Ráda bych ho milovala, ale nejde mi to

Možná je to tím věkem, ale myslím si to taky...

Vladushka
A jak jinak chceš poznat, jestli to půjde, než s ním začít chodit? Přece až ve vztahu se vše teprve projeví, ne? Navíc, Bonnie uvedla, že se spolu kamarádí víc než rok a jemu, že je devatenáct, to asi další rok nebude čekat, jestli se Bonnie přece jen nerozhoupe a prostě si někoho najde. Navíc, je to z její strany trošku nefér, pokud mu dělá určité naděje. Ale možná už jsem prostě stará a chápu to jinak.

Ahoj holky a díky za vaše názory.Opravdu jsem ve fázi nedořešení jednoho vztahu a musela bych skočit do druhého a to by mohlo špatně dopadnout.Já přesto jak se můj muž zachoval k němu stále něco cítím.Bere nás na výlety s dcerou a snaží se,ale touž takhle bylo tisíckrát.No nebydlíme spolu.Ten druhý jako kamarád ano,ale znáte to chlapi to moc nechtěj.Je milej,ale chce víc.Bude to znít hloupě,ale ten chlápek mě nepřitahuje.Jenže mi není 16 a vím,že je to o jiných hodnotách a kvalitách.Je na tom finančně velice dobře a nabízí mi s dcerou pomoc,když budu sním jsem na rozpacích.Nemiluju ho,ale byly by jsme s dcerou zajištěné.Pak si zase říkám,že bych byla vypočítavá mrcha no nevím co by jste uděly holky vy?

Vanilinko - kolik je ti let ? Nenapsala jsi co ti muž provedl, ale psala jsi, že to bylo po x té a je to furt dokola...Ať to byla nevěra,alkohol... nezmění se to a v to nemůžeš doufat...Ztratíš nejlepší roky svého života nervováním a čekáním na to,až to bude lepší...Nebude ! V tomto směru bych ti radila - dávat mu malou na výlety samotnou a ty se jich neúčastni a snaž se ho nevidět ( nebo co nejméně ).Ty, tím nemyslím malou - tam bych nebránila jakému koliv styku.. A co se týká toho druhého. Myslím, že úplně chladná k němu být nemůžeš. Lze vytvořit vztah, pro který není základem vášeň,ale rozum a porozumění ...Ale nejde to bez absolutní absence citů...Dokonce se velice často stává, že tyto vztahy jsou stabilnější a pevnější...

No já se mu právě snažím ty naděje nedělat. Když mě někam pozve, tak obvykle jako nemám čas nebo už mi do toho něco vlezlo...nejradši bych mu to řekla narovinu, že z toho nic nekouká, ale jako kamarád je strašně fajn a bojím se, že bych mu tím ublížila nebo se ho nějak dotkla...ale vím, na druhou stranu je to ode mě hodně sprosté, když neví, jak na tom vlastně je... Asi bych mu to měla říct narovinu, co?

Bonnie199
No tak to ale dle mě nedělášvůbec dobře. Tim, že se mu "vyhejbáš", tak se stábváš vlastně víc nedosažitelnou a on nepřestane. Krom toho, že ho to určitě musí trápit. Klidně může bejt v situaci, kdy to pro něj neni snadný tě někam pozvat, apod., a ty ho ještě pak omítneš. Tohle neni úplně fér... Ty se tomu vyhneš, ale spíš ulevíš sobě a jemu přitížíš. Jako hloupej příklad - on by ti napsal přes icq a ty by ses odpojila. Řikáš, že ho nechceš ztratit, ale vlastně ho ztrácíš a nikdo neni zrovna šťastnej. Buď to s nim zkus, nebo mu narovinu řekni, že se teď nebudete nějakou dobu vůbec vídat a buď prostě striktní. Takhle si ho vlastně udržuješ jako kamaráda, ale on se pak od toho nemůže odpoutat a i když to myslíš hezky, tak je to něčim sobecký. A neboj, pokud si dáte nějakou delší pauzu v komunikaci, tak se pak nejpíš potkáte a bude to mnohem lepší a můžete se tomu aspoň zasmát Ale měla by ses rozhodnout jestli spíš ano nebo ne. Nic hroznýho se stát nemůže

Elanesse:
Tak přesně takového zprda jsem potřebovala! Doteď mě vůbec nenapadlo, že to moje odmítání ho může ještě víc přitahovat. A s tím, že je to ode mě sobecké, máš určitě pravdu. Akorát až teď jsi mi to ukázala z té jeho strany. Díky moc, pozítří bych s ním měla být, tak to na něj nějak šetrně ale srozumitelně vybalím...Nebo mám počkat, až s tím zase začne on?

Tak jsem mu to řekla zrovna dneska...Říkal, že to tak trochu čekal a jestli bysme mohli byt aspoň pořád kámoši. Tak jsem na to kývla a snad to bude ok...
Díky všem!