Proč se rozcházejí lidi, kteří se milujou?

Sama vím, že přítele miluji tak,že bych byla schopná překousnout cokoliv. Ale samozřejmě by mě to dost trápilo. Myslím, že ať by s ním byla jakákoliv holka, tak žádné by se tohle nelíbílo. Stojím si za tebou. Zkus si s ním ještě promluvit. Pokud s tím nechce přestat a ty to nechceš dál snášet, tak nezbývá nic jiného než rozchod.

Tak tady je potom jasné, kde je problém. Žádný chlap neunese, když mu žena něco "zakazuje", vyčítá, atd....jenže jestli je to tak jak píšeš, tak se ti naprosto nedivím. Asi bych reagovala stejně, protože podle mě byla bývalka v jeho životě víc, než je zdrávo...Jo a ta holka má chlapa? Toleruje jí to? Já sama jsem tedy pro přátelský vztah býv. partnerů, ale jak se říká "vocaď pocaď"....a vždy bychom měli dávat partnerovi najevo, že ačkoli máme s bývalým dobrý kamarádský vztah, současný je pro nás na prvním místě. A to ten tvůj přítel asi nedělal,řekla bych, že i trochu z chlapské natvrdlosti nebo jak bych to řekla....Není moc moudré mluvit o ex v superlativech, to si pak současnej připadá nedoceněnej....
Podle mě je jediné řešení to, že se on nějakým způsobem vzpamatuje, uvědomí si, že ti nedával potřebnou péči a jistotu....jinak by to bylo zase při starém, ty nejistá, zmatená, hádky....to si musí uvědomit on....samozřejmě, jistá tolerance z tvé strany je taky namístě, ale hlavně on by měl nějak sám od sebe dosáhnout dojmu, že to dělá on, rád, ze své vůle, pro tebe. Přesně vím, jak se cítíš, když máš pocit, že si něco musíš "vydupat"....

partner trvá na tom, že to všechno bylo, protože zůstali přátele a měli absolutně vyřešený vztah, jenže podle mě to takhle prostě nebylo. Ono tohle všechno, co jsem napsala bylo v rozmezí asi 2 let a pak třetí rok mi to, když se spolu sešli začal tajit, jenže já se to vždycky dozvěděla. Teď už se spolu fakt nevídají, ale on je jí pořád k dispozici, když něco chce, ale to je prostě jeho povaha a chápu, že když spolu byli skoro 7 let, tak je to prostě skoro třetina jeho života. K tomu chlapovi, ona se s ním rozešla ve chvíli, kdy už měla novou známost a ta její nová známost vydržela asi 3 roky a rozešli se spolu ze stejného důvodu, protože mu to vadilo a ona ho se s ním pak rozešla s tím, že je zamindrákovaný a ještě nějaké kecy. Tohle jsem partnerovi říkala taky, že asi vyřešený a normální kamarádský vztah s bývalkou nemá, když se oba jejich vztahy rozpadly ze stejného důvodu, ale on si stál za svým. Navíc připouštím, že problém je samotném začátku, protože první rok našeho vztahu jsme nevěděli, jestli spolu budem nebudem... a taky tam asi docela sehrál roli náš věkový rozdíl. Nejhorší je, že ze všech stran slyším, že to moc řeším, že to moc prožívám, a že ostatní by tohle vůbec neřešili... O to vás více bolí myšlenka, že za ten rozchod můžete vy.

Holky jsem poněkud starší....ale vydupávat si...jak píšete...několik let je docela únavné.
Podle mne, když se navzájem vše nesrovná do půl až 1 roku, tak pak už je zbytečné si to myslet....no a neustálé hádky, to unaví jak chlapa tak ženskou. Chce si to vyříkat a když se to prostě nerespektuje jít od toho pryč.....myslím tím i manýry ženské i manýry chlapa.
Tohleto mně dělat chlap, tak to 3 roky nevydržím láska neláska.....na co dělat scény, když to dotyčný nechápe, nerespektuje jakési vzájemná pravidla ??
Lidi se nemaj trápit, čas běží neúprosně !!!
Hlavu vzhůru, furt se jde....janis

milovat ji nemiluje, asi... nebo nás miluje obě, težko říct. Byli spolu téměř sedm let a rozešla se ona s ním (v té době už měla chlapa, se kterým se po 3 letech rozešla ze stejného důvodu jako my dva). On však trvá na tom, že se rozešli oba dva, protože on se s ní chtěl rozejít, ale nedokázal to. Nedávno mi říkal, že měl pocit, že jí něco dluží... A podle něj se rozešli, protože si nerozumněli, hádali se kvůli běžným věcem jako jsou peníze.. nedokázali se na ničem shodnout ona ho docela i shazovala.

jenže já to vydržela, ale potom jsem to neunesla a začla mu to vyčítat... Doteď se s tím vším nemůžu vyrovnat je to jako nějaký nepodmíněný reflex a já se bojím, že se toho nikdy nezbavím... Dále mě mrzí, že já to vydržela celé ty 3 roky a on to zabalil za 2 měsíce.... Asi máš pravdu, že lidi se nemaj trápit, právě proto mě přítel opustil....

endy

endy, vše má své hranice...ale je jasný, že tebe to žere, štve a jsi z toho na prášky, jenže si uvědom, že právě tohle je drží spolu....on má tendenci ji bránit....je to těžké...

já měla nejlepšího kamaráda a pokud byl s nynejší už ex přítelkyní, tak jsme spolu vycházeli milionove...ona se pak kvůli mě s ním rozešla, žárlila na mě neuvěřitelně, přitom já ho jako partnera nechtěla....ale jemu to svým způsobem asi dělalo dobře, měli jsme období, že jsme si hodně moc pomáhali...když se s ním rozcházela,tak mu řekla,že stejně ví, že ted bude se mnou...je mi líto,musela se hodne moc trápit, přitom to je moc hezká holka...a závěr? Já se zaláskovala, do nynějšího partnera a postupně s kamarádem ukončila kamarádství, už jsme si moc nerozuměli, v názorech a ani jiných věcech....on se oženil, neposlal mi ani oznámení a to jen proto,že jsem nesouhlasila s nekterými jeho výroky....a dnes si nepíšeme a ani nevoláme...

takže nemá smysl žárlit, i když je to těžké....je klidně možné, že on si najde jinou partnerku,která žárlit nebude a s tou ex ukončí komunikaci a nebo se k sobě vrátíte a ty už nesmíš říct ani slovo a ani na sobě nijak dát znát,že Ti to vadí....potrvá to i dva roky, s tím počítej....

a taky bych se zamyslela, jetsli mi to za to stojí, poiřád s někým soupeřit a bát se, protože když pak poznáš někoho dalšího, u kterého budeš na prvním místě ty....hmm?

ani nevíš, jak jsem se chtěla naučit mít ji ráda a třeba se s ní i pravidelněji vídat... ale pak jsem se dozvěděla, že ona na mě před partnerem cukruje a přetvařuje se a za zády mě pomlouvá, a navíc ve mě bylo vždycky něco, co mi nedovolilo se přetvařovat, ikdyž jsem se fakt snažila, partner na mě vždycky poznal, že nejsem "ve své kůži"...

jenže já myslím, že jsem pro partnera na tom prvním místě nakonec fakt byla, ale úplně jsem mu neveřila, nešlo to, ikdyž jsem chtěla, věřila mu, že mě miluje... ten začátek se na mě fakticky moc podepsal a já to nedokázala...

endy

ale to po tobě nikdo nechce a podle mě to ani nejde, mít ráda někoho, kdo mi svým způsobem využívá partnera....

jestli se k sobě dáte zpátky, počítej s tím,že se to budeš muset naučit tolerovat a a to tak,aby nic nepoznal....svým příspěvkem jsem chtěla dát najevo hlavně to, že oni se vídají i proto,že tobě to tak vadí...kdyby jsi byla v pohodě - a věř,že vím, jak je to těžké, tak se podle mě časem vídat přestanou....jenže takhle on ji má snahu bránit a nevidí,že ho využívá...je to fakt těžké....

být první? Podle mě ve vztahu musí být upřímnost a jeden na druhého máte brát ohledy...ale nevidím důvod, když se rozešli, proč by ji musel vídat za každou cenu.....já Tě chápu,že jsi byla z toho hotová, protože ho miluješ a když miluješ, nechceš se dělit...najdi si taky nějakého přítele, ketrý Ti vždy pomůže, když půjde on za ní, ty běž za ním a i když on bude doma a ty budeš potřebovat, tak se sejdete...jak by to bylo příjemné jemu? Myslíš,že on by Ti to toleroval? On by Ti toleroval, dkyby ses s někým vídala a to s někým myslím at už s ex a nebo s někým, kdo vadí jemu....? Hmm?

o tomhle už jsem taky uvažovala, ale je to pořád nějaký druh naschválu a to podle mě do vztahu nepatří. Navíc ono, když srovnám, jak se scházeli kdysi a teď, tak je to úplně někde jinde, ale já mám pocit, že je to kvůli tomu, že jsem si to právě "vydupala"... Nejvíc mě štve, že mi to partner, jak už jsem tady psala jednou vyčetl. Chápu, že sedm let vztahu je sedm let, mají společné přátele, zvou se na oslavy, on chodí za ní do obchodu sem tam pro nějaké oblečení... ale fakt mě mrzí, že si teď příjdu jako nějaká semetrika, která mu něco ustavičně zakazovala, když podle něj on k ní absolutně nic necítí, tak proč by nemohli být přátelé, když si tak skvěle rozumí?... ikdyž to píšu, tak se mi u toho svírá žaludek...Výsledkem bylo, že se s ní stejně scházel za mými zády. Navíc, když srovnám žárlivost jeho a mojí, tak je to asi na úrovni 8:3 a to v můj neprospěch... Nejvíce mě mrzí, že když nad tím teď těch pár dnů přemýšlím a píšu si o tom s váma, tak se utvrzuju v tom, že ono to takhle asi bude muset zůstat, že už k sobě cestu nenajdeme... asi jsme si za těch pár měsíců přestali vážit jeden druhého a řekli jsme si tolik hnusného... když já si vzpomenu, co všechno jsem mu řekla, abych mu ublížila, tak je mi z toho fakt špatně!

endy

ale proč ? kdyby byl k tobě upřímný a záleželo by mu nejvíc na tobě a vaší lásce, tak s ní kontakty ukončí....ty by jsi obětovala kamaráda - nebo ex partnera, kdyby jsi věděla, že člověku, ktereho miluješ, tak tím ubližuješ? Hmm?

teda holky já nevím jak vy ale já bych kvůli chlapovi dobrého kamaráda neodvrhla. Milenci přicházejí a odcházejí ale kamarádi zůstávají. Jinak důvěra je podle mně základ vztahu a když není důvěra nemá cenu ve vztahu dál pokračovat. A pokud budete chlapa pořád podezírat a něco mu zakazovat tak nedocílite ničeho jiného než toho, že si najde nějakou jinou nebo se vrátí ke své bývalce.

velký souhlas....

endy
ja len v skratke. Keď som si prečítala, ako to u vás fungovalo- jeho vzťah k bývalke a postoj k tvojím problémom, tak by som ten rozchod neľutovala. Proste to čo si popísala by som netolerovala ani sekundu. Proste ak miluje teba, tak bývalka vo vašom vzťahu nemá čo robiť, prioritou by si mala byť ty, nie? Ak bola dôležitejšia ona, tak to asi nemal vnútri zrovnané. Ja by som rozhodne druhé husle hrať nechcela. A ak to ospravedlňuje tým, že ostali super kamaráti, tak je to podľa mňa hlúposť. Pretože priateľka/partnerka má mať prednosť a nie že ty niečo potrebuješ a musíš si to zariadiť sama a bývalke splní čo jej na očiach uvidí...

holky, z toho, co jste tu většinou psaly jste se shodly asi na tom, co nechci dodneška vidět, že takový vztah nemá asi moc super budoucnost.... Doufám, že mi něco pomůže a nakopne mě to správným směrem a já mu buď dokážu odpustit a nebo se od něj odpoutám,... ale stále mám strach, že je to má životní láska a že když spolu nebudem, budu si to třeba vyčítat.... už teď mám výčitky ze všech těch hloupých hádek atd... Doufám,že to bude ok.