 let a došlo to do fáze kamarádění a toho, že mnohem raději jsem si s ním povídala, než ho hladila, spala s ním a cokoliv podobného...následoval rozchod a brzo na to, nový vztah - i když jsem se do ničeho nehrnula, přišlo to nějak samo...a s novým partnerem jsem si uvědomila mnoho jiných věcí, co jsem prožívala s ex atd. a k tomu se přidala ta touha po něm, co mi momentálně chybí tělo samozřejmě vždycky všechno prozradí, ale nemůžu si pomoci...mám ho ráda, ALE..(jsme spolu 4 měsíce)

Jinak ti rozumím moc dobře, po určité době to opadne, ale to v každém vztahu, ale pokud tam cítíš to, jak sama píšeš, že by jste se do budoucna měli dobře, zkuste si o tom promluvit a nezahazovat to..k lásce se nedonutíš, ale z vlastní zkušenosti mi až rozchod otevřel oči a těžko říct, jestli mám těď litovat, nebo ne..

Jsem o trochu mladší, ale vidina toho, že se zavážu v tomhle věku k člověku z rozumu...jde to trochu hlavou proti sobě..

jo, nejsem do něj zamilovaná jako malá školačka, ale ráda ho mám..láska k němu jako k člověku tam je, ale třeba mi to jenom bude dýl trvat, než se do něho úplně zblázním a nebo si to taky jenom namlouvám..

..to bych právě zažít chtěla, mít hlavu v oblacích a nedělat nic jiného, než celé dny na něj myslet..

Reaguji na MinieM:
U mě jde i o tom, že já se v podstatě k rozchodu odhodlávám minimálně rok, poslední měsíce jsem byla rozhodnutá, že raději sama a ještě si užívat než s ním. Nejsme spolu často a já si na tu samotu bez něj tak zvykla, že když přijel a chtěl být se mnou, byla jsem nevrlá, protivná a měla pocit, že mi zasahuje do soukromí. Tak by to určitě být nemělo...

V tvém případě jde viditelně o něco jiného. Už máte svou historii, fyzicky tě přitahuje, ale byly v tom vztahu problémy, viď? Jde o to, jak moc závažné problémy to byly. Jestli jsi mladší než já, tím víc bych se zatím řídila srdcem. Nechci vypadat naivně nebo nedospěle, ale myslím, že dokud je čas, měl by si člověk ten život pořádně užít sám za sebe a podle sebe se rozhodovat, nemusíš brát na nikoho jiného ohledu, buď prostě šťastná!!

Reaguji na MinieM:
No, pokud jsi po 4 měsících vztahu s ním jak jeho kamarádka, tak to lepší nebude, obávám se. 4 měsíce, to je brzy na nějaké ALE, na pochybnosti...

Reaguji na Silvie OK:
Mám ho ráda a vážím si ho jako člověka, bezva chlapa, tohle je přeci taky velká část spokojeného vztahu a určitého druhu lásky...kdybych si našla chlapa, který by mě přitahoval fyzicky a budoucnost by s ním byla děsná, taky je to špatně nebo asi nemám štěstí na to, poznat chlapa, který bude mít v sobě tohle všechno..

Reaguji na MinieM:
Já to chápu, ale vezmi si, žít takovým životem následujících dejme tomu padesát let... A podle mě s přibývajícím věkem a délkou vztahu nějaká "jiskra" nepřeskočí, spíše naopak. Nevím, radit rozchod nechci, to musíš sama vědět nejlépe, ale já bych v takovém vztahu spokojená určitě nebyla a dříve nebo později bych tu vášeň a vzrušení hledala.

Já s tímhle naprosto souhlasím, přesně tak to mám teď a to na začátku ta vášeň v jakéms takéms množství byla...jiskra postupně vždy vyprchává a když ani nemá co vyprchávat...Jelikož jsi ještě hodně mladá, podle mě budeš tak jako tak, minimálně nevědomky, hledat dál.

Když o tom tak přemýšlím je hloupost být s chlapem jen protože nám rozum říká to je ON ! ... a přitom myslet na člověka kterého opravdu milujeme ....

Kašlu na rozumim řídim se srdcem o tom přeci láska je

ale taky třeba časem změnim názor .... neříkám že to není možný ... ale teď jsem mladá takže prostě pro me -----> vyhrává srdce .....

Nejlépe se řídit obojím, kombinací obojího. Pokud to bude čistě racionální svazek, tak to nemá tak pevné podhoubí stejně jako šílená zamilovanost do "nevhodného" partnera.

Souhlasím se všemi příspěvky...třeba od Bruce78 viz. "zamilovanost opadne a dostaneš se do fáze, kdy právě začínáš používat ten rozum a pokud tam nic není - to co popisuješ, pak je to konečná..." takhle nějak to momentálně cítím, v minulém vztahu mi právě chyběla taková ta jistota od partnera, přítel byl mladý a já zatoužila po tom "dospělejším jednání" budování něčeho do budoucna, že si mě váží, má mě pro něco rád a už to není jenom taková mladistvá láska..

No jo, a teď se jenom rozhodnout, jestli jednat sdrcem, nebo rozumem...jsem mladá, to uznávám, ještě mě toho asi hodně čeká, můžou taky být různá fyzická pobláznění, ale jak psaly holky výše, pak si člověk uvědomí, jestli mu je přednější ta touhla a nebo pevný základ ve vztahu...v budoucnu můžu litovat, že jsem si nechala ujít bezva chlapa, jenom proto, že jsem tehdy necítila motýlky v břiše od rána do večera...je to těžký

Určitě nemá cenu být s někým jen proto, že se mi zdá jako ideální chlap. Už bych nešla do vztahu, kde se necítím být šťastná a kde už od začátku cítím, že mi tam něco chybí. Jít za svým srdcem pro mě znamená jít za člověkem, se kterým se nenudím, se kterým ráda trávím čas a chci s ním trávit co nejvíc času, který mě přitahuje a u kterého cítím, že ho miluju a že on miluje mě. Takže já se přikláním k tomu jít za srdcem s rozumem )

To je dobře.
Nevěř tomu, že láska z rozumu je nějaká výhra. Možná pro některé páry ano, ale obecně platí, že důležité je, na začátku vztahu prožít zamilovanost.

Přesně tak.

Reaguji na MinieM:
Zkus to otočit. Jak by se Ti líbilo, kdyby si tvůj přítel o tobě říkal, že jsi spolehlivá a bezva ženská pro život, že si tě váží, že tě má rád - ale nemiluje tě?
Nic moc, viď?
Já bych mu řekla, ať s tím jde k čertu, že chci někoho, kdo mě bude milovat!

Výstižné!

Můj názor : Pokud se rozhodnete žít s člověkem, ke kterému cítíte "jenom" respekt a úctu a nemilujete ho, pak se dřív nebo později opravdu zamilujete, ale do někoho jiného a pak stejně spálíte mosty..
Chce to obojí...

Reaguji na MinieM:
Celkem zajímavý článek.
http://www.pohodovazena.cz/2965/na-zacatku-zamilov ani-je-to-chemie/

Když o tom tak přemýšlím, je hloupost být s chlapem jen proto, že mě k němu táhne srdce. Do vztahů je potřeba zapojit rozum. Vášeň a zamilovanost jsou pomíjívé věci a nakonec zůstane to, co je opravdu důležité. Dlouhodobé vztahy nebývají šťastné láskou , ale rozumem.