Ráda bych ho milovala, ale nejde mi to

Víš, jsou věci mezi nebem a zemí, které prostě nezměníš. Lásku si nevyčaruješ... Jenom ti můžu z vlastní zkušenosti říct, že svého současného přítele jsem taky odmítala, a to dlouhou dobu. Ale vyzkoušelo a náš vztah se vyvíjel stále k lepšímu... možná je lepší, když ta láska mezi váma pomalu vzniká, než když pomalu vyhasíná...

Díky moc, jen mám pocit, že vzniká už nějak dlouho a pořád ne a ne vzniknout... Děkuju!

tak pak už asi nezbývá, než.... nabídnout mu pouze přátelství... nebo do toho jdi a uvidíš... budto se to vyvine, a to se vším všudy, nebo to neklapne...

musíš ale zkoušet.... tuhle zkušenost za tebe nikdo jinej neudela...

Taky jsem tohle kdysi v 16ti zažila. Zlom nastal, když už to kamarád u mě vzdal a obrátil pozornost k mojí nejlepší kamarádce. V tu ránu se ve mě něco otočilo a já ho strašně chtěla, ale už bylo pozdě...

Představ si, že si najde nějakou jinou, pak bys třeba zjistila, že ti chybí a že ho miluješ. Jinak jediná věc, jak zjistit, jestli to jde nebo ne, je se s ním vyspat a normálně začít spolu chodit. Ale nevím, jak to máš ohledně sexu. Ale to, jestli nechat si někoho upláchnout, to fakt v sedmnácti neřeš, takových ještě bude. Hlavně se do ničeho nenuť, nech tomu volný průběh. Problémem je, že se chová moc slušně, a my se bohužel zamilováváme do grázlíků, to je příroda, nedá se nic dělat a se vzhledem to moc nemá společného. Možná, kdyby přitvrdil Ale říkám, do ničeho se hlavně nenuť, a v sedmnácti už vůbec ne.

myslím, že tohle je velká pravda -tedy alespoň u mě . Taky mám jednoho takového kamaráda, snesl by mi modré z nebe. A to je právě ten problém Potřebuju mít pocit že o toho kluka musím aspoň trochu bojovat. A ne že mám pocit že lusknu prstem a on by se postavil třeba na uši kdybych chtěla

A proč máš vlastně pocit, že bys ho měla milovat?

Já to takhle měla s pár svými kamarády, přesně jak to popisuješ, jenže jsem se do nich prostě nezamilovala, chodila jsem s někým jiným, brala je jako kamarády, i když oni chtěli něco víc. Měla jsem nejdřív trochu výčitky, ale s tímhle prostě nic nenaděláš. Časem si i oni postupně našli přítelkyně, s některými z nich se přátelím dodnes a teď už se tomu jen smějeme.

To bude asi ono

Tak to se přiznám, že nad tím jsem ještě nepřemýšlela...Možná proto, že je ke mně takový milý...ale zase je pravda, že to není důvod k lásce...Díky za myšlenku

Jinak děkuju za příspěvky!

no také sem to měla trochu složitější s mým nejlepším kamarádem.. sice se známe jenom dva roky, ale v životě sem nepotkala člověka, s kterým bych si tak dokonale rozumněla.. také na mě byl vždy milý, pozorný, vždy mi pomáhal, snažil se mě chápat.. ideální chlap jediné co mi vadilo, bylo to, že sem věděla, že je do mě zamilovaný.. to mě trochu trápilo a také sem si strašně přála, abych se zamilovala i já do něj, jenže za ty dva roky to nešlo, během té doby já vystřídala na můj vkus docela dost partnerů a vždy to skončilo špatně a on? on jakoby stále myslel jen na mě..už ani nevím, jak se to stalo, ale nějaký ten měsíc zpět sem se s ním hodně dlouho neviděla, začali sme si psát přes internet, ale to byly skoro samé hádky kvůli hloupostem.. strašně mě to tenkrát mrzelo a hrozně sem si ho přála vidět..a pak, když sme šli spolu jen tak ven, tak se to ve mně zlomilo a já se do něj naprosto bláznivě zamilovala nechápu to ale sem konečně šťástná
vím jak ti asi je, takže nezávidím ti tuto situaci ale nech tomu volný průběh, lepší zůstat přáteli, než se hrnůt do vztahu a zbytečně mu zlomit srdce

Přesně totéž se mi v 17 stalo také. Takže můžu poradit jediné - zkusit to - u mě z toho byl nádherný osmiletý vztah. A časem jsem ho milovala fakt hodně, a na začátku jsem řešila stejné otázky co ty. Dnes už spolu nejsme, ale určitě můj život hodně ovlivnil - v dobrém slova smyslu.

Mám podobnou zkušenost také když mi bylo 17 let. Rok se o mě snažil jeden kamarád, ale problém byl v tom, že mě prostě fyzicky nepřitahoval. Do dnes nechápu jak se to mohlo stát, ale jako by ze dne na den se ve mě něco zlomilo a už jsme spolu hooodně let a přítahuje mě snad čím dál tím víc...

Smutné je, že to, o čem si myslíte, že je ideální muž je něco, co ve vás nedokáže vyvolat tu osudovou přitažlivost. Přitažlivost totiž není volba. Nemůžeš se logicky donutit k tomu, abys ho začala milovat. Ani on to nemůže docílit dárkama, komplimentama ani ničím jiným... Ba naopak, takovýhle milí kluci jsou většinou vychováváni se špatným mužským modelem, tj většinou matkou, která je učí, že jediné správné chování k ženě je ji uctívat a být k ní milý... (bohužel se to objevuje i v televizi) Jenže milé dámy, takhle to prostě nefunguje a to píšu z vlastní zkušenosti, protože jsem býval naprosto stejný... dokud jsem nepřišel na to, co vás ženy přitahuje na grázlících... (a nemyslím tím ty jejich špatné vlastnosti, ale jen ty dobré)

Pokud by některá chtěla vědět víc... rád vám to povím... A ještě bych chtěl dodat, že pokud ten tvuj milej kluk umí výborně anglicky, ať mi napíše zprávu, poradím mu jeden zdroj, z kterého se to naučí tak, abys ho konečně dokázala milovat...(tedy pokud o to stojí)