Rady při rakovině vaječníků

A jak je možný, že o tom neví a ví o tom rodina? Myslím si, že lhát jí je to nejhorší, co můžete udělat. Aspoň já bych nechtěla umírat s vědomím, že mi moji nejbližší lhali, i když pro moje dobro.

...taky by mě zajímalo, jakto že lékař řeší zdravotní stav s rodinou a ne s pacientem, není to v rozporu s Právy pacienta?

Reaguji na nickisek: No rodina o tom ví, ono se jí špatně dýchalo a dělala se jí tam někde voda, která jí tlačila na plíce, tak jí tu vodu vzali, udělali jí vyšetření a přišli na tohle! v úterý má jít k doktorovi a ten jí má sdělit tohle. Pokud by to takhle nějak šlo udělat, tak by se to nikdy nedozvěděla...Já nevím. Jako nedokážu si představit, že mi někdo řekne, že umírám...fakt vůbec nevím

Reaguji na mmiisshheell:
Měly byste si uvědomit, že je to jen a jen její život a je na ní, jak s ním naloží, určitě to není žádná nesvéprávná osoba a Vy nemáte právo cokkoliv rozhodovat za ní.Tobě by se asi taky nelíbilo, kdyby někdo rozhodl o tvém životě bez tebe.

Reaguji na jolie1:
Je.

Je to opravdu moc těžké a vím, že to co byste chtěli udělat by mělo být pro její dobro.. Ale lhát o tak důležité věci člověku, na kterém vám tolik záleží? To byste asi opravdu neměli. Babička by měla vědět, že má pravděpodobně málo času a měla mít možnost se na smrt "připravit". Bude to pro ni těžké, ale rodina je od toho, aby ji v této chvíli pomohla a ne aby ji lhala.

Myslím si, že něco tajit by bylo nemorální. Je to její život, ona ho žije, ne vy.

Reaguji na jolie1: rodinu beru teda jako její dceru/moji mamku/. Aby si někdo nemyslel, že o tom všichni někde diskutujem za jejími zády. Zdravotní stav s ní budou řešit, protože jak píšeš by to bylo v rozporu s právy pacienta. V úterý tam jedem a dozví se výsledky, my je ale víme dřív.

Reaguji na Mistress: asi máš pravdu... Je to fakt šílený, nechci slyšet od nikoho, že jí to máme říct, ale asi to bude nejlepší. I když mi je z toho tak hrozně, jak mi nikdy nebylo

Reaguji na Issabell28: sorry, ale nějaké takovéhle kázání nepotřebuju slyšet...já jsem to samozřejmě nemyslela takhle tvrdě a zle jak to píšeš ty...

myslím, že i když ji to neřeknete nějak se to dozví nebo vytuší..přeci jen i když se budete snažit chovat se pořád stejně, aby to nepoznala, pozná to, veř mi...můj taťka onemocněl když mi bylo 17..ze začátku sme taky mysleli, že to zatajíme, ale ještě v nemocnici se to dozvěděl sám a vzhledem k tomu jak sem to špatně nesla, bych se asi ani před ním nedokázala chovat jak je všechno v pořádku...má právo to vědět..A veř, že ty starý lidi to nesou statečněji...babča onemocněla když ji bylo 87 a nesla to hodně statečně...prostě to brala jak to je..i když to bude znít blbě, ty starý lidi nějak s tou smrtí víc počítají a nesebere je to tak moc

Reaguji na Radula99: já s tím právě vůbec nemám zkušenosti, s rakovinou jsme se nikdy nikde nesetkali, tak nevím jak ty lidi reagujou. Máš asi určitě pravdu, že starší lidi s tím počítají víc...já bych nad tímhle sama asi nepřemýšlela, ale když jsi to takhle napsala, tak se mi to jeví jako jasné. Díky moc!

..jj já to tak měla na mysli, jenže si myslím (nevím), že to lékař je povinen sdělit první pacientovi a pak až vám...neví to už babička?

Reaguji na jolie1: jo takhle...no tak to sdělil první tedy mamce, určitě! Tedy sám od sebe ne, mamka to chtěla vědět...tak nevím jestli je to správně nebo ne. Ale prostě situace je taková no